Přijetí bojového vozidla pěchoty typu BMP-1 do výzbroje sovětských vojsk v šedesátých letech minulého století znamenalo významnou změnu způsobu bojového nasazení motorizovaných pěších jednotek. Této změně se museli co nejrychleji přizpůsobit i všichni spojenci v rámci tehdejšího uskupení Varšavské smlouvy. Bylo proto potřebné, aby i jejich armády tato vozidla přijala.

Kromě přímých dodávek vozidel ze Sovětského svazu bylo provedeno i několik pokusů o zavedení licenční výroby v zahraničí. První pokus byl proveden v Polsku. Již v roce 1966 byla uzavřena dohoda o licenční výrobě a Polákům byl podle sovětských pramenů předán téměř kompletní soubor technické dokumentace. Byla zahájena výstavba výrobní linky, ale v roce 1969 vláda Polské lidové republiky projekt licenční výroby BMP-1 odmítla kvůli vysokým nákladům. Druhý pokus o celkové zrychlení produkce BMP-1 a zavedení licenční výroby v zahraničí proběhl v Československu. Ten byl velmi úspěšný. V Československu se vozidla BMP-1 (pod označením BVP-1) vyráběla od roku 1970 až do roku 1989 a zamířila do řady armád.

Foto: Jeden z prvních MLI-84 | Ministerstvo obrany Rumunska

Psali jsme:První setkání německého Wehrmachtu se sovětským tankem KV

Další zemí, kde mělo dojít k licenční výrobě BMP-1 se stalo Rumunsko. V této zemi však mezi zámyslem a realizací uběhlo mnoho času. Licence na výrobu BMP-1 byla do Rumunska předána až v roce 1982. V té době již nebylo toto bojové vozidlo nijak nové, takže sovětská strana Rumunům dosti uvolnila ruce ve věci provádění změn v designu. Rumuni se nejprve rozhodli změnit pohon. Sovětský vznětový šestiválec UTD -20 s výkonem cca 300 koní uvolnil místo vznětovému osmiválci 8V-1240-DT-S o výkonu 360 koní. Tento motor byl vyvinut rumunským Národním institutem tepelných motorů v Brašově společně s rakouskými specialisty, a v rumunském Brašově byl také vyráběn. Těžko říct, jestli se Rumunům vývoj vlastního motoru vyplatil, každopádně těch 60 koní navíc mohli získat jednodušší a levnější cestou, a to úpravou původní jednotky. 

Nový rumunský osmiválcový motor byl větší než původní sovětská jednotka, a tak bylo nutné korbu BMP-1 předělat, prodloužit ji z 6,74 m na 7,32 m, a také zvětšit její šířku z 2,94 m na 3,15 m. Úpravou rozměrů korby se mohla také zvětšit kapacita vnitřních palivových nádrží z 462 litrů  na 600 litrů. Díky tomu mohl být zachován dojezd vozidla na úrovni 600 km i při větší spotřebě paliva nového motoru. Rumunská verze BMP-1 úpravami pochopitelně nabrala i na hmotnosti. Hmotnost se vyšplhala na 16,6 t. Odpružení vozidla muselo být přepracováno, čímž se zvětšila světlá výška z 370 mm na 400 mm. 

Hlavní výzbroj rumunského vozidla, které dostalo označení MLI-84 (Masina de Lupta Infanteriei -84), neprošla ve srovnání s původním BMP-1 výraznějšími změnami. I přes různé úvahy a poohlížení se po jiné zbrani ve Francii byl ve věži ponechán 73mm sovětský kanón 2A28 a spřažený 7,62mm tankový kulomet PKT. Nad hlavní kanónu zůstalo i odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely, ale místo původní sovětské „Maljutky“ použili Rumuni její modernizovanou jugoslávskou verzi („Maljutka -2T“ - 2M14-2T) s tandemovou bojovou hlavicí a průbojností homogenního ocelového pancíře až 1000 mm za reaktivní ochranou. Zajímavým doplňkem se stala instalace 12,7mm kulometu DŠK nad levou částí prostoru výsadku. V 80. letech tento kulomet již nemohl být považován za účinnou protiletadlová zbraň. Jeho instalace byla pravděpodobně vyvolána touhou alespoň částečně kompenzovat nedostatky hlavní výzbroje BMP-1. Kulomet DŠK mohl být užitečný při boji v horách nebo v městském prostředí. Instalace kulometu přinesla určité změny v prostoru výsadku. Na jeho střeše již nebyly čtyři obdélníkové příklopy, ale pouze tři. Místo levého zadního příklopu byla nainstalována kruhová kulometná věžička. Střílna pro střelbu z kulometu, umístěná u BMP-1 v levých dveřích, byla na MLI-84 přesunuta do pravých. Výroba MLI-84 probíhala v letech 1985 až 1991 a dala 178 strojů.

Foto: MLI-84M / nicubunu / CC BY-SA

Psali jsme:Ocelový domov aneb jak se žije s bojovým vozidlem ASCOD během mise

Zastarávání MLI-84 bylo zřejmé již v okamžiku zahájení výroby. V první polovině 90. let byla v Rumunsku diskutována otázka pořízení modernějších bojových vozidel pěchoty, ale kvůli nedostatku financí k realizaci záměrů nedošlo. Jako finančně dostupné řešení se ukázala modernizace MLI-84. Odpovídající rozhodnutí bylo přijato v roce 1995. 

Program modernizace rumunských BVP koordinovala Agentura pro vojenské vybavení a technologie a účastníky byly firmy Mizil, Romarm, Pro Optics a Artego. Ty přivedly také zahraniční partnery - izraelskou společnost Rafael, německé firmy Diehl a Rheinmetall, americké firmy Caterpillar a General Dynamics a australskou firmu Harris.

Hlavními cíli modernizace bylo zvýšit palebnou sílu, mobilitu a schopnost přežití vozidla na bojišti. Klíčovým problémem byla výměna hlavní výzbroje. Zpočátku se plánovalo vybavit modernizované bojové vozidlo pěchoty MLI-84M nějakou dvoumístnou bojovou věží s automatickým 30mm kanónem po vzoru BMP-2, ale později se rozhodlo ve prospěch jednomístné izraelské věže Rafael OWS-25R. Licenční výroba věží byla zavedena u společností Romarm.

Věž OWS-25R je vybavena 25mm rychlopalným kanónem Oerlikon KVA-V07AA s účinným dostřelem 2500 m. Palebný průměr je tvořen 650 náboji - z toho 200 nábojů je připraveno k použití (60 protipancéřových a 140 tříštivotrhavých). S kanónem je spřažen kulomet PKT ráže 7,62 mm s 2000 ks nábojů. Na věži je také odpalovací zařízení protitankových řízených střel. Původně mělo jít o francouzské střely Milan-2T, ale nakonec padla volba na izraelské Spike-LR s maximálním dosahem 4000 m.

Rozsah náměrových úhlů hlavní výzbroje je od -11 do +60 stupňů, což je dostačující pro střelbu na nízko letící vzdušné cíle nebo na horní patra budov. Stabilizátor zbraní umožňuje mířenou střelbu za pohybu do rychlostí 30 km/h. Střelec má k dispozici denní zaměřovač se zvětšením 1x a 8x a pasivní infračervený zaměřovač se zvětšením 7,5x. Původně měla být použita termokamera, ale pravděpodobně z cenových důvodů byl tento záměr opuštěn. Střelec má také laserový dálkoměr s horním limitem měření 5 km. Pro sledování terénu má čtyři hranolové periskopy PFI-240. MLI-84M nemá plnohodnotný systém řízení palby s balistickým počítačem.

Foto: MLI-84M s blokem PTŘS Spike-LR / Dolores / CC BY-SA

Velitel vozidla má vlastní pozorovací zařízení a dva pomocné hranolové periskopy. Řidič používá tři hranolové periskopy PFI-160, přičemž prostřední může být pro jízdu v noci nahrazen pasivním infrapřístrojem ACN1P. BVP MKI-84M jsou vybavena rumunským výstražným systémem ozáření laserem SALIR-M, který spolupracuje s šesti vrhači dýmových granátů. 

V průběhu modernizace byl rumunský motor nahrazen americkým vznětovým šestiválcem Caterpillar C9 o výkonu 400 koní. Přineslo to sebou potřebu přepracovat chladicí systém. Převodovka je mechanická s pěti rychlostními stupni vpřed a jedním vzad. Hlavními změnami v podvozku byla nová hnací kola a pásy odolnější proti opotřebení. Vozidlo MLI-84M obdrželo také nový protipožární systém francouzské firmy Safran, radiostanice Harris, interkom od společnosti General Dynamics a vylepšený systém ochrany před zbraněmi hromadného ničení. Mobilita MLI-84M na souši zůstala na úrovni MLI-84, ale existují rozdíly v obojživelných vlastnostech. Těžší MLI-84M již podle většiny zdrojů nemá schopnost plavby a dokáže se pouze brodit do hloubky 1,2 m. Na jeho přídi se však stále nachází vlnolam.

Stejně jako řada jiných BVP se i vozidla MLI-84 stala základem pro různé „speciály“. V 80. letech minulého století bylo na prodlouženém podvozku MLI-84 vytvořeno např. 122 mm samohybné dělo OAPR-89 a také stíhač tanků TAA s kanónem ráže 100 mm, ten se však nedostal do sériové výroby.

Několik „speciálů“ je založeno i na vylepšeném MLI-84M. Obrněné vyprošťovací vozidlo TEHEVAC je vybaveno hydraulickým jeřábem o nosnosti 2,2 t, navijákem, dieselovým generátorem, svařovací jednotkou, hydraulickým zvedákem a sadou nástrojů. Další dvě speciální vozidla se vyznačují přepracovanou korbou s výrazně větší výškou. Prvním je praporní velitelské stanoviště PMB, druhým sanitní vozidlo MEDEVAC. Projekt samohybného 120mm minometu se systémem Card izraelské společnosti Soltam zůstal nerealizovaný.

Vozidla MLI-84M vstoupila do služby v roce 2003. Zpočátku se předpokládalo, že v rámci programu v hodnotě 300 milionů dolarů budou všechna vozidla MLI-84 uvedena do nového standardu, ale brzy se počet omezil na 130. Nakonec bylo zmodernizováno 101 vozidel. V tomto počtu jsou zahrnuty i speciální varianty. BVP MLI-84M nyní slouží u dvou praporů 282. mechanizované brigády rumunské armády. 

Zdroj: tanknutdave.com, rumaniamilitary.ro