Na začátku bitvy u Bannockburnu, ve které si skotské vojsko vybojovalo nezávislost své země, se skotská armáda vedená rytířem Jamesem Douglasem zastavila, aby poklekla k modlitbě. Anglický král Edward tehdy údajně nadšeně vykřikl: „Modlí se o milost!“ Jeho generál, hrabě Aymer de Valence, však chmurně odpověděl: „Pro milost ano, můj pane. Ale od Boha a ne od tebe. Tito muži jsou Skoti. Oni buď zvítězí nebo zemřou…“

Foto: Znázornění bitvy u Bannockburnu | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1330 vyhlásil kastilský král Alfonso křížovou výpravu proti Maurům a pod válečnou korouhev Kastilie začali přicházet rytíři z celého křesťanského Španělska, ale i Francie a Anglie. Největší pomoc dorazila z Portugalska, ze kterého přišlo 500 rytířů portugalského krále Alfonsa IV. Na jaře stejného roku dorazila do Flander skupina skotských rytířů, kterým velel rytíř James Douglas, přezdívaný,, Černý ". O jeho životě a boji proti Angličanům dnes psát nebudu, jenom připomenu, že James Douglas byl skotský hrdina a velký přítel skotského krále Roberta I. Oba muži společně vedli odboj proti anglickým okupantům ve Skotsku, který nakonec vyústil bitvou u Bannockburnu, která skončila těžkou porážkou Angličanů a svobodou Skotska. Robert si vlády bohužel moc neužil, protože v roce 1329 zemřel, ale jeho země byla svobodná a nezávislá. Robertovým životním přáním bylo, aby jeho srdce bylo pohřbeno v Jeruzalémě, ale to nebylo kvůli pádu Akkonu už možné. A tak si umírající král aspoň přál, aby se zúčastnil křížové výpravy. Zdálo se, že sen ani tento králův sen nenaplní, protože jeho čas se blížil a síly mu rychle mizely, ale jeho přítel James se rozhodl, že mu toto poslední přání vyplní.

Psali jsme:Polské Thermopyly s dobrým koncem: Bitva u Hodówa, ve které bojovalo 400 Poláků proti 40000 Tatarů

Když skotský král zemřel, bylo z jeho těla vyjmuto a nabalzamováno srdce, které James umístil do stříbrného pouzdra, jenž pak nosil na řetězu kolem svého krku. Potom se skupinou rytířů opustil Skotsko, aby se zúčastnil křížové výpravy. Protože v té době se jediná válka proti muslimům vedla jen ve Španělsku a papež prohlásil účast na reconquistě za křížovou výpravu, směřoval skotský oddíl 25 rytířů a šlechticů právě tam. Od anglického krále Edwarda dostali Skoti volný průchod Anglií, a když v dubnu se v Berwicku nalodili na loď, čekala je plavba do Sluys. Tam skotský oddíl vyčkával 12 dní a čekal na další rytíře. James měl v plánu pokračovat do Santiaga de Compostella, které bylo po objevení ostatků apoštola Jakuba prohlášeno za svaté město a stalo se poutním místem milionů křesťanů. Než však stihla skotská výprava vyplout, narazil v přístavu James na skupinu anglických rytířů, kteří se vydali přidat ke křížové výpravě krále Alfonsa. James neváhal ani minutu a skotská družina se k nim připojila. Po krátké plavbě se Skoti vylodili v Seville, aby potom pokračovali na koních do Córdoby, kde se scházelo kastilské vojsko krále Alfonsa.

Alfonso přijal skotskou družinu vřele a s nadšením, protože zvěsti o Jamesových činech dorazily až do daleké Kastilie. Poté, co mu James oznámil důvod své výpravy, vážil si ho král ještě víc a nabídl jeho družině ty nejlepší koně a zbroje, které v Kastilii měli. James ale jeho nabídku zdvořile odmítl, protože si přál, sloužil Kastilcům pouze jako potulný rytíř, který chce bojem proti muslimům smýt své hříchy. K Córdobě mezitím přicházeli další a další rytíři, kteří se hodlali přidat ke křížové výpravě, a jakmile se dozvěděli, že se ve městě nachází slavný James Douglas se svou družinou, přišli se s ním pozdravit a přivítat. Tak moc bylo jeho jméno známé. Se Jamesem dokonce přišli pozdravit i Angličané, kteří s ním v nedávné válce bojovali, a ač pod jeho mečem protekly potoky anglické krve, všichni ho respektovali jako velkého rytíře. James byl dokonce na návrh anglických rytířů ustanoven jako velitel zahraničního kontingentu a s tímto návrhem souhlasili všichni rytíři.

Koncem srpna 1330 oblehla kastilská armáda Tebu. Toto město leželo 25 kilometrů od horské vísky Teba, která hlídala cestu do Malagy a byla klíčem maurské obrany na západě granadského emirátu. Samotnou Tebu chránil hrad Castillo de las estrellas, Hrad hvězd, ve kterém se držela silná maurská posádku. Pokud chtěli Kastilci pokračovat ve svém tlaku na Granadu, museli Tebu získat. Kastilci vzali město do kleští a nedaleko řeky Túron postavili tábor. Tábor sice ležel na zranitelném místě, ale Alfonso jinou volbu neměl, protože kraj kolem města bylo suché místo a kastilská armáda sebou přitáhla velké stádo dobytka, který potřeboval velké množství vody, a ta se nacházela jen v řece. Prvních pár dní se nic mimořádného nedělo, protože Kastilci čekali na obléhací stroje a posádka hradu zase čekala na pomoc. Ta dorazila o týden později, když z Granady přitáhla maurská armáda pod velením generála Uthmana. Mauři měli 6000 jezdců a asi 10 000 pěšáků a síly obou vojsk byly vyrovnané. Uthaman byl zkušený válečník, který zkušenost křesťanských vojáků respektoval a věděl, že by v otevřené bitvě nejspíš prohrál. Utábořil se proto na bezpečném místě na druhé straně řeky a bitvě se zpočátku vyhýbal. Když však Kastilcům dorazily obléhací stroje, které začaly hradby Hradu z hvězd drtit kameny, musel začít jednat a vymyslel plán, který měl křesťanské vojsko zničit.

Uthaman rozdělil své vojsko na dvě části a 2000 jezdců mělo podle plánu přebrodit řeku a napadnou kastilský tábor. Uthaman doufal, že takto odláká velkou část kastilských sil a on pak s druhou částí vojska nedaleko kastilského tábora potají překročí řeku a vpadne křesťanům do zad, které tímto manévrem dostane do obklíčení. Plán to byl dobrý, ale měl jednu vadu. Alfonso od zvědů o pohybech maurské armády a se lstí počítal. A tak když první maurský oddíl jízdy 8. září 1330 překročil řeku a začal se blížit ke kastilskému táboru, vyslal proti němu 3000 mužů jízdy pod vedením Perda Hernándeze a on sám zůstal se zbytkem armády v táboře, kde čekal na druhý útok. Hernándezovi vojáci zahnali v rychlosti útočící Maury na útěk a začali je pronásledovat. Na to čekal Uthaman, který kousek po proudu přebrodil řeku a zamířil ke kastilskému táboru, který měl být podle jeho mínění prázdný. Ke svému obrovskému překvapení však zjistil, že je tábor plný kastilského vojska, které na něj dychtivě čekalo a přivítalo maurské jezdce hromovým zvoláním,, Santiago! ". Protože už nedokázal své divoké muže zastavit, musel na tábor zaútočit a byl krvavě odražen. K druhém útoku už nedošlo, protože zakrvácení Maurové byli těžce otřesení a bojechtivost z nich vyprchala a Uthaman se dal s vojskem na ústup.

Psali jsme:Okno do historie - bitva u řeky Oronto, kde 700 křižáků porazilo 10 000 Saracénů

Bitva ale nekončila a Uthaman se nevzdával. Když nemohl porazit celou kastilskou armádu, hodlal zničit aspoň její část a výrazně ji tal oslabit. Objel proto s vojskem kastilský tábor a pospíchal za oddílem Pedra Hernándeze, který pronásledoval první část maurské armády. Ale i tohle mazaný Alfonso čekal a vyslal Hernándezovi na pomoc 2000 jezdců pod velením Álvareze de Asturias. Mezi 2000 rytíři se nacházel i James Douglas, který si bitvy moc neužil a teď hodlal vše dohnat. Kastilská jízda společnými silami maurskou armádu rozdrtila a Mauři se dali na útěk. Část Maurů utíkala k řece, za kterou stál jejich tábor, zbytek hledal spásu v obleženém hradě. Kastilci ještě nějakou chvíli nepřítele pronásledovali, ale pak zazněl povel k návratu a vojsko se vrátilo to tábora.

Skotští rytíři zřejmě neznali kastilský zvuk trubky, který oznamoval ústup, možná byli tak zabráni do boje, že ho ani nevnímali, v každém případě pokračovali v pronásledování Maurů a nebezpečně se vzdálili od hlavní jádra armády. Teprve když se ocitli na dohled hradeb Hradu z hvězd, James si uvědomil, že jsou daleko na území Maurů, a ti se kolem nich začali rojit a obkličovat je. James dal sice povel, aby se jeho muži otočili a odpoutali se od nich, ale rytíř William de St. Clair z Rosslynu už byl Maury úplně obklopený a nemohl z obklíčení uniknout. Pro Jamese bylo nemyslitelné, aby opustil přítele v nouzi, a tak povel k ústupu zrušil a vydal se siru Williamu pomoci. Nepřátel bylo strašně moc a brzo byli všichni skotští rytíři obklopeni Maury ze všech stran a jeden za druhým zabíjeni. Skotská tradice vypráví, že když se James ocitl v beznadějném obklíčení a věděl, že to jsou jeho poslední chvilky, strhl si z krku stříbrné pouzdro se srdcem krále Roberta, aby ho po kvílejících muslimech hodil a zvolal:,, Probij se skrz, příteli, jak si byl zvyklý. Já pojedu hned za tebou a zemřu! "

Spekuluje se, že Skoty zabily jejich erby, které měly v bitvě na svých štítech a prošívaných tabardech. Aby se James odlišil od anglických křižáků, které neměl pořád v lásce, nevyzdobil se rudým křížem jako zbytek kastilského vojska a ponechal si rodový znak se třemi hvězdami. Obě strany byly zvyklé brát v bitvách ve Španělsku nepřátelské rytíře do zajetí, protože to bylo cenné rukojmí, ale Maurové skotské rodové znaky neznali a považovali Skoty za obyčejné jezdce a nehodlali se s nimi zdržovat. Já si však myslím, že James by stejně o potupné zajatí nestál a bojoval by s nevěřícími do poslední kapky krve, jak byl zvyklý bojovat s Angličany. Stejně tak jeho muži. Ve Skotsku se bojovalo jinak než ve Španělsku a zajetí muslimem musela být pro Skoty ta nejhorší potupa. Byli to vojáci Krista a ti by nikdy s muslimy o svůj život nekupčili jako nějací kramáři. Smrti se nebáli a celý život jí byli připraveni čelit s kamennou tváří. James Douglas zemřel jako hrdina a odešel hrdě za svým králem. Maurové nejspíš dobře věděli, že bojují s křesťanským rytířem, protože jinak by jeho tělo nechali na bojišti, ale místo toho i se stříbrným pouzdrem odnesli do Granady. Asi doufali, že rodina mrtvého rytíře bude chtít tělo zpátky a zaplatí za něj.

Po porážce u Teby se muslimská armáda vrátila s nepořízenou do Granady a muslimská posádka se Kastilcům vzdala. Zvěst o smrti slavného rytíře se roznesla po celé Kastilii a stejně, tak se o ní dozvěděli v Granadě. Vládce Granady Muhammed IV. okamžitě nařídil, ať na jeho počest zvoní v Granadě zvony a jeho tělo je i se srdcem krále Roberta vráceno křesťanům. Mauři pak za největších poct dopravili tělo do Kastilie, kde ho předali Alfonsovi. Protože bylo horké léto a mrtvé tělo začalo hnít, přistoupili Kastilci v té době k neobvyklé praxi. Vařili tělo v kotly s vodou a s octem tak dlouho, dokud neopadalo od kostí všechno maso. Opadané maso pak pohřbili na dnes už neznámém místě. Kosti potom zbylí Skoti převezli domů, kde byly slavnostně pohřbeno.

Město Teba na Jamese Douglase nezapomnělo. Každý rok se 8. září na počest skotského rytíře koná slavnost, která nese jméno El Douglas Dia. Na slavnost přijíždějí Skoti z celého světa a zahajuje ji průvod se skotskou kapelou v čele, který pomalu kráčí na hlavní náměstí, jenž nese Jamesovo jméno. Tam u jeho sochy pokládají obyvatelé města a hosté věnce a květiny, aby uctili jeho památku. Slavnost potom pokračuje festivalem, který končí až v pozdních hodinách. Během festivalu se tančí na keltskou hudbu, hoduje se a předvádí historický šerm. Siru Jamesu Douglesovi bylo v okamžiku jeho smrti 44 let a existují jen dva Skoti, kteří jsou v jeho domovině známější než on. William Wallace a král Robert Bruce. Červené srdce krále Roberta Bruce se stalo součástí erbu rodu Douglasů a dodnes připomíná statečnou památku jejich velkého předka.

Zdroj: historie válek