Na první pohled efektní štítovou hradbu (neplést s falangou) zná zřejmě každý nadšenec do raného středověku. Dokonce si dovolíme tvrdit, že ji uvidíte v každém pořadu, ve kterém se objeví severští nájezdníci. Přesto poslední výzkumy přinášejí zcela nový pohled na vikinskou formaci s překrývajícími se kulatými štíty.

Archeolog a ředitel Society for Combat Archeology Rolf Warming ve své závěrečné práci na univerzitě v Kodani uvádí: "Je široce rozšířeným mýtem, že Vikingové snad měli stát štít na štítu a tvořit tak uzavřenou formaci."

Foto: Na první pohled efektní vikinskou štítovou hradbu zná zřejmě každý nadšenec do raného středověku (ilustrační foto) | Shutterstock

Psali jsme:Okno do historie - Masakry ve varšavské čtvrti Wola

Své závěry opírá mimo jiné o své vlastní experimenty s dobovými meči a štíty. Ty podle něj ukazují, že dřevěné štíty byly příliš slabé na to, aby vydržely opakované údery mečů nebo seker nepřítele. Dle jeho názoru byl a je nejlepší obranou útok. Proto podstoupil archeologický experiment s autentickou rekonstrukcí kulatého štítu z dob vikinských nájezdů. Za použití ostré repliky dobového meče se snažil simulovat bojové scénáře a otestovat efektivitu a výdrž různých konstrukcí štítů.

Výsledky jeho testů pak nehovořily ve prospěch štítové hradby. "Ukázalo se, že použití takové taktiky má prokazatelně více nevýhod než výhod. Nejzásadnější z nich je, že těsná formace překrývajících se štítů neumožňuje obránci efektivně odrážet příchozí útoky."

V pasivním postavení hradby jeho štít utržil mnohem vážnější poškození, než když byl štít používán pro aktivní odrážení nepřátelského meče. Warming také procházel mnoho historických zdrojů, aby našel zmínky a hlavně popis štítové hradby. Přestože v několika případech je tento způsob boje zmíněn, nikdy není podrobně popsáno, jak vlastně vypadal. Z toho důvodu se domnívá, že spíše než o nějakou zvláštní taktiku se jedná o básnický opis zástupu válečníků. Warming věří, že Vikingové byli spíše samostatní bojovníci, kteří bojovali ve formaci volné. Své štíty pak používali k odrážení útoků nebo se jimi snažili nepřítele srazit k zemi.

"Legendární štítová hradba, alespoň tak jak je dnes všeobecně chápána, nemá žádný základ jak v dobové literatuře, tak v praktické aplikaci." uzavírá Warming. Nelze přesně určit, kdy přesně došlo k výše mýtu štítové hradby.

Psali jsme:Když selže zbraň, musí voják umět reagovat. Boj zblízka je poslední možností

Psali jsme:Ruská jaderná vlajková loď se vrací. Modernizace za dvě miliardy eur trvala třicet let

Psali jsme:Chrudimští výsadkáři převzali první útočné nože Cháron

Warmingova vedoucí práce, Henriette Lyngstrømová, ohledně vikinské štítové hradby dodává: "Představa, že Vikingové bojují bok po boku a čekají na nepřátelské údery se mi příliš nezdá. Warmingovy závěry podle mne dávají mnohem větší smysl." Dále pokračuje: "Až se tato teze rozšíří v akademických kruzích, určitě to změní celkový pohled na to, jak Vikingové ve skutečnosti bojovali."

Kurátorka Trelleborské vikinské pevnosti, Anne-Christine Larsen, není ohledně výše uvedené teorie zcela přesvědčena. Přiznává, že by stálo za to danou teorii vyzkoušet v praxi ve větším měřítku. Každý rok se u Trelleborské vikinské pevnosti setkává velké množství nadšenců a reenactorů, kteří předvádějí dobový život i použití bojových taktik, včetně právě legendární štítové hradby. Larsenová si myslí, že to tak bude i nadále a dodává: "Warmingovy experimenty jsou založeny na souboji jednotlivců, takže nám stále chybí obecná představa o tom, jak případná štítová hradba fungovala v měřítku celé armády." Přesto Larsenová připouští důležitost dalšího zkoumání a Warmingův výzkum bude nadále sledovat. "V Trelleborgu se snažíme znovuprožívat dobu Vikingů tím nejautentičtějším způsobem. Pokud tedy pokus s celou armádou ukáže, že štítová hradba ve skutečnosti nefunguje, bojovníci jistě budou otevřeni ke změnám."

Zdroj: Fotevikens Museum, sciencenordic.com