EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

TK-S: polský ničitel tanků, který toho moc nezničil

 03. 12. 2022      kategorie: Vojenská technika      10 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Růst takticko-technických požadavků je normálním jevem každé armády na světě. To nse stalo i u vozidel třídy tankette, česky také tančík. Původní koncept byl velice zajímavý, jednalo se o mobilní obrněné kulometné hnízdo, přesto tento koncept velmi brzy zastaral a byl zařazován po bok tanků, proti kterým ovšem neměl absolutně žádnou šanci. Poláci ovšem tančíky uzpůsobili k boji s tanky.

Polsko patřilo mezi státy, kde byly tančíky nejrozšířenější a vydržely ve službě nejdéle. V roce 1939 dokonce tvořily tančíky TK páteř polských obrněných sil a s počtem 650 kusů se staly nejrozšířenějším polským obrněncem. Mezi nimi se skrývalo pouze 20 kusů vyzbrojených 20mm kanóny FK-A wz.38 , které se mohly zapojit do boje s nepřátelskými tanky.

Polská armáda od začátku věděla, že její tančíky jsou nedostatečné. Požadavek na zvýšení jejich bojových schopností vyvstal již v srpnu 1931, byla potřeba silnější výzbroj, než jen kulomet ckm wz.25 (Ciezki karabin maszynowy wz.25 Hotchkiss). Řešení byla dvě. První řešení spočívalo v instalaci 4,7cm děla, výsledkem bylo specializované vozidleo, které mohlo sloužit jak k podpoře pěchoty, tak i k boji s nepřátelskými tanky. Podobný nápad měla i československá Škoda, která chtěla svůj tančík MU-2 vyzbrojit 3.7cm kanónem BA1 čímž mělo vzniknout vozidlo MU-4, to se ovšem nestalo. V Polsku však vznikla čtyři prototypová vozidla pod názvem TKD. 4.7cm dělo se však ukázalo jako příliš těžké a tak vzniklo i druhé řešení, které spočívalo v instalaci těžkého kulometu nkm wz.30 Hotchkiss ráže 13.2 mm. I toto řešení se ukázalo jako nevhodné, neboť penetrační schopnosti nebyly dostatečné a tak byly oba projekty v roce 1934 zrušeny. 

V květnu 1935 byl vydán příkaz k instalaci 20mm kanónu, jednalo se o švýcarskou poloautomatickou pušku Solothurn S18-100. Instalace se ukázala jako poměrně složitá, neboť samotný závěr zabíral dvě třetiny délky bojového prostoru. Nakonec se vymyslelo nové uložení a v únoru 1936 byl tančík připravený ke zkouškám. Zkoušky proběhly uspokojivě, tančím měl průraznost 20mm pancíře na 200 metrů, což bylo dostatečné. Jako problém se ukázala nízká rychlost palby, která činila pouze 4-5 ran za minutu. To se dalo vyřešit instalací automatického kanónu Solothurn S15-100, jenže ten byl dvakrát tak těžký a ještě o 35 cm delší. 

2560px-One-man_crew_mini-tank_(23483074684)Foto: Tančík TK-S byl schopen se postavit tehdejším nepřátelským tankům, nicméně jeho potenciál se již nepodařilo využít. | Wikimedia Commons / Public domain

V letech 1936-37 byla testována řada autokanonů značek Oerlikon, Solothurn, Madsen, Hotchkiss či Hispano-Suiza. Zkoušen byl dokonce i franzouzský kanón 37 mm SA 18 z tanku Renault FT, ovšem to bylo ihned zamítnuto. Žádná ze zkoušených zbraní se nakonec neosvědčila, buď byly příliš velké, těžké, nebo mely nízkou rychlost palby. Nakonec se ukázala nutnost vymyslet zcela nový kanón. 

Autokanón ráže 20 mm byl vyvinut pod vedením Bolesława Jurka v roce 1937. Oficiálně byl označen jako těžký kulomet (nkm, nebo najcięższy karabin maszynowy), nicméně se jednalo skutečně o automatický kanón. Jednalo se o upravený kanón původně určený pro polské letectvo, které o něj ovšem neprojevilo zájem, ale Fabryka Karabinów ve Varšavě rychle našla nového kupce.   Prototyp s autokanónem byl hotov koncem roku 1938. Zbraň byla označena nkm FK-A wz.38 (těžký kulomet, Fabryka Karabinów, model A, vzor 1938). Upraven musel být i vnitřní prostor posádky, protože závěr byl větší, než u pušky Solothurn S18-100. Zkoušky konané na jaře roku 1938 dopadly úspěšně.  Konečné rozhodnutí přezbrojit tanačíky TK-S autokanónem nkm FK-A wz.38 padlo v květnu 1939. Celkem mělo být modernizováno 150 tančíků: 80 TK-S a 70 TK-3. Přestavba jednoho TK-S stála 34 000 zlotých, zatímco přestavba TK-3 stála 35 000 zlotých. 

Finální verze se konstrukčně nijak výrazně nelišily od sériových tankčíků TK-S vyzbrojených kulometem, jen byla změněna lafeta a periskop velitele/střelce byl posunut. Pro kanón Nkm FK-A wz.38  se v tančíku vezlo 15 zásobníků po 10 nábojích, na palubě se tedy vezlo 150 kusů munice pro hlavní kanón. Průbojnost pancíře byla 40 mm homogenního pancíře na 200 metrů.

Dzień_Otwartych_Koszar_w_Legionowie_(17)Foto: Tančíky byly standardně vyzbrojeny kulometem, proti tankům tak neměly žádnou šanci. | Wikimedia Commons / Public domain

Poláci nejvíce závodili s časem, do vypuknutí druhé světové války bylo vyrobených pouhých 24 kusů, které byly přidělovány jako posily k útvarům vybavených standardními tančíky TK-S s kulometnou výzbrojí. Jistě nejznámější vozidlo sloužilo u průzkumné čety 71. tankového praporu Velkopolské jízdní brigády, vozidlu velel seržant Edmund Roman Orlík, první tankové eso druhé světové války. Orlík získal svůj první zničený tank 4. září 1939 při útoku na Brochów, nejznámější akcí je ovšem bitva 18. září u Varšavy. Orlíkův tančík se skrýval v lese a úspěšně se mu povedl přepad kolony německé 6. tankové divize nedaleko obce Pociecha, kdy se mu během chvíle podařilo zničit dva tanky Panzer 35(t) a jeden Panzer IV Ausf.B. Posledně jmenovanému velel německý šlechtic Viktor IV Albrecht z Ratiboře. Celkem se Orlíkovi podařilo zničit 10 německých tanků. Nicméně žádný jiný polský tankista se svým 20mm kanónem nedokázal úspěšně pracovat a tak se úspěchy a to i kvůli nízkým počtům nedostavily. Kdyby se polákům podařilo dokončit všech 150 tančíků včas, mohlo to silami na bojišti výrazně zamíchat, nicméně nestalo se tak. 

Stíhač tanků TK-S mohl čelně zničit německé tanky z maximální vzdálenosti 350 metrů, nicméně německé i československé tanky mohly polský TK-S zničit na podstatně věší vzdálenost a to i více než kilometr, přední pancíř TK-S dosahoval totiž tloušťky pouhých 10mm. 

Několik tančíků s 20mm kanónem se podařilo Němcům ukořistit a nechali je opravit v továrně Ursus, poté byly předány policejním jednotkám a po čase sešrotovány. Válku tedy nepřežil žádný kus, nicméně polský sběratel Jacek Kopczyński nedávno restauroval TK-S a to s použitím dílů z různých tančíků. Toto vozidlo je často vidět na historických rekonstrukcích.

Zdroj: Tank Archives

 Autor: Tomáš Svoboda

Komentáře

Martin23 .

07. 12. 2022, 21:35

Všem děkuji za Váš názor, rád bych Vám ještě touto cestou ukázal jak se na tuto údálost dívají lidé z venku: https://www.quora.com/Could-Czechoslovakia-have-beaten-Germany-had-they-gone-to-war-over-the-Sudetenland-in-1938

Vaclav Flek

05. 12. 2022, 01:06

Diky za zajimavy clanek o polskych tancicich. Tak trochu neverim tomu, ze s nim nekdo "znicil" deset nemeckych tanku, mozna (pokud je skutecne zasahl ?) by se spise hodil vyraz "poskodil" nebo "docasne vyradil".

Pri cteni clanku jsem si vsak uvedomil podobnost ceskoslovenske armady v zari 1938 a polske armady v zari 1939. V obou pripadech slo o velmi sebevedomou armadu, ktera verila, ze se utka s wehrmachtem jako rovny s rovnym a zadrzi jej do doby, nez prijdou zapadni spojenci na pomoc. Polska armada si tuto predstavu mohla vyzkouset s katastrofickymi nasledky - proti wehrmachtu neobstala a spojenci neprisli, i kdyz vyhlasili Treti risi valku. Polsku pak zasadil uder dykou do zad Sovetsky svaz, ovsem to jiz bylo v situaci rozpadu polske armady.

V nasich podminkach podobna valecna konfontace neprobehla, coz je urodnou pudou pro nejruznejsi "vlastenecke" spekulace, jak bychom to "tem nackum natreli", kdyby nas ti spojenci nezradili. Polsky priklad ukazuje, ze ani v pripade, kdy se francouzsti spojenci snazili prijit na pomoc , by to situaci na domacim valcisti neovlivnilo, nebot by asi zustali nekde na Ryne.

Martin23 .

05. 12. 2022, 19:45

Nesouhlasím s Vámi ohledně roku 1938. Situace byla zcela jiná. Poláci byli zbaběle přepadeni (paralera s Ruskem čistě náhodná). My byli připraveni, nazbrojeni a opevněni, i když částečně. Mobilizace proběhla. Němci by do toho nešli. Hitler určitě ano, ale Němečtí vojáci by nebojovali proti etnickým Němcům u nás. Stejně tak Německý generální štáb věděl že to je příliš velký risk. U nás akorát Němci získali vše co potřebovali k přepadení Polska.

Vaclav Flek

06. 12. 2022, 00:03

pro Martin23 :

Z meho pohledu to pisete extremne spatne, nemohu souhlasit vubec s nicim. Co veta, to chyba.

Polsko valku s Nemeckem ocekavalo, pripravovalo se k ni, a rozhodne nemohlo byt "zbabele prepadeno".

Vase "paralela s Ruskem" je nesmysl, Sovetsky svaz chystal v te dobe utok do stredni Evropy, ktery nemecka ofenziva predbehla asi jenom o nekolik tydnu.

Nemecky vojak by v roce 1938 bojoval proto, ze byl disciplinovany a take vedel, ze proti nemu stoji v prvni linii cesti, mozna i slovensti vojaci, rozhodne ale zadni etnicti Nemci. Ti byli predevsim v tylovych jednotkach a v pripade valky by sabotovali valecne usili.

Martin23 .

06. 12. 2022, 00:23

pan Flek: Němci neměli dostatek pohonných hmot, střeliva, dokonce ani dopravních prostředků pro úspěšný Blitzkrieg na našem území. Odhodlání vojáků na naší straně bylo stejné jako na té německé. Německý voják nemohl vůbec vědět kdo proti němu v 38 bude stát. To prostě není (nebylo) možné. Já tvrdím, že se znalostmi dneška, víme mnohem více, než lidé tehdy. Názor na tento hypotetický střet se vyvíjí, byla by chyba ho dále nerozvíjet, když k tomu máme příležitost. A nemyslím to nijak v neúctě vůči Vám, pane Fleku.

Polsko nemělo plnou mobilizaci. Geograficky se jedná o úplně jiný útvar než Československo. Němci byli na koni, díky nám. Jenom díky nám, ne díky Porýní nebo Rakousku. Měli pouze 2 možnosti, buď nás napadnou nebo by Hitler skončil. Ještě bych rád zminil ještě jednu věc, která mě neskutečně vytáčí. Wermacht začal vznikat dávno před Hitlerem, porušování versailleské smlouvy bylo dávno před Hitlerem. Slabost západních spojenců dohlížet na její dodržování to byl všechno počátek toho co přišlo.


Souhlasím s Vámi že se Sověti nemohli dočkat až "osvobodí" Evropu od kapitalismu.

Zdeněk

06. 12. 2022, 09:05

Dovolím si několik doplnění a poznámek:

1) Wehrmacht z roku 1938 opravdu nebyl Wehrmacht z roku 1940, ale přesto, to nejlepší v co jsme mohli doufat bylo, že zadržíme první úder a v důsledku toho dojde ve třetí říši k politickým změnám. V dlouhodobém konfliktu jsme neměli šanci a nejpravděpodobnější je, že by se k Němcům přidali Maďaři a nejspíš i Poláci a společně by roztrhali ČSR na kusy.
2) na druhou stranu ale tvrdím, že pokud jsme se nebránili, měl být vydán rozkaz ke zničení výzbroje československé armády.
3) uvažovat o předválečném Polsku jako o demokracií je značně nepřesné. Zjednodušeně se jednalo o vojenskou diktaturu ( v čele maršál Józef Piłsudski) se silně nacionalistickými a fašistickými prvky. Rovněž chování Poláků k národnostním menšinám rozhodně nelze označit za příkladné a stejně tak dělení na hodné Poláky a zlé Němce v době před válkou není zase až tak jednoznačné.
4) v současné době jsou nacisté jednoznačně zločinnou ideologii, ale v době před WWII na ně bylo pohlíženo jako na hráz proti bolševismu a měli docela hodně příznivců například mezi britskou aristokracií včetně některých členů královské rodiny.
Stejně tak lze mnohé z německých předválečných požadavků na revizi Versailleské smlouvy považovat za oprávněné.
5) o tom že se SSSR ocitl na "hodné" straně jen náhodou prakticky nelze pochybovat. Stačí se podívat na válečnou mapu z 22. 6. 1941. Rozmístění sovětských vojsk (především letectva) je jednoznačně útočné a jediné, co chybělo, byly tankové svazy, které se ovšem do nástupních prostorů rozmisťují až bezprostředně před útokem. Domnívám se, že odhad pana Fleka na sovětský útok v řádu týdnů je velmi přesný.

Vaclav Flek

06. 12. 2022, 20:21

pro Martin 23

Dekuji za nazor, se kterym bohuzel nemohu souhlasit. Ruznych scenaru mozneho vyvoje ceskoslovensko-nemecke valky v roce 1938 jsem slysel a cetl mnoho. Za velmi poucnou povazuji knihu polskeho historika Piotra Majewskeho "Bojovat ci ustoupit ? " (Brno 2018), ve ktere autor na zaklade znalosti prubehu polskeho tazeni podrobne analyzuje moznou konfrontaci ceskoslovenske armady s wehrmachtem. Z jeho rozboru vyplyva, ze pres mnoha specifika jsme v prumeru nebyli prilis odlisni od polske armady, a velmi pravdepodobne by nas stihl podobny osud, tedy drtiva porazka.

Polsko bylo castecne chraneno svou rozlohou, ktera umoznovala ustupovy manevr. To my jsme nemeli, nas prostor byl maly, a jeste s potencialni patou kolonou v nasich radach (nemecka, madarska a polska mensina, o loajalite slovenskych vojaku nechci prilis spekulovat). Wehrmacht nebyl zcela jiste tak slaby, jak uvadite, coz je videt na snure nemeckych vitezstvi z let 1939 - 42.

Tvrzeni, ze " ... německý voják nemohl vůbec vědět kdo proti němu v 38 bude stát..." nerozumim. V dalsim obdobi bojval nemecky vojak uspesne proti mnoha ruznym nepratelum na mnoha valcistich, od Narviku na severu pres Pelopones az po Libyii na samem jihu. Pokud narazite na to, ze mohl narazit na sudetske Nemce, myslim, ze to prislusnik wehrmachtu prilis neresil. Pokud by mel bojovat, tak by bojoval, a bylo na druhe strane, aby hledala reseni, treba cestou dezerce. Ostatne v prusko-rakouske valce z roku 1866, nespravne oznacovane jako "valka Nemcu s Nemci" se take nikdo v bitevni vrave narodnostni otazkou nezabyval...

Vaclav Flek

06. 12. 2022, 20:36

pro Zdeněk :

Myslim, ze s tim, co pisete, se da souhlasit, az na bod 2). Tam to bylo slozitejsi, i po Mnichovu jsme si chteli uchovat suverenni stat a bojeschopnou armadu. V breznu 1939 pak bylo predani armadni vyzbroje integralni soucasti protokolu o vzniku Protektoratu, jeho poruseni by znamenalo valku, coz bylo za tehdejsi geopoliticke situace nemyslitelne, ci spise jiz nesmyslne pote, co jsme odmitli bojovat v zari 1938.

Rad bych se vyjadril spise k bodu 5). Nejsem s nim v rozporu (nakonec mne tam i citujete), jen bych rad uvedl jeden klicovy moment. V cervnu 1941 byla Velka Britaie jedinou mocnosti ve valce se Treti risi, a vdecne by od kohokoliv uvitala pomoc proti Hitlerovi (asi jako se u nas kdysi premier Paroubek dusoval, ze by se pro dosazeni svych cilu spojil i s Martany). Jinymi slovy, i kdyby Sovetsky svaz skutecne zahajil jako prvni svou ofenzivu do stredni Evropy (tedy predesel by nemeckemu utoku), Velka Britanie, ci alespon tehdejsi Churchillovo vedeni, by jej jednoznacne privitala jao spojence, cili by stale byl na te "hodne strane". My dnes jiz vime, ze Churchill dobre vedel o mnoha temnych strankach sovetske politiky, treba agresi proti Finsku nebo masakru v Katyni, ale musel se tvarit, ze nic nevi, nebo ze mu to nevadi...

Zdeněk

07. 12. 2022, 00:25

pro V. Flek

musím uznat, že můj pohled na zničení zásob československé armády je nepochybně zkreslen tím, že už "víme, co se stalo". A přesto, že zvolené řešení považuji za chybné, tak současně jsem přesvědčen, že skutečnost, že za to byl odsouzen generál Syrový byla obrovská nespravedlnost a alibismus ze strany prezidenta Beneše.
Myslím, že se dá říci, že existovalo pouze špatné a horší řešení.

Váš argument, že by SSSR skončil na straně Spojenců ať už by byl v roli napadeného nebo útočníka, je věcný a logický, nicméně se domnívám, že to poslední, co by W. Churchill chtěl, by bylo "osvobození" kontinentální Evropy bolševiky. Velmi by mě zajímalo, zda existoval plán B.

Na druhou stranu, myslím, že existuje hodně argumentů pro to se domnívat, že by případný útok SSSR do Evropy v roce 1941 skončil podobnou katastrofou jakou byla ve výsledku operace Barbarossa. Stačí se podívat, jak dopadly protiútoky VVS po napadení 22. 6. 1941 - neustále se opakující, šablonovité útoky na cíle stanovené ještě před válkou, které zpravidla vedly pouze k praktickému zničení celých leteckých pluků a divizí.

Vaclav Flek

07. 12. 2022, 19:50

pro Zdeněk :

Dekuji za vasi reakci, ve ktere se mnou vyjadrujete souhlas. Pokud se ptate na "plan B", je zrejme, ze Churchill mel pouze jediny. Vedel, ze Velka Britanie neni schopna Nemecko porazit, a veskere nadeje upnul na vstup USA a take SSSR do valky. Nechtel samozrejme "osvobozeni" Evropy Rudou armadou, ale v situaci, kdy slo Britanii o hole preziti, volil proste mensi zlo. Predpokladal nicmene, ze ani pripadna porazky wehrmachtu Rudou armadou nenastane prilis rychle, a do te doby se jiz naplno projevi vliv zapojeni USA.

O tom, co by se stalo, pokud by Stalin uskutecnil svuj puvodni pan utoku na Nemecko jako prvni, se vedou rozsahle debaty, predevsim v ruskojazycnem pisemnictvi. Vyslovene nazory osciluji mezi dvema extremy, totiz, ze by se nestalo v podsate skoro nic ve srovnani se situaci po nemeckem utoku, az po nazor, ze by to znamenalo velmi rychou a rozhodnou porazku wehrmachtu. Ja se z vice duvodu klonim k te prvni variante, takze se v teto veci asi shodujeme.