Po setkání s těžkými sovětskými tanky, jako byl KV-1, se rychle ukázalo, že protitankové dělo Pak 36 ráže 37 mm, je nedostatečné. Aby bylo možné čelit hrozbě, kterou tyto tanky představovaly, byla na frontu zavedena těžší děla, včetně 7,5 cm Pak 40 a, což bylo ještě důležitější, 88 mm Pak 43. Protiletadlové dělo ráže 88 mm, z něhož Pak 43 vycházel, se používalo k podpoře pozemních vojsk již od španělské občanské války. K likvidaci i velmi dobře pancéřovaných tanků mělo vynikající předpoklady. Není divu, že padlo rozhodnutí namontovat jej na tankový podvozek. Jedním z nejefektivnějších byl Jagdpanther.

Prvním však bylo vozidlo Hornisse, záhy přejmenované na Nashorn, který mělo na podvozku tanku Panzer IV namontovaný právě protitankový kanón Pak 43. Přestože mělo vysokou siluetu a velmi slabé pancéřování, ukázalo se jako více než dostačující a bylo schopno likvidovat tanky na vzdálenost přes 3000 metrů.

Foto: Jagdpanther ve Francii v roce 1944 | Bundesarchiv, Bild 101I-717-0017-12 / Jesse / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Turecké Panzery

Dalším stíhačem tanků používajícím Pak 43 byl mnohem těžší Ferdinand, později známý jako Elefant. Po prohrané konstrukční zakázce s firmou Henschel měla firma Porsche k dispozici 100 podvozků Tiger P. V roce 1942 byl vydán příkaz přestavět zbývající podvozky na stíhače tanků vyzbrojené 88mm kanónem. Ferdinand se poprvé dočkal použití v bitvě u Kurska. Proti obrněné technice se prosadil snadno, ale projevily se i jeho závažné nedostatky. Absence protipěchotních zbraní z něj učinila snadný cíl pro sovětskou pěchotu, která tato samohybná děla likvidovala zápalnými lahvemi. Velká hmotnost vozidla také ztěžovala přejezd přes většinu mostů a špatná sovětská infrastruktura mu na některých místech téměř znemožňovala pohyb. Německá armáda potřebovala stíhač tanků, který by nabízel dobrou mobilitu, aniž by obětoval pancéřování. A tak vznikl projekt Jagdpantheru.

Jagdpanther je jedním z nejikoničtějších stíhačů tanků 2. světové války. Byl postavený na podvozku středního tanku Panther, a vyráběl se od roku 1943 až do konce války. Mechanicky byl mnohem spolehlivější než Ferdinand/Elephant. Byl rovněž vyzbrojený 88mm kanónem Pak 43 a s 80mm pancířem skloněným pod úhlem 55 stupňů (což představovalo 138 mm tloušťky pancíře pro střelu vystřelenou přímo) byl ve své době hrozivým protivníkem pro jakýkoli tank. Během války bylo vyrobeno více než 400 kusů, které se účastnily bojů na východní i západní frontě. Po válce používala ukořistěné Jagdpanthery francouzská armáda spolu s Panthery a dalšími německými tanky až do 50. let. Celkově byl Jagdpanther skvělou kombinací mobility, palebné síly a pancéřování.

Zakázku na konstrukci získala firma Krupp, která však nebyla schopna do ledna 1943 dodat konstrukční výkresy, a tak byl projekt předán firmě Daimler-Benz. Krupp zůstal odpovědný za výrobu a dodávku hlavní výzbroje Jagdpantheru. V prvních návrzích byl tank pojmenován "88mm Sturmgeschutz". Konečný návrh byl předložen Hitlerovi v den jeho narozenin a následně v květnu 1943 schválen. Když se rozběhla výroba prvních modelů Jagdpantheru, ukázalo se, že v továrně Daimler-Benz je nedostatek pracovního prostoru. To spolu s tím, že Daimler-Benz nebyl schopen vyrobit nasmlouvané množství Pantherů, vedlo k předání výroby firmě MIAG se sídlem v Braunschweigu. Předsériový model byl Hitlerovi představen 20. října spolu s modelem Tiger 2 a Jagdtiger. V listopadu téhož roku byla schválena sériová výroba Jagdpantheru. Když vstoupil do služby v německé armádě, dostal označení SdKfz 173.

První Jagdpanther určený pro službu byl dodán v prosinci 1943. V dubnu 1944 se výroba zvýšila na 10 tanků měsíčně. Zpoždění výroby bylo způsobeno především dalším vylepšováním konstrukce. Výroba Jagdpantherů se také zpomalovala kvůli bombardování a nedostatku dělníků. Do konce června 1944 opustilo výrobní haly pouze 46 kusů. To bylo daleko od původně plánovaných 160 vozidel. V září 1944 se navýšením počtu dělníků ve firmě MIAG podařilo zvýšit výrobu na 20 tanků měsíčně. Ani OKW, ani Heeresamt však nebyly s počtem vyrobených kusů spokojeny, a proto byly na výrobu Jagdpantheru objednány dvě další firmy, MHN & MBA. Tím se celkový objem výroby v prosinci 1944 zvýšil na 67 tanků.

Psali jsme:Indie má v úmyslu urychleně získat 33 stíhacích letounů z Ruska

Od svého nasazení v březnu 1944 se Jagdpanther účastnil především bojů na západní frontě, k nasazení na východní frontě došlo až od ledna 1945. První jednotkou, která obdržela nový Jagdpanther, byl schwere Panzerjäger-Abteilung 654. Každá Jagdpanther Kompanie měla podle plánu obdržet 14 stíhačů tanků a další 3 velitelská vozidla sloužila na velitelství praporu. Kvůli problémům s výrobou nebylo možné oddíl před odesláním na frontu v červnu 1944 uvést do plného stavu.

První akce se Jagdpanthery dočkaly 30. července, kdy se poblíž St Martin de Bois utkaly s jednotkou tanků Churchill. Během dvouminutové akce se třem Jagdpantherům podařilo vyřadit jedenáct Churchillů. Britská 6. gardová tanková brigáda ohlásila ukořistění dvou Jagdpantherů, které zůstaly na bojišti kvůli poškození pásů. Střetnutí ukázalo sílu nového stíhače tanků a vytvořilo pověst hrozby pro každý tank, která v ničem nepřeháněla.

V rámci příprav na ardenskou ofenzívu plánovalo OKH plně vybavit Jagdpanthery pět praporů stíhačů tanků. Tři z těchto pěti jednotek již byly na frontě, i když zdaleka nebyly na plných stavech. Kvůli problémům ve výrobě se k praporům před zahájením ofenzivy dostalo pouze 27 z plánovaných 56 Jagdpantherů, přičemž pouze 17 z nich bylo provozuschopných.

Mnoho vozidel, která byla vyslána na východní frontu, nebylo zničeno sovětskými vojsky, ale rukou vlastní osádky. Hlavními problémy, které trápily pancéřové divize, byl nedostatek náhradních dílů, pohonných hmot a zpoždění ve výrobním procesu, které bránilo tomu, aby se na frontu dostalo více Jagdpantherů. V lednu 1945 se 563. oddílu těžkých stíhačů tanků podařilo vyřadit 53 tanků, přičemž působením nepřítele ztratil pouze čtyři Jagdpanzery IV a jeden Jagdpanther. Většina celkových ztrát byla připsána na vrub vlastním osádkám, které tanky ničily, aby nepadly do rukou nepřítele. Například jen u 563. oddílu zničily jejich osádky 12 Jagdpantherů a 17 Jagdpanzerů IV.

Čtyři dochované Jagdpanthery jsou zrestaurovány do provozuschopného stavu, po jednom v Deutsches Panzermuseum v Munsteru a Wehrtechnische Studiensammlung v Koblenzi. Nadace Weald Foundation ve Velké Británii zrestaurovala dva Jagdpanthery a Imperial War Museum v Duxfordu ve Velké Británii zrestaurovalo velitelský Panzerbefehlswagen Jagdpanther do provozuschopného stavu. Sedm dalších Jagdpantherů je vystaveno v muzích ve Velké Británii, Rusku, Francii, Německu, Švýcarsku, USA a Austrálii

Specifikace Jagdpanteru

Celková hmotnost: 45 500 kg
Osádka: 5 osob (řidič, velitel, střelec z kulometu/radista, střelec, nabíječ)
Pohon: Maybach HL230 P30 V-12 (690 k, 515 kW)
Rychlost na silnici: 46 km/h
Dojezd: 160 km
Výzbroj: 88 mm Pak 43/3 L/71 (57 nábojů) a kulomet MG 34
Pancéřování: 40-100 mm
Celkem vyrobeno: 415 kusů

Zdroj: Tanks Encyclopedia, Tank Museum, IWM