Vchodový srub čs. tvrzí, bývá umístěný co nejdál od bojové linie, pokud možno na odvráceném svahu v terénu tak, aby jej nebylo možné pozorovat a přímo ostřelovat. Představuje hlavní vchod pro osádku tvrze a vjezd pro zásobování. Nachází se v něm také hlavní nasávací otvor pro filtrovnu tvrze a rovněž evakuační místa zplodin (výfuk elektrárny, vyústění odtahů zplodin z válečných kasáren). 

Při pohledu zvenčí největší část objektu zabírá otvor chodby vjezdu pro nákladní automobily. Chodba vjezdu se lomila buď vpravo, nebo vlevo, aby se zamezilo postřelování překladiště uvnitř objektu při otevření nebo zničení vrat. Vjezd měl tři uzávěry.

Foto: Vchodový srub K - S 22a tvrze Bouda po rekonstrukci - celkový pohled | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Mřížová dvoukřídlá vrata byla první. Každé jejich křídlo (vráteň) je tvořeno ze dvou dílů – vnitřního a vnějšího. Konstrukci tvoří 20 ocelových silnostěnných bezešvých trubek a 4 ocelové pruty v místech otáčení dílů. Ty v každém dílu vrat propojuje trojce kovaných pasů. Tuhost mřížových vrat zvyšují vzpěry kotvené v bočních zdech vjezdu. Uzavření vnitřních dílů vrat obstarávají dvě závory. Manipulaci s vraty usnadňují dva odpérované podvozky, pohybující se na pojezdovém plechu, zabetonovaném v podlaze vjezdu (pro každou vráteň jeden vozík, jeden pojezdový plech). Celková hmotnost mřížových vrat je 1.005 kg a obsluhu měli zajišťovat dva muži. Úkolem mřížových vrat bylo v době míru zamezit přístupu do tvrze, umožnit přirozenou ventilaci hlavní chodby tvrze (pokud není prostor ohrožen bojovými plyny), ztížit vniknutí nepřítele k dalším vratům (padacím), zachytit část střel a střepin při ostřelování srubu…

Foto: Vchodový srub K - S 22a - rám vrat při betonáži | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Vrata padací (vysouvací) představovala hlavní a také nejmohutnější a nejsložitější uzávěr chodby vjezdu. Následovala cca 2 m za vraty mřížovými. V principu se jednalo o zařízení tvoření z částí pevných (boční a příčné vedení vrat a protizávaží – rám, nosné a opěrné elementy, části těsnící a kotevní…) a pohyblivých (deska – vráteň vrat a veškeré její části s ní pevně spojené, protizávaží). Pomocné části představovalo zařízení na otevírání (spouštění) vrat, kladky a lanové vodicí prvky, stojany, zařízení k utěsnění vrat (vyžadovala se jejich plynotěsnost), zařízení k zajištění vrat v pozici otevřeno a v pozici zavřeno, zařízení ke zmírnění nárazu vrat po vysunutí a spuštění, zařízení umožňující přejezd spuštěných vrat.

Foto: Vchodový srub K - S 22a - zabetonovaný rám vrat s povrchovou úpravou | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Rozměrově největší část padacích vrat představovala vráteň, tvořená z nosné konstrukce (ocelový plech tloušťky 2 cm a rozměru 318 x 318 cm upevněný na rámu tvořeném masivními traverzami) a ochranná konstrukce, která sestávala z 9 ks pancéřových desek o rozměrech 98,5 x 98,5 x 5 cm, připevněných k nosné konstrukci zvláštními lištami. Obě krajní desky prostřední řady byly opatřeny uzavíratelnou střílnou pro pistoli. Nerovnosti mezi pancéřovými deskami a nosným plechem vyrovnávala vrstva plátna namočeného v suříku. Protizávaží tvořené dvěma plechovými nádržemi vylitými olovem bylo těžší, než tento masivní uzávěr chodby a tak jej stále udržovalo v pozici zavřeno. Pro otevření vrat musela obsluha dvou mužů použít bubnového zdvihadla instalovaného v manipulační místnosti pod vraty – v podzemním patru vchodového srubu.

Foto: Kompletně smontovaná a svařená vrata před cestou na metalizaci | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Samočinné vysouvání vrat (uzavření) mělo trvat 15 sekund, otevření pak bylo časově náročnější. Po uzavření vrat došlo k jejich utěsnění přitlačením vrátně do těsnění (tvořila ho měkká juta) tlakem 10 tun vytvořeným šestnácti těsnidly, rozmístěnými v rámu po obvodu vrátně na každé straně po 4 kusech. Celková hmotnost vrat dosahovala cca 21 tun, z čehož pohyblivá část (vráteň a protizávaží) měla více než 15 tun.

Foto: Obě vrátně v průběhu nanášení ochranných nátěrů | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Úkolem padacích vrat bylo hermeticky uzavřít vjezd do tvrze a zachytit tlaky vzniklé při explozích dělových střel velké ráže, leteckých pum, odolat nájezdům tanků střední velikosti a odolávat přímému postřelování kanóny ráže 4,7 cm. Spolu s dalšími vraty pak vrata padací tvořila hlavní přechodový úsek SAS (protiplynovou předsíň), důležitý v systému ventilace a větrání tvrze.

Foto: Vrata dorazila před vchodvý srub | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Foto: Čerstvě upravený terén se musel zpevňovat - těžký náklad se bořil | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Za vraty padacími se v ohybu chodby nacházela stěna se střílnou pro lehký kulomet, která vjezd chránila. Vjezd do překladiště materiálu za ohybem chodby uzavírala další pancéřová vrata.

Foto: Levá vráteň šla do rámu jako první - místa k manipulaci bylo minimum | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Vrata zasouvací (posuvná), umístěná na místě více chráněném před přímým postřelováním, měla mít odolnost rovnající se ze ¾ odolnosti vrat padacích. Díky chráněné pozici a dostatečném prostoru pro jejich pohyb a ovládání jsou konstrukčně jednodušší, než vrata předchozí. I v jejich případě se v principu jedná o zařízení tvořené z částí pevných (vedení vrátní – rám, vodicí kolejnice, nosné a kotevní elementy…) a z částí pohyblivých (dvě vrátně s veškerými k nim připevněnými elementy).

Foto: Levá vráteň při osazování do rámu - pohled z překladiště materiálu (obr. vlevo) a pravá vráteň zcala zasunutá v boční kapse - sedí to na milimetry přesně (obr. vpravo) | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Pomocné zařízení představovalo vše související s utěsněním vrat. Vrátně tvoří ocelový plech o tloušťce 4 cm lemovaný a vyztužený masivními „U“ traverzami a úhelníky, v každé vrátni je vytvořena uzavíratelná střílna pro pistoli. Utěsnění vrat zajišťovalo celkem 14 těsnidel (7 na každou vráteň – 2 dole, 4 z boku, 1 nahoře) ovládaných pomocí táhel přes klikový převod umístěný na bočních stěnách. Tlačná síla na celá vrata měla dosahovat hodnoty 9 tun. Celková hmotnost zasouvacích vrat se blížila k 8 tunám, z toho pohyblivé vrátně měly asi 5,2 tun. Obsluhu by zajistili dva muži, uzavření vrat mělo trvat 30 sekund. Úkolem vrat bylo z části nahradit vrata padací, pokud by tato byla zničena, zabránit vniknutí osob a vozidel do objektu, vytvořit spolu s vraty padacími hlavní přechodový úsek SAS, ve kterém by bylo možné asanovat materiál a provést očistu osob, postižených bojovými plyny.

Foto: Obě vrátně jsou na místě - šachty těsnidel v podlaze jsou otevřené - pohled z překladiště | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Teprve za vraty zasouvacími se nachází ve vchodovém srubu překladiště materiálu. Mohlo mít dvě různé délky – 11 nebo 16 metrů – pro dva nebo tři nákladní automobily. Délku překladiště určovala síla tvrze, resp. četnost její výzbroje a tím i předpokládaná spotřeba munice a dalšího materiálu. Vedle vjezdu pro nákladní automobily se nachází vstup pro pěší řešený stejně jako vchody u pěchotních srubů velkého typu (2 x zalomení, tři uzávěry). Po stranách vjezdu a vchodu jsou vždy střelecké místnosti, jejichž zbraně měly sloužit k obraně vchodového srubu a krýt též přístupovou komunikaci.

Foto: Vrata jsou na místě - detailní pohled do podlahových šachet na mechanismy těsnidel - dosud nekompletní | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Další výzbroj se nacházela ve dvou pancéřových zvonech ve střešní desce objektu, odkud lehké kulomety zajišťovaly kruhovou obranu srubu. Kromě obvyklých místností (místnosti střelecké, ubikace, sklady, filtrovna vzduchu, umývárna a WC…) se v objektu nachází také prostor pro výsuvná (padací) a zasouvací vrata vjezdu a dvě místnosti pro radiostanice a v některých případech také dopravní kancelář.

Foto: Vrata jsou na místě - pohled z vjezdu | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Na výrobě vrat do vchodových objektů čs. tvrzí se podílelo několik firem. ŘOP v rámci snahy urychlit výrobu a rozdělit zakázky i s ohledem na zajištění zaměstnanosti v jednotlivých firmách, rozdělilo práce následujícím způsobem: mřížová vrata v počtu pěti kusů vyráběla firma A. Ippen z Hradce Králové, vše na vrata padací a zasouvací  (vyjma pancéřových desek) zajišťovala firma Ippen spolu s Legionářským družstvem v Brně, pancéřové desky pak Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Z původního záměru, zadat výrobu patnácti souprav vrat, nakonec v rámci urychlení dokončení prvních pěti tvrzí (Smolkov, Hůrka, Bouda, Adam a Hanička) sešlo a do výroby se dostalo souprav jen pět.

Foto: Zcela kompletní vrata v pozici zavřeno - pohled z vjezdu |  Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Celý proces výroby začal oslovením vybraných firem 30. dubna 1938, termín pro podání cenových nabídek ŘOP stanovilo na 23. května. Rozhodovala nejen cena, ale i časová lhůta, ve které byla konkrétní firma schopna vrata vyrobit. ŘOP počítalo s tím, že vrata mřížová budou montována v ideálním případě v září, složitější zasouvací a padací od října 1938. Každopádně do konce roku mělo být ve všech pěti stavebně dokončených tvrzích hotovo. První padací vrata se skutečně u Ippenu zkušebně sestavovala a zkoušela koncem září, na žádnou tvrz však již nedorazila. Vše přerušila Mobilizace, kapitulace a následné zastavení opevňovacích prací. Pouze jeden kus mřížových vrat se podařilo dostat na místo – na tvrzi Smolkov začala montáž silami osádky v zářijových dnech 1938.

Foto: Zcela kompletní vrata v pozici zavřeno - pohled z překladiště | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Přesto byl nakonec jeden vchodový srub čs. opevnění všemi uzávěry vjezdu vybaven! Šlo o tvrz Hůrku, kde v rámci německých zkoušek v době okupace byla celá řada plánovaného, nebo evakuovaného zařízení namontována.

Všechny uzávěry zde přežily okupaci a po osvobození se nacházely na místě. Při zkouškách došlo k postřelování padacích vrat a k jejich poškození. Po válce čs. ženisté padací vrata demontovali a odeslali do jednoho ze skladů, snad původně k opravě… Jejich stopa se nám však ztrácí. Na místě zůstal jen masivní vodicí rám, i s pouzdry pro těsnicí elementy. Mřížová vrata se nám ale dochovala, stejně jako vrata zasouvací, bohužel díky poválečným úpravám podlah a rozšíření kolejiště nejsou zcela funkční. Přesto právě tato vrata pomohla doplnit některé údaje z dobové výkresové dokumentace a z technických a přejímacích podmínek, potřebné při výrobě repliky pro vchodový srub K – S 22a Krok na Boudě.

Foto: Zcela kompletní vrata s levou vrátní otevřenou - pohled z překladiště | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Jak to bylo na Boudě? Dopisem ze dne 23. dubna 1938 firma Kruliš vznesla dotaz, související s její snahou dodržet všechny dohodnuté stavební lhůty. Žádala informace, kdy budou na tvrz dodána „mřížová, spouštěcí a zasouvací“ vrata a další materiál. Na podstoupený dotaz reagovalo ŘOP dne 30. června a veliteli Vojenského stavebního dozoru mjr. stav. Ing. Karlu Burianovi sdělilo: „…vrata vchodového objektu budou dodána do konce roku 1938, mřížová vrata během dvou, padací a zasouvací během 4 měsíců…“. Podle stupně dokončenosti zakázky ve výrobních závodech byl odhad důstojníků ŘOP vcelku realistický… Mobilizace však zastihla vjezd do tvrze bez plánovaných uzávěr a osádka musela improvizovat. K zatarasení vjezdu využila spolu s dřevěnými vraty pobitými térovou lepenkou (opatření v rámci stavby, zamezující mimo jiné i průvanu v podzemí) také různého materiálu, nacházejícího se na staveništi…

Německé zkoušky, spolu s trháním pancéřových prvků za okupace, vchodový srub tvrze Bouda silně poničily. Prostor posuvných vrat však zůstal z větší části dobře dochován, což pomohlo při rekonstrukci této části objektu. Rám dveří se osazoval do stavebně předem připravených „kapes“ cca 84 let po jejich vybetonování! S ohledem na průběh rekonstrukce se posuvná vrata dostala na místo přesně o 83 let později, než ŘOP v červnu 1938 předpokládalo. 

Foto: Detail klikového mechanismu ovládání táhel těsnidel | Ing. Radek Joudal a Hynek Marek

Rekonstrukci vchodového srubu na Boudě prováděla v letech 2020-2021 f. Navláčil stavební firma, s. r. o. ze Zlína, pro kterou subdodávku – pancéřová posuvná vrata vjezdu a dveře vstupu pro pěší – řešila firma Gamatec s. r. o. z Červeného Kostelce. A řemeslně odvedla velmi kvalitní práci.

Osazením posuvných vrat skončila 1. část třetí etapy revitalizace tvrze Bouda, kterou realizuje postupnými kroky Pardubický kraj, vlastník objektu. Tvrz získala nejen velmi atraktivní exponát, ale i důležitý prvek pasivní bezpečnosti objektu. Ten navíc poslouží i k částečné regulaci mikroklimatu ve tvrzi, což by se mělo pozitivně projevit i sušším prostředím ve vchodovém srubu.

O rekonstrukci vchodového srubu jsme na Armywebu informovali podrobně zde: 

Vchodový srub tvrze Bouda má zas své pancéřové zvony

Vchodový srub „Krok“ tvrze Bouda: Podrobný životopis objektu

Rekonstrukce vchodového srubu „Krok“ tvrze Bouda: Splněný sen, který trval 32 let

Navštívili jsme nově zrekonstruovaný vchodový srub „Krok“ tvrze Bouda

Video: Rekonstrukce vchodového srubu K - S 22a tvrze Bouda / YouTube