Během druhé světové války se Bulharsko snažilo zůstat neutrální, a až do jara 1941 také zůstalo. To však neznamená, že jeho židovští občané byli v bezpečí – bulharská vláda se totiž snažila budovat dobré vztahy s Německem. Židé žili v zemi již téměř 2000 let a navzdory strašnému zacházení ze strany údajně "neutrální" vlády se tehdy našel alespoň jeden zákonodárce, který byl ochoten za ně bojovat – Dimitar Pešev.

Bulharsko vidělo druhou světovou válku jako příležitost, protože země se během Velké války přidala na "špatnou" stranu, tedy na stranu posléze poražených. V důsledku toho tak Bulharsko přišlo o velké množství území. Tato ztráta spolu s dalšími během druhé balkánské války stála zemi mnoho sil. Následně před začátkem druhé světové války zaujali bulharští vládní představitelé oportunistický postoj vůči Německu a doufali, že získají zpět svá ztracené území, aniž by se museli účastnit jakýchkoli bojů.

Foto: Bulharský car Boris III. s Adolfem Hitlerem v roce 1943 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Největší podvod v dějinách amerického námořnictva – projekt Philadelphia Experiment

Pakt Molotov-Ribbentrop z roku 1939 byl dohodou o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem, v níž se obě země dohodly na rozdělení Polska. Po jejím podpisu se Bulharsko snažilo získat přízeň stále silnějšího německého režimu. V tehdejší době se 65 procent bulharského obchodu uskutečňovalo právě s Německem a Bulharsko si přálo, aby tomu tak bylo i nadále. Aby se bulharská vláda Němcům zavděčila, začala země mimo jiné přijímat i zákony, které poškozovaly tamní židovské obyvatelstvo a později začalo na své židovské občany útočit. Nejhorší změny pak přinesl zákon na ochranu národa z roku 1941. Ten Židy utlačoval v mnoha ohledech, především deklaroval, že již nemohou nadále být řádnými bulharskými občany. Zákon také zakazoval uzavírání sňatků mezi Židy a Nežidy a na majetek Židů uvaloval nadměrné daně.

Když Bulharsko zavedlo povinnou vojenskou službu,  byli Židé podle nového zákona nuceni vstupovat do povinných pracovních praporů. Postupem času pak přibývala další omezení. Židé na nucených pracích se brzy museli potýkat s delší dobou práce, avšak s menším množstvím méně kvalitních potravin. Nakonec jim byly odebrány i matrace a Židé přežívali pouze na skromné stravě sestávající z chleba a vody.

V lednu 1942 uspořádala německá vláda konferenci ve Wannsee. Na tomto zasedání formalizovala své plány na tzv. konečné řešení, v jehož rámci měli být všichni Židé v Německem ovládaných evropských zemích posláni do koncentračních táborů a zabiti. Po této konferenci Bulharsko dle pokynů poslušně připravilo plány na deportaci svého židovského obyvatelstva.

Dimitar Pešev byl před vypuknutím druhé světové války bulharským ministrem spravedlnosti. Zatímco proti zákonu na obranu národa nevystupoval, v souvislosti s pokračujícími postihy bulharských Židů se již do protestů zapojil mnohem více. Poté, co se dozvěděl o plánované deportaci, pokusil se navázat kontakt s Bogdanem Filovem, předsedou vlády země. Oba muži si však nerozuměli a Filov ho odmítl přijmout.

Psali jsme:Britská invaze na Island a spojenecká okupace ostrova přinesla chudé neutrální zemi bezpečnost a poválečný rozkvět

V zemi časem vznikl Komisariát pro židovské záležitosti v Bulharsku. Jako první byli deportováni Židé z Bulharskem okupovaných oblastí v Thrákii a Makedonii. Více než 13 tisíc jich pak bylo deportováno do táborů, kde nikdo z nich nepřežil. Poté, co se Pešev o tomto dozvěděl, okamžitě zdvojnásobil své úsilí o ochranu zbývajících Židů ve své zemi.

Peševovi se následně podařilo přesvědčit ministra vnitra Petara Gabrovského, aby další deportace zastavil. Žádní Židé žijící v Bulharsku tak již nebyli posláni do koncentračních táborů a Bulharsko informovalo německé vedení, že tyto potřebuje pro práci na svých domácích projektech. Přestože život 48 tisíc Židů žijících za 2. světové války v Bulharsku byl i přesto velmi obtížný, tito Židé nakonec válku přežili, na rozdíl od Židů z ostatních zemí.

Peševovi se sice podařilo zachránit bulharské Židy před deportací, ale většina z nich se po skončení druhé světové války stejně rozhodla odejít ze země do Izraele. Po skončení konfliktu postavili komunisté Peševa před soud a obvinili ho z antisemitismu a z přijímání úplatků za ochranu Židů. Tehdy byl obhajován židovským právním týmem, a přestože byl původně odsouzen k 15 letům vězení, odseděl si pouze jeden rok. V roce 1973 ocenil Jad Vašem Peševa jmenováním Spravedlivým mezi národy. V témže roce Pešev zemřel ve věku 78 let.

Zdroj: warhistoryonline