Ve druhé světové válce a zejména na jejím konci, trápil Wehrmacht chronický nedostatek jídla, munice, pohonných hmot i vojáků. Němci postrádali prakticky všechno, a to včetně cigaret, které v posledním roce války němečtí vojáci už prakticky neviděli. V tomto případě už na to byli němečtí vojáci, ale zvyklí, protože cigarety byly nedostatkové zboží dlouho před válkou a v Německu se prodávaly za nepřiměřenou cenu. Bylo to kvůli tomu, že Hitler byl zapřisáhlý nekuřák, kouření mu vadilo a považoval ho za odporné a nezdravé. Cigaretám, prodeji tabáku a kouření taky škodila skutečnost, že největší tabákový koncern v Německu vlastnili Židé, což byla voda na mlýn pro Hitlera a jeho protikuřácké kampani. Jak už jsem psal, cigarety byly z toho důvodu v předválečném Německu velmi drahé, například krabička nejznámějších cigaret značky Eckstein, kde bylo 12 kusů, stála 3,3 RM, přičemž průměrný plat německého dělníka činil 190 RM a 1 kg hovězího masa stál 1,7 RM.

Foto: Němci postrádali prakticky všechno, a to včetně cigaret, které v posledním roce války němečtí vojáci už prakticky neviděli. | Bundesarchiv / Public domain

Němečtí vojáci základní služby měli před začátkem války nárok na dvě cigarety denně, a když vypukla válka, zvýšil se jejich denní příděl na 4 cigarety denně. Jenom pro srovnání, američtí vojáci měli nárok na 20 cigaret denně a ani Sověti nijak nestrádali, jelikož součástí americké vojenské pomoci byl tabák, nemluvě o tom, že se tabák pěstoval i v Kazachstánu.

Psali jsme:Bitva o řeku Imdžin: Nejkrvavější bitva pro britskou armádu od 2. světové války

Tady bych rád trochu odskočil a zmínil, že pro americké, ale i sovětské vojáky znamenala válka, co se týče jídla a cigaret, velké zvýšení životního standartu, aspoň v tom ohledu, že se pořádně najedli a zakouřili si. Američané zažili Velkou hospodářskou krizi a s ní obrovskou bídu, ze které se země pomalu vzpamatovávala, takže věděli, co je to hlad a bída. V armádě jedli maso každý den, jedli do sytosti a kouřili cigarety z kvalitního amerického tabáku. Sovětští vojáci sice hladomor na Ukrajině nezažili, ale bída sovětských lidí byla před válkou pořád obrovská, jídlo v obchodech nebylo a maso si mohli dovolit jen členové strany. Sovětští vojáci, tedy, pokud se pochopitelně nedostali do obklíčení či zajetí, jedli za války lépe než v civilu a jejich americké, masové konzervy a sušené mléko jim mohli závidět i předsedové kolchozů. Nemluvě o tom, že v západních zemích, které osvobodili, se dostali k dalšímu jídlu, které tam ukradli a mnozí z nich tam poprvé ochutnali čokoládu.

Vrátím se zase k Němcům. Němečtí vojáci v prvních letech války na tom byli dobře. Dobytí západní Evropy pro ně znamenalo nalezení rohu hojnosti a na okupovaném území kradli vše, co mělo nějakou hodnotu. Západní Evropa byla plná cigaret a němečtí vojáci poprvé v životě kouřili dle chuti bez omezení kvalitní cigarety, za které nemuseli platit. Západní zásoby samozřejmě jednou došly, ale protože nenažraný Hitler zradil svého kamaráda Stalina a začal nové tažení, objevil se na východě nový, potenciální zdroj kouření. Tady ovšem čekalo německé vojáky velké zklamání. I když byl Sovětský svaz velmi chudá země a straničtí funkcionáři se tam měli hůře než obyčejní dělníci v Německu, tabáku tam bylo dost. Jenže ruská machorka Němcům nechutnala, škrábala je v krku a strašně smrděla. Kvalitní tabák měli jen sovětští důstojníci a mužstvo kouřilo jen tabák ze stonků machorky. Mnohokrát jsem četl, že díky tomu zápachu, který nasákl vojenské uniformy Sovětů do poslední nitě, Němci poznali, že se rudoarmějci blíží a díky tomu odrazili jejich útok. Nutno dodat, že ani Sovětům německé cigarety nechutnaly, přišli jim slabé a navoněné, Sověti jim říkali cigarety pro děvky.

Katastrofu pro německé kuřáky znamenal rok 1944. Krátce před vyloděním v Normandii zaútočily spojenecké bombardéry na největší německou továrnu na cigarety Brémách a spálily ji do základů. S továrnou shořely i obrovské zásoby tabáku z Turecka, který měl sice mizernou kvalitu, ale nic lepšího Německo nemělo. Německé kuřáky (a kuřáky ostatních okupovaných zemí) čekala abstinence, popřípadě se museli spokojit s kouřením tabákových náhražek, nebo si museli výpomoci pěstováním vlastního tabáku. Němečtí vojáci pochopitelně tabák pěstovat nemohli, a tak kromě nedostatku jídla museli čelit nedostatku cigaret, kterých bylo stále méně. Největší zdrojem cigaret byli pro vojáky Wehrmachtu američtí vojáci, kteří měli cigaret vždycky dost. Z toho důvodu byly cigarety první věc, kterou Němci hledali, když prohledávali mrtvoly amerických a anglických nepřátel. Podobně to bylo i se zajatci, a první, co jim sebrali, byly cigarety a až potom žvýkačky, nebo čokoládu či masové konzervy a balíčky potravin.

Německé velení si bylo tohoto problému vědomo, a tak když v prosinci roku 1944 začala ofenzíva v Ardenách, byli němečtí záškodníci, kteří pronikli za americké linie, aby tam škodili a působili chaos, důrazně varování, aby nedokuřovali cigarety až do konce, jak měli všichni němečtí vojáci ve zvyku, protože Američané měli cigaret tolik, že je típali krátce za půlkou a takové chování by je mohlo rychle prozradit. Závěrem se dá říct, že němečtí vojáci si pořádně zakouřili až v americkém zajetí, když byli převezeni do Států nebo Kanady. Angličané nebyli v chováním vůči zajatcům vůbec zlí, ale ani oni neměli cigaret na rozdávání, takže u nich měli kuřáci smůlu. Zajatcům Sovětů, tedy, pokud přežili mráz Sibiře, práci v bažinách, nebo hladové příděly, pak zbývalo opět kouřit machorku.

Psali jsme:Tankové eso Waffen-SS - Michael Wittmann

Zdroj: historie válek