EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Vítězství nebo prohra aneb složitost hodnocení ozbrojených konfliktů

 05. 11. 2021      kategorie: Vojenská historie      26 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Nedávno skončivší válka v Afghánistánu, nesmyslně rychlý odchod západních armád a téměř následující pád dosavadní afghánské vlády (v situaci, kdy měla potenciál protivníka porazit) nám znovu připomněly, jak problematické je hodnotit válečné konflikty. Jak definovat, co je porážka a co je vítězství, jak určit, kdo daný konflikt skutečně vyhrál. Je to otázka, která se táhne prakticky po celou éru vojenství, od samého počátku lidstva, a objevuje se téměř při každém konfliktu. Dnes, v době globalizace a asymetrických konfliktů, je pak tato otázka ještě složitější než kdykoliv dříve.

Na první pohled je vše jasné. Po každé válce by měl být na jedné straně někdo poražený, a na straně druhé vítěz. Ve skutečnosti tomu tak není. I zdánlivý vítěz může být válkou natolik vyčerpán, že je pro něj válka spíše prohrou, a na druhé straně poražený stát může nově a lépe využít svou situaci. Vše navíc komplikuje i fakt, že konflikty často mívají více účastníků. Ten, kdo se ocitl po jedné dílčí bitvě v táboře vítězů, může brzy skončit mezi poraženými a naopak. I proto hodnocení mnoha konfliktů nebývají zcela jednoznačná.

To, jak je tento problém hodnocení konfliktů složitý, si můžeme demonstrovat i na konfliktu od současného Afghánistánu historicky a zeměpisně vzdáleném – na někdejším válečném konfliktu mezi Finskem a Sovětským svazem.

1280px-A_Finnish_Maxim_M-32_machine_gun_nest_during_the_Winter_WarFoto: Skupina finských vojáků s kulometem Maxim | Wikimedia Commons / Public domain

Války mezi Sovětským svazem a Finskem

Války mezi Sovětským svazem a Finskem, tzv. zimní válka a na ni navazující válka pokračovací, jsou zajímavým historickým fenoménem. Jsou natolik poučné, že se dodnes vyplatí je studovat.

Předně je nutno říci, že s novodobým vznikem samostatného Finska v r. 1917 se Rusko, resp. Sovětský svaz nikdy nesmířil. Éra, kdy Finsko bylo součástí carského Ruska, byla sice krátká (1809 – 1917, tedy pouhé jedno století), a navíc zcela nesmyslná, protože ugrofinské obyvatelstvo Finska bylo vždy zcela jinde než zbytek Ruska. Přesto byla ztráta průmyslově vyspělého Finska vedením Ruska vnímána jako ztráta, a část ruského vedení jej hodnotila jen jako jakýsi taktický ústupek v důsledku porážky Ruska v první světové válce.

Tato tendence dál zesílila poté, co se sovětské Rusko dokázalo stabilizovat, a především po jeho přetvoření do podoby Sovětského svazu. Již od dvacátých let Sovětský svaz usiloval o znovu začlenění Finska do svého území, či alespoň podřízení Finska jeho vlivu. Nejprve to Sovětský svaz zkusil ideologicky. Díky organizační a především finanční podpoře z Moskvy ve Finsku vznikla komunistická strana, a ta usilovala o co nejužší spolupráci se Sovětským svazem. Komunistická strana Finska dosáhla určitých úspěchů, a již jen sama její existence byla pro Sovětský svaz obrovskou vlivovou pákou. Přesto se komunistická strana Finska nikdy nedokázala plně prosadit, nedokázala zvítězit v demokratických volbách, a proto nedosáhla ani kýženého podřízení Finska Sovětskému svazu.

Proto Sovětský svaz již od třicátých let šel zcela jinou, dalo by se říci klasickou cestou. Sovětský svaz požadoval od Finska některé územní ústupky – především velkou část tzv. Karelské šíje, několik malých ostrůvků ve Finském zálivu, a pronájem strategicky významného poloostrova Hanko. Zde je nutno podotknout, že tyto požadavky neměly žádné historické opodstatnění, a tato území byla téměř stoprocentně obývána finským obyvatelstvem.

Především kvůli této politice Ruska, resp. Sovětského svazu se Finsko již od svého osamostatnění připravovalo na válku. Jeho pozice ale byla složitá. Finsko bylo pro jakýkoliv střet naprosto handicapováno. Jeho největší slabinou byl především nízký demografický potenciál. Tehdejší Finsko totiž mělo pouze cca 3,6 milionu obyvatel, zatímco Sovětský svaz měl cca 170 milionu obyvatel. To byla přesila, která byla nesrovnatelně jiná než v případě tehdejšího Německa (75 mil. obyvatel) a Československa (16 mil obyvatel). Nejde přitom jen o počet obyvatel. Je třeba také připomenout, že političtí představitelé Sovětského svazu vždy kladli velký důraz na výstavbu ozbrojených sil. Sovětská armáda byla nejpočetnější armádou světa, měla největší počet tanků, největší počet letadel atd. To vše hrálo ve prospěch Sovětského svazu.

Stejně tak bylo Finsko v nevýhodě ekonomické. Je faktem, že Finsko bylo vyspělejší než Rusko, mělo v přepočtu na obyvatele vyšší národní důchod, mělo i relativně vyspělý průmysl. Přesto to bylo oproti obrovitému Sovětskému svazu, disponujícímu navíc rozsáhlým nerostným bohatstvím, stále málo.

Důležité je i to, že Finsko bylo ve svém konfliktu se Sovětským svazem osamoceno. I přes určitou snahu se nikdy nepodařilo vytvořit nějaký vojensko-politický blok s dalšími severskými státy, Švédskem a Norskem. Finsko se tak mohlo spoléhat jen na vlastní síly.

Již od dvacátých let proto Finsko systematicky budovalo ozbrojené síly. Vzhledem ke svému omezenému rozpočtu si Finsko nemohlo dovolit vydržovat příliš početnou armádu – mírové stavy činily pouze 34 000 mužů. Finsko si ale dokázalo vytvořit velice kvalitní systém záloh, a proto mohlo v případě válečného konfliktu mobilizovat statisíce vojáků. Důležité bylo i to, že Finové byli zvyklí na pobyt v drsné přírodě, a vzhledem k tradicím finského národa prakticky každý Fin uměl střílet. To finské armádě výcvik výrazně usnadňovalo.

Důležité bylo i to, že armáda se mohla opřít hned o několik dobrovolnických organizací – a to včetně organizací ženských. To finské armádě dokázalo uspořit spoustu sil, ale i prostředků. Bylo zcela normální, že finští občané jezdili dobrovolně vypomáhat při budování obranných postavení na hranicích se Sovětským svazem. Nezanedbatelné bylo i to, že Finsko si dokázalo vytvořit poměrně silný zbrojní průmysl, schopný zásobovat armádu celou řadou zbraňových systémů.

Velkou výhodou Finska, bylo i to, že země měla velice dobré vojensko-politické vedení, symbolizované osobností C. Mannerhaima. Díky C. Mannerhaimovi, tomuto „Churchillovi Finska“, ale i řadě jeho spolupracovníků, se podařilo skutečně efektivně využít vojenský potenciál země.

Finská armáda nebyla prosta nedostatků. V důsledku omezených zdrojů měla finská armáda jen velmi malý počet tanků, její dělostřelectvo bylo slabé a typově roztříštěné. Tyto handicapy ale dokázala finská armáda vyvážit dobrou organizovaností a vycvičeností svých pěších jednotek.

Právě existence takto silné a efektivní armády, ale i šikovná taktika finského politického vedení dokázaly na dlouho odvrátit Sovětský svaz od možného útoku. Již v polovině třicátých let ale bylo zřejmé, že pravděpodobnost nějakého konfliktu je čím dál vyšší. Nešlo přitom jen o ambice Sovětského svazu vůči Finsku. Celá třicátá léta totiž byla nejen ve znamení totalitarismu, ale také hned několika válečných konfliktů. Proběhla krvavá občanská válka ve Španělsku, která se stala jakýmsi prologem k druhé světové válce. Nacistické Německo dokázalo obsadit Rakousko a rozbít Československo. Také fašistická Mussolliniho Itálie v té době naplno realizovala své expanzní plány. Proto i Sovětský svaz nechtěl zůstat pozadu. Sovětský svaz se nejprve účastnil ostudné války proti Polsku, během níž získal rozsáhlá území. Finsko, spolu s pobaltskými státy, bylo přirozeným dalším cílem. Dne 30 listopadu 1939 sovětská armáda zaútočila na Finsko – a začala tak tzv. zimní válka.

Zimní válka

Zimní válka má dodnes velkou vypovídací hodnotu. Zimní válku totiž lze označit jako jakýsi předobraz moderních asymetrických konfliktů. I Finsko bylo v asymetrické pozici, protože stálo proti nesrovnatelně většímu a silnějšímu protivníkovi. A zde je nutno říci, že své role se finská armáda zhostila úspěšně.

Finsko a především finská armáda prokázala až neuvěřitelnou odolnost. Finsko dokázalo zmobilizovat na své poměry mohutnou armádu čítající 265 000 vojáků. To bylo sice méně, než velikost vyčleněných vojsk Rudé armády (cca 426 tis. vojáků), finská armáda ale ruskou armádu překonávala svou morálkou a bojovou úrovní. Zatímco velkou část vyčleněných jednotek Rudé armády tvořili vojáci, kteří neměli často ani dokončený výcvik, finští vojáci byli dobře připravení, a navíc vysoce motivovaní. Svou roli sehrála i kvalita důstojnického sboru. Zatímco sovětský důstojnický sbor byl do značné míry otřesen předchozími čistkami a na mnohých pozicích byli nezkušení velitelé, finští důstojníci se vyznačovali vysokou úrovní. Finské vojenské vedení navíc prokázalo značnou nápaditost a schopnost improvizace, a to i na nižších pozicích, což byl velký rozdíl proti byrokraticky řízené Rudé armádě.

I proto se válka vyvíjela zcela jinak, než jak si to sovětské vedení představovalo. Sovětská vojska sice dokázala na některých místech prorazit hranice, její postup se ale brzy zastavil. A na mnoha místech musela Rudá armáda dokonce potupně ustupovat.

O finské zimní válce se často říká, že Finům výrazně pomohly přírodní podmínky, a že bez toho by neuspěli. To je ale pravda jen z menší části. Je faktem, že přírodní podmínky finské armádě do značné míry nahrávaly. Prostor, na kterém se boje odehrávaly, je totiž relativně pustý, je na něm jen málo cest atd. Značnou část území navíc tvořily vodní plochy, jezera a bažiny, které bránily postupu nepřátelských vojsk a především obrněné techniky. Jenže v tuhé zimě roku 1939 velká část finských jezer a bažin zamrzla, a tak sovětská vojska včetně obrněné techniky mohla postupovat po ledu a obejít finské jednotky. A podobných momentů byla celá řada.

Stejně tak je mýtem i to, že Sověty dokázala zastavit opevnění na jižní hranici Finska, tzv. Mannerhaimova linie. Mannerhaimova linie totiž nepředstavovala žádný skutečný pevnostní systém, jakým byly české pevnosti či francouzská Maginotova linie. De facto šlo jen o lehké opevnění, zpevněné na některých strategických místech. Velkým handicapem finských obranných postavení bylo i to, že finská armáda při výstavbě zátarasů proti nepřátelské obrněné technice z úsporných důvodů používala místo běžně používaných drahých betonových bloků žulové balvany. Jenže finští technici při stavbě těchto zátarasů vycházeli jen ze zastaralých tanků, které měla finská armáda k dispozici, např. prvoválečného francouzského typu FT-17. Mnohem větší a těžší sovětské tanky tyto zátarasy snadno překonávaly.

Finská armáda byla úspěšná díky něčemu zcela jinému. Jak tomu bývá v asymetrických konfliktech, finská armáda dokonale využila svých dispozic, a své nevýhody změnila ve výhodu. Finská armáda nemohla vzhledem ke svým omezeným početním stavům podnikat nějaké širší operace. Místo toho menší, ale dobře organizované jednotky realizovaly překvapivé útoky ve stylu „udeř a uteč“. Finští pěšáci na lyžích, v bílých maskovacích oblecích, dokázaly často postupujícího nepřítele zcela zaskočit. Těchto útoků navíc bylo podnikáno velké množství, mnohdy i v noci. Došlo i k rozsáhlému nasazení odstřelovačů, kteří likvidovali nepřátelské důstojníky a rozbíjeli tak sovětské velení. Právě tyto neustálé útoky Rudou armádu a její vojáky zcela demoralizovaly. Finská armáda měla naprostý nedostatek protitankových zbraní. Ale právě v zimní válce finská armáda jako první masově použila zápalné lahve, kterým se dostalo žertovné přezdívky „Molotovovy koktejly“. A díky tomu si finští vojáci dokázali poradit i s nepřátelskou obrněnou technikou.

Právě díky zdařilé taktice a vysoké morálce vojáků dokázala finská armáda mnohem silnější sovětská vojska zastavit. Sovětské vedení sice i nadále usilovalo o postup, ale to se mu nijak nedařilo, a nepomáhaly ani popravy některých důstojníků. Ty naopak situaci spíše zhoršily. Postupně tak došlo ke stabilizaci fronty. Její podoba se sice neustále měnila, nedošlo ale k žádnému zvratu, který by dokázal tuto válku skutečně vyřešit.

Pokračovat v této „opotřebovací“ válce ale bylo pro Finsko neúnosné. Finská armáda sice zaznamenávala jen menší ztráty, vzhledem k jejím omezeným početním stavům ale i to bylo příliš. Čím dál víc se projevovala početní převaha na straně protivníka. Je třeba si uvědomit, že Finsko sice dokázalo zmobilizovat téměř 300 000 mužů, tím však byly jeho lidské síly téměř vyčerpány. Oproti tomu jednotky vyčleněné Rudou armádou pro útok na Finsko tvořily jen menší část Rudé armády. Ta díky tomu mohla počet nasazených jednotek snadno navýšit. Obdobně mohla Rudá armáda posílit i své obrněné jednotky či letectvo přesunem z jiných částí země. Ve prospěch Sovětského svazu čím dál víc hovořila i jeho ekonomika, kdy Sovětský svaz již díky své velikosti mohl použít rozsáhlé finanční zdroje, zatímco finská ekonomika byla na hranici svých možností.

Za této složité situace se nelze divit tomu, že finská vláda požádala sovětskou stranu o příměří. Pro tato jednání ale bylo Finsko ve výhodné situaci, a to právě proto, že finská armáda dokázala odolat úderu sovětské armády a z čistě vojenského hlediska byla situace i pro sovětské vedení téměř neřešitelná. Navíc i sovětské vedení se snažilo z této války, která snižovala jeho mezinárodní kredit, raději vycouvat. A díky tomu již 13. 3. 1940 byla mezi oběma státy podepsána mírová smlouva.

Pokud se podíváme na zimní válku a její důsledky, pak se nám vrací ona základní otázka, jak hodnotit války. Jak hodnotit zimní válku? Na první pohled prohrálo Finsko. Vždyť to bylo Finsko, které žádalo o příměří. Finsko navíc v této válce ztratilo část svého území – to, které již před válkou Sovětský svaz požadoval. Na druhou stranu byla zimní válka pro Finsko de facto úspěšná. Finská armáda dokázala protivníkovi způsobit značné ztráty, a to mnohem větší, než byly její vlastní. Během války, ale ani v jejím důsledku nedošlo k ohrožení samotné existence Finska. A zde je třeba připomenout, že původním cílem Sovětského svazu bylo začlenění celého Finska do svého území. Finsko dokázalo obhájit svou pozici – i nadále bylo Finsko svobodným, nezávislým státem. Sovětský svaz získal i určitý vliv na domácí politiku Finska, a to opět především díky finské komunistické straně. Ta ale byla právě v důsledku války mezi finským obyvatelstvem zdiskreditována, a její vliv nebyl nijak zásadní. Finsko si zachovalo svou samostatnost, svůj politický systém, a i nadále vedlo svébytnou mezinárodní politiku. Finsko tak dokázalo ve válce obstát, a to se ctí. I zimní válka tak ukazuje, jak obtížné je hodnotit, zda je válka vítězná anebo prohraná.

Onou zimní válkou to navíc nekončilo. Vše naznačovalo, že brzy dojde k další válce. Předně – sovětské vedení i přes územní zisky nebylo s výsledky války spokojeno. Cílem Sovětského svazu i nadále bylo dobýt celé Finsko, nebo si jej alespoň politicky podřídit. Stejně tak ale i ve Finsku existovalo významné politické křídlo, které se nikdy nesmířilo se ztrátou svého území, a toužilo po odvetě.

Ovšem ještě víc ve prospěch další války hovořilo celkové politické klima v Evropě, které se dál horšilo. V dané době byla většina Evropy již obsazena Německem, které obsadilo Norsko a Dánsko, se kterými do té doby Finsko úzce spolupracovalo. Obdobně Sovětský svaz obsadil Estonsko, Litvu a Lotyšsko, další významné spojence Finska. Velká Británie, na kterou se část finské politické reprezentace orientovala, byla de facto mimo hru.  Celá Evropa se polarizovala. Za této situaci se Finsko rozhodlo vojensky a politicky orientovat na Německo.

Byl to ale Sovětský svaz, kdo Finsko napadl. Dne 25. června 1941, v návaznosti na vypuknutí války mezi Německem a Sovětským svazem, sovětská armáda zahájila bombardování finských měst. Tyto zpočátku jen relativně omezené útoky ovšem byly pro radikální křídlo ve Finsku vodou na mlýn, záminkou k válce. Začala tak tzv. pokračovací válka.

Pokračovací válka měla průběh v lecčem podobný jako válka zimní. Sovětské vojenské vedení se zjevně nepoučilo z předchozí války, a opět chtělo finskou armádu udolat především svou mohutností. Došlo tak k nasazení početných formací – počty nasazených vojáků byly ještě vyšší než za zimní války. Rozsáhle byla použita také obrněná technika. Finská armáda ale byla na boje připravena, její jednotky stály na hranicích, a díky tomu se jí brzy podařilo převzít iniciativu. Finská armáda dobyla ztracená území, a na některých místech dokonce částečně postoupila za hranice z roku 1939. Postupně se ale fronta ustálila, a vznikla téměř souvislá bojová linie. V této době Finsko nabídlo Sovětskému svazu jednání o příměří, to ale bylo sovětskou stranou odmítnuto. Vzniklá patová situace pak trvala prakticky až do konce války.

Za svou účast v druhé světové válce, za svou spolupráci s Německem při boji se Sovětským svazem je Finsko často kritizováno. Je ale otázkou, zda Finsku zbývalo něco jiného. Finsko bylo totiž ve svém boji zcela osamělé. Jak již bylo řečeno, většina států Evropy – a to včetně spojenců Finska – byla obsazena Německem. Finsko ani nebylo v situaci Švédska, které si sice dokázalo zachovat svou samostatnost a neutralitu, ale za cenu obrovských ústupků včetně úzké hospodářské spolupráce s Německem. A se Sovětským svazem Finsko po své historické zkušenosti spolupracovat nechtělo. Nesmíme také zapomínat, že to byl Sovětský svaz, kdo napadl Finsko!

Je také třeba podotknout, že Finsko rozhodně nebylo nějakým satelitem Německa, jak tomu bylo v případě celé řady jiných zemí včetně např. Slovenska či Rumunska. Finsko sice s Německem spolupracovalo, ale vždy si dokázalo zachovat svou samostatnost. Finsko nikdy nepřistoupilo plně na politiku Německa, ve Finsku nedocházelo k žádným projevům antisemitismu atd. To byl obrovský rozdíl oproti zbytku Evropy, přeplněné koncentračními tábory. Ve Finsku nedošlo ani k omezení základních demokratických práv a občanských svobod.

Stejně tak si Finsko dokázalo zachovat svou samostatnost i po stránce vojenské. Finsko se i přes značný nátlak ze strany Německa (včetně samotného A. Hitlera) nikdy nenechalo strhnout k nějakému hlubšímu úderu do nitra Sovětského svazu. A to ani ve chvílích, kdy k tomu mělo dobré podmínky, a kdy takový útok mohl být úspěšný. Finsko de facto obsadilo jen území, které ztratilo po zimní válce.

Dosah tohoto kroku Finska byl obrovský. Vždyť pouhých cca 30 km od pozic finské armády se nacházel Leningrad, někdejší Petrohrad. Jedno z největších měst SSSR, strategicky významné město, které se i díky svému jménu stalo jakýmsi symbolem odporu Sovětského svazu proti nacistickému Německu. A město, které nacistické Německo i přes nesmírně dlouhé obléhání nikdy nedokázalo porazit.

Pokud by se této vojenské operace, útoku na Leningrad zúčastnila i finská armáda, pak by bylo zřejmě mnohé jinak. Za takovýchto okolností by Leningrad patrně padl do rukou německé armády. Následky takového pádu Leningradu by byly nedozírné. Německá armáda by nemusela vyčleňovat na obléhání Leningradu tak velké množství vojáků a techniky, a tyto síly by mohly být vrženy na jiná místa fronty. Následky by pro Sovětský svaz byly fatální. 
  Dalo by se ale říci, že tato politika se Finsku vyplatila. Již v polovině války, od přelomového roku 1943, po velkých bitvách u Kurska atd. bylo totiž zřejmé, že Německo válku se Sovětským svazem prohraje. Proto již v průběhu roku 1944 byla obnovena jednání se Sovětským svazem o příměří. A to bylo skutečně 19. září 1944 uzavřeno. Zde lze připomenout, že jedním z důsledků této smlouvy bylo i to, že Finsko vyhlásilo válku Německu. Definitivně pak válku ukončila mírová smlouva, podepsaná až v roce 1947.

Pokračovací válka, a vlastně celá účast Finska ve druhé světové válce měla pro Finsko dalekosáhlé důsledky. Finsko v této válce definitivně ztratilo znovuzískaná území, hranice se vrátila opět na stav z roku 1941. Finsko tak přišlo o území, které pro něj bylo tak významné, a kvůli kterému se vlastně pustilo do války. Finsko také muselo zaplatit Sovětskému svazu značné reparace. Ty sice nedosahovaly původně zvažované výše, přesto šlo o obrovskou částku, kterou Finsko splácelo po celá desetiletí.

Výrazně se mírová smlouva dotkla i oblasti vojenské. Finsko muselo zásadně snížit velikost svých ozbrojených sil, mírová smlouva také limitovala či zakazovala i některé typy výzbroje. Např. počet vojenských letounů finské armády byl stanoven na pouhých 60 letounů. A je zajímavé, že tato stanovení mírové smlouvy platí dodnes, a finská armáda je víceméně dodržuje.

Ovšem největší byly následky politické, a to jak vnitropolitické, tak i zahraničně politické. Předně – po válce výrazně posílila Finská komunistická strana. Do značné míry to bylo díky masové podpoře ze strany Sovětského svazu, které tentokrát na rozdíl od meziválečného období nic nebránilo. V neposlední řadě to byla i jakási módní záležitost, protože po druhé světové válce si idea komunismu získala popularitu i v mnoha dalších zemích včetně západních států. Právě existence silné komunistické strany, která hrála roli páté kolony, činnost jakékoliv finské poválečné vlády značně limitovala.

Obdobné byly důsledky i v oblasti zahraničně politické. V mírové smlouvě bylo dohodnuto, že Finsko se stane neutrální zemí. Finsko proto nemohlo úžeji spolupracovat s dalšími severskými státy, především s tradičně spřízněným Norskem a Dánskem, které se staly členy NATO.

Finsko se tak rozhodlo o politiku vstřícnou vůči Sovětskému svazu, pro kterou se vžil poněkud hanlivý výraz „finlandizace“, a která je občas používána jako označení podřízené, limitované samostatnosti. Na první po hled to působí jako prohra. Ale - srovnejme si to např. s někdejším Československem, případně i dalšími východoevropskými státy. Ty si Sovětský svaz zcela podrobil. Všechny tyto státy byly začleněny do někdejší Varšavské smlouvy, ale i RVHP. Všem těmto státům Sovětský svaz vnutil svůj politicko-ekonomický model, téměř ve všech z těchto států byla umístěna sovětská vojska. Oproti tomu Finsko si dokázalo zachovat svou samostatnost, svou nezávislost. Jeho politici si byli vědomi svých limitů, přesto se naučili se Sovětským svazem žít. Finsko si dokázalo zachovat i své tržní hospodářství, Finsko také i nadále rozvíjelo obchodní a politické vazby na ekonomicky silné západní státy.  Zdánlivě poražené Finsko tak bylo v mnohem lepší pozici než Československo, které přitom z druhé světové války vyšlo jako vítězný stát, jako součást vítězné koalice.

Jak zimní válka roku 1939/40, tak i pokračovací válka probíhající v letech 1941 nám tedy ukazují, jak složité je hodnotit války, jak určit, která strana ve válce dokázala zvítězit, a která naopak byla poražena. Má to být hodnoceno podle počtu padlých, jak je tomu často činěno? V tom případě by to ale znamenalo, že jak zimní válka, tak i válka pokračovací byly pro Finsko vítězné, protože jeho armáda dokázala způsobit protivníkovi výrazně vyšší ztráty, než jaké sama utrpěla. Jako charakteristický rys porážky lze označit ztrátu území daného státu, nebo aspoň jeho části. Z tohoto pohledu bylo Finsko v obou válkách poraženo, protože ztratilo území, která byla primárním předmětem bojů – tedy především část Karélie včetně strategicky významné Karelské šíje. Tato území ale byla jen relativně malá, činila jen malou část rozlohy finského státu. Ztráta tohoto území nijak neohrozila ani integritu Finska, ale ani jeho samostatnost.

Za vítěznou válku by mohla být označena taková válka, v níž daný stát dokáže druhému státu vnutit svou vůli a učinit jej na sobě závislým. Ale ani tak tomu zde nebylo, protože Finsko si dokázalo zachovat nejen svou samostatnost, ale i relativně nezávislou politiku, která se Sovětskému svazu podřizovala jen z části. A i vzhledem k tomu, že Sovětský svaz již zanikl, zatímco Finsko prosperuje, lze Finsko označit spíše za vítěze.

I války mezi Sovětským svazem a Finskem nám tak ukazují, jak je hodnocení konfliktů často rozporné. Svou roli obvykle hraje i propaganda atd. Kromě vojenských a ekonomických faktorů je proto vždy třeba hodnotit i faktory politické, to, jaký vliv má daný konflikt i na další státy. Ale také některé různé dlouhodobé následky, a to včetně takových, které by v dané chvíli leckdo nečekal (v roce 1945 by asi nikdo nevěřil, že jednou dojde k zániku Sovětského svazu).

Zkušenost z konfliktů mezi Sovětským svazem a Finskem nám tak ukazují i to, že nejlépe je takové konflikty hodnotit až s určitým historickým odstupem. Teprve až tehdy se obvykle ukazuje skutečný stav věcí včetně důsledků daného konfliktu. Unáhlené soudy – jichž jsme dnes svědky – naopak mohou vést k zásadním omylům.

Tato zkušenost se nám může hodit i při hodnocení současných konfliktů. A to třeba i u takových asymetrických konfliktů, jako byla válka v Afghánistánu. Zkušenost získaná z více než osmdesát let starých konfliktů mezi Sovětským svazem a Finskem je proto dodnes aktuální.

Zdroj: britannica.com

 Autor: David Khol

CENOVÉ BOMBY (558)

Komentáře

Vaclav Flek

28. 11. 2021

pro kingi : K Vasemu prispevku - "Předtím smlouva umožnila SSSR okupovat Estonsko,Litvu,Lotyško,Bezarábii a vojensky napadnout Finsko."


Vas prispevek povazuji za ponekud zmatecny, i kdyz s casti z nej souhlasim. Mate zvlastni stylistiku, kde zamenujete pritomny i mnuly cas, treba nechapu vase vyjadreni "...vojenským napadením Polska,a to po dohodě,a jako spojenci.Předtím smlouva umožnila SSSR okupovat Estonsko,Litvu,Lotyško,Bezarábii a vojensky napadnout Finsko."

Ale zadne "predtim" nebylo, okupace Pobalti a agrese do Finska se uskutecnila az PO okupaci Polska obema "spojenci". Asi jste se jenom neobratne vyjadril. Co se tyce planovane sovetske agrese do Finska v roce 1941 (tedy jiz po Zimni valce), na to skvele odpovedel rusky historik Mark Solonin ve sve knize "Hloupost ci agrese", k jeho analyze jiz prakticky neni co dodat, snad jen to, ze cesky preklad knihy trpi vecnymi chybami a zejmena tam vadi absence map, ktera je pro pochopeni textu podstatna (ja mam k dispozici rusky original, kde ty mapy jsou). Cistky v Rude armade (dle vas "decimace", coz ovsem nebyly !) probehly v letech 1936-38, tedy jeste pred zacatkem II. svetove valky. Doporucuji vam vzit si cisty list papiru, udelat na nem svislou casovou osu s vyznacenim let 1935 - 45 a postupne tam k jednotlivym rokum konkretni udalosti zanaset. Pak budou ty casove souvislosti zrejme.

O prodeji Aljasky Spojenym statum nema smysl diskutovat. Tehdejsi carska vlada nevedela to, co dnes vime my, tedy o nalezistich zlata, ropy a dalsich surovin, nemluve jiz o jejim strategickem vyznamu. Expanze Ruska smerovala v te dobe na jih, na Kavkaz a dale za nej, a nehostinne plane na Dalnem vychode, ke kterym se muselo slozite probijet (Sibirska magistrala jeste neexistovala) , a ze kterych nebyly pro carskou risi prakticky zadne zdroje prijmu, vladu v Sankt-Peterburgu nelakala...

kingi

26. 11. 2021

Tenhle článek jen připomíná velké paradoxy druhé světové války.Válku (II.sv) rozpoutali SSSR,Německo a Slovensko vojenským napadením Polska,a to po dohodě,a jako spojenci.Předtím smlouva umožnila SSSR okupovat Estonsko,Litvu,Lotyško,Bezarábii a vojensky napadnout Finsko.SSSR po obsazení Polska se chystal napadnout Německo,ale až po tom,co Německo provede invazy do Velké Británie.Před tím díky akci Německa provede SSSR decimaci velení Rudé armády,což je jedním z důvodů neúspěchu v zimní válce s Finskem.SSSR zásoboval Německo strategickými surovinami,dlouho před tím s ním tajně vojensky spolupracoval.Když Německo přesto napadlo SSSR,to opět napadlo Finsko,a naprosto zbytečně tak velké zdroje nemohlo použít proti Německu,zároveň mělo velké ztráty v Leningradu,které by nebyli,kdyby SSSR nikdy nenapadl Finsko,paradoxně zimní válka vznikla proto,aby se údajně rozšířil obraný perimetr Leningradu.A kdyby SSSR nezachránili USA masívními dodávkami strategických surovin a vojenskými dodávkami.Jeepy,nákladáky,letadli,tankami,municí atd atd,tak by SSSR prohrál válku.Rusko prodalo velkou Aljašku USA za směšnou cenu......

czert

09. 11. 2021

mira
a co se tyka tveho oblubeneho hitlera, vec se ma tak, ze svet dal hitlerovi finance a sssr suroviny k valce.
penize bez surovin by byly k nicemu.
byt ano, dodavky ropy ze sssr byly male ve srovnani s rumunskem.

czert

09. 11. 2021

mira
brecis na spatnem hrobe. to ze sssr nerespektoval prani sveta je jedna vec, jedno z jakych duvodu, vysledek byl ze si za to odnesl to co odnesl.
podobnos s ukradenim krymu ciste nahodna ze :).

a co se tyka onoho drancovani ve svete, tak to sssr by drancoval velmi rad tak jak drancovali jini, ale na to , bohuzel pro sssr, nikdy nemeli penize a prostredky..
tak se zmohly jen na to, ze zavideli tem co na to prostredky meli.

Míra

09. 11. 2021

Czert
SSSR není nějaká zapadlá provincie typu ČR aby se poslušně a ochotně řídila přáním "světa".
Toho "světa", který neváhal drancovat jiné země, a kterému v první řadě šlo o to drancovat i v SSSR.
Kdyby nebylo "světa", který pomohl k moci Hitlerovi a financoval mu válku proti SSSR, nebyla by žádná zimní válka a nebyla by ani II. světová. Když už si chceš hrát na kdyby.

Czert

09. 11. 2021

Franta
Tvuje nenavist vuci komunistum a obdiv k suvorovy ti zatemnuje usudek.
Pravda je ze tuchavcevsky byl velmi schopny i na evropske pomery.

K finsku, to co pise suvorov ma jen omlouvat sovetskou neschopnost.
Proti finsku s milionem brancu dopadnes katastrofalne, ale vezmi si 100k biatlonistu a mas dobre vyhlidky.
Ano, skutecne, olympijsky biatlon je trochu upravena verze vycviku finske armady.

A jak si prisel na to, ze finove si hoveli v nejakych vytvorenych skalnich zemljanek?
Kdo a kdy by je tam postavil?
Finove byly tehdy relativne chudi.

A je pravda ze teren hodne napomahal finum, i ona zamrzla jezera, ty hrali jeste vice do noty finum. Soveti zamrzle zeme neumely tehdy vyuzit k manevru.
Byt tehdy se sssr poucil a zimni trenik po one katastrofe zavedl. Nemcum muselo zmrznout maso ve vetsim meritku, aby ho pak pro zimu 42 taky zavedl.

astor

09. 11. 2021

Oblíbené "jablka a hrušky"... Okecávání prohry koaličních banditů v Afghánistánu je pro současné režimní propagandisty sygnifikantní. Rambové na útěku... :grinning::grinning::grinning:

czert

08. 11. 2021

mira
brecisa na spatnem hrobe, kdyby nebyla zimni valka, finove by nemeli zadnou motivaci vstupovat do ss wiking.
takze chyba opet na strane sssr.

czert

08. 11. 2021

mira
na sssr se nemuze pohlizet stejne, protoze o uzemi o ktere prsel ve 20s odklepl cely svet jako spravne.
coz nejde rict o anexi uzemich delanych stalinem.

Vaclav Flek

08. 11. 2021

pro Franta Antikomunista : Vas prisppevek vypada jako vas spontanni, tedy s tim, ze nikomu neodpovidate, ja se nicmene domnivam, ze reagujete na muj prispevek. Pokud jste tak chtel skutecne reagovat (?), mel jste uvest na zacatku jmeno toho s kym chcete diskutovat, jinak to vypada, jako vas obecny nazor...

Napriklad mi pisete "Prectete si co o cistkach Suvorov napsal a ma to hlavu a patu.". Pokud odpovidate mne (?), zrejme jste se prehledl,co jsem predtim uvedl, totiz, ze vsechny Suvorovovy knihy mam doma (s autorem jsem se dokonce kdysi osobne setkal, byla to skvela diskuse) a jeho nazory dobre znam. Takze mne osobne je neni treba posilat.

Myslim, ze vase hlavni chyba je v tom, ze o Suvorovovych tezich neumite kriticky premyslet a analyzovat je v kontextu s jinymi zdroji, zvlaste s pokrokem, se kterym na poli historickeho badani v poslednich desetiletich doslo, pres ta putinovska omezeni pristupu k achivum.

Franta Antikomunista

08. 11. 2021

Tuchacevskij napriklad tvrdil ze je potreba vyrabet rocne 100 000 tanku.
Dokazete si predstavit vyrabet rocne tolik tanku?
Ty metalurgicke zavody.
Ty strojirny.
Ty elektrarny.
Tech tankistu....tech kasaren....tech ucilist....
Kdo to vyrobi?
Vzdyt tak polozite hospodarstvi do roka a do dne!
Ani USA si nemuze dovolit vyrabet 100000 tanku rocne.....
No vidite a to byl napad Tuchacevskeho.....to muze napadnout jen blba.

Franta Antikomunista

08. 11. 2021

Ano mnoho info mam od Suvorova.
Ja to neskryvam a nekolikrat jsem i zde to psal.
Bylo to tak ze jsem cely dlouhy cas stale nechapal Proc Hitler otevrel druhou frontu ....a prvni stranka Suvorova me uplne uhodila do oci !
Pak uz bylo vse jasne a vse do sebe zapadlo jako lego.
Prectete si co o cistkach Suvorov napsal a ma to hlavu a patu.
Cistky byly male a jen se Ra zbavila blbu....
Ra byla tezce vyzbrojena a chystala valku proti evrope.
Je to tak?
Ano je to tak.
Proste to co znate jako obecnou pravdu.....je lez.
Tuchacevskij byl idiot a zbabelec a zlocinec.
Tak jako vetsina tech co nechal pred valkou stalin v ramci tzv cistky popravit.

Vaclav Flek

08. 11. 2021

pro Franta Antikomunista : "...Zadali mu tedy ze utok musi byt proveden. Vysledek : Nutne pouziti jadernych zbrani...".

V teto casti citujete meho oblibeneho autora Viktora Suvorova, od ktereho mam asi dve desitky knih (predpokladam, ze vse, co od nej v rustine vyslo, ceske preklady neberu, tech je navic sotva polovina). Suvorova si velmi vazim, souhlasim s velkou vetsinou jeho nazoru, byt je za ne je casti verejnosti (i odborne) ostrakizovan. Paradoxne jste vsak citoval jednu z mala pasazi z jeho dila, ve ktere jsem se Suvorovem v zasadnim rozporu, myslim, ze zde se ten analytik s britkym myslenim a encyklopedickymi znalostmi myli.

Jinak k Tuchacevskvemu jsem velmi kriticky, odsuzuji jej mimo jine za pouziti bojovych plynu proti povstalym rolnikum v tambovske oblasti (Povolzi) a za opakovane strileni rukojmich, casto celych vesnic. V Rude armade udelal po bolsevickem prevratu raketovou karieru, a nakonec spatne skoncil z duvodu, ktere jsou dodnes predmetem spekulaci. Nepovazuji jej za sympatickou postavu a prilis lito mi jeho zastreleni neni, ovsem delat z nej negramotneho je zcela jiste nespravne. V Rude armade patril na vrcholu sve kariery k tem nejvzdelanejsim, o tri tridy vyse treba ve srovnani se svym souperem o vedouci pozice, marsalem Vorosilovem. Jinymi slovy, nenechte se vasim antikomunismem zaslepit k pronaseni povrchnich soudu, tim jenom ztracite kredit.

Franta Antikomunista

08. 11. 2021

Aby to bylo jasne ja tady neobhajuji rudou armadu a jeji zverstva ani stalina ci hitlera.
Byla to vsechno jedna zlocinecka levicacka banda.
Jen se snazim na velmi malem prostoru poukazat na omyly jichz se v dobre vire dopousti i soudni lide.
Nemam prostor ani cas a naladu vse vysvetlovat.
Je to ale k nalezeni po dokumentech knihach faktech a spojovani patrani .....
Sssr mel nejlepsi a nejvetsi armadu sveta ....pripravoval se na valku a jeji datum stanovil na tajnem sjezdu Vks v lete roku 38.
Soucasti bylo i prepadeni finska .
Ale finove to vedeli a pripravili se .Zakopali se.Pripravili pasti. Do finska nemuzete jet po dalnici . Musite projet dlouhou hodne dlouhou uzinou. V mraze. Ve 40 stupnich.Nic vam nefunguje. Voda ani nafta netece. Kolona tanku jede jede.....ale pak dojedou k zatarasu.
Nemuzou dal. Poklopy se otevrou a finsky ostrelovaci zahaji palbu. Dopredu to nejde . Kolona stoji a za nima padaji stromy. Dozadu uz to taky nejde. Po stranach jsou 3 metry snehu. Tam totaky nejde. Ostrelovaci pali. Z tanku nemuzete. S tankem taky nemuzete. Jste v pasti. A takhle tam ruda armada zahucela a presto vyhrala.....delate tu chybu co udelal Hitler. Nechapete ze armada ktera dokaze utocit v karelske uzine bez zasobovani a bez nafty a bez naboju a bez jidla a bez piti .v mrazu ...je hodne ale hodne silna armada.
Finove?
Vynikajici borci ,byli v teple schovany v podzemi ....vylezli postrileli par rusaku a zalezli zase do tepla k teple polevce. Ano super taktika a mam jen slova uznani !
Ale ty rusaci byli celou dobu tam venku....na mrazu ...bez jidla ...bez niceho...nemohli spat ...nemohli iist ani pit. Nemohli dopredu ani dozadu. Nemohli vlastne nic.
A vyhrali!
Tohle si lide po mnoha komunistickych lzich stale nekdy neuvedomuji.

Franta Antikomunista

08. 11. 2021

Cistky az na vyjimky postihovaly pouze nepotrebny armadni balast.....ktereho se Stalin potreboval pred valkou zbavit.
Viz napriklad negramotny Tuchacevskij ktery byl dokonce marsal......za co byl marsal ? Vzdyt nemel ani stredni skolu...kdovi zda zakladni....z Polska ho vyhnali ...jediny na co stacil bylo masakrovat rolniky vhanet je do bazin....veset nevinne ...to byl marsal Tuchacevskij.

Tento a jemu podobni (Zukov se zachranil) byli zabiti. Zadna skoda.....
Kdyz bylo do armadniho pocitace v Uk kolem roku 1980 zadan pozadavek utoku na Karelskou uzinu za obdobnych podminek pro britskou armadu ....aparat vyplivl tento vysledek : Nemozne.
Zadali mu tedy ze utok musi byt proveden.
Vysledek : Nutne pouziti jadernych zbrani
Neni to na netu ....tak jako spousta dulezitych veci ...

Míra

08. 11. 2021

zero foxtrot

Německá škola pro výcvik tankistů nazvaná Panzerschule Kama, měl Reichswehr poblíž Kazaně a působila v letech 1929–1933. To znamená před nástupem Hitlera k moci.
Velká Británie a Francie odmítly Stalinův návrh na společný postup proti Hitlerovi, protože kalkulovaly s tím, že Německo SSSR porazí. Co si na tom nepochopil? Proč by mělo Stalina trápit, co si sami nadrobily??
Jaké si to udělali, takové to měli. A nakonec se to jim a celému světu vymstilo.
A jestlipak víš, že USA dodávaly nacistům materiál a suroviny ve válce proti SSSR?
A jestlipak víš, že Američani věděli o koncentračních táborech, ale nechávalo je to chladnými co se v nich odehrává?

David

08. 11. 2021

Pro Franta antimomunista - Rudá armáda byla čistkami silně zasažena. Popraveny byly tisíce důstojníků, a to nikoliv žádných alkoholiků, ale převáženě právě těch schopných. A ti pak rudé armádě zoufale chyběli. A co se týče té neprostupnosti finské přírody - i v tmto článku upozorňuji, že to je částečně mýtus, protože díky tuhé zimě finská jezera a bažiny zamrzly - a tak sovětské tanky mohly snadno objet protitankové překážky. a kdyby byl výkon Rudé armády tak skvělý, jak píšete, pak by jim asi nedělalo takový problém Finy porazit, což se nestalo

Franta Antikomunista

08. 11. 2021

Zabor ukradeni sudet Hitlerem bylo podporovano SSSR.
Csl komuniste velmi uzce spolupracovali s nemeckymi socialisty (nacisty ).

Takze cela ceskoslovenska levice s spolecne s nemeckou levici coz byli i nacisti tahli za jeden provaz se Sovetskym svazem!!! Ve jmenu rozbiti tzv burzoazie.

Mimochodem pozdravuje vas EU a jeji socialisticke vydobytky kde se cela situace opakuje v bledemodrem ....vcetne spoluprace Ruska a Nemecka a cele pitome evropske levice ...tak jako i tenkrat.
Dnes vse cudne zahalene do havu tzv multikulti gender apod.....vysledek bude stejny.
Valka.

zero foxtrot

08. 11. 2021

Mira:
a kde se asi cvicili nemecky tankovy vojska pred valkou? odkud byly ropny produkty ktere pouzilo Nemecko pri napadeni Franci? od jejich dobrejch kamosu ze zavsivenyho sovietskyho svazu ty rudej klaune.

Míra

08. 11. 2021

Západ nepředpokládal, že je Hitler napadne a nepředpokládal, že z jejich snahy porazit SSSR vznikne II. světová.
Západní státy úzce spolupracovaly s Německem. Pakt Molotov-Ribbentrop byl uzavřený jako poslední z identických smluv až poté, co se Stalinovi nepodařilo přemluvit Západ pro společný postup proti Hitlerovi. Proč asi?
Kde vzalo zbídačené Německo finance na armádu, zbrojení?
Kdo dovolil Německu zbrojit v rozporu s Versaiellskou smlouvou a proč?

Franta Antikomunista

08. 11. 2021

Ano clanek je slusny a nestranne informativni.
Jen si dovolim podotknout nekolik veci .
SSSR nebyl tzv cistkama nijak zasazen tyto cistky se tykaly pouze alkoholiku politruku a stalinovych katu tedy svedku zlocinu.
Kazda Mafie se vzdy periodicky vzbavuje svych vykonavatelu zlocinu.
Coz tedy za prve.
A za druhe pri veskerem respektu k finske armade v podminkach nepristupne karelske krajiny jakoze v podstate protitankove ze sve podstaty a panujicim mrazum okolo minus 40 stupnu byl vykon Rude armady ....skvely.
Ano skvely.
Zadna jina arnada by nedokazala vice.
To za druhe.
A za treti Sssr zacal dtuhou svetovou valku drive nez Hitler.
Spanelsko ano to byla prace Sssr.
Prepadeni Polska coz to nebyla valka ? Prepadeni Finska to nbyla valka? To byla regulerni druha svetova valka!

David

08. 11. 2021

Pro Míru - a jak by mohl Západ chtít porazit SSSR prostřednictvím Německa? Západ (Francie, Velká Británie atd) bojoval proti Něměcku - v době, kdy Německo a SSSR úzce spolupracovaly - viz pakt Molotov-Ribbentrop. A s výjimkou Rakouska, které se přičlenilo k Říši na základě plebiscitu, žádný stát nespolupracoval s Německem dobrovolně

Míra

07. 11. 2021

Jen opět připomenu, že žádná II. světová by se nekonala, kdyby nebyl zájem Západu porazit SSSR prostřednictvím Německa.
SSSR měl "plné ruce práce" porazit nacisty i proto, že se k nacistům dobrovolně přidala řada států.
Finský dobrovolnický prapor sil Waffen-SS se během druhé světové války dopouštěl na Ukrajině a na Kavkaze zvěrstev proti Židům, sovětským zajatcům i civilistům. Uvedla to nezávislá zpráva, kterou finská vláda nechala vypracovat na žádost Centra Simona Wiesenthala. Proti závěrům zprávy, která byla vydána před týdnem, se nyní ohradil finský ministr obrany Jussi Niinistö.
„Oddíly a příslušníci divize SS-Wiking se během vpádu do Sovětského svazu a postupu přes Ukrajinu a na Kavkaz zapojili do mnoha zvěrstev,“ uvedla zpráva. „Deníky a vzpomínky finských dobrovolníků ukazují, že prakticky každý z nich si od počátku musel být vědom zvěrstev a masakrů,“ píší autoři.

Vaclav Flek

05. 11. 2021

Zajimavy clanek, mozna az zbytecne rozvlacny (obcas se sdeleni opakuji), vse podstatne slo asi "stlacit" na mensi plochu. Presto lze s celkovym vyznenim souhlasit, ja v clanku nenachazim zasadni veci, ktere by sly rozporovat. Presto alespon tri dilci pripominky :

1) Nevim, zda pocty sovetskych vojaku v "Pokracovaci valce" byly vyssi nez v "Zimni valce" ? Generalni stab Rude armady to tak jiste planoval, ale tvrde udery wehrmachtu od prvnich dnu operace Barbarossa zpusobily, ze musel sve jednotky z fronty proti Finsku stahovat na boj proti Nemcum. To plati zejmena o 1. mechanizovanem sboru, v prvnich dnech valky vysunutem na sever (s cilem pretnout Finsko v jeho nejuzsim miste), ale po drtivych porazkach Severozapadniho frontu urychlene stahovanem do Pobalti.

2) Cast o oblehani Leningradu neni presna. Hitlerovym cilem nebylo Leningrad dobyt, ale vyhladovet, proto jiz predtim odvelelo vrchni veleni wehrmachtu radu jednotek, predevsim ty tankove, k ofenzive na Moskvu. To, ze nekolikaleta bitva o Leningrad byla velmi krvava, vyplyva z neustaleho tlaku sovetskeho vedeni na osvobozeni mesta, ve kterem Ruda armada neustale utocila, a promenila "obrannou bitvu" v serii draze zaplacenych (a neuspesnych) utoku.

3) Pokud autor pise o pomeru sil predmnichovskeho Ceskoslovenska a Treti rise, zapomina, ze z tech 16 milionu obyvatel CSR by se zrejme tretina (slozena z narodnostnich mensin) vubec nezapojila do obrany zeme, pripadne zapojila s negativnim znamenkem, at jiz aktivne ci pasivne. Tento problem Finsko nemelo.

Pres tyto dilci vyhrady znovu opakuji, ze jde o dobry clanek.

Míra

05. 11. 2021

"Finsko de facto obsadilo jen území, které ztratilo po zimní válce."

....ale SSSR prý

"Sovětský svaz se nejprve účastnil ostudné války proti Polsku, během níž získal rozsáhlá území."

Proč se na SSSR nenahlíží stejně jako na Finsko, když SSSR obsadil jen to území, které ztratil v Polsko-sovětské válce??

Mark

05. 11. 2021

Sovětský svaz a potažmo Rusko se nikdy nesmířilo se ztrátami svých kolonií. Koloniální říše praktický už zanikly, ať to byla UK, Francie, Nizozemí, Belgie, Španělsko aj., jen Rusko se nějak zaseklo v čase. Ale pro Rusko je toto typické, co jednou zchvátí už nikdy nenavrátí, teda chtělo by to nikdy nenavrátít.
Rusko může být rádo, že v 90. letech nepřišlo ještě o další kolonie, které musí uplácet, aby o ně nepřišlo,a to na Sibiři, Tatarstán, celou oblast Kavkazu aj.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací