Vzpomínky českého vojáka: Nikdy nezapomenu na ty měsíce, které jsem na Koranském mostě strávil

 04. 03. 2020      kategorie: Vojenská historie      15 komentářů

Mise UNPROFOR byla ustanovena rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN č. 721 ze dne 27. listopadu 1991. O účasti naší armády v mírových misích na území bývalé Jugoslávie rozhodla vláda tehdejší České a Slovenské Federativní republiky svým usnesením č. 27 ze dne 16. ledna 1992, Původním místem určení připravovaného praporu byla mise OSN UNTAC v Kambodži. Hned na to se ve Výcvikovém středisku mírových sil OSN v Českém Krumlově urychleně stavěl československý prapor v síle 500 osob začleněných do tří rot a velení praporu.

3.ceta 1.RRN budovani Check pointu K. most kveten-cerven 1992 (1)
Foto: 3. četa 1. RRN při budovaní check pointu na Koranském mostě, květen-červen 1992 | archiv autora

Do jednotky byli zařazováni jen vojáci-dobrovolníci, kteří byli ochotni plnit úkoly nasazení na vysoké profesionální úrovni se schopností plně se podřizovat rozkazům a nařízením, které vyplývaly z mandátu OSN pro danou mírovou operaci. Prapor byl tvořený z menší části profesionálními vojáky a z větší části vojáky základní služby, většinou z VZ MS OSN v Českém Krumlově, kteří podepsali závazek k Další činné službě a vojáky v záloze. Dnem 7. března 1992 vstoupil v platnost mandát Organizace spojených národů pro ČSFR a 11. března téhož roku vydalo Federální shromáždění ČSFR souhlas k vyslání jednotky.  O dva dny později odletěla první skupina patnácti důstojníků Čs. armády do bývalé Jugoslávie. Pět z nich bylo určeno pro štáby UNPROFOR a deset tvořilo kontaktní skupinu důstojníků praporu mírových sil. Pod velením pplk. Karla Blahny, obsadil prapor prostor odpovědnosti v oblasti Plitvických jezer na území dnešního Chorvatska (oblast tehdejší Republiky srbská Krajina - RSK). Příslušníci praporu působili v sektoru JIH, spolu s francouzským a keňským praporem mírových sil.

Psali jsme: Osvobození koncentračního tábora v Osvětimi ...

Budovani Check pointu K. most kveten -cerven1992
Foto: Budování check pointu na Koranském mostě, květen-červen 1992 | archiv autora

K nejdůležitějším úkolům zde patřilo vybudování a zabezpečení činnosti na desítkách kontrolních a propouštěcích stanovištích (Check point), organizování mobilních pozorovacích týmů, vybudování pozorovacích míst (TANGA), dohled nad uloženými zbraněmi znepřátelených stran, ochrana obyvatel chorvatské obce Podlapač, patrolovací činnost a humanitární pomoc. Ta spočívala například v ostraze a materiálním zabezpečení dočasného tábora pro přesídlence u osady Dolní Lapač, kromě toho byl zabezpečován i doprovod konvojů s humanitární pomocí nebo konvojů s uprchlíky z RSK do Chorvatska.

3. Četa 1. roty rychlého nasazení (RRN), ve které jsem sloužil, dostala za úkol vybudovat check point u Koranského mostu, na samém začátku Plitvických jezer. To bylo strategické místo, protože most byl umístěn na hlavní silnici z chorvatského Karlovace do Titovy Korenice a také to byl první check point na území, které bylo pod kontrolou československého praporu. Silnice byla velmi frekventovaná, ať už místními obyvateli, srbskou milicí, nebo jednotkami UNPROFOR.

Psali jsme: Pražské povstání - město barikád a bitva o Český rozhlas

Budování začalo v květnu a check point byl dokončen na přelomu června a července. Jako místo pro check point bylo vybráno odpočívadlo na konci mostu ve směru na Plitvice. Úmysl byl takový, že se hlavní silnice uzavře a průjezd vozidel bude odpočívadlem. Nejdříve byl proveden ženijní průzkum v jeho okolí. Jako první se začal budovat bunkr zhruba uprostřed odpočívadla. Byl ve tvaru kruhu asi 2 m hluboký, z toho 1 m byl z pytlů písku, zbytek byl v zemi, průměr byl asi 2,5 m a střecha byla z dřevěných prken pokrytých pytli s pískem a zakryta zelenou plachtou s nápisem UN, stejně tak byly označeny ostatní bunkry. Tento bunkr sloužil při budování stanoviště i jako místo pro stráž, která pozorovala a hlídala okolí, většinou to byl 1 voják s kulometem.

Budovani Check pointu K. most kveten -cerven 1992
Foto: Budování check pointu na Koranském mostě, květen-červen 1992 | archiv autora

Další etapou bylo postavení první ochranné zdi, která chránila vnitřní prostor stanoviště. Základem zdi byly kameny a na nich byla postavená stěna z pytlů s pískem se střílnami, byla cca 20 m dlouhá a 2 m vysoká. Na konci zdi byl pak ve směru na Plitvice vykopán další, tentokrát čtvercový, bunkr zhruba stejných rozměrů jako předchozí bunkr. Vstup do bunkru byl z vnitřního prostoru stanoviště.

Pak se pokračovalo s budováním místa pro vojáky ve službě a kuchyně, která byla i jakousi společenskou místností a jídelnou. Základnou této stavby byl velký dřevěný poutač na Plitvická jezera. Při stavbě kuchyně nám byli velkými pomocníky vojáci z Roty oprav techniky a jejich TATRA 815 8x8 AV-15 s jeřábem, který celý poutač rozebral, takže zůstaly jen zabetonované dřevěné pilíře původního poutače, které pak sloužily jako základ pro prkenné zdi kuchyně. Ty byly následně z vnější strany také obloženy pytli s pískem. Vojáci z této roty nám také vyrobili velice pěknou závoru pro check point. Místo závory se také používalo dřevěné prkno s provazem, pobité hřebíky. Využití automobilu AV-15 byla jediná pomoc mechanizace při stavbě check pointu, jinak se vše dělalo ručně, což bylo velmi náročné. Zvlášť náročné bylo pak hloubení bunkrů ve skalnaté půdě, či takřka přímo na silnici, nebo i taková běžná věc jako bylo vykopání jámy pro záchod. 

Check point K. most cervenec 1992
Foto: Check point na Koranském mostě, červenec 1992 | archiv autora

Naplnění stovek pytlů s pískem, které sloužily ke stavbě bunkrů a ochranných zdí, byla také nekonečná a úmorná práce. Pytle se používaly většinou francouzské jutové nebo igelitové německé, tuším od firmy BASF. Kvůli těmto německým pytlům jsme měli jeden docela nepříjemný konflikt s pravoslavným popem, který nás dost sprostě seřval, že používáme pytle z Německa a máme je okamžitě odstranit, protože Němci jsou spojenci Ustašovců (Chorvatů). České pytle byly pro stavbu více či méně nevhodné, jelikož byly moc velké a těžké a když zmokly, tak se trhaly, proto se používaly v nejmenší míře.

Další vykopaný bunkr, byl umístěn vně check pointu před kuchyní a budoucím stanovištěm spojařské Pragy V3S, takže bunkry tvořily takový obranný trojúhelník.

Uvnitr Check pointu K. most cervenec 1992
Foto: Na závěr byla větší část check pointu přetažena maskovací sítí a to hlavně z důvodů ochrany před sluncem, byl pod ní velmi příjemný chládek. | archiv autora

Poslední etapou výstavby check pointu bylo samotné přehrazení hlavní silnice. Na to byly použity plechové kontejnery, které byly naplněny pískem. Na nich se pak postavily ochranné zdi z pytlů se střílnami a navrch byl pak natažen kruhový ostnatý drát, dodaný francouzskou armádou. Ten byl mimochodem natažený i kolem celého stanoviště.

Následně byl postaven stan, který sloužil jako ubikace pro vojáky, zatloukání kolíků do asfaltové silnice také nebylo právě jednoduché. Později byl stan nahrazen unimobuňkami, které dovezli finští vojáci. Pro ochranu stanu byla postavena ještě jedna vnitřní ochranná zeď. Na závěr byla větší část check pointu přetažena maskovací sítí a to hlavně z důvodů ochrany před sluncem, byl pod ní velmi příjemný chládek. Maskovací síť jsme bohužel po několika týdnech museli odstranit, protože jsme prý byli moc maskovaní a to vojáci OSN být nesmějí.

Cesky voj. konvoj pri prujezdu Check pointu K. most cervenec 992
Foto: Česky voj. konvoj při průjezdu check pointem, červenec 1992 | archiv autora

Check point byl také chráněn betonovými retardéry pro zpomalení automobilů. Tuto ochranu bylo nutné později zesílit o další retardéry pomocí 3 hromad písku, které byly vysypány na silnici ve směru od Plitvických jezer. Bylo to z toho důvodu, že stanoviště bylo na konci dlouhého klesání a místní řidiči kamionů v rámci šetření paliva nahoře na kopci tzv. vyhodili rychlost a dole pak už nebyli schopni včas zabrzdit. Kvůli tomu se tak check pointem prohnalo několik kamionů. Naposled to byl kamion, který vezl živé krávy a během své jízdy zdemoloval betonové retardéry, velmi těsně minul bunkr, ve kterém jsem zrovna byl, prorazil a zničil kovovou závoru. Závorou si poškodil olejovou vanu motoru a zůstal tak odstaven tři dny i s krávami u našeho stanoviště, což bylo v letním vedru velmi nepříjemné. Naštěstí se při těchto incidentech nikomu z vojáků nic vážného nestalo, i když k tomu bylo někdy velmi blízko, když například museli přeskakovat plot z ostnatého drátu, aby se vyhnuli srážce s rozjetým kamionem.

S anglickymi vojaky na Check pointu k. most cervenec-srpen  1992
Foto: S anglickými vojáky na check pointu, červenec-srpen 1992 | archiv autora

Ke stavbě check pointu se váže také historka, kdy na check point přijel na kontrolu keňský generál Robb, velitel našeho sektoru JIH. Náš check point se mu vůbec nelíbil, že je prý až moc opevněný a zvláště mu vadila dlouhá ochranná zeď, kterou nařídil zbourat, protože prý musíme být vidět. Tím nám zcela vzal veškerý elán do další práce. Naštěstí v jeho doprovodu byl jeden holandský důstojník, který naši práci pochválil a řekl, že náš check point je vynikající a generála Robba ať neposloucháme, že tomu vůbec nerozumí. Check point začal plnit svou funkci na přelomu června a července, vojáci sloužili v klasickém třísměnném provozu po 8 hodinových směnách: stráž, pohotovost, odpočinek.

Stanoviště bylo doslova náš domov a na to jakým způsobem jsme ho postavili, jsme byli velmi hrdí. Každý voják přispěl, jak nejlépe uměl. Jeden byl v civilu zedník, další truhlář atd. Přísloví o českých zlatých ručičkách se zde opravdu potvrdilo. Snad bych k němu přidal ještě jedno ryze vojenské přísloví „voják se stará, voják má“. Check point jsme přece stavěli pro sebe, pro svoji bezpečnost a i pohodlí.

S francouskymi vojenskymi novinari na Check pointu K. most cervenec-srpen 1992
Foto: S francouzskými vojenskými novináři | archiv autora

Toto stanoviště bohužel fungovalo přibližně jen půl roku a pak bylo zrušeno (duplicita s check pointem polského praporu, který byl asi o 1 km dál ve směru na Karlovac). Ale i za tu krátkou dobu jsem na něm zažil několik velmi vážných situací. Např. střelbu odstřelovače na naše stanoviště. Opravdu se nejedná o nic příjemného, když slyšíte létat střely kolem své hlavy a ani nevíte odkud. Dalším zážitkem bylo poměrně složité a vyhrocené vyjednávání se srbskou milicí, která měla svoje stanoviště asi 50 m od našeho. Srbská milice chtěla obsadit naše bunkry a použít je v boji proti skupině chorvatské armády, která byla vysazena v okolí našeho stanoviště. My jsme však byli neústupní a srbským vojákům jsme důrazně vysvětlili, že naše bunkry v žádném případě použít nemohou. Znepřátelené strany budovaly svá stanoviště poblíž pozic MS OSN hlavně z důvodu jejich monitorování, kvůli palbě mezi sebou, kterou díky vzdálenosti často odnesli i naši vojáci na těchto stanovištích. Důvodem byla také potřeba stavět stanoviště na strategické místech.

Dost složité bylo také vyřešení konfliktu mezi dvěma skupinami srbské milice, jejichž příslušníci se do sebe pustili. Nejdříve šlo o slovní potyčku, poté došlo i na fyzický kontakt přímo na našem stanovišti. Tuto situaci nakonec vyřešil můj kolega střelbou do vzduchu. Až po této výstražné střelbě se obě skupiny uklidnily.

Check point Koransky most cervenec-srpen 1992
Foto: Check point na Koranském mostě | archiv autora

Asi nejvážnější incident, jaký jsem tam zažil, bylo napadení mne a mého kolegy ve službě posádkou vozidla, která na nás po kontrole začala z odjíždějícího auta střílet. Jednali jsme s kolegou automaticky. Okamžitě jsme zalehli a chtěli jsme střelbu opětovat. Byli jsme přeci napadeni a měli právo se bránit. Avšak v tu samou chvíli k nám přiběhli srbští vojáci, kteří byli opodál a začali na nás křičet, ať nestřílíme. Na to jsme na ně s prstem na spoušti křičeli my, že se přeci nenecháme zabít. Ale to už střelba ustala a auto bylo pryč. Následně nám Srbové vysvětlili, proč se nám tak moc snažili zabránit v opětování střelby. Šlo o to, že kdybychom posádku auta zranili nebo dokonce usmrtili, nikdo z místních by nevěřil, že jsme byli v právu a chtěli by se nám za ně mstít. Daný incident byl pak nahlášen a řešen jak naší vojenskou policií, tak i srbskou.

Dnes jsem rád, že jsem tenkrát s kolegou nevystřelil. Možná bychom tu už nebyli, i když tehdy jsem to viděl trochu jinak. I takové situace jsme museli řešit a nebylo to vůbec jednoduché.

85240852_2832117616851321_8360653007058108416_n
Foto: Autor článku u mostu spolu s psím maskotem. Pejsek se jmenoval Jugo a zemřel později na psinku. Druhý pes v pozadí zemřel později na setkání s minou. Válka… | archiv autora

Ale byly i veselejší chvíle,  zejména když na našem stanovišti zastavili vojáci ostatních armád působících v rámci UNPROFOR. Jednalo se hlavně o francouzské vojáky, Keňany, Kanaďany, ale třeba i Rusy, Finy apod. Velmi rád vzpomínám na to, když na check pointu zastavili francouzští důstojníci, novináři vojenského časopisu a velmi obdivovali to, jak jsme check point vybudovali a udělali s námi takový minirozhovor a přitom si fotili nás i náš check point. Slíbili mi, že se v tom vojenském časopisu určitě objevíme a že mi pošlou výtisk. To se bohužel nestalo, ale jak jsem se později dozvěděl od jednoho našeho vojáka, který sloužil na velitelství sektoru v Kninu, tak jsme v tom časopisu nakonec opravdu byli. Škoda že ho nemám.

nasivky
Foto: Nášivky se znaky mise, praporu, 1 RRN a návlek na rukáv | CZFORCES

Nikdy nezapomenu na ty měsíce, které jsem na Koranském mostě strávil s bezvadnou partou vojáků, na které jsem se mohl ve všem a kdykoliv spolehnout.

 Autor: Martin Prokop

Komentáře

Fuji

05. 03. 2020

Zdravím všechny co byli u zrodu 3.RRN v roce 1990-1991.Sice jsem nakonec s Vámi nejel, ale byl jsem tam. Takže kromě Nekoli zdravím všechny zakladatele. Fuji 8280 a 2941 a xxxx.....

René Kijonka

05. 03. 2020

1994 Podlapač, Svračkovo Selo. Tím zdravím všechny UN
A pro Denise.. koukni do zrcadla...... sráči.

Samael

05. 03. 2020

Klobouk dolů chlapi jste machři a pro KOS jdi se vys*at kre*éne...

Neonred

05. 03. 2020

1996-1997 mise IFOR - SFOR ... Díky za pěkný příspěvek !

vlasta

05. 03. 2020

KOS...Když Jsi tam nebyl, tak nedělej chytrého....asi ani nemáš moc páru o co tam šlo, jinak bys totiž nepsal takové hovadi.y ....jinak pozdrav všem z Tanga 21 Obljajac...vlasta

Petr

04. 03. 2020

Pro Libora Bayera petr.jiricek@seznam.cz

bombero1

04. 03. 2020

A druhý komentář, který klidně můžou smazat, jsi jen totální ubožák, ruská filcka. Nic víc nejsi. a s tím si žij

bombero1

04. 03. 2020

KOS jen jsem čekal, kdy se tady objeví komunistický sajrajt a začne házet špínu. Gratuluji, vyhrál jste 1 místo. Nejdřív si zjistěte, co tam ty kluci dělali a co museli snášet. A proč tam byli. Ale myslím, že to je pod vaše rozlišovací schopnosti

Kokos

04. 03. 2020

Pro KOS
Soudruhu, to že se takto chovali někteří příslušníci jednotek jiných států, zejména v Afrických misích, ještě neznamená, že musíš házet špínu na všechny. Čest práci a rukám klid!

Josip Tonković

04. 03. 2020

Pro anonymního hrdinu pod pseudonymem KOS:
Ty víš o nějakém takovém konkrétním činu, který popisuješ? Pokud ano a máš o tom určitě i jasné důkazy, tak hupky dupky na policii tento nepromlčitelný válený zločin nahlásit.
To je samozřejmě legrace, protože nic takového neexistuje. Máš jenom nízké sebevědomí a takovéto příspěvky tě naplňují - konečně si jednou v životě můžeš připadat jako chlapák :-D

KOS

04. 03. 2020

Muj názor. Humanitní znásilňovači a vrazi. čest práci

Honkil

04. 03. 2020

Ahoj . Výsadková pod velením Bukáčka, seskoky v Český Budějovicích. Udbyna a Bunič. Krásné chvíle a spostu zážitků na území RSK.
Pěkný článek dík.

Petr

04. 03. 2020

Ani já nikdy nezapomenu na Klapavici nebo na Klisu u Vukovaru.

Monarchista

04. 03. 2020

Poděkování si ti kluci určitě zaslouží. Dělali svoji práci a nebylo to jednoduché. Díky

Swen

04. 03. 2020

připojuji se. UNPROFOR 1992 a před tím Krumlov. 3výsadková RRN "Nikolovi cvičené opice" :-)
Jen dodatečné informace k Podlapači. Naše hlídka se tam dostala v okamžiku, kdy zrovna to tam chtěli Srbové dočistit. TAkže chvíli nebylo jasné jestli se z toho dostanou. Naštěstí se jednomu z našich podařilo zavolat o pomoc na základnu na Udbině. Dodnes si pamatuji jak mi kámoš podával další zásobníky ať si je vezmu, nikdo z nás nevěděl do čeho jedeme, jen že tam jsou někde kamarádi v průšvihu a že se Podlapač etnicky dočišťuje.... až po tomhle incidentu jsme tam vybudovali check point ... zážitků fůra. Člověk na to v životě nezapomene a změní ho to. Dost lidí to tam nedalo.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací