Nowogódek, který se dříve nacházel ve východním Polsku, je dnes součástí Běloruska. V průběhu mnoha staletí byl také pod ruskou nadvládou. Náboženské, rasové, politické a vojenské otázky zamlžují historii bratří Bielských, ale nelze popřít zásluhy při ochraně, kterou jejich organizace poskytla více než 1 200 Židům, kteří přežili válku, a jejich úspěšné útoky proti nacistům a kolaborantům.

Bielští, židovská rodina potravinářů a mlynářů, se po dobytí části Polska Rudou armádou v září až říjnu 1939 stali nižšími úředníky. Tento vztah Bielských k okupantům se nelíbil polským vlastencům. Německo 22. června 1941 zahájilo operaci Barbarossa. Jakmile se německá vojska dostala do oblasti, uvedla do praxe stejné protižidovské a genocidní postupy, jaké používala v jiných okupovaných zemích. Nowogódek byl přeměněn na ghetto.

Foto: Židovští partyzáni Bielští zachránili život 1200 lidem (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Carlos Hathcock: Nejúspěšnější americký odstřelovač vietnamské války

Jeho obyvatelé – více než 350 000 lidí – začali být odváženi do koncentračních táborů. Ti, kteří zůstali, měli omezený přístup k potravinám a dalším potřebám. Jakékoli porušení pravidel bylo brutálně trestáno. Častým jevem byly okamžité i náhodné vraždy jednotlivců. Zabití rodičů a dalších členů rodiny bylo pro bratry Bielské – Tuviu, Alexandra (Zuse), Asaela a Arona – motivací k útěku do nedalekého lesa Naliboki, kam se uchýlili původně s dalšími 13 známými.

Protože měl Tuvia vojenské zkušenosti a byl nejstarším bratrem, stal se vůdcem skupiny, která nakonec zahrnovala kromě bojovníků také asi 1 230 nebojových. Z nich asi 75 % tvořili staří lidé, ženy a děti, protože Bielští měli větší zájem o záchranu lidí než o boj s nacisty. Ve skupině nikdy nebylo více než 150 bojovníků. Zpočátku bratři zřizovali podzemní obydlí zvaná zemljanky. Zřídili také bunkry, kuchyni, malý mlýn, lékařskou ordinaci, školu, koželužnu a dokonce i karanténní boudu pro nemocné nakažlivými chorobami. Pak se pustili do výroby a oprav zbraní, oblečení, bot a vůbec všeho, co potřebovali k přežití.

Časem si Tuvia a jeho bratři uvědomili, že jejich bezpečnost závisí na tom, zda porazí nacisty, a udeřili na Němce a kolaboranty, zejména na ty, kteří se dopouštěli zločinů na Židech v oblasti. Jakmile se jejich činnost rozšířila o sabotáže, nacisté své protipartyzánské operace proti skupině, která byla v té době známá jako Bielští partyzáni, zintenzívnili. V roce 1943 byla proti odboji v regionu uspořádána rozsáhlá operace. Zatímco mnoho jiných frakcí utrpělo těžké ztráty, skupina Bielski se pouze přesunula dále do lesů. Za Tuviovo zatčení byla vypsána odměna 100 000 říšských marek.

Když do oblasti dorazila Rudá armáda, situaci Bielských to příliš nezlepšilo. Zatímco sovětský velitel chtěl skupinu začlenit do svých sil, Tuvia byl proti spojení skupin; cíle Sovětů byly čistě vojenské – ale skupina Bielských se starala specificky o své nebojové příslušníky, kteří ji činili zranitelnější a pomalejší. Bielští partyzáni se však spolu se Sověty účastnili různých střetů s policejními a nacistickými jednotkami.

Psali jsme:Písek a Krev: SVD Dragunov a jeho služba v Afghánistánu

V tomto okamžiku se skupina, zřejmě kvůli politickým neshodám, rozdělila na dvě frakce, jednu vedenou Zusem a druhou stále pod Tuviovým velením. Zusova jednotka se rozhodla pro užší spolupráci se Sověty, než jakou podporoval Tuvia. Jakmile sovětská vojska porazila nacisty v oblasti, vrátili se bielští partyzáni domů. Nový režim je však nepřivítal. Sovětská tajná policie NKVD chtěla vědět, proč během pobytu v lesích neuplatňovali socialistické myšlenky. Navíc se objevily zvěsti o velké kořisti ukryté v lese. Všichni bratři Bielští byli zatčeni a vyslýcháni.

Objevila se také obvinění z válečných zločinů. Ačkoli bratři nebyli přímo obviněni, objevila se tvrzení, že se členové jejich organizace podíleli na masakru v Naliboki v roce 1943, kde sovětští partyzáni zabili 129 lidí. Tyto informace byly popřeny, protože bielští partyzáni se na toto území dostali až o několik měsíců později. Polská vláda dodnes neukončila vyšetřování.

Vztahy mezi bývalými bojovníky za svobodu a Sověty se rychle zhoršily. Asael byl odveden do Rudé armády a o dva roky později padl v boji. Tuviovi, Zusovi a Aronovi se podařilo uprchnout na Západ. Bratranec Jehuda Bielski musel rovněž uprchnout před NKVD. Tuvia a Zus nakonec emigrovali do New Yorku, kde Tuvia v roce 1987 zemřel. Následujícího roku bylo jeho exhumované tělo pohřbeno s poctou Hrdiny na hřbitově Har Hamenuchot (Hora odpočinku) v Jeruzalémě. Ani jeden z bratrů Bielských se nikdy nepovažoval za hrdinu a neusiloval o uznání za to, co dokázal.  V roce 2008 se jejich příběh stal předlohou amerického válečného filmu filmu Defiance. Edwarda Zwicka. Scénář Claytona Frohmana a Zwicka vznikl podle knihy Nechamy Tecové z roku 1993 Vzdor: Bielští partyzáni. Ve filmu si zahráli Daniel Craig jako Tuvia Bielski, Liev Schreiber jako Zus Bielski, Jamie Bell jako Asael Bielski a George MacKay jako Aron Bielski.

Zdroj: warhistoryonline