Stejně jako pozemní válku i námořní válku v první světové válce ovládly průmyslové metody a nové zbraně a přinesla řadu zkušeností i slepých uliček.

Foto: Německá ponorka potápí spojeneckou transportní loď | Willy Stöwer / Wikimedia Commons / Public domain

Přípravy a závody ve zbrojení

Válce předcházel dramatický desetiletý závod ve zbrojení na moři. Začal, když Britové postavili válečnou loď HMS Dreadnought. Dreadnought, spuštěný na vodu v roce 1906, představoval dramatický skok v konstrukci bitevních lodí. Poprvé byla její hlavní výzbroj tvořena výhradně největšími dostupnými děly.

Psali jsme:XF-85 Goblin: Parazitní stíhačka k obraně jaderných bombardérů

Kombinace lepšího dostřelu a lepšího řízení palby dávala nové lodi obrovský ničivý potenciál. Přestože byla větší než kterýkoli z jejích předchůdců, byla také rychlejší než většina ostatních díky parním turbínám, které byly na bitevní lodi použity poprvé. Své předchůdce zcela deklasovala.

Britové stavěli další lodě jako Dreadnought a ostatní státy je následovaly ve snaze nezůstat pozadu. Do roku 1914 všechny hlavní mocnosti lodě tohoto druhu měly ve své výzbroji.

Docházelo i k dalším inovacím. Byly stavěny bitevní křižníky, které měly být lehčími a rychlejšími loděmi a zároveň měly být schopny nést těžkou výzbroj. Ukázaly se být jednou ze slepých uliček vývoje. Torpédové čluny představovaly levný způsob obrany pobřežních vod a obtěžování nepřátelské lodní dopravy. A pod hladinou se připravovaly k boji ponorky.

Ničení obchodních cest, novodobí korzáři

První námořní akce války byly poměrně malými střetnutími. Britové byli závislí na námořním obchodu, který živil jejich obyvatelstvo a průmysl. Němci proto vysílali přepadové lodě, aby obtěžovaly britské námořní obchodní trasy.

Psali jsme:Poslední rytíř... král Albert I. - hrdina 1. světové války

Nejobratnější z nich byly pomocné křižníky, civilní lodě převážející maskované zbraně. Měly nalákat nepřátelské lodě tím, že vypadaly zranitelně a nevinně, a pak na ně zaútočit. Nejúspěšnější z nich, Möwe, potopila 34 obchodních lodí. Ozbrojené obchodní křižníky byly civilní lodě, obvykle rychlé osobní parníky, vybavené děly. V omezené míře a s ohledem na menší příležitosti je méně úspěšně využívali i Britové a Francouzi.

Nejtěžšími loděmi zapojenými do obchodních nájezdů bylo osm německých lehkých křižníků. Válku zahájily útoky na spojeneckou lodní dopravu v Atlantiku, Karibiku, Tichomoří a Indickém oceánu. Emden dokázal potopit řadu britských, francouzských a ruských lodí, než byl sám potopen Australany. Ostatní byly méně úspěšné a byly rychle vypátrány. Byla to však skupina těchto nájezdníků, která vyvolala první významné námořní bitvy války.

Bitvy u Coronelu a Falkland

Již 1. listopadu 1914 se britská eskadra utkala se skupinou německých přepadových křižníků poblíž přístavu Coronel v Chile. Slabší Britové byli poraženi za pouhých 40 minut, přičemž ztratili dva pancéřové křižníky, zatímco Němci vyšli z vítězné bitvy zcela beze ztrát.

Němci ovšem nevěděli, že Britové vyslali silnou operační skupinu, aby je pronásledovala, a potupu napravila. Britové se objevili náhle a zaútočili na Němce u Falkland. Německá eskadra se pokusila uniknout, ale čtyři z pěti německých křižníků byly potopeny, čímž se Britové pomstili za své ztráty u Coronelu.

Jutsko, jedna z největších námořních bitev všech dob

Následující rok se Britové a Němci ostražitě pozorovali přes Severní moře a každý hledal příležitost, jak se s tím druhým utkat za svých podmínek. Nakonec se v květnu 1916 Němci odhodlali k útoku. Britové však věděli, že vypluli.

Od 31. května do 1. června bojovali s Němci u Jutska, což byla jediná velká válečná akce hlavních sil loďstev během celé války.

Bitva začala pro Brity špatně, protože jejich křižníková eskadra utrpěla zejména pro nevhodné použití bitevních křižníků značné ztráty. Němci se však obrátili, když pronásledovali bitevní křižníky na sever, přímo před hlavně hlavní britské flotily.

Když britské dreadnoughty zahájily palbu z takticky výhodné pozice, Němci utrpěli těžké škody a začali ustupovat. Britové je pronásledovali celou noc, ale nepodařilo se jim je polapit a německá flotila nakonec unikla do svého domovského přístavu.

Britové ztratili 14 válečných lodí, zatímco potopili 11 německých lodí. Během střetnutí přišlo o život dvakrát tolik členů britských posádek. Přesto bylo Jutsko pro Brity úspěchem, protože donutili německé loďstvo vrátit se zpět do přístavu. Německé loďstvo tam zůstalo po zbytek války, čímž Spojenci získali nadvládu nad Severním mořem i dalšími oblastmi.

Válka ve Středomoří

Středomoří bylo druhořadým válčištěm, kde se na moři neodehrály žádné velké konfrontace. Anglo-francouzské síly zahájily před gallipolským tažením neúčinné námořní bombardování Dardanel a došlo k několika bojům mezi menšími loděmi. Torpédové čluny italského námořnictva patřily k nejúspěšnějším účastníkům bojů a na konci války potopily dvě rakouské bitevní lodě.

Pro Spojence bylo rozhodující, že rakousko-uherské a turecké námořnictvo bylo drženo v přístavech, což jim bránilo ovlivňovat probíhající operace.

Válka pod vlnami

Nová forma zbraně vedla k nové dynamice námořní války - nájezdům ponorek. Nejvíce se ponorkám věnovali Němci, kteří v průběhu války nasadili více než 350 člunů. Spojenci disponovali mnohem menšími ponorkovými silami, a měli také mnohem méně příležitostí s ohledem na velmi omezenou německou lodní dopravu. Spojenci se také dopustili chyby, když se snažili o rozmanitost konstrukcí svých ponorek, zatímco důraz na důslednost umožnil Němcům postavit a obsadit své ponorky rychleji a snadněji.

Němci, kteří byli stále více omezeni z hlediska akcí svého hladinového loďstva, používali ponorky k útokům na spojenecké zásobovací linie. Spojenci reagovali vývojem lepších protiponorkových opatření, včetně zábran, detekčních zařízení a hlubinných bomb. Začali také přesouvat obchodní lodě v konvojích. Zejména tato taktika vedla k úspěchu a Němci vedená neomezená ponorková válka nedokázala spojeneckému úsilí zlomit vaz.

Vzpoury na konci války

Spojenci měli po celou dobu války na moři převahu. To ochromilo německý dovoz a pomalu dusilo německý průmysl, což byl hlavní faktor konečného vítězství Spojenců. V posledních dnech války se německé námořnictvo na protest proti poměrům v zemi vzbouřilo. To vyvolalo širší nepokoje, které způsobily domácí chaos a urychlily konec války.

Podle podmínek příměří bylo německé námořnictvo internováno Brity. Než aby posádky nechaly své lodě nepřátelům, raději je potopily. Dne 21. června 1919 se německé námořnictvo samo potopilo ve Scapa Flow na Orknejích. Éra dreadnoughtů a bitevních křižníků skončila. V příští válce budou hrát hlavní roli ponorky a především palubní letouny z letadlových lodí. Rovněž jedna z novinek Velké války.

Zdroj: warhistoryonline