Víceúčelový bojový letoun šesté generace v japonském podání

 12. 10. 2021      kategorie: Vojenská technika      1 komentář
Přidat na Seznam.cz

V Japonsku je vyvíjen nový víceúčelový bojový letoun patřící do tzv. „šesté generace“. Toto letadlo je dnes známo pod neoficiálním označením F-3. V rámci jeho vývoje byl postaven technologický demonstrátor ATD-X (Advanced Technological Demonstrator – X), alias X-2, který nemá s finálním F-3 mnoho společného. V období od 22. dubna 2016 do 31. října 2017 absolvoval demonstrátor ATD-X celkem 36 zkušebních letů naplánovaných v rámci první etapy zkoušek. Tyto zkušební lety poukázaly na několik koncepčních problémů, které bude ještě potřeba vyřešit.

Japonští specialisté před zahájením přímého vývoje určili tři základní zásady taktiky vzdušného boje nového letounu. Podle jejich ustanovení musí letadlo detekovat protivníka co nejdříve, po jeho klasifikaci na něj co nejdříve zahájit palbu, a co nejdříve ho zničit. Nejde o žádné geniální nebo výjimečné myšlenky, protože podobnými zásadami se řídí konstrukční týmy řady jiných bojových letadel, vrtulníků nebo i pozemní či námořní techniky, jen terminologie je jiná.

f3_TITFoto: Koncept letounu F-3 | Ministerstvo obrany Japonska

Plánovaný vstup do služby F-3 má být kolem roku 2035. Letadlo kromě jiného musí splňovat požadavky konceptu leteckého boje, který je označován jako „i3“. Idea tohoto konceptu spočívá v tom, že dvojice hlídkových stíhačů letí vysokou podzvukovou rychlostí a vyhledává vzdušné i povrchové cíle. Pokud vedoucí letoun detekuje více cílů, než může sám postřelit, předá určité cíle druhému letounu prostřednictvím laserového komunikačního kanálu a pak společně zahájí palbu. Druhý letoun přitom nepoužívá svůj radar (Podobný koncept budou v blízké budoucnosti používat asi všechny moderní stíhačky, často půjde o společné sestavy s drony.).

Technologie laserového komunikačního kanálu je prvkem originálního japonského vývoje. Tato technologie byla úspěšně testována na protiponorkových letounech Kawasaki P-1. Technologie má sice menší dosah, avšak její velkou předností je fakt, že je zcela imunní vůči aktivitám systémů radio-elektronického boje.   

Plánuje se, že všechny nové japonské bojové, průzkumné a hlídkové letouny si budou vyměňovat veškeré informace v rámci tzv. „informačního mraku“. Díky tomu bude možné včas detekovat a střílet na vzdušné i povrchové cíle. Je známo, že nový japonský víceúčelový bojový letoun bude vybaven dvoufrekvenčním radarem s aktivní fázovanou anténou AESA.

Japonští konstruktéři počítají pro nový letoun i z dvoumístným kokpitem. Japonské letectvo (JASDF - Japan Air Self-Defense Force) se již v minulosti přesvědčilo o účinnosti rozdělení úkolů mezi pilota a navigátora-operátora zbraní a možná bude trvat na tom, že všechny stroje budou nakonec dvoumístné.

Při vývoji letounu F-3 se počítá s použitím motorů XF5 s vysokou palivovou účinností od firmy IHI Corporation. Motor XF5 má podle zahraničních odborníků velmi vysokou technologickou úroveň. Má délku 3,7 metrů a průměr cca 0,62 metrů. Inženýři IHI Corporation však v rámci sériových letounů pracují na ještě výrazně lepším motoru XF9 se zvýšeným tahem (až 196 kN s přídavným spalováním). Tyto jednotky mají umožnit letounu nosit značné užitečné zatížení.

Japonští inženýři na samém začátku vývoje pracovali s obří sadou fotografií a videí ruského letounu páté generace Su-57. Po podrobné analýze jeho schopností dospěli Japonci k jednoznačnému závěru, že budoucí japonský stroj musí mít motory s měnitelným vektorem tahu a měnitelnou vnitřní geometrii přívodu vzduchu.

Prozatímní japonská verze měnitelného vektoru tahu na motoru XF5 měla podobu tří speciálních klapek s tepelně vysoce odolným povrchem, které byly umístněny za výtokovou tryskou. Podobné řešení bylo použito např. na americkém experimentálním letounu X-31. Toto řešení však není příliš vhodné pro bojové letouny. Na letounech F-3 bude použito zcela jiné, sofistikovanější řešení změny vektoru tahu. Japonští specialisté si také uvědomují, že maximální rychlost budoucích řízených střel vzduch-vzduch bude až 10 Machů, proto pro svůj stroj vyvíjejí palubní laserová a mikrovlnná zařízení použitelná jako obranné zbraně. Tato zařízení budou úzce spolupracovat s výstražnými senzory a radiolokátorem letounu a budou uváděna do činnosti zcela automaticky.

Zvláštní pozornost se také věnuje vývoji nových potahů schopných absorbovat vlny různých vlnových délek. Slibná složení z uhlíkových vláken jsou navržena tak, aby chránila palubní zařízení letounu před silnými elektromagnetickými výboji, či laserovému paprsky, které budou pravděpodobně již brzy použity v systémech protivzdušné obrany. Japonské potahy svými vlastnostmi údajně převyšují i nejvyspělejší vzorky americké výroby.

Jako vážný nedostatek připravovaného japonského víceúčelového bojového letounu je pak v různých materiálech zmiňován malý vnitřní prostor pro zbraně. Japonský stroj, i při své plánované velikosti (má být větší než americký F-22A Raptor), bude rozhodně ve velké míře spoléhat na zbraně zavěšené pod křídly. Nebude se tak nijak výrazně odlišovat od jiných nejmodernějších taktických letounů, které mají úplně stejný problém. 

Zdroj: interestingengineering.com

Komentáře

liberal shark

12. 10. 2021

Obdivuhodně systematický přístup k projektování bojového letounu.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací