Tváře zla: ženské dozorkyně SS v koncentračních táborech
V prvních letech vlády Adolfa Hitlera byli dozorci v jeho koncentračních táborech především muži. To se změnilo v roce 1942, kdy byly do Osvětimi a Majdanku jmenovány první dozorkyně. Nakonec bylo v koncentračních táborech více než 3500 dozorkyň – malá část z celkového počtu téměř 55 tisíc dozorců, kteří v koncentračních táborech sloužili, ale na první pohled výrazná. Během soudních procesů s těmito bestiemi vyšly najevo hrůzné skutečnosti.
Ženy, které tuto funkci zastávaly, obvykle neměly žádné relevantní pracovní zkušenosti a často to byly bývalé učitelky, kadeřnice nebo pracovaly v jiných tehdy běžných ženských zaměstnáních. Zpočátku se ženy hlásily samy od sebe, ale postupem času byly rekrutovány prostřednictvím novinových inzerátů, které je žádaly, aby projevily pro Hitlerovu říši zodpovědnost a nadšení. SS hledala svobodné ženy ve věku od 21 do 45 let. Mnoho lidí by se mohlo domnívat, že ženy byly k vězňům shovívavější, ale není tomu tak. Dozorkyně byly stejně zlé jako muži, v některých ohledech je zřejmě v tomto ohledu převyšovaly. Rekrutky začínaly svůj výcvik v táboře Ravensbruck u Berlína. Trval od jednoho do šesti měsíců a poté byly ženy poslány do jednoho z táborů. Během výcviku se rekrutky učily, jak trestat vězně a jak udržovat pracovní tempo dělníků. Byly vyučovány ve skupinových lekcích vrchními dozorkyněmi.
Foto: Irma Grese („Krásná bestie“) a SS-Hauptsturmführer Josef Kramer v zajetí, srpen 1945 | Wikimedia Commons / Public domain
Ženy byly omezeny na střežení vězeňkyň. Jako takové dohlížely na ženy vykonávající nucené práce a zároveň dohlížely na to, aby všichni dodržovali přísná táborová pravidla. Dozorkyně byly hrubé a často napadaly a krutě trestaly vězenkyně kvůli malichernostem, vedeny snad vrozeným, snad vštípeným sadismem v kombinaci s nenávistí ideologie, které sloužily, a která dokázala využít jejich životní frustrace a obrátit je proti „nepříteli“.
Po skončení války bylo mnoho dozorkyň zajato. Americká armáda zadržovala 500 až 1000 žen, ale mnoho z nich bylo propuštěno, protože za prioritu byli považováni mužští dozorci. Několik dozorkyň bylo potrestáno a za své zločiny oběšeno.
Snad nejhorší ze všech dozorkyň byla Maria Mandlová, kvůli svým činům přezdívaná Bestie. Mandlová byla spoluodpovědná za více než 500 000 mrtvých v Osvětimi, kde byla nejvýše postavenou ženou ve službách SS. Židovské vězně nechávala vykonávat nudné úkoly pro své osobní potřeby, dokud ji neomrzeli. Pak je nechala popravit. Při nástupech vězňů čekala, kdo se na ni podívá – odvážlivce čekala okamžitě smrt.
Podle přeživších svědků Mandlová nejraději popravovala děti. Proces výběru na popravy ji bavil natolik, že vytvořila orchestr, který hrál, když vězni přicházeli do tábora na cestu k popravě. Věřila, že to vězňům pomáhá vyrovnat se s tím, co se jim má stát, a zároveň jí to usnadňuje práci. V roce 1945 byla Mandlová zatčena americkou armádou a v roce 1948 byla za své hrůzné činy oběšena.
Stejný osud potkal i další nechvalně proslulé dozorkyně, například Irmu Greseovou. Irma Grese byla známá jako Krásná bestie a také jako Blonďatý anděl. Stejně jako Maria Mandlová si své jméno vysloužila svými činy. Mnoho vězňů ji považovalo za atraktivní, ale patřila k nejbrutálnějším dozorkyním. Greseová měla specifický vzhled. Nosila pistoli a bič a vždycky nosila černé kožené boty. Měla pod kontrolou asi 30 tisíc žen a byla druhou nejvyšší dozorkyní v táboře. Když byla Greseová postavena před britský soud, o jejích zločinech svědčili přeživší vězni.
Uváděli, že Greseová nařizovala bití a náhodné střílení vězňů. Greseová prý nařizovala vězňům chodit do plynových komor a nechávala své vyhladovělé psy na vězně útočit. Ti, kteří proti ní mluvili, když byla souzena, uvedli, že měli pocit, že má potěšení ze všeho zla, které páchá. Několik lidí tvrdilo, že měla ve své chatrči stínidla na lampy, která byla vyrobena z kůží vězňů, ale to bylo později zpochybněno. Irma Greseová byla oběšena Brity v roce 1945 a byla nejmladší popravenou ženou, zemřela ve věku 22 let.
Je možné, že některé ženské dozorkyně z koncentračních táborů stále žijí. Luise Danzová byla dozorkyní v několika táborech v Polsku. V roce 1945 byla zajata a postaven před soud za zločiny proti lidskosti v osvětimském procesu v polském Krakově. V roce 1947 byla odsouzena na doživotí, ale 20. srpna 1957 byla propuštěna na základě všeobecné amnestie. V roce 1996 byla znovu zatčena na základě nových obvinění, ale obvinění byla stažena. Zemřela teprve v roce 2009.
V roce 2006 byla z USA zpět do Německa deportována dozorkyně Elfriede Rinkelová. Rinkelová odešla do Spojených států koncem 50. let 20. století za lepším životem a ve své žádosti přiznala, že pracovala v táboře Ravensbrück. Přestože byla poslána zpět do Německa, nebyla postavena před soud, protože tam stále probíhají pouze soudní řízení pro obvinění z vraždy spáchané během druhé světové války. Zemřela v roce 2018.
Od roku 1996 neproběhl žádný soudní proces s dozorkyní v koncentračním táboře.
Zdroj: warhistoryonline