Je válka. Opuštěnou polní cestou jede několik nákladních automobilů. Nikdo jim ale nevěnuje pozornost. Jsou to sice vojenské automobily, ale zjevně jen obyčejné nákladní automobily s běžnou nástavbou, takže vypadají takřka civilně. Na první pohled jde o vozidla plnící jen vedlejší úkoly, bez nějaké významnější bojové hodnoty. Pro protivníkovy jednotky tak jejich zničení má jen malou prioritu – a proto je nechávají být na pokoji.

Na jednom místě se automobily zastavují. Ze spodní části jejich korby se vysunují výsuvné podpěry.  A z nákladního prostoru, tvořeného nenápadnou nástavbou, se stahuje plachta tvořící strop. Díky tomu je vidět, že na korbě těchto nákladních automobilů jsou umístěny těžké minomety ráže 120 mm. Tyto minomety ale nejsou spouštěny na zem, jak je obvyklé, protože mohou pálit přímo z korby, na kterou jsou osazeny.

Obsluhy minometů se pouští do své práce. Jejich práce je výrazně ulehčena, protože nemusí minomet sestavovat, nemusí pro minomet vytvářet palebné stanoviště. Také nabíjení minometu mají ulehčené, protože zásobu munice mají přímo při ruce, na korbě automobilu v nábojových schránkách. Stačí jen zadat do systému řízení palby potřebné údaje. Díky tomu mohou minomety zahájit palbu mnohem rychleji, než je obvyklé.

Minomety zahajují palebný přepad. Obsluhy pracují velmi rychle, operace tak trvá jen krátce. Díky tomu protivník nemá čas se vzpamatovat, nemá čas provést odvetnou palbu či jinou protioperaci. A když se konečně vzpamatuje, je už pozdě. Nákladní automobily/ samohybné minomety ukončují palbu, protože jejich dílo už je hotovo. Opět se natahují střechy nástaveb, zasouvají se výsuvné podpěry. Samohybné minomety opět vypadají jako běžné nákladní automobily. A protože jde o výkonné automobily se silným motorem a dobrou průchodivostí terénem, mohou rychle opustit své palebné stanoviště – a vracejí se do bezpečí, anebo se přesunují dál, k plnění dalšího bojového úkolu.

Výše popsaná scéna působí jako vytržená z nějakého válečného filmu. Ale stejně tak to může být i součást reality, skutečného válečného konfliktu.

Samohybné minomety

V současné době Armáda ČR plánuje zavedení nových samohybných minometů 120 mm. Je to jen dobře, samohybné minomety patří mezi kategorie, které se v bojových konfliktech poslední doby velice osvědčily, a proto si je pořizuje celá řada armád včetně evropských. Přesto tento výběr má i svá ale.

Samohybné minomety 120 mm totiž představují celou rodinu systémů, které mají své výhody, ale i své nevýhody. Pásové samohybné minomety 120 mm patří k těm nejvýkonnějším, nejefektivnějším minometným systémům. Svým vzhledem, ale i svými výkony se podobají spíše samohybným dělům. Nevýhodou těchto typů, často umístěných na podvozku moderních BVP, je ale to, že jsou velice drahé a mají vysoké provozní náklady. Týká se to přitom jak typů s otočnou věží, jako je např. známý finský systém AMOS, tak i klasických typů s minometem umístěným v korbě.

Foto: Nevýhodou těchto typů, často umístěných na podvozku moderních BVP, je ale to, že jsou velice drahé a mají vysoké provozní náklady. Týká se to přitom jak typů s otočnou věží, jako je např. známý finský systém AMOS (na snímku), tak i klasických typů s minometem umístěným v korbě. | BAE Systems

Výrazně levnější jsou kolové typy, které se vyznačují i nižšími provozními náklady. I tyto samohybné minomety ale mají své nevýhody. Jejich nevýhodou je stále ještě příliš vysoká cena. Týká se to především typů, osazených na podvozek obrněných transportérů, jako jsou např. známá vozidla AMV, Piranha či v České republice dobře známá vozidla Pandur. Jelikož samotné obrněné transportéry jsou drahé, zákonitě jsou drahé i výsledné samohybné minomety. 

U moderních obrněných transportérů je navíc zřejmé, že jako základna pro samohybný minomet přestávají vyhovovat. Je ostatně možná příznačné, že nejnovější typy obrněných transportérů, jako jsou např. izraelský Eitan či kazašský Barys, nápadné svými značnými rozměry a vysokou hmotností, svou minometnou verzi již nemají.

V případě typů s otočnou věží, jako je např. systém AMOS na podvozku vozidla AMV, navíc působí ještě další, někdy chybně opomíjený faktor. Tyto samohybné minomety jsou velice nápadné; hned je zřejmé, že jde o samohybný minomet či vozidlo palebné podpory. Vzhledem k jejich vyšší bojové hodnotě proto na ně protivník rychle zaměří pozornost. Podobné je to ale i u typů, u kterých je minomet během transportu skryt v nákladovém prostoru, protože stále je patrné, že jde o nějakou variantu obrněného transportéru.

Obdobné je to ale i u typů, postavených na bázi čím dál více oblíbených obrněných automobilů 4 x 4. Tyto samohybné minomety jsou v současnosti velice populární, mají ale i své nevýhody. Jejich nevýhodou je složitější manipulace s municí, především ale opět vysoká cena, když i samotné obrněné automobily jsou relativně drahé.

Foto: Tatra 815-7 PRAM | army.cz

Obecně lze proto konstatovat, že nevýhodou samohybných minometů je především jejich vysoká cena – a to i u těch levnějších typů. Pro mnohé armády tak jsou nedostupné. Tyto armády raději zůstávají u tažených typů, a to nikoliv na základě nějaké promyšlené taktické koncepce, ale právě jen z úsporných důvodů. Moderní konflikty přitom jasně ukazují na vysoký význam mobility, a v té tažené typy vždy budou zaostávat za samohybnými typy.

Nutno ale říci, že vysoká cena se týká nejen podvozků, ale i samotných minometů. Moderní minomety, jako je např. izraelský CARDOM či obdobný 2R2M, jsou sice technicky pokročilé, zároveň jsou ale velmi drahé. Je přitom zajímavé, že jejich výkony nijak zvlášť nepřevyšují výkony klasických minometů. Např. dostřel (který je přitom jedním z nejdůležitějších parametrů) typu CARDOM (8 km) nijak zvlášť nepřevyšuje dostřel klasického minometu PRAM-L vz.85 (8 km), sloužícího v české armádě, či známého ruského minometu 2B11 Sani (7,2 km). Ani rychlost palby typu CARDOM (16 ran/min) není nijak výrazně vyšší oproti minometu 2B11 Sani (15 ran/min). Pokroku bylo jen dosaženo jen v oblasti snížení zpětného rázu, zlepšení přesnosti díky modernějším technologiím atd. Je ale otázkou, zda podobného efektu by nebylo možno dosáhnout i jinak, a především levněji.

Foto: 120mm minomet CARDOM v akci | Wikimedia Commons

Řešením této situace by mohlo být zkonstruování samohybného minometu na nějaké levné, nenáročné platformě, která by se přitom vyznačovala dostatečnými výkony, především vysokou průchodivostí terénem. Takovou platformou by mohl být i běžný vojenský nákladní automobil.

Samohybný minomet na bázi nákladního automobilu? 

Tato myšlenka zní možná poněkud překvapivě, ve skutečnosti ale má svou racionalitu. Předně je třeba si uvědomit, že i tažený minomet tak jako tak potřebuje nákladní automobil. Tento automobil přitom během palby nelze nijak využít. Nabízí se tedy možnost osadit minomet přímo na podvozek automobilu, když obdobně jsou dnes na automobily osazovány i jiné zbraňové systémy, např. protiletadlové kanony.

Základním otázkou takového řešení by samozřejmě bylo, jak se vyrovnat se zpětným rázem. Tlaky, vzniklé při palbě minometů, jsou totiž značné. U tažených minometů je tento problém řešen tak, že minomety jsou osazovány na ložiště – a spolu s ním jsou pokládány na zem. Vzniklá energie zpětného rázu tedy nijak nevadí. U samohybných minometů je to ale jiné.

U některých moderních samohybných minometů je problém zpětného rázu řešen použitím zákluzového systému. Jde především o tzv. systém SRAMS. Takovéto minomety jsou ale technicky velice komplikované, a tedy i drahé, mnohem dražší než zmíněný typ CARDOM.

Jiným řešením tohoto problému by mohlo být použití výsuvných podpěr. Ty představují prvek, který se u vojenské techniky velice osvědčil. Díky výsuvným podpěrám dokáží automobily snést mnohem větší zátěž, než by odpovídalo jejich nosnosti. Určitou nevýhodou výsuvných podpěr je ovšem to, že určitý čas trvá, než jsou vysunuty. Tento čas je ale kratší než zaujetí palebného stanoviště u tažených minometů.

Důležitou otázkou je samozřejmě to, jaký konkrétní minomet by měl být na tento podvozek osazen. Z výše zmíněného vyplývá, že pro většinu úkolů by byl postačující klasický minomet, jakým je český typ PRAM-L, ruský 2B11 Sani či jeho ukrajinská obdoba, minomet M120-15 Molot. Takovéto minomety jsou dostatečně výkonné, jsou přitom velice levné a snadno dostupné. Pro osazení takového minometu by navíc stačilo jen vytvořit novou základnu místo běžného ložiště.

Otázkou je, jak velké množství munice by měl samohybný minomet nést. Zde lze připomenout, že známý ruský samohybný minomet 2S23 NONA má zásobu pouze 30 ks munice, polský typ RAK má zásobu 46 ks munice. Americký typ M1129 má zásobu 60 ks munice. Z toho vyplývá, že pro samohybný minomet je dostačující zásoba 40-50 ks munice. Nesení takovéto zásoby munice by ovšem pro nákladní automobil bylo bezproblémové.

Takovýto samohybný minomet by tak byl do jisté míry podobný moderním samohybným dělům TMG (truck mounted gun), která také jsou osazena na podvozek běžného nákladního automobilu. A již jen to naznačuje, že zkonstruování samohybného minometu na podvozku nákladního automobilu je technicky možné. Jestliže si podvozek nákladního automobilu, vybavený výsuvnými podpěrami, dokáže poradit se zpětným rázem např. známého 122 mm děla D-30 (byť v jeho případě je zpětný ráz částečně kompenzován zákluzem zbraně), jistě by si dokázal poradit i se zpětným rázem 120 mm minometu. Znamená to, že jako základ pro takovýto samohybný minomet by mohl posloužit de facto jakýkoliv nákladní automobil s odpovídající nosností. Takových nákladních automobilů je ale na současném trhu celá řada, jsou vyráběny i v České republice.

Foto: Zkonstruování samohybného minometu na podvozku nákladního automobilu je technicky možné (na snímku slovenská houfnice Eva) | BVV

Samozřejmě, na samotném nákladním automobilu by měly být provedeny i další úpravy. Osazení minometem by patrně vyžadovalo určité zesílení ložné plochy. Takový krok je ale u nákladních automobilů obvyklý, není nijak složitý. V souladu s požadavky dnešního bojiště by bylo také vhodné použít pro takovýto automobil/ samohybný minomet pancéřovanou kabinu. Takové kabiny jsou ale na dnešním trhu k dispozici, pancéřované kabiny nabízí i český zbrojní průmysl.

Vhodným technickým prvkem by také bylo, aby nákladní plošina, na které by byl osazen minomet, byla obklopena nástavbou. Její střechu by tvořila pouze plachta, která by se sundávala až před palbou. Tento zdánlivý detail má svůj značný význam. Díky tomu by totiž samohybný minomet byl během přepravy na první pohled nerozeznatelný od běžného nákladního automobilu. Na moderním bojišti je přitom běžné, že ostřelovány bývají především bojové systémy, a běžné nákladní automobily bývají přehlíženy. To by samozřejmě pro samohybný minomet znamenalo obrovskou taktickou výhodu.

Na tomto místě lze uvést, že obdobný samohybný minomet na bázi nákladního automobilu již existuje. Jde o moderní ruský typ Floks, která kombinuje minomet 2A80 s podvozkem nákladního automobilu URAL - 4320. Na ruském typu Floks je zajímavé, že jeho konstruktéři vynechali podpůrné plošiny a spoléhají se, že zpětný ráz dokáže absorbovat robustní konstrukce automobilu URAL. Je ale otázkou, zda tato konstrukční filozofie je skutečně správná. Je zřejmé, že mnohem lepším řešením je použít menší a lehčí typ nákladního automobilu, a zpětný ráz kompenzovat výsuvnými plošinami.

Foto: Floks - Ruský samohybný minomet na bázi nákladního automobilu kombinuje minomet 2A80 s podvozkem nákladního automobilu URAL - 4320 | defence-blog

Výsledkem by byl samohybný minomet, který by byl dostatečně výkonný, schopný plnit všechny úkoly samohybného minometu na moderním bojišti. Postačoval by svým dostřelem, ale i průchodností terénem. Samozřejmě, tento systém by nebyl tak výkonný jako některé supermoderní samohybné minomety. Oproti nim by ale byl nesrovnatelně konstrukčně a výrobně jednodušší. Jeho konstrukci by mohly realizovat i technologicky hůře vybavené firmy, patrně i běžné armádní dílny. I relativně malá firma by dokázala během krátké doby vyprodukovat desítky, stovky takovýchto samohybných minometů.

Výhodou by navíc bylo i to, že takovýto samohybný minomet by jen kombinoval již existující elementy – klasický minomet a běžný nákladní automobil. Nebylo by tedy třeba vyvíjet nic nového. Důležité je i to, že jde o komponenty, na které jsou již vojáci zvyklí, tj. běžný automobil a klasický minomet. To by samozřejmě výrazně snižovalo nároky na výcvik. Pozitivem je i to, že jak pro minomety, tak i pro automobily mají armády náhradní díly, mají již vybudovanou logistiku atd.

Základní výhodou takto koncipovaného samohybného minometu je ovšem výsledná cena. Ta by byla řádově nižší oproti samohybným minometům na bázi obrněných transportérů či na bázi obrněných automobilů. Cena, ekonomický faktor, přitom patří mezi ty faktory, které by neměly být přehlíženy. Platí to i pro Armádu České republiky, která musí řešit i celou řadu jiných akvizicí – a přitom se potýká s omezeným rozpočtem, který se dlouhodobě nedaří zvednout na požadovaná 2% HDP.

Ovšem největší předností myšlenky samohybného minometu na bázi běžného nákladního automobilu je její univerzálnost, která je schopna obsáhnout celou širokou škálu minometů různých typů a různých ráží, ale stejně tak i obrovské množství různých typů nákladních automobilů. Vždy jde jen o to najít vhodnou kombinaci nákladního automobilu s potřebnou nosností a minometu 120 mm. Takových minometů je přitom na současném trhu celá řada.   Stejné řešení by navíc bylo možné použít i pro lehčí minomety 81/82 mm, pro které by zase postačoval lehčí podvozek, lehčí nákladní automobil.

Lze navíc použít i nějaký starší, již užívaný minomet, a obdobně i starší typ nákladního automobilu. Cena výsledného systému by pak byl až směšně nízká. Stejně tak lze ale zkombinovat i nějaký moderní, výkonný minomet s nějakým moderním nákladním automobilem. Vybavit je pokročilým systémem řízení palby atd. Výsledný samohybný minomet by byl natolik výkonný, že by mohl být zajímavý i pro moderní vyspělé armády. Samohybný minomet na podvozku nákladního automobilu tak de facto nepředstavuje nejen nějaký konkrétní systém, ale spíš určitý univerzální technický princip. Princip, který je velice levný, a který by se tedy jistě vyplatil.

Samozřejmě, výsledný samohybný minomet by nebyl ideální pro všechny jednotky. Nebyl by vhodný pro jednotky vybavené pásovými BVP, která mají úplně jinou pohyblivost a především mnohem vyšší průchodnost těžkým terénem. Byl by ale patrně postačující pro jednotky, vybavené kolovými obrněnými transportéry. Samohybný minomet na podvozku nákladního automobilu by ale byl především vynikající mobilizační zbraní. Byl by vhodný především pro různé druhosledové, záložní jednotky, jako jsou např. v České republice Aktivní zálohy. Jak ukázaly konflikty poslední doby (např. Ukrajina), význam takových jednotek čím dál více stoupá.

Samohybný minomet na podvozku nákladního automobilu by navíc byl přímo ideální zbraní pro moderní asymetrické konflikty. V nich se totiž vysoce osvědčily právě takovéto jednoduché, levné a přitom dostatečně výkonné systémy. A oproti tomu některé na první pohled špičkové, sofistikované systémy se ukázaly jako ne zcela vhodné. I proto samohybný minomet na podvozku běžného nákladního automobilu představuje myšlenku, kterou by stálo za to hlouběji se zabývat.