Jednou z méně známých kapitol 2. světové války jsou Češi bojující v SAS. Jedním z nich byl také svobodník Michael Lewinsohn, který sloužil pod jménem Mike Lewis v B eskadře. Daším Čechem byl například desátník Sergej Vaculík z Olomouce, který sloužil u 4. brigády SAS ( FAFL – Svobodní Francouzi). Ten válku přežil a my mu v budoucnu věnujeme samostatný článek.

Foto: Desátník Sergej Vaculík z Olomouce sloužil u 4. brigády SAS | archiv autora

Úvodem si pojďme stručně popsat vznik SAS a její působení během 2. světové války. SAS (Special Air Service) vznikla jako skupina dobrovolníků, vesměs bývalých příslušníků britských commandos, sestavenou poručíkem skotské gardy Davidem Stirlingem. Tato jednotka měla působit v severní Africe, kde měla provádět výsadky za linií fronty a přepadat nacistická letiště. Název SAS vznikl poněkud kuriózním způsobem: britská tajná služba se snažila přesvědčit Němce, že se v Africe nachází velká výsadková jednotka, a proto byla Stirlingova skupina nazvána velkolepým "Oddíl L 11. brigády zvláštní letecké služby" ('L' Detachment, SAS Brigade). Odtud se vžil název SAS.

Psali jsme:Ponorková esa jsou známá. Existují ale také protiponorková – nejúspěšnějším byl Frederic Walker

Foto: Hlídka SAS v severní africe během druhé světové války | Wikimedia Commons

Po prvním neúspěchu změnila jednotka taktiku, začala používat místo vzdušných výsadků silně ozbrojené Jeepy, a stala se pravou pohromou pro německá a italská letiště (do ledna 1943 přesáhl počet zničených letadel 250, a to se zanedbatelnými ztrátami na straně SAS). V roce 1944 se jednotka SAS (pod kterou byly v průběhu války začleňovány další skupiny dobrovolníků) zúčastnila invaze do Francie, později se podílela na řadě dalších operací až do konce války. Během 2. světové války sloužilo v SAS postupně kolem 2500 mužů včetně několika Čechů. Pojďme se nyní přenest do závěru 2. světové války, ve kterém svedl svůj poslední boj výše uvedený Čech Michael Lewinsohn alias Mike Lewis.

Foto: Příslušníci SAS v Jeepu během operace Clipper,18. listopad 1944 | Wikimedia Commons

Dne 9. dubna 1945 V Borgewaldu nedaleko Oldenburgu během operace KEYSTONE našel velitel 1. pluku SAS podplukovník ,,Paddy" Mayne své vojáky z B eskadry ukryté za svými Jeepy. Kryli se před nepřátelskou palbou, která přicházela ze stavení před nimi. Asi sto metrů vpředu stály další tři opuštěné Jeepy průzkumné skupiny. Zástupce velitele eskadry Tim Iredale podal Mayneovi hlášení, že jejich velitel, major Dick Bond, je mrtvý a on jako jeho zástupce převzal velení. Sdělil mu také, že tři první průzkumné Jeepy nadporučíka Schleeho byly opuštěny poté, co na ně byla zahájena nepřátelská palba přicházející zprava.

Psali jsme:Světla nad bunkry: Připomínka našeho největšího vojenského vystoupení v dějinách naší vlasti

Foto: Robert Blair "Paddy" Mayne | Wikimedia Commons

Nadporučík Phillip Schlee, později uvedl, že byli ochromeni palbou z kulometů MG 42 a střelami z Panzerfaustů. Střelec v prvním Jeepu, sgt. Schoefield, měl průstřel obou stehen. Střelec třetího Jeepu byl také zraněn. Schlee byl v prostředním vozidle a Eddie Ralphs byl v zadním Jeepu odkud střílel na nepřítele z kulometu Vickers. Ostatní stříleli z kulometů Bren a samopalů Thompson. Poté, co se jim podařilo opustit Jeepy, se všichni skryli v nedalekém příkopu, kde však byli přibiti nepřátelskou palbou.

Iredale dále Maynemu sdělil, že poté, co byli Schleeovi muži díky nepřátelské palbě neschopni dalšího pohybu, vyrazil major Dick Bond k jejich pozici plazením se po dně příkopu. V jednom úseku byla cesta příkopem blokována drenážní trubkou. Bond se rozhodl trubku přelézt, avšak ihned jak vystavil své tělo nepříteli, byl zasažen německým odstřelovačem přímo do čela.

Poručík John Scott poté k průzkumné skupině vyslal Bondova řidiče, svobodníka Mika Lewise. Svobodník Mike Lewis byl český Žid, jehož skutečné jméno bylo Michael Lewinsohn (nejspíše byl jeden z potomků sira Nicholase Wintona. Důvodem, proč Scott vyslal na pomoc právě Lewise, byla jeho postava. "Byl malý a myslel jsem si, že bude schopen prolézt drenážní trubkou," řekl posléze Scott. Trubka byla však úzká i pro malého Lewise, a tak se stejně jako Bond i Lewis pokusil po potrubí přeplazit. Čekal ho však stejný osud jako majora Bonda. Německý sniper Lewise zasáhl přímo do čela, stejně jako Bonda. "Cítil jsem se z toho velmi špatně", řekl Scott. "Protože jsem byl ten, kdo ho tam poslal. Byl to statečný voják.."

Foto: Pamětní deska věnovaná padlým příslušníkům SAS včetně M. Lewise | archiv autora

Po vyslechnutí Iredalea posílil Mayne útočnou skupinu na dvojnásobek a nechal ji zahájit postup vpřed k prvnímu domu. Během postupu vojáci zjistili, že z domu již nevychází žádná nepřátelská palba. Scott a jeho vojáci už předtím vystříleli na dům mnoho munice. Němečtí majitelé domu dokonce vyvěsili bílou vlajku a byl jim umožněn odchod. Podplukovník Mayne se také dal do pohybu, odjistil svůj bren a kývl na podřízeného Hulla, aby ho následoval. Hull vycítil, že je Mayne "vzteky bez sebe". Pravděpodobně byl rozčílený kvůli nerozhodnosti svých nových velitelů. "Nebyli jsme všichni úplně stoprocentní," připustil jeden z nich, poručík David Surrey-Dane, ex 4-Para. "O takovémto průzkumu bojem jsme toho moc netušili."

Foto: Detail památníku věnovaného padlým příslušníkům SAS | archiv autora

Zatímco Mayne obešel první dům a pokračoval dál, Hull vešel dovnitř domu, aby si našel výhodné místo pro jeho krytí. Vyšel po schodech nahoru a našel si okno s výhledem na druhý dům. V ten okamžik se ozvala střelba. Hull okamžitě opětoval palbu. Nepřítel však dál zasypával Hulla střelami, které se odrážely od zdí a stropu. Během několika vteřin byl pak strop díky zápalným nábojům v plamenech.

Ve stejnou chvíli Mayne vystoupil z úkrytu, svůj bren držel jako pušku, zapřený o rameno a vypálil krátkou dávku. Ozval se zvuk rozbíjených tašek a jejich pád ze střechy. Nepřátelská střelba ustala. Další silná palba se však spustila ze sousedního domu.

Následně se Mayne vrátil zpět k mužům B eskadry a požádal o dobrovolníka. Jako první se přihlásil poručík John Scott. Společně nasedli do Jeepu a vyrazili kupředu. Během jízdy Scott neustále střílel ze svého kulometu Vickers. Mayneho Jeep projel kolem opuštěných vozidel průzkumné skupiny a Mayne zakřičel na Schleeovi muže v příkopu, že je vyzvedne při příštím průjezdu.

Poté, co Scott vystřílel všechny náboje z Vickerse, Mayne zabrzdil. Scott pak skočil na místo spolujezdce a uchopil kulomet Browning. Mayne přidal plyn a Scott zahájil palbu z ráže .50. Mayne nakonec třikrát projel skrz nepřátelskou palbu, zatímco Scott neustále střílel. Německá palba slábla, až nakonec zcela ustala. Mayne pak zastavil Jeep naproti drenážní trubce, kde ležela těla Bonda a Lewise. Vyskočil a začal vytahovat těla, zatímco Scott stále střílel směrem k nepříteli. Mayne tak svým činem prokázal mimořádnou odvahu a zachránil průzkumnou skupinu nadporučíka Schleeho. Těla majora Dicka Bonda a svobodníka Mika Lewise byla posléze pohřbena o cca 3 km dále poblíž jednoho statku.

Za tuto záchrannou akci v Borgerwaldu získal Mayne již čtvrtý Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order – DSO). Důstojníci, kteří návrh napsali, Derri k Harrison a Ian Blackman, však s výsledkem nebyli spokojeni a navrhli Mayneho na nejvyšší vojenské vyznamenání - Viktoriin kříž, s čímž souhlasil i tehdejší britský polní maršál Bernard Montgomery.

Foto: Viktoriin kříž (anglicky Victoria Cross) je nejvyšší vojenské vyznamenání Spojeného království (dříve Britského impéria). V systému britských řádů a vyznamenání má přednost i před Podvazkovým řádem. Může být udělen za činy výjimečné udatnosti v boji příslušníkům ozbrojených sil bez rozdílu hodností. | Flickr se souhlasem autora

Toto vyznamenání však Mayneovi nakonec uděleno nebylo, přestože byl jedním z nejvíce vyznamenaných vojáků britské armády za 2. světové války. Údajným důvodem bylo tvrzení, že Mayne byl až příliš nekonvenčním válečníkem.