Velké vítězství Konfederace u Chancellorsville a geniální plán generálů Lee a Jacksona
Na začátku roku 1863 došlo po sérii těžkých porážek k výměně na velitelském postu federální armády a neschopného generála Burnsida tehdy vystřídal sebevědomý generál Hooker. Hooker se ujal energicky velení a v krátkém čase zlepšil zásobování federálních vojáků, zařídil, aby mužstvo mělo čerstvý chléb a hlavně dodal vojákům nové odhodlání. Pln elánu Hooker naplánoval nové tažení, které mělo konečně Leeho Armádu severní Virginie zničit a s důvěrou ve svůj velitelský um tehdy Hooker prohlásil: „Bůh měj slitování s generálem Lee, protože já ho mít nebudu.“ Armáda rebelů se nacházela za řekou Rappahannock v zimních táborech u města Fredericksburg, kde v prosinci minulého roku uštědřil Lee federálům těžkou porážku. Jižany trápilo špatné zásobování, protože potraviny k vojsku přivážela jen jednokolejná trať, a to nestačilo. Hooker o problémech Jižanů věděl a doufal, že vyhladovělá armáda Konfederace nebude pro jeho muže problém. Vymyslel proto ofenzívní plán, ve kterém mělo 40 000 mužů generála Sedgwicka operovat na federálním levém křídle, kde ležel Fredericksburg a poutat na sebe pozornost rebelů. Zbytek vojska, to jest 70 000 mužů pod jeho osobním velením pak mělo obchvátit konfederační armádu ze západu podél Leeho levého křídla a sevřít tak rebely do kleští. Plán měl jediný kaz – generál Lee se rozhodl hrát podle vlastních karet.
Foto: V bitvě u Chancellorsville utrpěly obě armády velké ztráty. Sever přišel dohromady o 17 000 mužů, avšak tyto ztráty mohli federálové snadno doplnit. Jih přišel dohromady o 13 000 mužů, což znamenalo víc než třetinu tehdejší armády. | Shutterstock
Když 29. dubna 1863 překročilo 70 000 federálních vojáků Rappahanock, byli rebelové zaskočeni. Hookerův plán, aby na sebe armáda generála Sedgwicka upoutala pozornost, zafungoval a rebelové tak na přechod hlavní části federálního vojska přes řeku nestihli zareagovat. Teď byli federálové na druhé straně a Lee musel přijmout boj nebo ustoupit. Bylo to těžké rozhodování. Měl k dispozici jen 40 000 mužů a iniciativa byla na straně federálů. Rozhodování mu ulehčil jeho protivník Hooker, kterého snad zaskočila skutečnost, že jeho plán funguje a místo rychlého postupu ke konfederační armádě, kterou mohl snadno porazit, tehdy nařídil vojsku zastavit a vybudovat obrannou linii, jejíž středem bylo panství Chancellorsville. Byla to velmi špatná pozice, protože na ní nemohli federálové využít svou přesilu ani dělostřelectvo. Federálové tak tehdy nadějný postup zastavili a přenechali iniciativu rebelům a generálu Lee. To byla obrovská chyba.
Večer 1. května se generál Lee setkal se svou pravou rukou, generálem Jacksonem, aby se společně dohodli na dalším postupu. Oba muži vymysleli jednoduchý avšak krajně riskantní plán, který spočíval v obchvatu federálního vojska, jenž zavede konfederační oddíly na levý bok federální armády. Tam rebelové na zaskočené a nepřipravené federální oddíly zaútočí. Se svým dílem přispěl i generál jízdy Stuart, který přišel s informací, že jeho muži našli kolem jižní federální linie cestu a má k dispozici místního průvodce, který byl ochoten rebely touto cestou vést. Plán byl také vystavěn na Leeho správném odhadu, že Hooker zůstane na místě a nebude útočit, takže bude moci od Fredericksburgu odvelet většinu vojáků, se kterými generál Jackson pak následně obchvat provede. U Fredericksburgu nakonec Lee nechal pouhých 14 000 mužů, se kterými měl generál Jubal Early zdržovat Sedgwickův sbor jak nejdéle to půjde a zbývajících 26 000 mužů pod velením generála Jacksona poslal na vyčerpávající přesun podél federálních pozic. Pochod Jacksonových vojáků trval celý den a jeho muži stanuli na pravém křídle nic netušící federální armády k večeru 2. května, kde se nacházel XI. sbor. Federálové z té strany žádný útok nečekali, mužstvo se poflakovalo po táboře a nikdo se ani nenamáhal vybudovat zákopy. Když pak Jackson tvrdě a nečekaně udeřil, seděli federální vojáci u kotlů nad ohništi, kde si vařili kávu a polévku. XI. sbor byl nejslabší složkou federální armády, protože byl složen z vojáků, kteří emigrovali do USA teprve nedávno, mnozí tak neuměli anglicky a ještě se spolu dobře nesžili. XI. sboru navíc velel generál Howard, který patřil k podprůměrným velitelům. Howard byl známý svou praktičností, kterou potvrzoval i fakt, že když přišel v bitvě o pravou ruku, hledal jiného generála, který naopak přišel o levou ruku, aby si mohli společně kupovat rukavice a díky tomu by ušetřili. Generál však projevoval nedostatek ostražitosti, čímž si vysloužil přezdívku „Oh-oh“ Howard.
Ve čtvrt na šest se pak nad pravým křídlem federálního vojska rozlehlo rebelské kvílení útočících mužů v šedých a hnědých uniformách a večerní klid roztrhaly salvy z tisíců pušek. Vojáky XI. sboru okamžitě zachvátila panika a jejich odpor se téměř okamžitě zhroutil. Několik oddílů se sice stihlo zformovat a vypálit proti rebelům několik salv, to ale samozřejmě nemohlo stačit a rebelové se divokým kvílením krok za krokem prokousávali do hloubky nepřátelského tábora a připomínali povodeň, která strhávala vše před sebou.
„Bylo nás jen 3000 se dvěma děly a 26 000 lidí slavného Jacksonova sboru se hnalo na naše slabě opevněné postavení. Rebely vedl sám Stonewall Jackson. Zmocnila se nás panická hrůza, dali jsme se jako šílení na útěk a strhli sebou zbytek divize.“
Panika zachvacovala další a další federální oddíly a stačil jen krůček k tomu, aby se celé pravé křídlo Seveřanů rozpadlo. Federály nakonec zachránil až soumrak, který útočící rebely zastavil. Na bojiště padla tma, jižanské jednotky se pomíchaly a občas na sebe i stříleli. I když energický a nezastavitelný Jackson pořád trval na tom, ať jeho muži dál útočí a nedají tak federálům šanci se zformovat a připravit k obraně, pokračovat v boji kvůli tmě už nešlo. Tma se mu bohužel stala nakonec osudná, protože se v nastalém šeru stal terčem vlastních mužů, kteří si ho spletli s nepřítelem. Salva z pušek srazila generála ze sedla a Jackson byl zraněn dvěma průstřely levé ruky. Šlo o velkou tragédii celé Konfederace, protože její nejlepší generál svému zranění za týden podlehl, když zemřel na zápal plic.
I když byl XI. sbor naprosto zničený, měli federálové pořád velkou přesilu. Dalo se proto čekat, že ráno druhého dne převezmou iniciativu a přejdou sami do protiútoku. Otřesený Hooker však zaujal defenzivní taktiku, nařídil svým mužům, ať se brání. Jižanská děla pak po celý den drtila federální postavení kolem panství Chancellorsville a Jižané vedli jeden útok za druhým. Jedna z jižanských střel zasáhla dokonce i dům, ve kterém měl Hooker hlavní stan a na generála se zřítil dřevěný strop. Hooker se na chvíli octl v bezvědomí, když se ale probral, odmítl se vzdát velení. Což bylo, jak se později ukázalo, pro federální vojsko škoda.
Generál Sedgwick mezitím u Frederickburgu konečně prorazil slabou jižanskou obranou, překročil řeku a byl připraven přijít Hookerovi na pomoc. Jenže místo rychlého a energického postupu se Sedgwick zdržel, když začal přeformovávat své bojem otřesené oddíly, a tím dal Jižanům čas, aby se od něj v pořádku odpoutali, a když se jeho muži dali konečně na pochod, rebelové je zatavil u Salem Church. Sedgwick a jeho 40 000 mužů nedokázalo nakonec obranou 14 000 rebelů Jubala Earlyho prorazit a do bitvy tak už Sedgwick nezasáhl.
Třetí den bitvy nechal obvázaný Hooker hlasovat, jestli se má pokusit zaútočit, nebo ustoupit. I když většina mužů jeho štábu hlasovala pro boj, porážkou i zraněním otřesený Hooker nakonec nařídil ústup přes řeku Rappahannock zpátky na sever. Lee toho litoval, protože doufal, že Hookerovu armádu konečně dorazí, ale federálové byli rychlejší a unikli. Lee pak vjel vítězně do vyklizeného a hořícího Chancellorrsville, kde mu desetitisíce mužů provolávaly slávu. Jeden jeho pobočník pak napsal: „Divocí vojáci s tvářemi černými od dýmu bitvy, zranění, plazící se... od žáru stravujících plamenů, všechny jako by zachvátil jeden impuls. Jedno dlouhé, nepřerušené zvolání... LEE..LEE...LEE... se vzneslo vysoko nad lomoz bitvy a vítalo přítomnost vítězného vůdce... Jak jsem se na něj díval, nesmírně nadšen z úspěchu, jenž nám jeho génius, odvaha a důvěra v armádu přinesly, přemýšlel jsem, že to muselo být kvůli takovýmto scénám, proč se lidé v dávných dobách stávali bohy.“
Bylo to obrovské a fantastické vítězství. Hladová armáda rebelů dokázala porazit nepřítele početně jednou tak většího a zahnat ho na potupný útěk. Když dorazila na Sever zpráva o porážce, byl Lincoln naprosto šokován: „Můj Bože! Můj Bože! Co tomu země řekne? Co tomu řekne národ?“ Novinář, který tomu byl přítomen pak napsal, že nikdy neviděl Lincolna tak zlomeného, tak sklíčeného, tak bledého.
Když se na bitvu podíváme detailněji, nevypadá to už tak dobře. V bitvě utrpěly obě armády velké ztráty. Sever přišel dohromady o 17 000 mužů, avšak tyto ztráty mohli federálové snadno doplnit. Jih přišel dohromady o 13 000 mužů, což znamenalo víc než třetinu tehdejší armády. Část zraněných mužů se sice zase do vojska po uzdravení vrátila, ale ostatní ztráty zkušených veteránů byly pro Konfederaci nenahraditelné. Mezi ně patřil i generál Jackson, kterého nemohl nahradit nikdo na světě. Přítomnost Jacksona pak velmi chyběla u Gettysburgu a věřím tomu, že s ním by tam Konfederace neprohrála. A byl tu ještě jeden nepříjemný aspekt, který se za dva měsíce u Gettysburgu projevil. Lee si po Chancellorsville začal myslet, že jeho muži mohou splnit cokoliv a věřil, že velí neporazitelné armádě.
Zdroj: Historie válek