EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Kapitán Jindřich Kostrba: Letecké eso a zakladatel Československého vojenského letectva

 02. 02. 2021      kategorie: Vojenská historie      1 komentář
Přidat na Seznam.cz

Budoucí pilot K. u K. Luftfahrtruppe a zakladatel Československého vojenského letectva, kapitán Jindřich Kostrba (1883-1926), letecké eso s osmi ověřenými sestřely, se narodil v Kutné Hoře, jako Heinrich Kostrba, do rodiny nižší české šlechty, Kostrbů ze Skalice.

V Praze vystudoval Vinohradské reálné gymnázium. Zde byli jeho spolužáky budoucí piloti RU a Československa Rudolf Holeka a Karel Hupner. Po vystudování se rozhodl stát se důstojníkem. Po ukončení studia na kadetní škole byl zařazen k 57. pěšímu pluku v Haliči. V roce 1903 byl přeložen k 73. pěšímu pluku v Praze a do května 1911 dosáhl hodnosti nadporučíka (Oberleutnant). Jeho bývalý spolužák z gymnázia Rudolf Holeka mezitím absolvoval pilotní výcvik a stal se jedním z prvních pilotů rakousko-uherské armády a prvním Čechem v letectvu rakouské monarchie vůbec.

Jelikož se i Kostrba intenzivně zajímal o letectví, rozhodl se stát pilotem, ještě před vypuknutím první světové války se kvalifikoval jako letecký pozorovatel. Na žádost Rudolfa Holeky byl zařazen k jednotce FliK 8, dislokované na ruské frontě v Haliči. První bojový let absolvoval se svým českým spolubojovníkem a nedopadl nejlépe. Kvůli poruše benzinové pumpy, musel letoun nouzově přistát, oběma letcům se však nic nestalo.

Při dalších letech, většinou na letounech Knoller-Albatros B.I a D.F.W. B.I, projevil Kostrba odvahu a zdatnost. Proto také v září 1914 obdržel rakouský Záslužný vojenský kříž III. třídy (Militärverdi­enstkreuz d. 3 Klasse) německý Železný kříž II. třídy. Na ruské frontě působil do března 1915 a za tu dobu vykonal 69 letů, včetně 35 dálkových průzkumů. Poté se spolu s FliK 8 přesunul na italskou frontu. Zde vykonal řadu dalších průzkumných a bombardovacích letů, na místě pozorovatele a v květnu byl povýšen do hodnosti kapitána (Hauptmann). Působil zde až do konce července, kdy bylo splněno jeho přání – byl přijat do pilotního výcviku k jednotce FliK 8. Absolvoval 280 cvičných letů a koncem října obdržel, od rakouského Aeroklubu, mezinárodní pilotní diplom FAI-R číslo 254 - jeho sen se tedy splnil.

V polovině prosince 1915 se vrátil na italskou frontu, kde byl přidělen k FliK 4, dislokovaném v Heidenschaftu a účastnil se bojů na Soči v severní Itálii. Nejlepšími letouny této jednotky byly německé Fokkery E.III, v Rakousko-Uherské armádě značené A.III. Kostrba zde fungoval jako zástupce velitele, jímž byl Hauptmann Mathias Bernath. U jednotky létal jako pilot dvoumístného pozorovacího letounu Hansa-Brandenburg C.I a jednomístného stíhacího letounu Fokker. Na tomto stíhači sériového čísla 03.51, dosáhl dne 18. února 1916, celkem tří potvrzených vítězství, z nichž byla dvě sdílená s dalšími piloty. Situace toho dne byla taková, že přes hranici přelétlo sedm italských bombardérů Caproni Ca.1 od 4a Squadriglia de Bombardamenti, jejichž cílem bylo město Laibach (Lublaň) a jednalo se o odvetu za nedávné rakouské bombardování Milána. Po osmé hodině vzlétli rakouští stíhači, mezi nimi i Jindřich Kostrba. Při prvním útoku se mu povedlo těžce poškodit jeden z italských letounů, ten při nouzovém přistání havaroval a byl zcela zničen. Po přezbrojení a doplnění pohonných hmot byl Kostrba opět ve vzduchu a hledal nepřítele. Poštěstilo se mu nad městečkem Opcina, kde letěl osamocený Caudron G.IV, po krátkém souboji byl letoun sestřelen. Ještě během tohoto letu se mu ve spolupráci s Feldweblem Brocinerem povedlo sestřelit další bombardovací letoun Caproni Ca.1. Kostrbovi se povedlo sestřelit během hodiny (a pěti minut) tři nepřátelská letadla a stal se prvním rakousko-uherským pilotem, který během jednoho dne dosáhl tří vítězství.

Jindrich_Kostrba_28229
Foto: Kostrba ve svém Fokkeru A.III 03.52, letiště Heidenschaft únor 1916 | archiv Vojenského historického ústavu Praha / CC BY NC-ND


Dne 6. března 1916 byl Kostrba jmenován velitelem, nově ustaveného průzkumného FliK 23. Základnou této jednotky bylo polní letiště Gardolo na jihotyrolské frontě a spadal pod svazek c. a k. 11. armády a Armádní skupiny generálplukovníka arcivévody Eugena (Heeresgruppe GO Erzherzog Eugen). Hlavní výzbrojí jednotky, bylo nejprve šest letounů Lloydů C.III (WKF) a dva letouny Hansa-Brandenburg C.I (öAlb.). Již 27. března 1916 se Kostrba spolu s Hauptmann Eduardem Wettendorfem, účastnil nešťastného náletu na piavské mosty. V květnu vykonal Kostrba dva velice úspěšné bojové lety. Dne 7. května 1916 vzlétl s pozorovatelem Leutnantem Ernst Strohschneiderem, na letounu Brandenburg číslo 26.09 a doprovodu tří letounů Lloyd, proti formaci italských bombardérů složené za dvou bombardovacích Caproni Ca. 1 a tří Farmanů M.F. 11. K boji ale nedošlo, zaskočení Italové se předčasně zbavili svého nákladu a dali se na útěk.

Mezi 7. červnem a 20. srpnem, dokázal sestřelit pět nepřátelských strojů. Kostrba většinou létal s pozorovatelem Oberleutnantem Johannem Frintem na zmiňovaném letadle číslo 26.09. Ráno 7. června tato osádka napadla italský dvoumístný letoun Farman, vracející se z náletu na Trento, a opět jej poslala k zemi. O tři týdny později zopakoval své trojnásobné vítězství, kdy opět za hodinu sestřelil tři italské letouny Farman. Dne 20. srpna 1916 pak dosáhl svého posledního vítězství – mezi liniemi u Arseira sestřelil další Farman. Poté byl dekorován nejvyšším rakousko-uherským vyznamenáním – Řádem železné koruny III. Třídy s Válečným vyznamenáním a s Meči (Österreichisch-Kaiserlicher Orden de Eisernen Krone mit d. Kriegsdekoration u. Schwertern). Tehdy měl na kontě osm sestřelů a byl tak nejúspěšnějším stíhacím pilotem v c. a k. letectvu. Dalších vítězství mu již nebylo dopřáno, jelikož v listopadu 1916, byl jmenován velitelem Fliegerersatzkom­panie 2 (pilotní školy) ve Vídeňském Novém městě. Přesné důvody tohoto přeložení jsou uloženy v soudních spisech z pozdější doby. Důvodem byl odpor důstojníků a mužstva. Kostrbův postoj vůči poddůstojníkům a mužstvu byl kamarádský a přátelský, navíc neskrýval svou kritiku vůči samotnému systému habsburské monarchie a s velením K. u K. Luftfahrtruppe měl tedy stálé spory, které vyústily v jeho odejití k Fliegerersatzkompanie 2. Sám Kostrba mluvil o národnostních sporech a nedůvěře velení k českým vojákům. V květnu 1917 byl jmenován velitelem roty u náhradního praporu 73. pěšího pluku číslo. V srpnu odjel na italskou frontu, kde brzy onemocněl a vrátil se do Prahy.


Jindřich Kostrba měl i nemalý podíl na vzniku samostatné republiky. Ve druhé polovině roku 1918, vzrůstala v českých zemích nespokojenost obyvatel a rozbít mocnářství se snažila i tuzemská odbojová skupina. Maffie se již v září 1918 připravovala na možnost převzetí moci nekrvavým vojenským převratem. Jejím velitelem byl tehdy Hauptmann Jaroslav Rošický, který měl vliv i na vojenskou policii mocnářství. Díky němu byl Jindřich Kostrba, prvního září 1918, jmenován do funkce velitele pražské vojenské policie. V této pozici se dozvěděl, že na 14. října svolala Socialistická rada generální stávku a řadu demonstrací, kde měl být vyhlášen socialistický stát nezávislý na Rakousku. Když se o tom dozvěděl zástupce velitele pražské vojenské posádky, maršál Eduard Zanantoni, dal v Praze rozmístit vojsko, připravené demonstranty tvrdě potlačit. Kostrbovy se podařilo zabránit tomuto předčasnému pokusu o puč, byť demonstrace se odvolat nepodařilo. Ke krveprolití naštěstí nedošlo, Národní výbor se distancoval od zamýšleného vyhlášení samostatnosti. I tak ale byli někteří z vůdců Socialistické rady posléze zatčeni. Tyto události vyděsily rakousko-uherskou vládu, která se velmi obávala chaosu a vzestupu bolševismu. Dne 16. října do Prahy poslala majora Rudolfa Kalhouse, aby s českými vůdci dohodl udržení kázně u českých pluků. Rašín mu to slíbil výměnou za slib lepšího přístupu Vídně vůči Čechům. Kola historie se ale nepodařilo zastavit a samostatné Československo ve skutečnosti vznikalo během dvou dnů, od 16. do 18. října 1918. V těchto dnech se Jindřichu Kostrbovi podařilo internovat velitele pražského VIII. armádního sboru - polního podmaršála Paula von Kestrzanka, velícího generála v Čechách. Rovněž se mu podařilo zadržet německé a maďarské pluky v kasárnách, aby nemohly potlačit národní hnutí a demonstranty v ulicích. Kostrbova protivládní činnost, na pozici velitele pražské vojenské policie, neunikla ani úřadům věrným monarchii. Dne 29. října tak byl odsouzen k trestu smrti, ten však nebyl vykonán.

Co se týče působení v letectvu nového československého státu, tak zde se dá říci, že Kostrba stál přímo u jeho zrodu. Dne 30. srpna roku 1918 zřídil kapitán Jindřich Kostrba, spolu s dalšími důstojníky c. a k. letectva, velitelství Leteckého sboru v budově Josefských kasáren - později přejmenovaná na kasárna Jiřího z Poděbrad. Jednotka měla i se strážním oddílem (bývalí námořníci) 125 osob, chybělo však letiště a letadla. Letouny se podařilo sehnat různými způsoby přímo na území Čech, nebo přeletem z Rakouska. Celkem spolu s přelétnutými stroji z fronty se podařilo sehnat 210 letounů a 97 motorů, z nich bylo vybráno 48 letounů pro Letecký sbor, zbytek měl sloužit jako zásobárna náhradních dílů. Koncem roku tvořilo Letecký sbor již 544 příslušníků. První polní letiště vzniklo ve Strašnicích, velitelství sídlilo v nedalekém hostinci Na Vinici a letiště jako základna Leteckého sboru fungovalo do prosince 1918. Prvním veřejným vystoupením letců v republice se konalo 22. prosince roku 1918. V ten den probíhá generální zkouška přeletu čestné eskadry na počest příjezdu prezidenta T.G. Masaryka. Eskadru tvořili čtyři Brandenburgy B.I a C.I. vedené stíhačkou Aviatik D.I, kterou pilotoval první velitel Leteckého sboru Jindřich Kostrba. Z této funkce byl následujícího roku odvolán. Důvodem jeho odchodu byly osobní a ideologické neshody s ministrem zahraničí Edvardem Benešem.

V roce 1921 se Kostrba vrátil k letectvu jako velitel letky. V roce 1926 plánoval odejít do civilu a bylo mu nabídnuto místo ředitele ČSA. Tyto plány bohužel zhatila letecká havárie. Dne 24. září 1926 měl vést formaci jugoslávských Breguetů 19, při letu z Prahy do Krakova. Při startu však jeden jugoslávský letoun nešťastnou náhodou, zezadu shora, vrazil do Kostrbova Aera Ab 11.12, oba letouny se navzájem zaklínily a zřítily se z desetimetrové výšky na plochu kbelského letiště. Z trosek byla vyproštěna tři mrtvá těla – podplukovníka Jovana Jugoviče, jeho pilota nadporučíka Eugena Něgovana a štábního kapitána Jindřicha Kostrby. Bylo mu tehdy 43 let a Československý stát mu vystrojil pohřeb. Pražskými ulicemi projížděla jeho rakev naložená na trup letadla a ve vzduchu se proháněly motory letounů Československého letectva, letectva které pomáhal vybudovat.

CENOVÉ BOMBY (558)

Komentáře

Jura

04. 02. 2021

karel3. a aby to bylo ausgerechnet po Česku bylo velitelství v nedalekém hostinci.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací