EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Bitva o Manilu: Japonští a čínští piráti proti hrstce Španělů

 25. 12. 2021      kategorie: Vojenská historie      0 bez komentáře
Přidat na Seznam.cz

V roce 1574 byla v severní části Luzonu spatřena flotila 62 velkých válečných džunk mířících k Manile. Velitel ostrova Juan de Salcedo okamžitě vyslal po moři tři posly, ale kvůli špatnému větru museli Španělé opustit lodě a pokračovat pěšky, takže zpráva se nedostala do Manily včas. A k Manile se blížilo opravdu velké nebezpečí. Čínský pirátský warlord Limahong se po porážce čínskou císařskou flotilou v bitvě u Kuang-tungu rozhodl přesunout svou základnu na Filipíny, aby byl blíže k výnosným obchodním trasám a dále od čínského pobřeží. Když pak zajal čínskou džunku se španělskými námořníky, od kterých se dozvěděl, že v Manile je momentálně přítomno asi jen 200 španělských vojáků, rozhodl se, že se zmocní města překvapivým útokem. Spojil se proto s flotilou japonských pirátů, zvaných wakó (Wo-kchou), které velel kapitán Šoko. Na Manilu se tak tehdy řítilo asi 4 000 bojovníků a námořníků.

30. listopadu vyslal Limahong Šokoa společně s cca 600 piráty, aby se překvapivým nočním výpadem zmocnil města. Přepad se však zadrhl už v samotném začátku, když Limahong nechal po vylodění na pláži popravit španělské zajatce, kteří se vyznali v místních vodách, takže se Šokoův oddíl dostal do nebezpečných proudů, které jeho lodě unášely k Parañaque. Po ztrátě tří lodí se Šoko nakonec rozhodl postupovat po břehu pěšky a lodě vléci na lanech. Piráti pak byli brzy prozrazeni po několika útocích na místní obyvatele, kteří je mylně považovali za muslimské bandity z Bornea.

Bez názvuFoto: Umělecké vyobrazení bitvy | Tokijská univerzita

O přítomnosti pirátů byl brzy informován guvernér Martín de Goiti, jehož opevněný dům jim stál v cestě. Ten tehdy odmítl vstát z postele a poslal pouze 10 strážných, aby zjistili co se děje. Piráti strážné rychle pobili a dům, kde se jim mezitím z okna vysmívala de Goitiho manželka, oblehli. Šoko, rozzuřený urážkami a tím, že se jim dům nepodařilo rychle dobýt, nařídil jeho zapálení. De Goiti a několik mužů uvnitř konečně pochopili bezvýchodnost situace a vyrazili proti pirátům v sebevražedném útoku. Když byl pak de Goiti mrtvý, pokračoval Šoko a jeho muži k Manile.

Místní se o obléhání guvernérova domu včas doslechli a připravili se k obraně. Dalším velitelem obrany byl Lavezaris, jehož dům se nacházel na opačném konci města. Před hradbami narazil Šoko a jeho muži na skupinu 20 arkebuzírů pod velením Lorenza Chachóna. Tomu se povedlo postup pirátů zadržet, ale početní převaha Šokoových mužů jim umožnila Španěly obklíčit a udeřit na ně, přičemž 8 Španělů zabili dříve, než si zbytek stihl probít cestu zpět k městu. Asiaté se pustili do jejich pronásledování, ale další rota 80 španělských vojáků jim vpadla do boku. Šoko, který si uvědomil, že moment překvapení je ztracen, vyzval k ústupu do Cavite, kde se znovu nalodil na Limahongovu flotilu, aby po dvou dnech odpočinku naplánoval další útok.

wako
Foto: Wakó byli piráti především japonského, ale také čínského (hlavně v pozdějších dobách) a korejského původu, kteří od 13. až do 16. století podnikali nájezdy na pobřeží Korejského poloostrova a Číny. | Osprey Publishing

Velitel obrany Lavezaris následně svolal do Manily všechny vojáky z okolí a vybudoval opevnění v předtuše dalšího útoku. Mnozí obyvatelé stále věřili, že piráti pracují pro rádžu z Bornea a tak Lavezaris zatkl dva místní muslimské náčelníky, kteří pak ve vězení dopadli jako Epstein. Celkem se Lavezarisovi podařilo shromáždit v Manile 150 - 200 iberských vojáků, 200 Ilokánských (etnikum žijící na severozápadní části ostrova Luzon) bojovníků a několik domobranců.

V noci 2. prosince byla Limahongova flotila spatřena, jak připlouvá k Manile. Za úsvitu pak došlo k dělostřelecké přestřelce, kdy flotila zakotvila a vysadila na břeh 1 500 japonských pirátů opět pod velením Šokoa. Čluny, na kterých se piráti vylodili, byly následně odeslány zpět na lodě, aby měli Šokoovi muži motivaci k boji bez možnosti ústupu. Šoko pak rozdělil své muže do tří skupin a začal postupně pálit všechny domy na pobřeží včetně kostela San Augustín v naději, že vylákají Španěly ven, kde je budou moci obklíčit. Lavezaris však jeho taktiku prohlédl a zakázal vojákům opustit hradby. Nakonec byl Šoko donucen pod palbou vydat rozkaz k útoku na hradby ze dvou směrů, přičemž třetí rotu ponechal v týlu. Také pirátská flotila se přesunula, aby měla lepší palebné postavení. Španělé se na hradbách dlouho bránili, ale pak byl jeden ze španělských velitelů, praporčík Sancho Ortiz, zastřelen, takže jeho úsek hradeb se stal nechráněným.

Piráti následně pronikli do města, kde se rozhořel boj v ulicích, při kterém byl zabit manilský starosta Francisco de León. Krátce na to byl však španělským střelcem zabit sám Šoko. Ve stejné době se španělským dělostřelcům podařilo vytlačit pirátskou flotilu ze zátoky.

Bez dělostřelecké podpory a s mrtvým kapitánem byli Asiaté vytlačeni za hradby. Oddíl velitele Salceda zahnal piráty až na pláž, ale byl nucen se vrátit, protože Limahong vylodil na pláži dalších 400 mužů, ke kterým připojil třetí Šokoovu rotu, doposud ponechanou v týlu, a celkem tak na pláži shromáždil asi 1 000 mužů. Usoudil však, že je zbytečné pokoušet se o další útoky a poslal své muže vyplenit okolí, zatímco zapálil dvě uvízlé lodě, aby odvedl Salcedovu pozornost. Španělský kapitán však lest prohlédl a udeřil na plenící piráty. Nakonec Limahong svolal své muže a pod neustálou palbou z Manily nadobro opustil pobřeží.

Španělé tehdy ztratili 70 mužů. Potvrzené ztráty pirátů jsou 400 mužů, skutečné číslo však bude pravděpodobně mnohem vyšší.

Zdroj: britannica.com

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář