Vojenská technika má jeden významný, byť poněkud opomíjený půvab. Vypovídá nám hodně o způsobu uvažování daného národa, o jeho vnímání techniky. I třebas jen jeden dílčí výrobek nám může říci hodně o stavu zbrojního průmyslu dané země, a leckdy nám může naznačit i celkový stav státu. Dobrým příkladem takového systému s hlubší vypovídací hodnotou je ruský obrněný transportér BTR-82.

Foto: BTR-82A | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Bratranec amerického viceprezidenta šokoval: Bojoval proti Rusům, zatímco Vance chválil Putina!

Ruské obrněné transportéry řady BTR 

Ruské obrněné transportéry BTR-82 jsou poměrně dobře známé. Přesto stojí za připomenout si jejich genezi. Ruské obrněné transportéry BTR-82 jsou výsledkem poměrně dlouhého vývoje, který začal již obrněným transportérem BTR-60. Už u typu BTR-60 byly totiž použity některé prvky, které se pro ruské obrněné transportéry staly typické. Tím nejzásadnějším byla celková koncepce, kdy motor je osazen v zádi, a prostor pro výsadek je umístěn uprostřed vozidla. V důsledku toho ale výsadek není při vstupování chráněn masou vozidla, jak je tomu u západních obrněných transportérů. Komplikací pro osádku byly i nevhodně řešené, až směšně malé dveře určené pro vstup a výstup.

Po typu BTR-60 následoval BTR-70. Jeho hlavní změnou bylo použití nového motoru. Odlišně je formována i příď vozidla, jinak ale zůstává téměř stejný jako BTR-60. Další typ, BTR-80, je již poněkud jiný. I nadále jde o obrněný transportér s atypickou koncepcí s motorem vzadu. Přesto zde k došlo k určitým změnám. Prostor pro výsadek je řešen lépe, a je celkově prostornější. Na rozdíl od BTR-60/70 jsou zde použity rozměrné dveře, výsadek má tedy lepší pracovní podmínky. Oproti tomu si základní verze BTR-80 ponechala tradiční výzbroj vozidel BTR v podobě kulometů KPVT ráže 14,5 mm a PKTM ráže 7,62 mm uložených v otočné věži. Verze BTR-80 A ale již používala kanon 2A72 ráže 30 x165 mm osazený do jednoduché bezosádkové věže.

Pokud hodnotíme sovětské obrněné transportéry BTR, pak je třeba si uvědomit jedno. Sovětská armáda vzhledem ke své velikosti potřebovala obrovské množství obrněných transportérů. I proto byly obrněné transportéry BTR konstruovány tak, aby byly konstrukčně, ale i výrobně jednoduché, a aby byly vhodné pro masovou výrobu. I proto obrněné transportéry BTR vypadaly tak, jak vypadaly.

Osamostatnění Ruska – období hledání

Po rozpadu Sovětského svazu a faktickém ukončení výroby BTR-80 se Rusko snažilo přijít s konstrukcí nového obrněného transportéru. Jednak to bylo dáno tím, že Rusko se snažilo být v otázce výzbroje samostatné, nezávislé na dalších státech bývalého Sovětského svazu. Konflikty, ve kterých byly obrněné transportéry BTR nasazeny, navíc jasně ukázaly jejich nectnosti. Jako nedostačující se ukázalo pancéřování, a stejně tak i nízká úroveň protiminové ochrany. Nevyhovující byla i jejich výzbroj, tvořená obvykle jen velkorážovými kulomety.

Psali jsme:Ruské obnovení výroby tanků T-80 – důležitější, než se může zdát

Společnost Arzamas, výrobce obrněných transportérů BTR, proto přišla s novým typem BTR-90. U BTR-90 bylo zesíleno pancéřování, i proto jeho hmotnost stoupla až na cca 20 tun. BTR-90 dostal i kanónovou výzbroj, protože byl osazen věží z vozidla BVP-2, vyzbrojenou kanonem 2A42 ráže 30x165 mm a spřaženým kulometem PKTM ráže 7,62 mm. Ruská armáda nicméně typ BTR-90 odmítla. Kritizována byla věž přejatá z vozidla BMP-2. Šlo totiž o poměrně rozměrnou věž s košem zasahujícím do prostoru pro výsadek. Ovšem nejvíc bylo kritizováno to, že u typu BTR-90 byla zachována koncepce s motorem v zádi vozidla. Bylo ale zřejmé, že vývoj zcela nového obrněného transportéru s modernější koncepcí s prostorem pro výsadek v zádi vozidla bude náročný. I proto ruský zbrojní průmysl sáhl k určitému kompromisnímu řešení. Tím se stal obrněný transportér BTR-82. 

Nástup „provizorního“ BTR-82 

Obrněný transportér BTR-82 představuje zajímavou, velmi pragmatickou konstrukci. Jako jeho základ byl použit obrněný transportér BTR-80, resp. BTR-80 A. U typu BTR-82 nedošlo na rozdíl od typu BTR-90 k zesílení pancéřování. Zato ale vnitřek trupu pokrývá kevlarová vrstva. To výrazně zlepšilo ochranu výsadku proti střepinám. Pozitivem toho řešení je i snížení hluku v prostoru posádky. Významným zlepšením je použití speciálních rohoží, které zesilují protiminovou ochranu.

Zásadně byla modifikována výzbroj. Tu standardně tvoří bezosádková věž BPPU vybavená kanonem 2A72 ráže 30x165 mm a spřaženým kulometem 7,62 mm. Vozidlo BTR-82 si i nadále zachovává kontroverzní koncepci vozidel BTR s motorem vzadu a prostorem pro výsadek uprostřed vozidla. Je však třeba si uvědomit, že už u typu BTR-80 došlo k celkovému zvětšení prostoru pro výsadek. Také vstupní dveře jsou oproti typům BTR-60/70 dostatečně rozměrné. Obrněné transportéry BTR-80 a BTR-82 tak zajišťují posádce patřičný komfort.

Obrněný transportér BTR-82 de facto není novým nový typem, ale pouze zlepšením, evolucí typu BTR-80. Právě v tom ale spočívá jeho síla. Obrněný transportér BTR-82 představuje typ, na jaký jsou ruští vojáci zvyklí. Jeho hlavní hodnotu ale představuje jeho kanon 2A72 ráže 30 mm. Jde totiž o velice zdařilou konstrukci, kanon 2A72 je plně schopen zajistit palebnou podporu posádky. I proto se lze v ruských pramenech setkat s tvrzením, že BTR-82 je třeba vnímat především jako nosič 30 mm kanonu 2A72.

Velkou výhodou obrněného transportéru BTR-82 je jeho nízká hmotnost, která činí pouze 15,4 tuny. Oproti tomu západní obrněné transportéry dnes běžně dosahují hmotnosti 32-35 tun, tedy dvojnásobku. Samozřejmě, této nízké hmotnosti bylo dosaženo na úkor slabší pancéřové ochrany – ta dosahuje jen úrovně cca Level 2 podle západní normy STANAG 4569, zatímco západní obrněné transportéry dosahují úrovně Level 4, či dokonce Level 5. Na druhou stranu díky této nízké hmotnosti mohou být BTR-82 nasazovány i v terénu, který je pro západní obrněné transportéry nedostupný.

Ovšem možná největší výhodou obrněného transportéru BTR-82 je jeho výrobní jednoduchost. I tím se liší od BTR-90, který byl až příliš komplikovaný. U typu BTR-82 mohlo být použito výrobní zařízení a výrobní linka, určená pro BTR-80. To jeho produkci usnadňovalo a v neposlední řadě také zlevňovalo. Obrněný transportér BTR-82 dosáhl poměrně výrazných úspěchů. Obrněné transportéry BTR-82 si objednala ruská armáda – nejprve jen v omezeném množství, které ale bylo postupně navyšováno objednávkami dalších sérií. Ruská armáda navíc využila technické spřízněnosti typu BTR-82 s typem BTR-80, a nechala si část svých BTR-80 upravit na standard BTR-82 montáží věže s kanonem 2A72 a osazením kevlarové vložky. BTR-82 byl také rozsáhle exportován. Kazachstán získal cca 100 těchto vozidel, obdobně Ázerbajdžán má nejméně 70 BTR-82. Asi 100 kusů má ve výzbroji Bělorusko. Nejméně 30 ks dostala také Sýrie. Zmiňovány jsou také dodávky do Ugandy.

Snaha najít lepší alternativu

Rusko si je ovšem dobře vědomo nedostatků obrněného transportéru BTR-82. Proto společnost VPK, do které se včlenila firma Arzamas, zahájila vývoj typu K-17 Bumerang, který již naplňuje všechny charakteristiky moderního obrněného transportéru, s prostorem pro výsadek v zádi, silnou výzbrojí v podobě kanonu 2A42 v bezosádkové věži, a lépe koncipovaným podvozkem zajištujícím dobrou protiminovou ochranu. K-17 Bumerang se přesto dosud nedostal do výzbroje ruské armády. Je to poněkud překvapivé, jelikož K-17 byl veřejnosti v podobě prototypu předveden již v roce 2015. Přesto se za 10 let nepovedlo K-17 Bumerang převést do sériové výroby, což také o něčem vypovídá. A místo toho se ruská armáda stále spoléhá na starý dobrý BTR-82, a to i se všemi jeho chybami. 

Rusko se pokusilo najít nějaké kompromisní řešení, které by nebylo tolik náročné jako K-17 Bumerang. Firma VPK již před časem představila obrněný transportér BTR-87. Jde de facto jen o BTR-82, u kterého ale došlo k zásadní změně, kdy motor byl přesunut do přední části vozidla, a na zádi tak vznikl dostatečný prostor pro výsadek. Výzbroj pak tvoří bezosádková věž vybavená kanonem 2A42 a PTŘS. Velkou výhodou typu BTR-87 je to, že je jednoduchý a výrobně nenáročný, a pro jeho výrobu by bylo možno využít velkou část výrobního zařízení určeného pro BTR-82. Přesto obrněný transportér BTR-87 zůstal jen v podobě prototypu, protože ruská armáda o něj neměla zájem, a i přes rozsáhlé marketingové snahy se nepodařilo získat zahraničního zákazníka.

V lečem obdobný je obrněný transportér BTR-22, který představuje další rozvinutí BTR-87. Opět jde o obrněný transportér s moderní koncepcí s motorem v přední části vozidla a prostorem pro výsadek v zádi. BTR-22 byl osazen bezosádkovou věží s kanonem 2A42 ráže 30 mm a PTŘS (stejnou jako u BTR-87). Došlo i k částečnému zesílení pancéřování. Přesto si obrněný transportér BTR-22 zachovává celkovou jednoduchost, byl by tedy vhodný pro rozsáhlou sériovou výrobu. Ta ale přesto dosud nebyla zahájena a obdobně jako u typu BTR-87 je málo pravděpodobné, že by se tak mohlo někdy stát.

BTR-82 dnes 

A proto je BTR-82 stále vyráběn. Je to poněkud absurdní u vozidla, které je de facto jen modernizací starého BTR-80 z let osmdesátých. U obrněného transportéru BTR-82 je to o to překvapující, vezmeme-li v potaz, že tento obrněný transportér byl v době svého vzniku vnímán jen jako překlenovací řešení. Ruská armáda nicméně BTR-82 potřebuje, a to jak pro posílení svých jednotek, tak i pro pokrytí vysokých ztrát na technice v ukrajinském konfliktu.

Do konstrukce BTR-82 byly ovšem implementovány některé prvky, které vycházejí z válečných zkušeností. Obrněné transportéry BTR-82 jsou osazovány mřížovou ochranou, která zlepšuje jejich odolnost proti všudypřítomným RPG. Je také implementovaná stříška, která má BTR-82 chránit především proti všudypřítomným dronům. Je třeba říci, že takto upravená vozidla pocházejí již přímo od výrobce, nejde tedy jen o improvizované konstrukce polních dílen. Nicméně v základu jde stále o původní BTR-82, a na jeho výrobě se prakticky nic nezměnilo.

To, že je BTR-82 stále ve výrobě, má pro Rusko obrovský význam. BTR-82 je totiž jedním z mála obrněných vozidel, která jsou v Rusku skutečně vyráběna, nejde tedy jen o renovaci uskladněné techniky z dob Sovětského svazu. Samozřejmě, stále pokračuje program upravování starých BTR-80 na standard BTR-82. Tento modernizační program ale probíhá již jen omezeně, protože Rusku se začíná nedostávat i původních BTR-80 (kterých bylo vyrobeno relativně málo, výrazně méně než BTR-60/70). Jako mnohem důležitější se jeví právě to, že je Rusko schopno typ BTR-82 vyrábět, že jde o vozidla z novovýroby.

Problémem pro Rusko je ovšem rozsah této výroby, který je naprosto nedostatečný. Je obtížné získat nějaká exaktní čísla. Z různých údajů zveřejněných v ruském tisku, a podle počtu nasazených BTR-82 na ukrajinské frontě lze ale usuzovat, že výroba obrněných transportérů BTR-82 bude činit jen něco přes 100 kusů ročně (v ruských pramenech se údaje pohybují v rámci 120-150 ks). A to je málo. Takto nízký počet totiž není schopen pokrýt potřeby ruské armády, nepostačuje dokonce ani k pokrytí bojových ztrát. Je to o to překvapivější, uvážíme-li, že obrněný transportér BTR-82 je koncipován jako výrobně jednoduchý, vhodný pro masovou výrobu. Až na to, že ona masová výroba se neděje, a místo toho výroba produkuje jen něco přes 10 ks BTR-82 měsíčně. Důsledkem toho je, že ruská armáda se čím dál víc spoléhá jen na staré BTR-70, u kterých je realizována modernizace, a dokonce jsou ze skladů vytahovány archaické BTR-60. S tím, že jak BTR-70, tak i BTR-60 má Rusko již také jen poměrně málo, protože většina z nich byla v minulosti prodána různým rozvojovým zemím. Fakt, že je typ BTR-82 vyráběn, ale jen v poměrně malém množství, má svou hlubší vypovídací hodnotu. 

Pokračující výroba BTR-82 nám ukazuje, že Rusko není schopno vytvořit moderní kolový obrněný transportér (což je přitom mnohem jednoduší než realizovat vývoj tanku). Respektive – je schopno jej vyvinout, ale není schopno jej dovést do sériové výroby.Stejně tak nám ale to, že i relativně jednoduchý a nenáročný BTR-82 je vyráběn jen v nízkém množství, ačkoliv ruská armáda pro ukrajinskou frontu potřebuje počty mnohem vyšší, hodně vypovídá o ruském průmyslu, o jeho možnostech a schopnostech. Ty jsou zjevně nižší, než se na první pohled zdá. Někdy jsme poněkud ohromeni vysokými čísly produkce vojenské techniky, kterými nás zásobují ruští vojenští a političtí představitelé. Jenže to jde převážně jen o repase starší techniky uložené ve skladech. I tato technika ale postupně ubývá, a novovýroba není schopna poskytnout dostatečné množství techniky.

Důvodů, proč tomu tak je, je celá řada. Velkým problémem ruského zbrojního průmyslu je nedostatek pracovníků. Starší, zkušení zaměstnanci odešli do důchodu. A co se týče těch mladších, nemalá část z nich musela narukovat na frontu, a určitá část odešla do zahraničí. Vojenskou techniku tak téměř nemá kdo vyrábět. Na nižším výkonu ruského zbrojního průmyslu se ale podepsaly i západní sankce. Ty totiž dopadají nejvíc právě na zbrojní průmysl. Ostatně, především kvůli tomu byly zavedeny. 

Problémem je i sama společnost VPK. Ta svého času soustředila hned několika významných výrobních podniků, stala se tak z ní obří společnost. Jenže to pro podmínky válečného konfliktu není zrovna nejvhodnější. Takový kolos je obtížně řiditelný, což je složité právě v ruských podmínkách. Problémem je ale i to, že společnost VPK má až příliš široké portfolio nabízených produktů, a nedokáže si patřičně nastavit priority. I proto společnost VPK produkuje hned celou řadu typů obrněných vozidel, ale každý jen v omezeném množství. To je ovšem špatně – za válečné situace je třeba mít užší spektrum techniky, ale tu produkovat v co nejvyšších počtech. Což je mimochodem přesně to, co činilo Rusko, resp. Sovětský svaz za druhé světové války.

Obrněný transportér BTR-82, neschopnost vyvinout jeho následovníka, a stejně tak neschopnost produkovat BTR-82 v patřičném množství nám tak ukazuje, že ruský zbrojní průmysl není zdaleka tak výkonný, jak je nám občas předkládáno. To, že Rusko není schopno modernizovat svůj zbrojní průmysl, který přitom byl vždy jeho chloubou, nám vypovídá i o Rusku jako takovém, o celkovém stavu ruského státu. I proto by byla chybná nějaká defétistická politika vůči Rusku, a především by bylo chybné mu ustupovat v otázce Ukrajiny. Naopak je třeba i nadále vytrvat v obraně Evropy. Stačí k tomu jen patřičná politická vůle.

Zdroj: Úvaha autora