Na dně Michiganského jezera odpočívá už více než sto let 56 metrů dlouhá německá ponorka z první světové války. Ponorky německého císařského námořnictva se během 1. světové války sice přiblížily ke Spojeným státům, ale nikdy do Velkých jezer nevpluly. Co se tedy stalo?

Psal se rok 1919 a první světová válka skončila v listopadu předchozího roku. Po čtyřech krutých letech války byla Evropa konečně na cestě k obnově. Když bylo podepsáno příměří, Německo dostalo pokyn předat své lodě Britům. To byl začátek procesu, který měl vést k zásadnímu a preventivnímu oslabení Německa, vojenskému i finančnímu. Versailleská smlouva přinutila Německo odzbrojit a zaplatit obrovské částky jako reparace za škody způsobené během války. V důsledku, jak všichni víme, vytvořila přísnost mírových podmínek podhoubí pro vznik a především rozšíření zrůdné ideologie nacismu a nakonec ke konfliktu mnohem horšímu, než jaký si signatáři smlouvy dovedli představit. Německo nadto podmínkám této smlouvy v mnoha ohledech skrytě vzdorovalo.

Foto: UC-97 v Torontu v Kanadě | Canadian Post Card Company / Public domain

Psali jsme:Bitva u Fleurus roku 1794 – její okolnosti a jedna inovace s ní spojovaná

Místo toho, aby své lodě vydalo, porušilo dohodnuté podmínky příměří a většinu z nich samo potopilo. Mnoha ponorkám se však tento osud přece jen vyhnul a skončily v rukou Britů. Německo bylo do té doby v oblasti ponorkové války a konstrukce ponorek technologickou špičkou, takže tyto U-Booty byly cenným vybavením.

Britové nakonec získali celkem 176 ponorek a některé z nich předali spřáteleným zemím k prostudování. Spolu s dodávkami byla stanovena také podmínka, že po skončení jejich používání měly být ponorky potopeny v dostatečně hluboké vodě, aby se zabránilo jejich budoucímu vyzdvižení a opětovnému zařazení do služby.

Spojené státy neměly o přijetí těchto ponorek velký zájem, protože věřily, že jejich ponorky jsou kvalitnější, a kromě toho se věřilo, že ponorky budou beztak brzy zakázány úplně. Po první světové válce Britové tvrdě prosazovali úplný zákaz ponorek jako válečných zbraní kvůli velkým škodám, které způsobovaly, a které se odrážely mj. i na strádání civilního obyvatelstva.

V USA se ovšem zcela přirozeně našli lidé, kteří v ponorkách viděli prostředek k vydělávání peněz. Náklady na boj v 1. světové válce způsobily, že se Spojené státy nesmírně zadlužily a snažily se je splatit dluhopisy, které si kupovali občané. Mělo se za to, že přehlídka nepřátelských ponorek v amerických přístavech a umožnění veřejnosti zaplatit za jejich prohlídku by přinesla příjem na splácení dluhu. UC-97 byla jednou ze šesti ponorek přivezených z Evropy. Byla to ponorka typu UC III, což byla třída relativně malých minonosných ponorek z konce války. Tyto stroje byly schopné pokládat námořní miny a vyzbrojené třemi torpédomety a palubním dělem.

Psali jsme:Při útoku na Filipíny Japonci své protivníky podcenili. Američané vzdorovali půl roku

Původně bylo v Německu objednáno více než 100 ponorek typu UC III, ale válečný nedostatek snížil jejich výrobu na pouhých 25 kusů. UC-97 byla jednou z nich. Když tato ponorka dorazila do USA, veřejnosti byla představena jako nebezpečný soupeř s rekordním počtem sedmi potopených lodí. UC-97 se však ve skutečnosti nikdy nedočkala bojů a její rekord byl fiktivní, což sledovalo jediný cíl - aby byla ponorka pro veřejnost atraktivnější.

Většinu času strávilo plavidlo v New Yorku a všude, kam se vydala, přitahovala tisíce návštěvníků. Jakmile posloužila k vydělávání peněz, začala ponorka v rámci náborové kampaně podnikat další výlety. Objížděla Velká jezera a navštěvovala místa jako Milwaukee a Chicago a opět přitahovala obrovské davy lidí, kterých bylo tolik, že přístavy měly často problém návštěvníky kapacitně zvládnout. Po skončení turné byla ponorka zcela zbavena všeho, co bylo alespoň vzdáleně užitečné, a zakotvila na řece Chicago.

Prázdný trup ponorky na řece zůstal až do roku 1921. V červnu téhož roku byla UC-97, které chyběly motory k pohonu, odtažena do Michiganského jezera s cílem naplnit původní dohodu o jejím potopení, jakmile přestane být užitečná. UC-97 byla následně použita jako plovoucí terč pro dělový člun USS Wilmette v rámci jedné medializované akce. Ponorka byla zasažena několika čtyřpalcovými střelami, rychle klesla na dno jezera a byla na dlouhou dobu zapomenuta.

Následné pokusy o nalezení plavidla v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byly zmařeny výrazným nedostatkem informací o její přesné poloze. V roce 1992 pak byla UC-97 konečně objevena společností A and T Recovery. Její poloha není dosud veřejnosti známá, ale společnost A and T Recovery vrak ponorky údajně již několikrát navštívila.

Zdroj: warhistoryonline