EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Otázka mocenských konfliktů v jaderné éře: několik obecných faktů a úvah

 13. 03. 2022      kategorie: Vojenská historie      32 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Právě v současné době, poznamenané válečným konfliktem na Ukrajině, se nám ze známých důvodů může podsouvat eventualita přímé vojenské konfrontace mezi Ruskem a blokem států NATO; a rovněž z jistě známých důvodů se v takovém případě mohou podsouvat vize jaderné války, nasazení jaderných zbraní oběma stranami. Zde jde o otázku, jejíž prvopočátky můžeme hledat přinejmenším už v roce 1945.

Samozřejmě, jaderné zbraně sehrávaly svou klíčovou roli v atmosféře tzv. studené války druhé poloviny 20. století, kdy jejich odstrašujícím účinkům je někdy připisována vlastně až „mírotvorná“ úloha. V jejich vlastnictví jak v rukou USA, tak Sovětského svazu (a příp. navíc několika dalších států) a tzv. jaderné rovnováze sil může být spatřován možná hlavní vliv na skutečnost, že mezi oběma tehdejšími světovými supervelmocemi nedošlo k otevřenému válečnému střetnutí. Jestliže je za definitivní konec studené války pokládáno zhroucení komunistických režimů ve východní části Evropy a rozpad SSSR, čili období zhruba let 1989-91, už s ohledem k realitě přibližně od první dekády 21. století se přitom můžeme setkat s tezí o počátcích studené války nové ve vztazích mezi USA a bloky jejich spojenců na jedné a Ruskem a Čínou na druhé straně. Taková situace tedy v nejzákladnějším obrysu kopíruje geopolitickou realitu oné, řekněme, první studené války, byť tentokrát jednoznačně v neprospěch Ruska jako nástupce SSSR (nakonec, vždyť můžeme upozornit na spojenecké vazby, resp. pozici třeba i zrovna Československa v několika desetiletích do roku 1989, a na druhou stranu na totéž v případě nynější České republiky). V případě komunistické Čínské lidové republiky, kterou sotva můžeme označit za přímého spojence Ruské federace, lze připomenout její specifickou pozici už v kontextu první studené války, poté, co se v 60. letech 20. století emancipovala od sovětského bloku. Pokud jde o vztahy mezi západním společenstvím a Ruskem, za mezník, po němž lze hovořit o jisté nové či druhé studené válce jako o již zřetelném jevu, a na nějž zase zcela jasně navazuje i zmíněná aktuální situace, mohou být považovány okolnosti, spjaté s ruskou anexí Krymu a konfliktem ve východní části Ukrajiny od roku 2014.

jader_01
Foto: Japonská Hirošima v říjnu 1945, zhruba dva měsíce po explozi uranové atomové bomby „Little Boy“. V červenci 1945, čili ještě před jejím svržením 6. srpna, varoval president USA H. Truman z tehdy probíhající postupimské konference Japonsko před takovým útokem, pokud to odmítne kapitulovat. Uvádí se, že město bylo v důsledku útoku sežehnuto na ploše asi 10,4 čtverečních km, počet obětí na životech je odhadován mezi více než 60 000 až 200 000 (je třeba mít na zřeteli i dopady radioaktivního záření v dalších obdobích). Následky výbuchu plutoniové bomby, svržené tři dny poté na Nagasaki, byly z některých důvodů přece jen o něco nižší. | Wikimedia Commons / Public domain

Faktor jaderných zbraní, rozhodující ve vztazích mezi konkurenčními velmocemi po dlouhá desetiletí, byl vlastně důležitým, ač třeba jen hypoteticky, už v kontextu druhé světové války. K jejím vyvrcholením patřilo, jak známo, svržení amerických atomových bomb na japonská města Hirošima a Nagasaki ve dnech 6. a 9. srpna 1945. To bylo výsledkem tajného, byť velmi rozsáhlého a nákladného Projektu „Manhattan“, práce jaderných fyziků pod vrchním vojenským řízením, který v USA probíhal v několika předchozích letech, bezprostředně podmíněn situací probíhajícího světového konfliktu – a jehož úplně první reálný produkt byl 16. července 1945 prezentován pokusným atomovým výbuchem v pouštní oblasti nepříliš vzdálené od města Alamogordo na jihu amerického Nového Mexika. Při obecném pokroku jaderné fyziky před druhou světovou válkou (jako např. objevu možnosti štěpení atomů uranu pomocí neutronů, zveřejněném německými fyziky počátkem roku 1939), existovaly zde vážné obavy, že se ke zbrani na tomtéž principu dopracuje nacistické Německo. Nakonec, i fakt, že USA pak přistoupily na zásadu „Germany first“ (tj. porážka Německa jako válečná priorita Spojenců, bez ohledu na japonský úder na Pearl Harbor z prosince 1941 jako prvotní impuls vstupu USA do války), podmínil mj. předpoklad, že německá věda spíše než japonská dospěje k vyvinutí nové mimořádně ničivé zbraně.

Je též známo, že veškeré úsilí v Německu, jež se na tomto poli do roku 1945 projevilo, nemělo žádný reálný efekt – a to kupř. navzdory zájmu Němců (a na druhou stranu obavám západních Spojenců) o těžkou vodu, vyráběnou hydroelektrárnou Vemork poblíž Rjukanu na jihu jimi obsazeného Norska, a která byla využívána jako moderátor neutronů v jaderných reaktorech při získávání plutonia z přírodního uranu. Stejně tak nepřinesly reálný výsledek jaderný program, zahájený v roce 1940 ve Velké Británii (ta se ale posléze, spolu s Kanadou, přímo zapojila do prací na americkém Projektu „Manhattan“), příp. obdobné kroky, k nimž se ve válečných letech přistoupilo v Japonsku nebo v Sovětském svazu.

jader_02Foto: Jaderný test armády USA v poušti v Nevadě v době korejské války. Ze strany USA se během tohoto konfliktu objevily úvahy či hrozby o nasazení jaderných zbraní zejména  s ohledem na Čínu, která do něj svými „dobrovolníky“ masivně zasáhla jako spojenec Severní Koreje. Na druhou stranu, už zde faktor jaderných zbraní, resp. tehdy zřetelná nukleární převaha na straně USA zjevně v rozhodující míře podmínily jen velmi zdrženlivou a nepříliš nápadnou přímou vojenskou účast Stalinova Sovětského svazu na severokorejské straně. | Wikimedia Commons / Public domain

Zatímco USA za presidenta Trumana tak vcházely do doby těsně po druhé světové válce jako stát s atomovým monopolem, jenž je zvýhodňoval před rýsujícím se sovětským protivníkem, již výbuch atomové bomby nad Hirošimou však podmínil enormní zájem sovětského vůdce Stalina o tuto novou zbraň, jak o tom později referoval jeho nástupce Chruščov; a nakonec, od září 1949, již za hlubokého rozkolu mezi USA a dalšími západními státy na jedné a komunistickým blokem v čele se SSSR na druhé straně, USA přehodnotily svou strategii, danou dotyčným monopolem, pod vlivem zprávy, že svůj první pokusný atomový výbuch uskutečnil i SSSR. Jednalo se o explozi bomby RDS-1 ve stepi poblíž kazašského Semipalatinsku. V těchto souvislostech je pak připomínáno mj. i odhalení špionážní sítě, předávající dříve informace o vývoji americké atomové bomby do SSSR, a spojené s případem manželů Rosenbergových, odsouzených v USA v březnu 1951 k smrti a popravených o více než dva roky později. Kromě toho, možná jistou ironií může být, že v USA byl ze „sympatií ke komunismu“ obviněn a v roce 1954 vyšetřován fyzik Julius Robert Oppenheimer, jenž v rámci Projektu „Manhattan“ vedl tým v novomexickém Los Alamos a je považován za hlavního strůjce první atomové bomby.

Z iniciativy presidenta Trumana zároveň USA zahájily vývoj vodíkové bomby, pracující na jiné bázi než uranové a plutoniové bomby, zkonstruované v roce 1945, a dosahující také až daleko vyšší destruktivní kapacity. 1. listopadu 1952 realizovali Američané experimentální výbuch tzv. Ulam-Tellerovy bomby na atolu Eniwetok v Marshallových ostrovech v jižní části Pacifiku. Dokladem už probíhajících závodů ve zbrojení nicméně bylo, že již v roce 1953 svou první vodíkovou bombu otestoval rovněž zase Sovětský svaz.

Jakkoliv údery na Hirošimu a Nagasaki zůstaly (zatím) jediným válečným nasazením nukleárních zbraní v reálné rovině, průběžně se poté objevovaly konkrétnější úvahy o jejich opětném použití. Z doby korejské války let 1950-53 připomeňme eventualitu jejich nasazení, jakou připouštěl americký generál MacArthur, či pozdější hrozbu samotného presidenta USA Eisenhowera, v obou případech adresované Čínské lidové republice v důsledku její impozantní intervence na straně severokorejských komunistů (a která sama tehdy ještě vlastními jadernými zbraněmi nedisponovala, na rozdíl už od situace o více než půldruhého desetiletí později, v roce 1969, kdy se ocitla v pohraničním konfliktu se SSSR na řece Ussuri). Z doby o něco pozdější jsou však zase známy výroky čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga o nukleární válce jako alternativě z čínského pohledu přijatelné, když např. roku 1957 svým sovětským (tehdy ještě) spojencům sdělil: „Možná, že ztratíme přes 300 milionů lidí. No, a co? Válka je válka. Léta uplynou a dáme se do práce a přivedeme na svět víc dětí než předtím.“

jader_03
Foto: Pokusný výbuch americké vodíkové bomby na tichomořském atolu Bikini (Marshallovy ostrovy) v březnu 1954. Termonukleární zbraně převýšily destruktivní kapacitu atomových bomb, ovšem i náskok, kterého v tomto ohledu dosáhly USA před SSSR v roce 1952, zůstal jen krátkodobý. | Wikimedia Commons / Public domain

USA začaly rozmisťovat svou jadernou výzbroj a její nosiče i na území některých ze svých spojenců NATO v západní části Evropy (kde se mimochodem zatím, v roce 1952, změnila Velká Británie v pořadí v třetí jadernou velmoc) a v Turecku; a pociťovaná hrozba otevřeného konfliktu a přímo jaderné války mezi USA a SSSR jako supervelmocemi tzv. bipolárního světa následně nadešla s kubánskou či karibskou krizí z října 1962. Prvotním podnětem zde bylo zjištění amerických výzvědných letounů o budování sovětských raketových základen v západní a centrální části Kuby pod revolučním, k sovětskému bloku inklinujícím režimem Fidela Castra (a přímo na Kubu již také dorazily desítky sovětských raket středního doletu, 1800 km, potenciálně odtud ohrožující podstatnou část území USA). Jak všeobecně známo, následné napětí, provázené námořní blokádou, tzv. karanténou Kuby ze strany USA od 22., resp. 24. října, a rozsáhlou bojovou pohotovostí, ukončil do 28. října 1962 ústupek sovětského Chruščovova vedení, nakonec s příkazem k odstranění stávajících raketových základen na Kubě. Ke kompromisním slibům se naopak zavázaly i USA.

Označovány dny od pondělí 22. října 1962 také jako „jeden z nejnapjatějších týdnů v dějinách lidstva“, Robert Kennedy, bratr tehdejšího presidenta USA J. F. Kennedyho, předložil scénář, podle nějž by v případném konfliktu zahynulo 60 milionů lidí na americké a stejný či ještě vyšší počet na sovětské straně. Sám sovětský vůdce Nikita S. Chruščov zmínil v dohadech se sovětským vrchním velením „smrt 500 milionů lidí“, kterou by si takový střet vyžádal. 

Tato situace také spěla k určitému uvolňování, vrcholícímu podpisem moskevské smlouvy z 5. srpna 1963. Na její bázi se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly ke kontrole jaderného zbrojení a zákazu testů jaderných zbraní pod vodou, v ovzduší a ve vesmíru (je přitom uváděno, že jen do té doby USA vykonaly 259 a SSSR 126 jaderných testů, nemluvě o dalších 21 zkouškách, připadajících na Velkou Británii a též už na Francii). Francie, tehdy už další z jaderných mocností, konkrétně k této smlouvě nepřistoupila, tak jako to neučinila Čína, která dospěla ke zkonstruování atomové (a posléze i vodíkové) bomby o něco později. Nicméně, při dalším mezinárodním vývoji do konce 60. let, proklamativně cílícím k limitaci jaderných zbraní, těchto dohromady 5 států vytvořilo oficiálně uznávaný tzv. jaderný klub – bez ohledu na to, že se později k vlastním jaderným zbraním propracovaly i některé další státy.

jader_04Foto: Karibská krize v říjnu 1962. Hlídkový letoun amerického válečného námořnictva Lockheed P-2 Neptune v blízkosti jedné ze sovětských nákladních lodí, s letouny Iljušin Il-28 na palubě, ve vodách severovýchodně od Kuby. I když se 24. října sovětské lodě, vezoucí vojenskou techniku na Kubu, zastavily na linii „karantény“, realizované USA ve vodách kolem ostrova, za vůbec nejkritičtější moment, jenž zcela bezprostředně hrozil vyústit v nukleární konfrontaci, je označována jistá kolize amerických válečných lodí se sovětskou ponorkou B-59, ozbrojenou torpédem s jadernou náloží, ke které došlo v těchto vodách 29. října. Jak víme, s vizemi nasazení jaderných zbraní je jakýkoliv potenciální otevřený válečný střet USA s Ruskem (anebo rovněž s Čínou) spojován dodnes. | Wikimedia Commons / Public domain

USA a SSSR zůstávaly ovšem protagonisty závodů v nukleárním zbrojení i v dalších dekádách, přes jiné kroky, které takový trend zase deklarativně limitovaly. Nakonec, v 80. letech se toto odrazilo i v kurzu presidenta USA Ronalda Reagana, jenž měl prvotně směřovat k překlenutí nukleární a celkové vojenské převahy, jaké zatím dosáhl SSSR, a jehož charakteristickým rysem byla iniciativa z roku 1983, nazývaná běžně „programem hvězdných válek“ (proklamovaným cílem bylo zajištění ochrany USA před jaderným útokem prostřednictvím obranného systému v kosmu). I když s ukončením studené války, a tendencí eliminovat nukleární „přezbrojení“ z předchozích období, přistoupily USA a Rusko ke snižování počtu jaderných hlavic, i v roce 2018 připadalo právě na tyto dva státy dohromady stále asi 80 % veškerého světového jaderného arzenálu. Jestliže, v zájmu mezinárodně prosazeného trendu nešíření jaderných zbraní, přešla s rozpadem SSSR po roce 1991 na Rusko veškerá nukleární výzbroj, nacházející se na území Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu, s procesy vývoje jaderných zbraní v mnohých dalších zemí světa, mezi státy, takové zbraně vlastnící, se mezitím přiřadila Indie a později, v přímé reakci na ni, Pákistán. V období po roce 2000 dospěla k témuž Severní Korea. Už řadu desítek let se vlastnictví jaderných zbraní předpokládá v případě Izraele.

USA už v roce 1954 formulovaly strategii tzv. masivní odplaty (massive retaliation), i za nasazení jaderných zbraní, v případě vojenského napadení některého ze států NATO. V dalším průběhu studené války existovaly na straně USA a Sovětského svazu koncepty omezené jaderné války v určitých situacích v případě ozbrojeného konfliktu mezi státy Varšavské smlouvy a NATO v Evropě – aniž by se naskýtala garance další eskalace, predikující apokalyptickou vizi toho, co je nazýváno „vzájemně zaručeným zničením“.

Hrozba konfrontace, v níž by mohlo dojít na oboustranné použití jaderných zbraní, se nemusí týkat pouze vztahu mezi USA a Ruskem, příp. Čínou. Z doby již po skončení (první) studené války vzpomeňme tzv. kárgilskou válku mezi Indií a Pákistánem z roku 1999, pohraniční konflikt, jenž v podstatě navázal na sérii válek mezi oběma státy v dřívějších desetiletích, a k němuž došlo jen krátce poté, co oba státy v roce 1998 veřejně provedly jaderné testy a oficiálně se rovněž proklamovaly jako jaderné mocnosti. Je možno poukázat na případ dovršeného severokorejského jaderného programu, vnímaného za tak problematický mezinárodním společenstvím v nedávných letech.

shutterstock_323600672Foto: Hrozba konfrontace, v níž by mohlo dojít na oboustranné použití jaderných zbraní, se nemusí týkat pouze vztahu mezi USA a Ruskem, příp. Čínou. Z doby již po skončení (první) studené války vzpomeňme tzv. kárgilskou válku mezi Indií a Pákistánem z roku 1999. (ilustrační foto) | Shutterstock

Počet států, dnes vlastnících nukleární zbraně, může být možná poměrně nízký ve srovnání s odhady, které se nabízely před několika desetiletími, ještě v závěrečné etapě studené války. Podotkněme, že některé státy, které na vývoji vlastní jaderné zbraně také pracovaly, se toho již přibližně na přelomu 80. a 90. let i dobrovolně vzdaly (jako Jihoafrická republika, Brazílie, Argentina). Každopádně se může naskýtat představa, že by se počet těchto států rozrostl např. v případě rozpadu dosavadní faktické velmocenské dominance USA ve světě, jakou demonstrují v Evropě NATO nebo třeba spojenecké vazby USA s některými státy v asijsko-pacifickém prostoru. Pak by asi o to akutněji vyvstávala mj. otázka, zda by v takovém případě jaderné zbraně vždy plnily onu tradičně odstrašující, a tak vlastně „mírotvornou“, roli v mezinárodních vztazích, či zda by naopak narostlo riziko konfliktů, v nichž by k jejich nasazení došlo.

Zdroj:  britannica.com

Komentáře

Vaclav Flek

21. 03. 2022

pro Roman Kratochvil :

Vase myslenkova konstrukce je zajimava, ale ma jeden slaby bod, totiz druhou polovinu vety : "...Rusko ale žádnou údržbu svých zbraní neudělalo, nebo to není známo...". To mi pijde hodne slabe. Skutecnost, ze se armada Ruske federace pravidelne stara o udrzbu svych jadernych zbrani, jak nalozi, tak i i nosicu, asi neni bezne zverejnovana, nicmene se da s velkou mirou pravdepodobnosti predpokladat. Jinymi slovy, spolehat na to, ze rakety v nuklearni vymene selzou, nebot o ne bylo predtim spatne pecovano, neni moc moudre.
ho
Sam o tom take mnoho nevim, nicmene je mi znamo, ze po navratu ze zpackane kubanske provokace v roce 1962 vymenila Sovetska armada postupne vsechny vyvezene rakety za nove, nebot nemohla vyloucit ani drobna poskozeni, ke kterym doslo treba pri manipulaci v prubehu jejich instalace.

Roman Kratochvíl

21. 03. 2022

Dnes Putin respektive rusko opět straší Atomovými zbraněmi.
Nicméně, říká se, že pes který štěká nekouše - proč?
Prezident USA Barack Obama kdysi vyhlásil program údržby atomových zbraní... auta, dáváme do servisu, počítače potřebují občas vyčistit harddisky, kávovar potřebuje občas odvápnit.
Rusko ale žádnou údržbu svých zbraní neudělalo, nebo to není známo.
Takže atomové zbraně Ruska nejsou funkční, respektive mohou ublížit spíše tomu kdo je použije, než tomu na koho jsou určené.

Roman Kratochvíl

Vaclav Flek

14. 03. 2022

pro Martin23

Vase slova : "Proč by také šlo, když důvodem byly balistické rakety středního doletu PGM-19 Jupiter, které byly v letech 1961 až 1963 rozmístěny na 5 místech v blízkosti města Izmir."

Chvili mi trvalo, nez jsem si uvedomil, ze reagujete na muj prispevek jinemu ctenari. Co k tomu napsat ? Snad jedine to, ze americke rakety stredniho doletu Jupiter byly prave temi, o jejichz demontazi a vymene za moderni rakety na tuhe palivo bylo rozhodnuto jeste pred kubanskou krizi, jak jsem to uvedl jiz vcera. Rakety Jupiter nebyly stazeny spolu se sovetskymi, ale az o nekolik mesicu pozdeji. V te dobe slo o gesto, kterym nechtel Kennedy zahnat Chrusceva zcela do kouta, a umoznit mu, alespon na domaci scene (ktera nemela pristup k pravdivym informacim) prezentovat toto predem rozhodnute americke stazeni jako sve - alespon castecne - vitezstvi.

Jinymi slovy, nenapsal jste nic noveho ani objevneho, ja proto mohu pouze zopakovat sva vcerejsi slova...

Vaclav Flek

14. 03. 2022

pro Petr Hertel

Dekuji za reakci, myslim nicmene, ze nejsme v rozporu a dalsi dikuse neni potreba. Sam jsem byl kdysi pozadan o napsani souhrneho clanku o nuklearni konfrontaci, a pojal to priblizne stejne jako vy - ono to asi moc jinak napsat nejde...

Putinovo jednani z poslednich tydnu prekvapilo nejenom vetsinu beznych lidi, ale i vetsinu odborniku, kteri se problematikou zabyvaji. V tom jednani chybi logika, jiz ted je prece jasne, ze i kdyby zitra Ukrajina bezpodminecne kapitulovala, Ruska federace jiz ted ztratila vice, nez muze okupaci Ukrajiny ziskat.

S kubanskym faktorem mate pravdu, predstavuje dalsi rozmer karibske krize. Ja jsem se zameril pouze na udajny "vymenny obchod" stazeni raket z Kuby za stazeni raket z Turecka, a snazil se ukazat, ze jde o zcela mylnou interpretaci.

Veritas vincit

14. 03. 2022

Martin23
Ano, napsal jsem chybně slovo "nikdy".
Samozřejmě, že Ukrajina požádala v roce 2008, což jí bylo v rámci tehdejších dobrých vztahů NATO a Ruska zamítnuto. Čímž to byla pro Ukrajinu i mě uzavřená záležitost.
Od té doby chtěli Ukrajinci pouze do EU (2013).
Což ruský chudobinec také nezkousnul.
Další žádost byla až pod tlakem okupace Krymu (2014).

NATO sice zamítlo členství Ukrajiny v NATO v roce 2008, ale tobě i všem podobným ruským podržtaškám to "nekonečné" téma vydrželo omílat od roku 2008 dodnes... :slight_smile:

Já si myslím, že je to věc Ukrajiny a NATO a nikoho dalšího, natož zaostalých Rusáků a už vůbec ne lidí jako ty. Když už to ovšem Rusáci tak "pěkně " rozsekli, tak je s nima ekonomický ámen a to je pro mě skvělá zpráva století.
Být Rusákem je od 24. února 2022 ve světě stigma. :slight_smile:

Martin23

14. 03. 2022

Kadliku jestli tady má někdo mentální problém, tak jsi to ty.

Tys tvrdil, že Ukrajina před rokem 2014 nežádala o vstup do NATO. přesně jsi napsal:
Ukrajina začala hovořit o vstupu do NATO až po ruské okupaci Krymu v únoru 2014.


A já prokázal, že to není pravda. O ten vstup požádala již v roce 2008.
Za ten vstup lobovaly USA, Kanada a státy střední a východní Evropy.

Jen díky Německu a Francii to bylo zamítnuto.
Takže stále nechápu, o čem to meleš?

Prostě jsi lhal a NATO v roce 2008 (kdy proběhla posléze například válka s Gruzií, které pomáhala Ukrajina - dodala PVO) s Ruskem žádné dobré vztahy nemělo.
To je další tvůj blábol.

Veritas vincit

14. 03. 2022

Martin23
"Kadliku, já skutečně nevím, coi tahle tvoje věta,
"Rok 2008 byl ještě rokem dobré spolupráce NATO a Ruska...", měla znamenat, ale jednoduše jsi blábolil nesmysly."
*
Stále dokazuješ evidentní stav.
Když se rozdávala inteligence, tak jsi stál v jiné řadě. :slight_smile:
Ta věta byla reakce na tvůj odkaz z dubna 2008, kdy NATO vyhovělo žádosti Ruska a zamítlo žádost Gruzie a Ukrajiny do NATO.
https://www.natoaktual.cz/v-mediich/putinovo-vitezstvi-rozsireni-nato-o-gruzii-a-ukrajinu-zamitnuto.A080404_134249_na_media_m02#1

V NATO totiž 2.dubna 2008 ještě nevěděli, že 4 měsíce poté 7.srpna 2008, napadnou Rusáci Gruzii (Jižní Osetii), budou mimo jiné bombardovat broskvové aleje,... a 23.února 2014 okupují Krym.
Tím skončily dobré vztahy mezi NATO, Adolfem Putinem a fašistickým Ruskem.

Ukrajině zdar, ruským okupantům a jejich klakám zmar ! :flag_ua::thumbsup:

Martin23

14. 03. 2022

Jo a Kadliku, já se tady nebavím o tom, co kde bylo fyzicky, ale jak to bylo de iure a jakou měla Ukrajina šanci s JZ disponovat.

A napíšu ti to znovu - USA by nikdy nepřipustily, aby Ukrajina měla JZ a dovoluji si odhadnout, že to Budapešťské memorandum iniciovaly právě USA.

Martin23

14. 03. 2022

Kadliku, já skutečně nevím, coi tahle tvoje věta,
"Rok 2008 byl ještě rokem dobré spolupráce NATO a Ruska...", měla znamenat, ale jednoduše jsi blábolil nesmysly.
Ukrajina o vstup do NATO nezačala usilovat v roce 2014, ale již před rokem 2008.

Opět jsem proruský, protože jsem tě konfrontoval s tím, co naspali na NATOactual. To je fakt výborná záležitost.

Petr Hertel

14. 03. 2022

Václav Flek

Děkuji za připomenutí jména Hermana Kahna, i když jistě, vzhledem k dosavadnímu vývoji, jeho myšlenky je třeba považovat také jen za teoretické konstrukty...

Jinak samozřejmě, článek je prostě jen takové nejobecnější pojednání o hypotetické nukleární válce, ke kterému ale jako prvotní impulz posloužila právě ta aktuální situace (musím tedy říci, že charakter, rozsah té invaze na Ukrajinu mě dost zaskočil, protože i když se o něčem takovém mluvilo už asi dva měsíce předtím, tak si člověk mohl představovat spíš jen nějakou eskalaci v těch východoukrajinských oblastech - a nakonec, mohlo tomu napovídat ještě i to, že Putin, krátce před tím útokem proti Kyjevu a vůbec proti Ukrajině po velké části její haniční linie a mořského pobřeží, tedy uznal nezávislost té tzv. Doněcké a Luhanské republiky)...

Jinak ještě bych pouze dodal, poznamenal (k tomu, co směřujete k MXM), o té kubánské krizi... Tam je třeba vidět také význam i toho samotného kubánského faktoru. Fidel Castro si tam ty sovětské rakety přál, i když jistě, že v době řešení té krize se konkrétně jeho nikdo na nic neptal.
Asi vůbec nejvýraznější ústupek USA, ještě před tím stažením těch Jupiterů z Turecka, Itálie nebo Velké Británie, byl prostě slib, že USA nikdy nenapadnou Kubu (z Castrova pohledu asi i o to významnější, že to bylo jen něco přes rok od neúspěšné invaze na Playa Girón, sice v režii kubánských proticastrovských emigrantů, ale pod řízením a výcvikem ze strany CIA).
A nakonec, víme, že tomu USA (jejichž tradiční zájmy na Kubě byly obrovské, a mohli bychom se vrátit přinejmenším až k roku 1898) dostály i po skončení studené války, resp. rozpadu sovětského bloku, kdy jinak Kuba upadla do hluboké izolace a hospodářské krize.

Tvaroh

14. 03. 2022

Je tomu tak, z JAR se stal totálně rozvrácený stát.
Winnie M. Mandela:
V roce 1963 byl však soudruh Mandela uvězněn, ale ona se stala jeho „hlásnou troubou“ po celých těch sedmadvacet let, kdy se za rasistického režimu nesměli popravovat vrahové, pokud své činy zdůvodnili politicky.
V roce 1980 byla obviněna z rozesívání teroru coby už vyhlášená „Pramatka národa“, kdy se stala vůdčí osobností v takzvaných orgiích násilí. Dokonce si založila Mandelovic fotbalový klub, v kterém se pohybovali většinou už profesionální mordýři.
Obzvlášť proslula se svým sloganem „ojetých pneumatik máme dost, benzinu taky a krabiček se sirkami NEPOČÍTANĚ!“, s kterým rozdmychávala emoce u všech okolo. Tímto hořícím náhrdelníkem trestala i nezletilé soukmenovce – stačilo jen podezření, že udávají své sousedy policii či jakkoliv jinak spolupracují s vládnoucím režimem.
Tahle kreatura byla členkou parlamentu. Snad shořela v pekle bestie.

Tempest

13. 03. 2022

Jaderné zbraně vždy byly, jsou a budou jedinou zárukou přežití země, která je vlastní. Ukrajina se jich vzdala a jak skončila, ale mnohem smutnější je osud JAR, jediné civilizované země v Africe. Poté co se vzdala svých JZ ji horda mandelových bolševiků znásilnila a zničila. Z civilizované země řízené potomky Evropanů se stala zničená díra. Je mi zle ze západu i východu, kteří podporovali kreaturu jako byl mandela. O nic lepší než Pol Pot.

Veritas vincit

13. 03. 2022

Švejk_23
"No a pokud budeme kadete Bíglere brát RF jako nástupnický stát SSSR, tak Ukrajina nikdy žádné jaderné zbraně nevlastnila..."
*
Pěkná lež a hloupost.
Sovětský svaz zanikl, rozpadl se 26. prosince 1991
Ruská federace, vznik 25. prosince 1991
Budapešťské memorandum podepsáno 5. prosince 1994
Fyzicky byla 1/3 jaderného arzenálu po Sovětském svazu na území Ukrajiny...

Piš jenom data Švejku_23, ruskou omáčku si můžeš cumlat sám doma. :slight_smile:

Veritas vincit

13. 03. 2022

Švejk_23
Rok 2008 byl ještě rokem dobré spolupráce NATO a Ruska...
Za chvíli to dotáhneš až k VŘSR. :-)

Nehodlám tady polemizovat s megakomentáři zdejší ruské trapky.
Pro mě je důležité, že svět se spojil proti agresivnímu fašistickému Rusku.
Až s ním skončí, tak budou Rusáci na úrovni prvobytně pospolné společnosti a budou žrát suchý z nosu, natož aby stavěli nějaké ruské Hi-Tech..., které ovšem ještě nikdy nestavěli...
Což jim přeji od 21.srpna 1968 a už je to tady. :-)
Tvoje komentáře úřednička v teple a blahobytu EU pod ochranou NATO samozřejmě nezmizí.
Ty a tobě podobní jste nejlepší vizitkou vítězství kapitalismu, EU, NATO a USA.
Zóny, kam míří tisíce lidí, dnes i z Ruska... :smiley:
Tebe se evidentně nezbavíme.
Za tebou popisovanými ruskými zázraky se ti nechce.
Jsi tady přisátý na lepším jako klíště. :laughing:
Nějak to už se slovanskou nulou vydržíme.

Martin23

13. 03. 2022

Vaclav Flek
Sovetskemu svazu pri rozmistovani raket na Kube o tureckou zakladnu Incirlik neslo, ....

+++

Proč by také šlo, když důvodem byly balistické rakety středního doletu PGM-19 Jupiter, které byly v letech 1961 až 1963 rozmístěny na 5 místech v blízkosti města Izmir. Tato místa byla pod přímou správou personálu amerického letectva. Skutečné rozmístění raket Jupiter v Turecku je tajné. Podle nejmenovaného zdroje z období rozmisťování v roku 1961 jedno z pěti míst bylo v horách blízko města Manisa a další v horách blízko města Akhisar. Hlavní základnou pro rozmisťování raket byla letecká základna Cigli.

Martin23

13. 03. 2022

Vaclav Flek

Vy máte problém již s tím, že vše, co je v mých příspěvcích uvedeno, nejsou má slova.
Takže pokud nesouhlasíte, tak nesouhlasíte s tím, co bylo:
uvedeno v NATOaktual,
co řekl Geogre Friedman - americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost, a US jestřáb,
a co odvysilala US stanice Hill.TV, která citovala další odborníky.

Takže nám zbývá jen ten kadet Biegler. Ale já bych se ohradil. Nepíšu kadet Bigler, ale kadet Bígler. Důvodem není ani překlep, ani chyba.
Pokud tedy chcete být kadet Biegler, je to vaše věc. Mně je sympatičtějšíten fonetický tvar.
Kdyby ale šlo o skutečnou osobu, tak bych to neudělal, proto nepíšu Frídmen.

Vaclav Flek

13. 03. 2022

pro MXM :

S vasim nazorem na kubanskou krizi : " ono se často udává jako důvod umístění sov. raket, ale to byla jen reakce na umístění raket v Turecku" vubec nesouhlasim. Na techto ci jinych strankach jsem to opakovane vysvetloval, zkusim to popsat conejstrucneji.

Sovetskemu svazu pri rozmistovani raket na Kube o tureckou zakladnu Incirlik neslo, sledoval mnohem ambicioznejsi cile vymeny stazeni raket ve vztahu k Berlinu i celemu Nemecku (coz samozrejme nevyslo). Pritom rakety na kapalne palivo ze zakladen v Turecku, Italii a Velke Britanii jiz chtely USA predtim stahnout a vymenit za rakety na tuhe palivo (tureckou zakladnu mela nahradit nuklearni ponorka). Interpretace o radoby vymene sovetskych raket na Kube za americke v Turecku je velkorysym tahem, kterym chtela Kennedyho administrativa umoznit Chruscevovi zachranu tvare po kubanskem debaklu. Neoklamala svetovou verejnost, ani sovetske lidry v politbyru, kteri za rok a pul po udalostech domacim pucem sveho vudce odstranili. Jinymi slovy, Kuba nebyla sovetskym vitezstvim, ani cestnou remizou, ale ostudnou porazkou, na ktere jiz predtim planovane stazeni americkych raket nic nemeni.

Vaclav Flek

13. 03. 2022

pro Tomáš :

Vas vyrok " ... Rusko nevydrželo natlakovou hru na něj prováděnou západem a zahájilo speciální operaci." mne desi. Ma to znamenat, ze prejimanim ruske oficialni terminologie s ni souhlasite ? Pokud ano, muzete mne a dalsim ctenarum vysvetlit, jaky je rozdil mezi specialni vojenskou operaci, a cistou agresi z mnoha azimutu, spojenou s bombardovanim civilnich objektu spolu s nasazenim raket a tezkeho delostrelectva proti nim ? Ja ten rozdil nevidim, a myslim, ze veci by se mely nazyvat pravymi jmeny.

S dalsimi vasimi vyroky typu "... Má obdobnou pozici jako carske Rusko nebo R-U po Sarajevskem atentatu, když byla rozpoutána Velká válka." vubec nesouhlasim, ukazuji vasi neznalost ci spatne chapani tehdejsi problematiky. Jindy bych se pokusil diskutovat, ale ve svete soucasnych udalosti mohu pouze mavnout rukou...

Vaclav Flek

13. 03. 2022

pro Martin 23 :

Nesouhlasim s tim, co pisete, ale nechci to rozebirat, jenom jednu faktickou poznamku. Pokud chcete byt vtipny a prirovnavat ctenare tohoto webu k rakousko-uherskemu kadetovi, asi by jste mel zacit s tim, jak se spravne jmenoval. Nebudu vas napinat, je to BIEGLER. Pokud tedy opakovane pisete Bigler (je zjevne, ze nejde o preklep), ukazujete svou neznalost. Kdo chce byt vtipny a sirit kolem sebe bonmoty, musi to umet. Priste to zkuste lepe.

Martin23

13. 03. 2022

Zajímavé video zde:
https://www.youtube.com/watch?v=MY3JsqVR_04

s českými titulky zde:
https://www.infovojna.bz/article/video-svet-bol-desatrocia-varovany-pred-vojnou-na-ukrajine-vyprovokovanou-nato-analyza-dovodov-ktore-vyustili-do-vojenskej-eskalacie-konfliktu-na-ukrajine

Doplňuje to právě slova Friedmana.

Vaclav Flek

13. 03. 2022

pro autora clanku (Dr. Petr Hertel, Ph.D.) :

Dekuji za clanek, je zajimavy, ale v podstate popisny, ilustrujici vyvoj nuklearni konfrontace v prubehu desetileti. Neni v nem nic, s cim bych nesouhlasil, ovsem mam za to, ze nektere aspekty byly trochu potlaceny. Na druhou stranu to chapu, nebot jde o problematiku, ktere se venuji cele knihy, a ktera se nemuze vejit do jednoho clanku.

Trochu jsem v clanku postradal meno Hermana Kahna, a vliv jeho knihy "O termonuklearni valce" na strategicke mysleni dvou generaci dustojniku NATO. Nazev byl zjevne inspirovan Clasewitzovou knihou "O valce", ktery mela podobny dopad na generace dustojniku 150 let pred Kahnem.

Soucasny zajem o nuklearni konflikt je vzbuzen nepredvidatelnym chovanim Ruska, ktere ucinilo nuklearni vymenu nahle mnohem blizsi realite. S pochopenim teto skutecnosti clanek prilis nepomaha, ovsem to mu vubec nevytykam. Pokud je v cele statu nekdo jako Putin, nejde delat zadne validni prognozy, a v podstate vsechny scenarenuklearni eskalace jsou mozne. Pokud si nekdo prece jenom troufne vyjadrit nejakou predpoved v teto veci, jde, spise nez o analyzu, o vyjadreni jeho pocitu a presvedceni. Chapu, ze v koncepci Vaseho clanku asi neni pro odobne subjektivni vyjadreni misto.

Martin23

13. 03. 2022

Pamatujte kadeti Bíglerové na slova Friednama:

Pokud jde o vztah Evropy k USA: My už teď nemáme žádný vztah s Evropou. Máme vztahy s Rumunskem, s Francií a dokonce i s Německem. Neexistuje jednotná Evropa, se kterou bychom mohli mít nějaký vztah.

Takže prvotním zájmem USA, pro který jsme vedli války, prvou, druhou i studenou, je vztah mezi Německem a Ruskem. Protože jejich jednota je pro nás jedinou hrozbou. Proto se musíme ujistit, že k takovému spojení nedojde.

Trik je v tom, že USA jsou připraveny vybudovat „sanitární koridor“ okolo Ruska. Rusko si je toho vědomo a věří, že USA chtějí rozbít Ruskou federaci. Rusko si myslí, že je to tak, jak to řekl Peter Lawrie: „Nechceme vás zabít, my vás chceme jen tak trošku poškodit“.

Spojené státy mají zásadní zájem mít pod kontolou všechny oceány světa. To zatím nikdo nedokázal. Díky tomu můžeme napadat národy, zatímco ony nás napadat nemohou. To je naprosto úžasná věc, udržet si kontrolu nad oceány a vesmírem, to je základem naší moci.

Britanie neokupovala Indii, zabrala jen několik indických států, poštvala je proti sobě a dodala britské důstojníky do indické armády. Římané také nevysílali obrovskou armádu, raději do oblasti umístili vlastního krále. Bylo vytvořeno několik království a ta se zodpovídala císaři.

Musíte mít určitou míru vychytralosti. Ale to ještě není náš problém, zatím jen vlastně přiznáváme, že máme impérium.Otázkou pro Rusy je, jestli udrží nárazníkovou zónu alespoň neutrální, nebo je Západ (NATO) přetlačí tak daleko do Ukrajiny, že budeme 100 km daleko od Stalingradu a 500 km daleko od Moskvy.
Otázka, na kterou nemáme odpověď je tato: Co udělá Německo? To je skutečně divoká karta v Evropě. Neznáme postoj Německa. Německo je ve velmi spekulativní pozici. Jeho bývalý kancléř Schröder má spojení s Gazpromem. Němci mají velmi složitý vztah k Rusům. Nevědí sami, co dělat. Musí exportovat, zatímco Rusové nemohou importovat. Na druhou stranu: pokud Němci přijdou o zónu volného obchodu, je třeba vytvořit něco nového.
Pro USA je pravěká obava z ruského kapitálu a ruské technologie. Ruské přírodní zdroje a ruská pracovní síla je jediná kombinace, která straší USA po staletí.


KDO DOKÁŽE POCHOPIT VÝŠE UVEDENÉ, NEMÁ PROBLÉM POCHOPIT, CO SE PRÁVĚ DĚJE NA UKRAJINĚ.

Martin23

13. 03. 2022

No a pokud budeme kadete Bíglere brát RF jako nástupnický stát SSSR, tak Ukrajina nikdy žádné jaderné zbraně nevlastnila a USA by byly první, kdo by jim v tom zabránil.

Nehledě tedy na fakt, že dnes by část těchto zbraní měli teroristé.

Když nedokážeš pochopit ani ten zásadní fakt, že jaderný klub dělá vše proto, aby se nadále nerozšiřoval, tak je diskuze s tebou naprosto zbytečná.

Martin23

13. 03. 2022

Veritas vincit a teď ti zase lehce dokážu, jak lžeš. Nejenže o to usilovala Ukrajina, ale i USA. Ostatně jsem ti zde před asi 3 dny dával vyjádření US jestřába Friedmana, který před těmi sedmi lety normálně řekl doslova scénář toho, co se dnes na Ukrajině děje. K tomu ses kadete Bíglere samozřejmě nevyjádřil.

Putinovo vítězství: Rozšíření NATO o Gruzii a Ukrajinu zamítnuto (summit aliance v Bukurešti 2008).


Ruský prezident Vladimir Putin dosáhl velkého diplomatického úspěchu, když zhatil naděje Ukrajiny a Gruzie na brzký vstup do Severoatlantické aliance. Podařilo se mu to ještě před příjezdem na summit NATO. Lídři Aliance se ve čtvrtek rozhodli neotevřít cestu ke členství dvěma strategicky důležitým národům a tedy nerozšířit NATO do postsověstské oblasti.

Putin Alianci vážně varoval před přijetím Ukrajiny a Gruzie. Dokonce pohrozil, že Rusko zaměří své jaderné rakety na Ukrajinu, pokud se připojí k NATO a přijme na své území část amerického protiraketového systému. V posledních dnech svého osmiletého prezidentství Putin prokázal svoji sílu a vrazil klín mezi členy Aliance.

Požadavky Ukrajiny a Gruzie podporovaly hlavně USA, Kanada a státy střední a východní Evropy. Francie a Německo se naopak bály zhoršení vztahů s Ruskem, které je klíčovým dodavatelem energií. Kreml nedávno uzavřel sérii dohod o ropovodech, jimiž zničil naděje Evropy na snížení energetické závislosti na Rusku.

„Je to vítězství těch, kteří chtějí rovnováhu v Evropě a porážka mimoevropanů, kteří by ji rádi zničili,” komentoval událost Sergej Karaganov, ruský politolog blízký Kremlu. Prezidenti obou odmítnutých zemí vyjádřili naději, že se v budoucnu členy Aliance stanou. „Nepomůže to našemu reformnímu procesu,” řekl o rozhodnutí Aliance gruzínský prezident Michail Saakašvili, „ale atlantické perspektivy se budeme držet i nadále.”

https://www.natoaktual.cz/v-mediich/putinovo-vitezstvi-rozsireni-nato-o-gruzii-a-ukrajinu-zamitnuto.A080404_134249_na_media_m02#1

Veritas vincit

13. 03. 2022

Tomáš
"Rusko nevydrželo natlakovou hru na něj prováděnou západem"
*
Přestaň lhát Slovane.
Copak zahájení přístupových rozhovorů Ukrajiny s EU (2013), když si s tímto slibem zvolili Janukovyče, který je nakonec zradil je nějaká nátlaková hra "Západu" ??
Copak okupace Krymu (20.února 2014) je nátlaková hra "Západu". Až po okupaci Krymu začali Ukrajinci mluvit o NATO. A kdo by taky nemluvil.
Přepadení Ukrajiny 24.2.2022 je taky nějaká nátlaková hra "Západu" ??
Čím tě doma krmili, taky zelím a vodkou ?? :slight_smile:

Rusáci se z Ukrajiny jen tak nestáhnou.
No a dokud se nestáhnou, tak budeme my, "Západ" udržovat sankce.
A budeme se pěkně dívat, jak to Rusáky vede do středověku.
Ale houby do středověku, ten tam mají dnes. Do pravěku.
Jak to pěkně vystihnul ten jejich největší ocelář, před rok 1917... :slight_smile:

Veritas vincit

13. 03. 2022

Tvaroh
"V Cesku má bytové problemy kolem 65 000 domácností a současná vláda jen prohlubuje krizi."
*
Jak jsi na to číslo 65 000 domácností přišel ?
Ona je také otázka k čemu je důchodci 4+1 vytápěný na 25 stupňů celou zimu, když si na to nikdy nevydělal... Ve Švýcarsku žijí skromně, vytápějí na 20 stupňů a jsou v pohodě, stejně tak Rakušáci. A dokonce produkují 3x respektive 2x větší HDP na 1 obyvatele, než Slované v ČR.... :slight_smile:

Bezpracné rozdávání peněz za nic líným a hloupým skončilo s vládou AB obrovitým státním dluhem, jako v nějaké africké banánové republice. Je čas zaplatit. Vy Slovani umíte jenom fňukat a škemrat s nataženou rukou. Svoje jste si už projedli. Je čas se uskromnit. :slight_smile:

Tvaroh

13. 03. 2022

Jaderný arzenál rovnováha ve světe. V 80tých letech bylo mezi vlastniky JZ 70 000. V současné době jen 13 400 nukleárních zbraní. Je to radikální snížení, ale stále je to moc vysoké číslo. Je dobře, ze Ukrajina nevlastní JZ. Politická nestabilita Ukrajiny jiz několik desitek let názorně ukazuje nebezpečí pro Evropu. Jsem pro jaderné odzbrojení a pro ukončení války na Ukrajině a navrat exulantu domů . V Cesku má bytové problemy kolem 65 000 domácností a současná vláda jen prohlubuje krizi.

Tomáš

13. 03. 2022

Boží pravda je vítězná, obě strany konfliktu se zasekly na svých pozicich, Rusko nevydrželo natlakovou hru na něj prováděnou západem a zahájilo speciální operaci. Má obdobnou pozici jako carske Rusko nebo R-U po Sarajevskem atentatu, když byla rozpoutána Velká válka. Je to říše,z mnoha problemy, problémy má Cína i USA. Jsou to mocnosti s JZ, Rusko je na trajektorii, která se nezlepsuje, Čína má dríve, to není možné konstatovat o USA. EU je ekonomické spolecenstvi. Ukončení tohoto konfliktu mirem je správná cesta, ale půjde o to zda bude bez anexi a kontribuci. Byl také jeden mír Brest-litevsky, který byl zrušen Versailskou smlouvou a víme co následovalo. Mír i když je spatny, tak je lepší jak válka.Budoucnost je vždy nejistá.

Veritas vincit

13. 03. 2022

Tomáš
"Střet o sféry vlivu mezi Ruskem a USA a NATO dosáhla obrovského rozměru a důsledek je válka na Ukrajině ..."
*
Slovansko-ruský blábol.
Ukrajina v roce 2013 chtěla pouze a jenom do EU. Proto také proběhl Euromajdan... Vyhnání ruského lháře a podvodníka Janukovyče.
Bolševici celého světa ovšem zavýřili prázdnýma tykvičkama a bez jediného důkazu (jako vždy) obvinili USA a NATO.
Ukrajina začala hovořit o vstupu do NATO až po ruské okupaci Krymu v únoru 2014.

Primitivní a hloupé Rusko by nesneslo, že bývalá sovětská republika by za pár let strčila celé to "slavné" Rusko ekonomicky do kapsy.
Klasická závistivá slovanská filozofie: "Proč bych si měl pořizovat vlastní kozu, když ji můžu sousedovi zabít a chlívek sousedovi zbořit."
To je celá pravda.

Tvoje gerontoligcká pohádka o úloze OSN je k smíchu.
Rada bezpečnosti OSN má 5 stálých členů z toho jsou dvě totalitní země, komunistická Čína a fašistické Rusko. Jedinou silou, kterou může tento bezzubý orgán OSN předvést, že si vzájemně v kroužku stisknou pindíky až na práh bolesti. :-)

Nakonec, celý konflikt na Ukrajině ze strany civilizované části světa probíhá zcela v intencích OSN. Svět se sjednotil proti agresorovi a pomáhá napadenému.
Naopak agresor, fašistické Rusko porušuje všechny do teď známé dohody, včetně přímých útoků na civilní objekty, palba do humanitárních koridorů a konvojů. Mezinrodní tribunál sbírá důkazy o válečných zločinech.
Podle délky konfliktu lze předpokládat, že funkcionáři fašistického Ruska brzy doženou své dávné nacistické kamarády a předchůdce z Norimberského procesu po skončení 2. světové války.
Doufejme, že po válce zákon postihne i příznivce ruského fašismu v ČR.

MXM

13. 03. 2022

bylo by hezké dodat proč došlo ke karibské krizi, ono se často udává jako důvod umístění sov. raket, ale to byla jen reakce na umístění raket v Turecku. Dnes nám ty střely přijdou slabé, ale tehdy kdy byla sovětská oblast černomoří pořád zdevastovaná válkou bylo umístění takových zbraní na druhém břehu "černého jezera" daleko za čárou přijatelného. Dalo by se debatovat zda sověti chtěli aby se o Kubě dozvěděli američtí vyzvědači, v umění maskování se jim málokdo vyrovná. Účel to splnilo takže rakety se uklidili z obou stran a byl relativně klid skoro dvacet let.
JZ dodnes zajišťují že horké hlavy nepřevládnou a nedojde k živelnému konfliktu, to je na nich to nejlepší, už jen to že jsou ve skladu či v silech zaručuje určitou stabilitu.

Tomáš

13. 03. 2022

Vítězná pravdo, jses úplně mimo, jediný fakt je ten, že Ukrajina nemá jaderné zbraně, alespoň podepsala takovou smlouvu. Střet o sféry vlivu mezi Ruskem a USA aNATO dosáhla obrovského rozměru a důsledek je válka na Ukrajině i když OSN zakázala takové označení. Je na členech této organizace, aby obě strany konfliktu přinutila i nějakou silnou formou k míru, který může být nevyhodný, ale musí přestat válečné běsnění. Obrovská vlna utecencu je těžko zvladnutelna bez všech možných dopadu. Jsem přesvědčený, že OSN dovede vygenerovat vyjednáváce kteří Rusko a Ukrajinu dovedou k zastavení vojenských operaci, čas je neúprosný skalar a nese sebou při dalším pokračování nebezpečné eskalace.

Veritas vincit

13. 03. 2022

Dnes celý svět vidí, jakou obrovskou chybu udělala Ukrajina v roce 1994, když se zřekla jaderných zbraní a uvěřila prolhaným Rusákům podpis memoranda o garantování územní celistvosti Ukrajiny.
Od února 2014, kdy ruští okupanti zabrali Krym už nikdo na světě takovou fatální chybu jakou bylo jaderné odzbrojení Ukajiny neudělá. Zemí pracujících na jaderných zbraních bude spíše přibývat.

Kdo se někdy setkal s "ruskou technikou a inteligencí" zřejmě vidí větší pravděpodobnost v možnosti, že Rusákům "něco" nekontrolovaně uletí při vyhrozecené bojové pohotovosti, nebo přetlaku zmatečných informací. Potom by záleželo na zbytku světa, jak zareaguje.

Jaderný úder v těchto dnech není na pořadu dne.
Pokud Adolfkovi Putinovi ze steroidů nehrábne. Pindík už mu evidentně nefunguje, tlaky v hlavě se projevují na odulé tváři, tak může jedině přefouknout ego.
Výhled Ruska je myslím na další léta celkem jasný.
Dobrá kolonie na suroviny pro Čínu. Na víc Rusko už dnes nemá, ať skončí válka na Ukrajině jakkoliv. Pár šikovných čínských půjček a Rusko bude celé čínské.
Dnes možná už 1,5 miliardová Čína se musí bavit, jak se v té zbabrané válce na Ukrajině ten ruský pidižvík s necelými 146 mil. obyvatel plácá, jako nezbedné děcko v kaluži.
(Bůh ví, kolik obyvatel dnes uteklo a ještě uteče z Ruska za lepším.)

Přidat komentář