EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Přesně před 80 lety k nám vtrhly vojenské jednotky nacistického Německa

 15. 03. 2019      kategorie: Vojenská historie      1 komentář

Od neblahé konference v Mnichově v září 1938 ještě neuplynulo ani půl roku, když 15. března 1939 okupovaly vojenské jednotky nacistického Německa zbytek okleštěných českých zemí. K místům, která byla okupována nejdříve, patřilo například i posádkové město Terezín. O den později Adolf Hitler podepsal v Praze výnos o vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, jímž byly české země prohlášeny za součást Velkoněmecké říše. Protektorát představoval jen formálně autonomní státní úvar s vlastní správou a státními orgány.

Bundesarchiv_B_145_Bild-F051623-0206,_Berlin,_Besuch_Emil_Hacha,_Gespräch_mit_Hitler
Foto: Prezident dr. Emil Hácha (druhý zleva) vede rozhovor s Adolfem Hitlerem v noci ze 14. na 15. března 1939 | Bundesarchiv

Ve skutečnosti byl zcela ovládán orgány okupačními a jeho obyvatelé byli vystaveni soustavnému teroru rozsáhlého represivního aparátu. V čele protektorátu stál dr. Emil Hácha jako tzv. státní prezident a dále protektorátní vláda jako představitelka autonomní moci. Její pravomoci byly od počátku minimální. Do konce války se takové vlády vystřídaly celkem čtyři. Postupně se stávaly stále zřetelněji nástrojem prosazování kolaborace s okupanty. Dominantní osobnost protektorátní vlády od roku 1942 představoval ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec, který se stal symbolem bezvýhradné kolaborace s nacisty a zrady českých národních zájmů.

Psali jsme: Naše kulomety v opevnění z let 1935-38

Okupanti se však nespokojili s důslednou kontrolou činnosti protektorátních orgánů a vytvořili paralelní systém německých politických, správních, soudních a policejních úřadů, které dohlížely na všechny oblasti života v protektorátu. Jako přímý zástupce Adolfa Hitlera a zmocněnec říšské vlády v protektorátu působil říšský protektor. Prvním z nich byl Konstantin von Neurath, dále tuto funkci vykonávali Reinhard Heydrich a Kurt Daluege (oba jako zastupující říšští protektoři) a nakonec Wilhelm Frick. Nejdůležitější osobností německé správy v protektorátu se však postupně stal Karl Hermann Frank.

Bundesarchiv_Bild_121-1354,_Kurt_Daluege_in_Prag
Foto: Karl Hermann Frank (vpravo) s Kurtem Daluegem a Emilem Háchou (sedící v pozadí) | Bundesarchiv

Ten byl pověstný svou patologickou nenávistí vůči českému národu a svou politickou kariéru zahájil v Henleinově Sudetoněmecké straně (její členové po připojení českých pohraničních oblastí k Německu přestoupili do NSDAP). Frank požíval Hitlerovy důvěry jako hlavní znalec situace v českých zemích. Vykonával nejprve funkci státního tajemníka a v srpnu 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Zároveň velel složkám SS a policie na území protektorátu. V jeho rukou se tak soustřeďovala faktická moc a říšský protektor plnil již spíše reprezentativní funkci.

Psali jsme: 20 nejzajímavějších faktů o legendárním německém tanku Pz. V - Panther

Bundesarchiv_Bild_183-2004-0813-500,_Deutsche_Truppen_in_Brünn
Foto: Německé okupační jednotky vjíždějí do Brna | Bundesarchiv

Konečným cílem nacistické politiky v protektorátu byla germanizace celého jeho prostoru. Větší část obyvatelstva z něj měla být postupně odstraněna, zbývající pak poněmčena. Generální osidlovací plán z roku 1943 uváděl konkrétní čísla – ze 7 485 000 Čechů bylo 3 625 000 považováno za schopné poněmčení, nadto mělo do protektorátu přijít 1 415 000 německých osídlenců. O tempu tohoto procesu panovaly mezi rivalizujícími složkami nacistického aparátu rozdílné představy. V zájmu udržení klidu v protektorátu a především zajištění plného výkonu jeho ekonomiky, která měla velký význam pro vyzbrojování Německa, došlo k rozhodnutí o přesunutí hlavních fází realizace uvedených záměrů až na dobu po předpokládaném ukončení války, zatímco v jejím průběhu měla probíhat pouze opatření dílčí. K nim patřily kroky směřující k potlačování české kultury (s výjimkou zábavných žánrů), vědy a vzdělávání. Okupanti cílevědomě perzekuovali českou inteligenci, omezovali české školství, kde při první příležitosti sáhli k uzavření českých vysokých škol, zrušili řadu škol středních a usilovali o poněmčení ostatních. Současně se snažili na svou stranu sociální demagogií získávat některé vrstvy českého národa, především pracující v odvětví důležitých pro válečnou výrobu.

Bundesarchiv_Bild_183-2004-1202-505,_Prag,_Burg,_Besuch_Adolf_Hitler
Foto: Adolf Hitler na Pražském hradě | Bundesarchiv

I osud těch, kteří nebyli určeni k poněmčení, se měl naplnit až po válce. Již v jejím průběhu ale přijížděli do protektorátu němečtí osídlenci. Byli usazováni v místech, která měla sloužit budování tzv. německých národních mostů, jež by rozdělily a postupně izolovaly oblasti s doposud souvislým českým osídlením. Současně pod pláštíkem zdravotního vyšetření české mládeže probíhal rozsáhlý rasový průzkum českého národa, jehož výsledky měly sloužit přísnějšímu určení osob vhodných k poněmčení. Součástí germanizačního úsilí bylo i podmanění českého hospodářství, jehož původními jevy byly ovládnutí českých bank spojené s měnovým diktátem, zavedení celní unie, ale také tzv. arizace židovského majetku. Ta se opírala o nařízení říšského protektora z 21. června 1939, jež umožňovalo arizovat, tedy konfiskovat i podniky s minimálním židovským vlastnickým podílem nebo stojící pod židovským vlivem. O míře takového vlivu rozhodovala výlučně okupační německá správa a také arizovaný majetek byl předáván výhradně do německých rukou.

Video: 15. března 1939 - černý den naší historie / YouTube

Arizace majetku Židů byla jedním z kroků směřujících k jejich genocidě. Zmíněné nařízení říšského protektora zavádělo v Protektorátu platnost definice židovství podle norimberských zákonů z roku 1935. Znamenalo to vytvoření pseudolegislativního základu pro příjímání řady diskriminačních nařízení, která postupně Židy oddělovala od ostatního obyvatelstva a zbavovala možnosti normálně žít. Na sklonku roku 1941 pak začaly deportace židovského obyvatelstva z protektorátu v rámci obludného plánu konečného řešení židovské otázky v Evropě. Většina Židů z protektorátu směřovala nejprve do Terezína. Do ghetta, zřízeného ve městě, jich bylo počínaje dnem 24. listopadu 1941 deportováno na 74 000. Čeští židé tak představovali téměř polovinu z jeho nedobrovolných obyvatel. Krutý byl rovněž osud Romů, kteří byli diskriminováni, vězněni ve sběrných táborech a donucovacích pracovnách. Později došlo k deportaci většiny z nich do cikánského tábora, který byl součástí osvětimského táborového komplexu. Nacistickou genocidu přežilo jen několik stovek příslušníků původního romského obyvatelstva českých zemí.

CENOVÉ BOMBY (3143)

Komentáře

satestsat121

15. 03. 2019

To je ten smutný den v naši historii. Země měla armádu, dobře vycvičenou, vyzbrojenou s chutí bojovat. 15. března to již nešlo, Ale vojáci z 8. pluku Slezského se nepokořili a kapitán Pavlík je hrdina. Moje generace to zná z vyprávění dědů a oni sž do své smrtri nesli punc hanby.
Sláva našim odbojářům. Náriodní obrana-generál Bílý, bývalý RU důstojník umírá s výkřikem "A´T žiije Československo"
Nedávno jsem četl v cizích novinách, že Češi vyráběli až 35% potřeby zbraní pro Wehrmacht, nebudi to přepočítávat, ale něco na tom je. Raději vzpomeň na vojáky v Anglii, vojáky na východě, pardtyzány, prostě nedali jsme svoji kuži lacino. Mstili jsme se a kdo nám to chce vyčítat?

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací