Pancéřové prvky – zvony, kopule, věže – představovaly důležitý taktický prvek, neodmyslitelnou a charakteristickou součást československého těžkého opevnění budovaného v letech 1935–1938. Armáda dokázala do konce září 1938 osadit do střech objektů celkem 383 kusů (nejvíce – 110 kusů – do objektů těžkého opevnění na Králicku). Osazení pancéřových prvků – zvonů (pro pozorování), kopulí (pro umístění těžkých kulometů a minometů) a věží (pro umístění těžkých kulometů a děl) představovalo završení hrubých prací při výstavbě každého těžkého objektu.

Co je vlastně zvon, nebo kopule?

Jde o mohutný ocelolitinový odlitek mírně kuželovitého tvaru s oblým temenem, opatřený střílnami, nebo průzory a otvory pro pozorovací optiku. Pro osazení v objektech různé odolnosti – tedy s různou tloušťkou stěn a střech (arabská 1, 2, římská I, II, III, IV) se používaly tři různé tloušťky stěn pancířů – 150, 200 a 300 mm. S odolností objektu a tím i tloušťkou jeho střechy souvisela různá výška zvonu nebo kopule. U příliš vysokých zvonů a kopulí se pro zjednodušení dopravy a snížení hmotnosti při manipulaci používaly podkladní prstence.

Foto: Kopule pro dvojče těžkých kulometů na srubu MO-S 19

Psali jsme:Jak se stravovali němečtí příslušníci ponorek během 2. světové války

U provedení do střechy objektu ve IV. odolnosti, s tloušťkou zdiva 3,5 m se podkladový prstenec používal vždy, mohl se však vyskytnout i u pancířů pro objekty v odolnosti nižší. Celkem existovaly asi 54 varianty pěchotních zvonů a kopulí a 4 varianty dělostřeleckých zvonů. Po stavebním dokončení železobetonového objektu se zvony a kopule osazovaly do šachet připravených ve střešní desce a tam následně napevno zabetonovaly. Z železobetonu pak vyčnívala jen jejich menší část.

Foto: Pancéřvý pěchotní zvon (pro pozorování a lehký kulomet) na srubu MJ-S 3

Do dnešních dnů se dochovala jen přibližně šestina těchto pancéřových prvků. Velké množství nechali vytrhnout okupanti (jako zdroj kvalitní suroviny, případně jako prvek určený do některého z německých pevnostních objektů), většina z toho co zůstalo, pak vzala za své přičiněním n. p. Kovošrot v 50. letech 20. století.

Foto: Vnitřní výbava pancéřového pěchotního zvonu MJ-S 3

Psali jsme:Puška Gewehr 98 byla za 1. světové války oblíbená. Stala se základem pro úspěšnou československou zbraň

Na území naší republiky a Slovenska se tak dnes nachází celkem 58 pancéřových zvonů a kopulí. Z tohoto počtu je 9 kusů pěchotních zvonů poválečná novovýroba, určená pro reaktivované objekty na jižní Moravě a jeden exemplář je zřejmě pohřben i s objektem (jediný dokončený srub v odolnosti 1) v jednom ze silničních náspů bratislavského sídliště Petržalka. Přičteme-li další známé exempláře čs. pancéřových zvonů dochované na německých pevnostních objektech ve Slezsku a na Atlantickém Valu, přiblížíme se ke konečnému číslu cca 65ti známých dochovaných exemplářů. Toto číslo nemusí být v případě zahraničních exemplářů konečné.

Foto: Pancéřový pěchotní zvon (pro pozorování a těžký kulomet) na srubu OP-S 26

Všechny dochované exempláře „těžkých hrnců", jak mohutným pancířům přezdívali příslušníci jednotek, které zajišťovaly jejich dopravu a osazení, jsou pozoruhodné. Jeden je však zcela mimořádný... Nachází se v expozici Muzea čs. opevnění – dělostřelecké tvrze Bouda.

Pancéřový pěchotní zvon vystavený na Boudě má hmotnost 21 tun a tloušťku stěn 200 mm a byl opatřen pěti střílnami. Část kovaných vložek do střílen chybí, je tedy možné si prohlédnout obrobené otvory připravené k jejich osazení. Každý zvon měl svoje přesné určení do konkrétního objektu těžkého opevnění. Určení tohoto zvonu není známé, není znám ani výrobce, neboť na manipulačních čepech nebylo provedeno žádné předepsané značení, které takovýto pancéřový prvek přesně identifikovalo. Lze tedy dedukovat, že k dokončení tohoto exempláře došlo až v období tzv. 2. republiky.

Proč je pancéřový pěchotní zvon na Boudě několikanásobný unikát?

Foto: Pancéřový pěchotní zvon ( pro pozorování a lehký kulomet) na Boudě

1) Především je v celoevropském měřítku zřejmě jediným dochovaným pancéřovým zvonem československého původu, který lze vidět nezabetonovaný – volně stojící.

2) Unikátní je rovněž skutečnost, že tento zvon posloužil za okupace k provedení úprav, které směřovaly k odzkoušení německého typu lafetace a zbraně. Nevíme dosud, kolik zvonů bylo takovým způsobem upravováno, každopádně tento je jediný, který se dosud dochoval. Pozůstatkem úprav je velký, pancéřovou deskou uzavřený kruhový otvor v linii střílen a na vnitřním plášti zvonu dobře zřetelné četné otvory a odfrézovaný pás materiálu. Představuje tak hmatatelný doklad německé snahy o využití pancéřových prvků čs. původu jako bojových stanovišť v pevnostních objektech budovaných nacistickým Německem.

Foto: Kruhový otvor v linii střílen je pozůstatkem německých zkoušek

3) Žádný z hrstky na našem území dosud dochovaných zvonů, které unikly nepřízni osudu, není pětistřílnový, jako exemplář vystavený na Boudě (dva sice existují v po válce reaktivovaných těžkých objektech na jižní Moravě, ale ty mají 5. střílnu vždy zaslepenu), druhý kus, který je možné volně spatřit, je dochován na jednom z pěchotních srubů až na bratislavské Petržalce.

Foto: Detail vyfrézovaného otvoru pro kovanou střílnovou vložku (vlevo) / Zřetelný odfrézovaný pás z pláště zvonu a kruhový otvor pro uzavřenou střílnu německého původu (vpravo)

Zvon byl muzeem získán v 90. letech 20. století a to z Pardubic. Za války totiž sloužil jako pozorovací stanoviště protivzdušné obrany v prostoru tamních velkých vojenských skladů.

Co dalšího je možné z pancéřování v okolí tvrze Bouda shlédnout?

Nedaleko zvonu – ve vjezdu pro nákladní automobily – se nachází masivní střepina – jde o úlomek spodní části pancéřového zvonu z pěchotního srubu K – S 25 „Na sedle".

Foto: Detail firemního znaku na manipulačním čepu ze střepiny pěchotního zvonu, který patřil k objektu K-S 25

Na střepině jsou vidět obrobená místa, kde měla být vsazena zděř pro spojení zvonu s podkladním prstencem. Zvon, ze kterého střepina pochází, vyrobila Báňská a hutní společnost v Třinci – na manipulačním nálitku je krásně dochované „firemní logo". K roztrhání zvonu na tomto srubu došlo v padesátých letech minulého století při těžbě surovin národním podnikem Kovošrot.

Další, dnes již téměř stovka střepin z pancéřových zvonů a kopulí se nachází v jednom ze sálů manipulačního muničního skladu M2 pod objektem dělové věže, kde je uložena největší sbírka pozůstatků pancéřování z čs. opevnění u nás. Střepiny s hmotností od cca 1 do 700 kg pochází jak z objektů tvrze Bouda, tak rovněž se srubů v jejím okolí, které devastoval až v poválečných letech n.p. Kovošrot. Mezi vystavenými kusy jsou také manipulační čepy zvonů, střepiny s otisky kumulativních náloží, ale také různé střílnové vložky.

Rovněž vzácně dochované podkladní prstence lze shlédnout na Králicku a to ve veřejnosti přístupné dělostřelecké tvrzi Hůrka. Dochovaly se dva a oba je možné prohlédnout a nafotit při absolvování některého ze speciálních prohlídkových okruhů. První podkladový prstenec se nachází v zadní zvonové šachtě dělostřeleckého srubu K – S 11 „Na svahu", druhý v levé zvonové šachtě pěchotního srubu K – S 10 „U boží muky". Jsou svědectvím trhacích prací prováděných po 2. světové válce Kovošrotem.

Na Hůrce najde zájemce také ukázku dochovaných ventilačních zvonů – v střeše srubu K – S 12 „Na kótě" dva, jeden exemplář ve střeše již zmíněného srubu K – S 10.

Foto: Ventilační zvony na srubu K-S 12

Jediným dochovaným pancířem, ze 110 na Králicku osazených exemplářů, je dělostřelecký pozorovací zvon na objektu samostatné dělostřelecké pozorovatelny K – S 12b „Utržený", patřící takticky do sestavy tvrze Hůrka (objekt však leží mimo povrch tvrze a není s podzemním systémem propojen). Je to místo dalekého rozhledu a pancéřový prvek (se stopami zkoušek z doby okupace) stojí rozhodně za prohlídku.

Foto: Dělostřelecký pozorovací zvon na srubu K-S 12

Ostatně návštěva opevnění v Králické pevnostní oblasti je dost dobře možná i v těchto dnech, byť turistická sezóna již skončila. Podzimní počasí je k tomu nejvhodnější... Mnoho zajímavostí je k vidění při pochodu po některé z naučných stezek, zvenčí pevnostních objektů a Muzeum opevnění – dělostřelecká tvrz Hůrka je navíc přístupné jako jediné muzeum v objektu čs. opevnění celoročně.

Další informace na www.kpo1938.com