Josef Balabán, nejstarší ze slavné trojice, se narodí 5. června 1894 v obci Obora u Dobříše. Projde typickou vojenskou kariérou. Za 1. světové války se stává příslušníkem legií v Rusku, poté důstojníkem československé armády (projde řadou funkcí u útvarů dělostřelectva i ve štábech, zastává rovněž funkci přednosty oddělení na Ministerstvu národní obrany). V jejích službách ho zastihnou i osudné události roku 1938 a 1939. Tehdy je již podplukovníkem, slouží na MNO a po německé okupaci má zajišťovat umísťování bývalých důstojníků do civilních zaměstnání. To však je jen jedna část Balabánovy činnosti. Od jara 1939 se totiž aktivně zapojuje do odbojové organizace Obrana národa, od léta už je členem užšího vedení a spolu s dalšími „králi“ se mu podaří vybudovat především vynikající zpravodajskou a zároveň diverzní skupinu.

Psali jsme:Příběh polských legionářů, který zůstal z větší části utajen

Foto: Tři králové - hrdinové českého odboje zleva pplk. Josef Balabán, pplk. Josef Mašín a škpt. Václav Morávek

Tato skupina má síť nejen v Praze, ale i kontakty v Brně, Plzni a dalších důležitých městech a především převezme do „péče“ nejdůležitějšího agenta Františka Moravce – proslulého Paula Thümmela alias agenta A-54. O to jsou její depeše londýnské vládě, zahrnující pochopitelně i zprávy z Protektorátu Čechy a Morava, cennější. Vrcholem jejich diverzních akcí jsou dva bombové atentáty provedené v Berlíně. První z nich v lednu 1941 úspěšně zasáhne německé ministerstvo letectví a policejní ředitelství. Druhá diverzní akce v Berlíně je provedena v únoru 1941 na berlínském Anhaltském nádraží. Zamířena je na vlak „druhého muže Třetí říše“ Reichsführera-SS Heinricha Himmlera, který uniká možné smrti jen náhodou (vlak pro technickou poruchu přijel na jiné nádraží). Pokus o atentát na říšského vedoucího SS vyvolá v nejvyšších nacistických kruzích mimořádný rozruch.

Po tomto úspěchu se však začíná kolem Josefa Balabána stahovat síť gestapa. Z obavy před infiltrací gestapa do největší odbojové organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD) stačí ještě uvést do provozu vlastní vysílačku. Při jedné z konspirativních schůzek s bývalými armádními rotmistry (tzv. Prstýnkáři), mezi nimiž má gestapo svého konfidenta Antonína Nerada, je Josef Balabán 22. dubna 1941 po krátké potyčce v pražských Dejvicích dopaden a zatčen. Vzdor bestiálně krutým výslechům nepodlehne, nic nevyzradí a dokonce se mu dezinformacemi podaří získat čas, aby jeho přátelé mohli vysílačku přemístit. Když je v Protektorátu 28. září 1941 do funkce zastupujícího říšského protektora jmenován SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich a je vyhlášeno stanné právo, je Josef Balabán odsouzen k trestu smrti. Dne 3. října 1941 umírá pod salvou německé popravčí čety v jízdárně ruzyňských kasáren. Josef Balabán se bezesporu pro další generace stal symbolem cti a statečnosti…

Josef Mašín se narodí 26. srpna 1896 v Lošanech u Kolína na rodinném statku. Již od mládí je velmi bystrý a národně uvědomělý. Po studiu základní školy vystuduje gymnázium. V roce 1915, po maturitě, rukuje v rámci mobilizace v hodnosti desátníka do rakousko-uherské armády. Při první příležitosti přeběhne k Rusům. Ze zajetí se brzy dostává do tvořící se české jednotky v ruské armádě, kde konečně může bojovat pod českým praporem v rámci 1. československého střeleckého pluku za svobodu svého národa a jeho budoucnost. Několikrát je v bojích raněn, několikrát vyznamenán. Zúčastní se mnoha slavných bitev československých legií v Rusku. V rámci 1. střeleckého pluku je velmi oblíben a je považován za jednoho z jeho nejudatnějších příslušníků. Účastní se mnoha významných rozvědek, proslaví se jak v bojích u Zborova a Bachmače, tak i v bojích na sibiřské magistrále. Domů se vrací v hodnosti štábního kapitána a se čtyřmi stupni ceněného ruského vyznamenání kříže sv. Jiří, čímž získal pocty tzv. svatojiřského rytíře.

Psali jsme:Putinův majstrštyk: švédský a finský přínos pro NATO

Psali jsme:České zbraně na Ukrajině: posílení mezinárodního postavení Česka a neocenitelné zkušenosti

Psali jsme:Triády: skrytá logika moci v hybridních konfliktech 21. století

Slouží v Českých Budějovicích, v Olomouci (zde se ožení se Zdeňkou Novákovou, s níž zplodí tři děti – Ctirada, Josefa a Zdeňku) a v roce 1929 je přeložen do Ruzyně. Zde zůstává u dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova až do okupace. Josef Mašín nemůže odpustit politikům, že nechali bohatou československou výzbroj na pospas nacistům. Má na poslání těchto zbraní zcela odlišný názor. „Vydali republiku bez výstřelu, já svoje kasárna nevydám,“ pronese Mašín v předvečer kapitulace. Chce se postavit se svým plukem na odpor. Chce alespoň v Ruzyni okupantům dokázat, že tenhle pochod se neobejde bez výstřelů. Josefa Mašína však suspendují v noci ze 14. na 15. března a s okamžitou platností mu zakážou vstup do kasáren.

Když se němečtí okupanti začínají usazovat v Praze, ztratí se podplukovník Mašín ze světa. Přestože Wehrmacht obsadí všechna kasárna, zásoba zbraní vojenských odbojových skupin Mašínovou zásluhou postupně narůstá. Josef Mašín například přiveze v německé uniformě a s falešnými doklady plné auto naložené zbraněmi. Už několik týdnů po okupaci republiky se Němci dozvědí, že se chtěl podplukovník Mašín v Ruzyni bránit a že je to i do budoucna nebezpečný protivník. Pošlou na prohlídku Mašínova bytu protektorátní policii, ale než se strážníci vůbec dostanou do domu, vyskočí Mašín z okna na balkónek, po drátu hromosvodu se spustí na dvorek, přeleze vysoký plot a zmizí v polích. Mašín se následně stěhuje k matce, ale i tady je za chvíli nebezpečno. Jednoho podzimního večera roku 1939 se gestapo na Mašína dokonale připraví, ale i tentokrát je Josef Mašín rychlejší a gestapákům v čele s Oskarem Fleischerem nezbude nic jiného než si vylít zlost z neúspěšné akce na čtyřiasedmdesátileté Mašínově matce. Druhý den zabaví Němci veškerý majetek Mašínově manželce a pohrozí jí, že pokud se Mašín do tří dnů nepřihlásí, zavřou ji a děti odeberou. Mašínova rodina později dostane výpověď ze státního bytu a odstěhuje se na venkov do Poděbrad. Gestapo však stále nemá po nebezpečném nepříteli Říše sebemenší stopu.

Josef Mašín patří mezi zakládající členy vojenské odbojové organizace Obrana národa. Kromě shromažďování zbraní, výroby výbušnin, zajišťování emigrace a vydávání ilegálních tiskovin jsou nejdůležitějšími akcemi skupiny Tří králů dva pumové atentáty provedené v Berlíně. První výbuch postihl v lednu 1941 budovu říšského ministerstva letectví a policejního ředitelství. Tento útok se povedl díky švagrovi Josefa Mašína Ctiboru Novákovi. Ten „pekelné stroje“, vyrobené v malé klempířské dílně na Bílé hoře, dopraví do Berlína na místo určení. Druhý útok byl proveden v únoru 1941 na Anhaltském nádraží (viz Josef Balabán výše).

Tři králové vydávají ilegální časopis „V BOJ!“, který vychází každý čtvrtek a každé číslo se objeví rovněž v Petschkově paláci, sídle pražského gestapa. Josef Mašín hned k prvnímu číslu, které je určeno pro gestapo, připíše několik řádek: „Abyste se nemuseli obtěžovat sháněním tohoto časopisu, chcete-li se dozvědět pravdu, posílá vám redakce jedno číslo gratis. Zároveň se zavazujeme zasílat vám po jednom výtisku každého čísla i nadále. Smrt okupantům! B+M+M.“ Nejvýznamnější činností skupiny Tří králů je ale navázání a udržování styků s nejdůležitějším agentem velitele československé rozvědky Paulem Thümmelem a exilovou zpravodajskou ústřednou v Londýně.

Třem králům se dlouho daří unikat nastraženým léčkám, čímž pražskou úřadovnu gestapa, včetně jejího šéfa Geschkeho, přivádějí k zuřivosti. V dubnu 1941 se Tři králové napojují na odbojovou organizaci tzv. Prstýnkářů (Prstýnkáři si říkali členové odbojové skupiny, která vznikla z příslušníků Němci rozpuštěného Svazu rotmistrů a poddůstojníků). Do této organizace se však vloudí i konfident gestapa Antonín Nerad, bývalý rotmistr naší armády. Při jedné konspirativní schůzce v Dejvicích, kterou má s touto odbojovou skupinou Josef Balabán a která byla díky konfidentovi vyzrazena, padá právě Balabán do rukou gestapa jako první ze Tří králů.

Josef Mašín s Václavem Morávkem pokračují v odboji dál, ale 13. května 1941 je postihne další rána. Toho dne se Mašín, Morávek a radista František Peltán spojují s Londýnem tajnou vysílačkou z nuselského bytu ve slepé ulici Pod Terebkou. Krátce po prvních depeších začíná na chodbě zvonit přepadové komando gestapa. Peltán s Morávkem začnou ničit šifrované zprávy, aby nepadly nepříteli do rukou, a poté rozbijí vysílačku. Josef Mašín se s odjištěnou pistolí rozběhne ke dveřím, rychle otevře a vystřelí. Zasáhne jednoho gestapáka. Vzápětí se ozve Morávkova pistole a poraní druhého muže. Agenti gestapa střelbu opětují a jedna střela zasáhne Josefa Mašína. Ten se však stále brání. Z bytu se pokouší ležícího Mašína střelbou krýt Václav Morávek, který ho nechce nechat napospas Němcům. Václavu Morávkovi se ale vzpříčí v hlavni náboj a gestapu se tak podaří zpacifikovat těžce zraněného Josefa Mašína. Morávek je posléze palebnou přesilou donucen k ústupu. Poté se společně s Peltánem spustí po ocelovém lanku, které jim slouží jako anténa, ze třetího patra, patnáct metrů nad zemí, do dvora. Morávkovi drát téměř úplně odřízne levý ukazováček, o který nakonec přijde. Peltán si narazí obě nohy, přesto se oběma podaří uniknout a dorazit do náhradních bytů. Takové štěstí už Josef Mašín nemá. V bezvědomí je převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci.

Mašín je ve vážném stavu: má zlomenou levou nohu v bérci, střelnou ránu v boku, v noze a prostřelené zápěstí, mnoho pohmožděnin a utrpí silnou ztrátu krve. Z pankrácké nemocnice gestapáci s Mašínem spěchají do lazaretu SS v Podolí. Zde mu věnuje několik německých lékařů největší péči, protože gestapu velmi záleží na tom, aby Mašín přežil. Po zotavení je Josef Mašín podroben nelidskému týrání, při němž nic, co by mohlo gestapu pomoci, nevyzradí. Pokud mluví, jmenuje osoby, které už byly dávno zatčeny, nebo jsou za hranicemi. V cele se několikrát pokusí spáchat sebevraždu, například když naběhne hlavou proti ústřednímu topení. Nepodaří se mu to ani napodruhé a napotřetí, když si prokousne tepnu. Několikrát je během výslechu zbit do bezvědomí. Když nepomůže fyzické týrání, gestapo zatkne jeho manželku, kterou rovněž mučí. Ze zuřivosti nad jeho mlčením ho dokonce Němci odvedou k jeho ženě, kterou tak dlouho neviděl. Nic neřekne, jen na ni hledí a nedá na sobě nic znát. Němci dojdou k závěru, že jej těžko zlomí. Je pevný; během výslechů často bere vinu ostatních zatčených odbojářů na sebe. Josef Mašín je nakonec 30. června 1942 zastřelen na kobyliské střelnici. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika!“ Tak padl československý legionář, důstojník československé předválečné armády, příslušník domácího odboje, čestný a hrdý vlastenec…

Václav Morávek se narodí 8. srpna 1904 v Kolíně. Po absolvování základní školní docházky a gymnázia v Kolíně, kde maturuje v roce 1923, zahájí studium Vojenské akademie v Hranicích. Ve 30. letech je v hodnosti štábního kapitána velitelem dělostřelecké baterie v Olomouci. Po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 a následné demobilizaci československé armády je štábní kapitán Václav Morávek přidělen jako úředník k pracovnímu úřadu v Kolíně. Vlastenecké cítění přivede Václava Morávka záhy do řad protinacistického odboje. Zapojí se do celoprotektorátní vojenské odbojové organizace Obrana národa, kde spolu s podplukovníky Josefem Balabánem a Josefem Mašínem vytvoří zpravodajskou a diverzní skupinu, kterou samotné gestapo překřtí na Tři krále.

Václav Morávek je pro skupinu cennou posilou. Je vynikající střelec (předválečný několikanásobný mistr Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosí dvě pistole a spoustu zásobníků. Mimo to je též hluboce věřícím křesťanem; neodmyslitelnou družkou jeho pistolí je kapesní Bible, v níž si každý večer (bylo-li to možné) čte. Když se ho Josef Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“ Kromě shromažďování zbraní, výroby výbušnin, zajišťování emigrace a vydávání ilegálních tiskovin jsou nejdůležitějšími akcemi skupiny Tří králů dva pumové atentáty provedené v Berlíně, viz výše.

Nejvýznamnější činností skupiny Tří králů, a jmenovitě pak Václava Morávka, je navázání a udržování styků s nejdůležitějším agentem velitele československé rozvědky Paulem Thümmelem (známým pod krycím názvem A-54) a exilovou československou zpravodajskou ústřednou v Londýně. Tento kontakt, navázaný v červnu 1940, udržuje Václav Morávek až do své smrti v březnu 1942. Zprávy předává do Anglie prostřednictvím vysílaček domácího odboje a posléze i vysílačkami parašutistů dopravených sem i pro tento účel právě z britských ostrovů. Pro československou exilovou vládu v Londýně mají tyto zprávy zásadní význam.

Václav Morávek vyniká mezi Třemi králi místy až ztřeštěnou odvahou. Krom toho, že se vysmívá gestapu tím, že na jeho pražské velitelství pravidelně doručuje ilegální časopis „V boj!“, neváhá navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oskara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechá si od něj připálit cigaretu. Poté mu pošle přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání.

Dne 22. dubna 1941 padne do léčky nastražené gestapem Josef Balabán. V úterý 13. května vtrhnou gestapáci uprostřed vysílání do bytu v domě číslo 19 v ulici Pod Terebkou v Nuslích. Zatímco podplukovník Josef Mašín kryje střelbou své kamarády, Václav Morávek a radista četař František Peltán rychle ničí radiostanici a depeše. První nápor gestapáků Mašín zastaví, ale poté je sám postřelen. Morávek mu vyrazí na pomoc, ale následně je palebnou přesilou donucen k ústupu. Poté se společně s Peltánem spustí po ocelovém lanku, které jim slouží jako anténa, ze třetího patra. Morávkovi drát téměř úplně odřízne levý ukazováček, o který nakonec přijde.

Morávek, poslední ze Tří králů, pokračuje dál v ilegální činnosti. Podaří se mu obnovit spojení s Londýnem a nakontaktuje několik výsadků shozených z Velké Británie. S Thümmelem se nadále schází, přestože se nad agentem A-54 začnou stahovat mračna. Koncem prosince 1941 gestapo Václava Morávka objeví v jednom z konspirativních bytů a pozdě v noci na něj vyšle devítičlenné zatýkací komando v čele s inspektorem Dittmarem Bingelem. Morávek se však prostřílí přímo přes devítinásobnou přesilu, přičemž tři gestapáky zabije a další zraní.

Dne 21. března 1942 se Morávek schází v bytě na Staroměstském náměstí s rotmistry Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem (výsadek Anthropoid); pravděpodobně se tak dozvídá, s jakým úkolem do okupované vlasti seskočili. K večeru má domluvenou schůzku u střešovické tramvajové vozovny, kam jako první přichází jeho spolupracovník Václav Řehák. Schůzka je však prozrazena konfidentem a gestapo obsazuje v okolí snad všechny myslitelné body. Václav Řehák je zatčen a když Morávek zaregistruje přítomnost gestapa, pokusí se svému příteli pomoci. V nastalé divoké přestřelce a honičce vypálí asi padesát ran. V běhu také trhá na kousky fotografii Josefa Valčíka, kterou mu Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem předali na falešné doklady. V parčíku u Prašného mostu ho zasáhnou dvě německé střely do nohy, které mu znemožní další pohyb. Václav Morávek se snaží zasáhnout své pronásledovatele vkleče, ale další střela, která zasáhne aortu, ukončí jeho život. Jeden z gestapáků střelí mrtvého Václava Morávka ještě dvakrát do hlavy.

Václav Morávek byl skutečný muž. Boj za svou vlast považoval za samozřejmost. Svobodu svého národa pokládal za hodnotu nejvyšší a pochopil, že je třeba pro ni přinášet oběti. I my bychom měli vědět, že svoboda nikdy nebyla a nikdy nebude samozřejmostí.

Zdroj: Autorský komentář