Dne 19. prosince navštívila skupina bývalých příslušníků SOG pana plk. Imricha Gablecha, veterána druhé světové války. Návštěva byla zprostředkována rodinou pana plukovníka a proběhla v nemocnici v Havlíčkově Brodě, kde se pan plukovník v té době nacházel.

Foto: plukovník Imrich Gablech

Při příchodu jsme panu plukovníkovi předali pamětní minci dnes již neexistujícího útvaru SOG a pan plukovník nám začal vyprávět o svém životě. Bylo velmi zajímavé poslouchat životní příběhy muže, který se nebál postavit na odpor fašistické okupaci a neváhal bránit svou vlast se zbraní v ruce.

Psali jsme:Indie žádá o možnost vyzbrojit letouny Rafale indickými zbraněmi

Při vyprávění o jeho minulosti jsme se dostali k obzvláště bolestnému místu jeho života, a to jak s ním bylo zacházeno po jeho návratu do vlasti. Co vše musel vytrpět během komunistické perzekuce a také o tom, proč si český národ nedokáže vážit svých hrdinů. Proč jsou lidé, kteří se nebáli postavit se nepříteli čelem, po svém návratu do vlasti haněni a špiněni. Nejedná se však pouze o minulost, kdy vojáci, kteří přežili druhou světovou válku a vrátili se zpět do vlasti, byli komunistickým režimem šikanováni.

Jedná se bohužel i o současnost, kdy vojáci bojující v zahraničních misích proti terorismu jsou doma haněni a dehonestováni. I když s tím, co musel prožít on, se to nedá srovnat. To mezi námi otevřelo téma, které si každý bývalý příslušník SOG nese obzvláště bolestivě ve svém srdci. Je to téma nikdy neodůvodněného a bezprecedentního zrušení funkční a úspěšné jednotky, pouze z politické zvůle několika mocných. Pan plukovník i přes svůj vysoký věk si zachovává čilou mysl a se zájmem sleduje dění jak ve světě tak i na české scéně. Takže o zrušení a následném „honu" na bývalé příslušníky SOG dobře věděl.

Foto: Imrich Gablech

Jenomže jsme všichni bývalí vojáci, takže jsme nepříjemná témata rychle opustili a vrátili se k tématům, která jsou nám bližší. Pan plukovník se velmi zajímal o současné vybavení vojáků i o moderní taktické postupy při vedení vojenských operací, které se liší od těch, co zažil on. Čas v přítomnosti tohoto muže utíkal velmi rychle a na mnoho témat se nedostalo. Při odchodu jsme panu plukovníkovi popřáli mnoho zdraví a dohodli jsme se, že pokud mu to zdraví dovolí, určitě se ještě setkáme.

Psali jsme:Kdo byli vojáci, kteří zemřeli při sebevražedném útoku v Kábulu

Setkání s tímto výjimečným mužem na nás všechny hluboce zapůsobilo. Je obdivuhodné, jakým způsobem se dokázal rvát se životem, projevoval obrovskou vůli při překonávání veškerých obtíží, nenechal se srazit na kolena a vždy nosil hrdě vztyčenou hlavu. Je to muž ryzího charakteru a nezlomné vůle, který by měl být příkladem pro mnoho z nás.