EXCALIBUR
CZUB - 4M
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Historické poučení z akvizice letounů MiG-29

 27. 10. 2022      kategorie: Vojenská technika      32 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Současná modernizace českého vojenského letectva, především pak plánovaná akvizice 24 amerických letounů F-35 Lightning II, vyvolává celou řadu různých reminiscencí. Vede nás ke srovnávání s obdobnými zahraničními akvizicemi, včetně historického srovnávání, jak se s těmito úkoly vyrovnával český stát v minulosti. Zajímavým a poněkud opomíjeným příkladem je pak akvizice letounů MiG-29, realizovaná v osmdesátých letech minulého století, tedy ještě za dob komunistického Československa.

mig29Foto: Československý MiG-29 v roce 1992 v Anglii |  Anthony Noble / GFDL 1.2

Československo let osmdesátých

Tehdejší komunistické Československo a jeho ozbrojené síly, Československá lidová armáda, ovšem byly ve zcela jiné situaci, než v jaké je dnešní demokratická Česká republika a její ozbrojené síly, armáda České republiky. Komunistické Československo coby členský stát Varšavské smlouvy totiž kladlo na otázky obrany státu a na budování ozbrojených sil mnohem vyšší důraz. Obraně bylo podřízeno prakticky všechno. Armáda byla preferovaným odvětvím státní správy, a nutno říci, že tomu bylo nejen na úkor ostatních resortů, ale i na úkor životní úrovně obyvatelstva. Komunistické Československo běžně vydávalo na zbrojení částky přesahující 5% HNP (5% hranice přitom bývá považována za kritickou, za ní už se začíná projevovat uzbrojení státu), spolu s vedlejšími výdaji, obvykle ukrývanými pod hlavičkou jiných ministerstev, se pak výdaje na obranu běžně pohybovaly kolem 8% HNP, a v některých letech ještě více.

Adekvátně těmto obrovským výdajům vypadala i armáda. Ta navíc byla po sovětském vzoru budována spíše s důrazem na velikost než na efektivitu. Někdejší ČSLA proto byla velmi početná (počet vojáků v r. 1989 činil cca 200 000 osob), byla navíc vyzbrojena obrovskými, z dnešního pohledu absurdně vysokými počty vojenské techniky.

Obdobná byla i situace vojenského letectva. Vojenské letectvo proto bylo velmi početné, a disponovalo i vysokými počty vojenské techniky, především pak celkem 445 nadzvukovými letouny. Československé vojenské letectvo tak patřilo mezi nejpočetnější letectva v Evropě, a v přepočtu vojenských letadel na počet obyvatel patřilo Československo na přední místa i v celosvětovém srovnání.

Diskutabilní ale byla skladba letecké techniky. Nejpočetnějším letounem československého letectva byl známý letoun MiG-21, ten ale byl v té době již zastaralý. Jako zastaralé ale byly i o něco modernější MiG-23, a to i přes svůj relativně nízký věk. Vedení československého letectva si totiž bylo vědomo ne příliš dobrých výsledků, jakých letouny MiG-21 a MiG-23 dosáhly v izraelsko-arabských válkách. Především to, že se letouny MiG-23 a MiG-23 arabských států nedokázaly prosadit proti izraelským letounům F-4 Phantom, resp. Kfir, bylo pro československou generalitu velkým zklamáním.

Zde je ovšem třeba říci, že v podobné situaci byly všechny státy Varšavské smlouvy, protože všechny byly budovány podle stejného vzoru. Proto se celá Varšavská smlouva rozhodla přezbrojit svá vojenská letectva novým, kvalitativně vyšším typem vojenského letounu. Tím se i vzhledem k dominanci Sovětského svazu v rámci Varšavské smlouvy měl stát právě letoun MiG-29.

Letoun MiG-29

Letoun MiG-29 byl výsledkem právě ne příliš dobrých zkušeností z nasazení sovětských letounů na Blízkém Východě. Sovětská generalita si byla vědoma, že ony neúspěchy arabských letectev nebyly dány jen samotnými piloty, ale spíš zastaralou taktikou boje a především samotnými letouny. Bylo navíc zřejmé, že pouhým zlepšováním stávajících letounů Mi-23 nelze dosáhnout nějakého zásadného zlepšení. Sovětské vojenské letectvo navíc hledalo odpověď na americké letouny F-15, ale i letouny F-16. I proto se sovětské vedení v tehdejší konfrontační atmosféře studené války rozhodlo na tento stav odpovědět konstrukcí hned dvou nových letounů. Těmi byly letouny Su-27 (které měly představovat jakýsi analog amerických letounů F-15) a menší, lehčí letouny MiG-29 (které pro změnu měly představovat analog americkým letounům F-16).

Svou roli zde ovšem sehrál i faktor politický, daný disproporcí mezi jednotlivými státy Varšavské smlouvy. Sovětský svaz coby hlavní stát Varšavské smlouvy byl stát obrovský, s mimořádně rozlehlým územím. Proto už tehdy sovětské vojenské velení upřednostňovalo větší letouny Su-27 s vyšším doletem. Oproti tomu ostatní státy Varšavské smlouvy včetně bývalého Československa byly poměrně malé. Proto jim plně postačovaly letouny s doletem menším, a v neposlední řadě také letouny levnější a méně provozně náročné. Sovětské vedení si toho bylo dobře vědomo, a proto v jeho kalkulech měl letoun MiG-29 představovat standardní nadzvukový stíhací letoun států Varšavské smlouvy.

Nemalou roli sehrál i faktor ekonomický, kdy na sovětské politické velení čím dál více doléhala slábnoucí ekonomika Sovětského svazu. Letouny MiG-29 se měly stát důležitým vývozním artiklem. Letouny MiG-29 měly navíc být exportovány i do států mimo Varšavskou smlouvu. Díky tomu se letouny MiG-29 dostaly do celé řady zemí, např. Indie, Iráku či Sýrie.

MiG-29 z hlediska technického

Z hlediska ryze technického byl letoun MiG-29 zdařilou konstrukcí. Již první pohled na letoun MiG-29 napovídá, že se tento letoun principálně odlišoval od předchozích sovětských letounů, především od letounů MiG-21 a MiG-23. Elegantní tvary dávaly letounu MiG-29 vynikající aerodynamiku, MiG-29 byl prostě něco jiného než „létající tužka“ MiG-21. Díky tomu se letoun Mig-29 vyznačoval mimořádnou obratností, kterou udivoval návštěvníky např. na letecké show ve Farnborough.

Vysokou obratnost letounu umocňoval i jeho pohon, tvořený dvěma motory RD-33. Nutno ovšem říci, že stejně jako i další sovětské motory byly RD-33 velmi „žíznivé“, a i z toho vyplýval relativně omezený dolet letounu MiG-29.

Velkou kvalitativní změnu – především ve srovnání s předchozími sovětskými letouny - přinášel mozek letounu, radiolokátor N-019 EA Rubin, s dosahem 70 km. Ten mohl sledovat současně až 10 cílů. Silnou stránkou letounu MiG-29 byla i jeho výzbroj. Tvořily ji především rakety R-27R a R-27T, dále rakety R-60 a R-60M a především rakety R-73. Tuto raketovou výzbroj doplňoval výkonný kanon GŠ-30 ráže 30 mm.

Oproti tomu letoun MiG-29 (ve svých prvních verzích) neměl prakticky žádnou možnost působit proti pozemním cílům. Je ale třeba říci, že to tehdy nebylo vnímáno jako nevýhoda, protože působení proti pozemním cílům bylo doménou jiných letounů, především typů Su-25 a Su-22.

Není tedy divu, že na tehdejší československou generalitu letoun MiG-29 silně zapůsobil. Politická reprezentace státu a vedení ČSLA se proto rozhodlo zavést do výzbroje celkem 72, podle některých pramenů jen 60 letounů MiG-29.

Zde je ale třeba upozornit na jeden, někdy opomíjený fakt. Vzhledem k vysokým kvalitám letounu MiG-29 sovětští vojenští odborníci, ale i plánovači Varšavské smlouvy předpokládali, že letouny MiG-29 budou starší letouny MiG-23 a MiG-21 nahrazovat v poměru až 1:4. Právě to je důvod, mělo být nových letounů MiG-29 objednáno relativně málo (na tehdejší poměry). Proto jsou nesmyslné některé nářky nad tím, jak kdysi bylo československé letectvo silné, že mělo 445 letounů, a že dnešní české, případně i slovenské letectvo je vedle toho pouhým trpaslíkem. I kdyby hypoteticky nedošlo k pádu komunistického režimu a demokratickým změnám v r. 1989, někdejší československé letectvo by prošlo výraznou redukcí (byť zřejmě ne tak výraznou). Lze navíc poukázat na fakt, že podobnou extenzivní cestou, jakou šlo tehdejší československé letectvo, nejde dnes prakticky žádný stát, což také o něčem vypovídá.

Na druhou stranu lze zmínit, že v tehdejším vojenském velení, ale i politickém vedení ČSSR se objevovaly i úvahy na zakoupení menšího počtu letounů Su-27 ( 24-36 ks). Tyto úvahy ale nikdy nepřekročily rámec teoretických úvah, na rozdíl od poměrně jasných plánů na postupné zavádění letounů MiG-29. Je proto pravděpodobné, že by československé letectvo letouny Su-27 nezavedlo, a že by se orientovalo právě na letouny MiG-29.

Akvizice letounů MiG-29 Československem 

Akvizice letounů MiG-29 Československem ale brzy narazila na problémy. Původně plánované hladké zavedení letounu MiG-29 do výzbroje ČSLA, obvyklé při nástupu prakticky každého sovětského letounu, se tak výrazně zpomalilo. To zásadně poznamenalo celou akvizici a ovlivnilo tak osud letounů MiG-29 v bývalém Československu, ale i v následnických státech, České republice a Slovenské republice.

Předně je třeba říci, že prakticky celý východní komunistický blok, vedený Sovětským svazem, v osmdesátých letech procházel obrovskými ekonomickými problémy. Po desetiletích aplikace komunistické ekonomické teorie, příznačné nejen silným etatismem, ale také omezováním osobní svobody a autoritativním stylem řízení státu, se čím dál více ukazovalo, že se tento model vyčerpal. Sovětskému bloku nepomohlo ani krátké oživení v sedmdesátých letech, které přišlo po vypuknutí ropné krize r. 1973, ze které Sovětský svaz coby největší světový producent ropy velmi profitoval, a které pomohlo i dalším státům sovětského bloku. Ekonomika socialistických států brzy opět upadla do letargie, a docházelo k trvalému poklesu hospodářského růstu.

Týkalo se to především samotného Sovětského svazu. Sovětský svaz se s ekonomickými problémy potýkal snad nejvíce, protože jeho ekonomické problémy byly umocněny jak obtížnou správou této obrovské země, tak i globálními ambicemi sovětských představitelů, kteří ovládali nejen státy Varšavské smlouvy, resp. RVHP, ale také celou řadu spřízněných rozvojových zemí. Sovětský svaz vyčerpávaly i mimořádně vysoké výdaje na obranu, které se běžně pohybovaly mezi 20-25% HNP. Situaci nedokázal zachránit ani zvýšený prodej nerostného bohatství.

Situaci tak podle sovětských plánů měl zachránit zvýšený zbrojní export. Sovětští představitelé se spoléhali na to, že Sovětský svaz byl schopen produkovat prakticky celé spektrum bojových systémů, od ručních zbraní až po nadzvukové letouny či válečné lodě. Sovětský svaz se také spoléhal na své vůdčí postavení v komunistickém bloku, kdy představitelé Sovětského svazu mohli mnoha státům akvizici jeho zbraňových systémů do značné míry nařídit. Sovětští vojenští představitelé ale sázeli i na vysokou kvalitu některých nových zbraňových systémů, které se podle jejich názoru měly vyrovnat západním zbraňovým systémům, a které tak měly být pro potenciální uživatele více atraktivní. Letoun MiG-29 měl být právě takovýmto zbraňovým systémem.

Je ovšem třeba podotknout, že politické vedení Sovětského svazu předpokládalo i úplnou změnu ve zbrojních dodávkách do spřátelených zemí. Po dlouhá desetiletí to totiž fungovalo tak, že dodávky sovětských zbraní byly realizovány na dlouhodobé úvěry, a to za výhodných podmínek. U některých zemí (Sýrie, Irák) pak tyto úvěry nebyly téměř spláceny. Sovětský svaz tak minimálně část svého zbrojního exportu dotoval. Nutno říci, že s podobným problémem se potýkalo i tehdejší Československo. Právě to ale měl nový přístup změnit. Sovětský svaz začal za své zbraně požadovat tvrdou měnu, kterou tolik potřeboval. Týkalo se to i dodávek do států Varšavské smlouvy.

Lze připomenout i to, že sovětské zbraňové systémy byly často dodávány i v rámci barterového obchodu, tedy výměnou za zboží z odběratelských zemí – právě na tento model se sovětský blok hodně spoléhal. Po desetiletích aplikace tohoto systému ale bylo zřejmé, že tento zdánlivě výhodný model nefunguje – státy odebírající sovětské zbraně své dodávky plnily většinou liknavě. I to se rozhodli sovětští plánovači změnit, a za zbraňové systémy začali požadovat mnohem vyšší počty odebíraných produktů.

Není divu, že se této změně přístupu Sovětského svazu začali představitelé států Varšavské smlouvy a RVHP bránit. Týkalo se to i tehdejšího Československa, a to právě při akvizici letounů MiG-29.

Československo let osmdesátých

Také někdejší Československo se v osmdesátých letech stejně jako ostatní státy sovětského bloku potýkalo s ekonomickými problémy. Hospodářský růst stagnoval – a to i podle oficiálních čísel, která přitom obvykle byla nadhodnocována.

V neposlední řadě hospodaření Československa zatěžovaly i již zmíněné vysoké vojenské výdaje. Ty byly nadprůměrné i v rámci sovětského bloku, a vysoce překračovaly vojenské výdaje srovnatelně velkých kapitalistických států. Ona dvousettisícová armáda polykala neúměrnou část státního rozpočtu. Velké náklady si vyžadovaly i akvizice vojenské techniky. Právě náklady na akvizice sovětské techniky se tak staly přirozeným terčem kritiky některých pragmatičtěji uvažujících představitelů komunistického režimu, kteří chtěli omezovat náklady na tyto akvizice a ušetřené prostředky investovat do jiných, civilních odvětví státního hospodářství. To samozřejmě vedlo k opakovaným střetům se sovětskými představiteli. Stalo se tak právě při akvizici letounů MiG-29. Ten se sice samotným vojákům velice líbil, zcela jiný pohled na něj ale měli ekonomové a národohospodáři.

Mig-29 především byl na svou dobu drahý. Letoun MiG-29 se sice v mnoha ohledech vyrovnal západním letounům, především letounům F-16 či Mirage, bylo tomu tak ale především díky tomu, že do jisté míry převzal jejich konstrukční filozofii. Aplikace moderních technologií způsobila, že letoun MiG-29 měl výrazně vyšší cenu, než jeho předchůdci, především letouny MiG-23. Pořizovací cena letounů MiG-29 byla pro státy Varšavské smlouvy přitom pořád byla nižší než cena pro jiné státy, např. Indii.

Letouny MiG-29 také měly mnohem vyšší provozní náklady než předchozí generace letounů. I samotná spotřeba paliva u relativně těžkého, dvoumotorového letounu MiG-29 byla nesrovnatelně vyšší než u lehkých, nenáročných letounů MiG-21. K tomu si přidejme i fakt, že letoun MiG-29 si vyžadoval bohaté zásobování náhradními díly - i za jejich dodávky přitom Sovětský svaz začal požadovat tvrdou měnu. Celkové náklady tak umocnily vysokou pořizovací cenu letounů MiG-29, a vystřelily jejich akvizici do závratné výše.

Není tedy divu, že se někteří pragmatičtěji uvažující političtí představitelé komunistického režimu začali této akvizici bránit. Je navíc třeba si uvědomit, že v té době se ve vládnoucí KSČ již čím dál jasněji rýsovala dvě křídla – ortodoxní křídlo, představované především lidmi spojenými s normalizací po r. 1969, a reformní křídlo, které usilovalo o reformu modernizaci systému. Právě tito reformisté, což byli většinou technokraté z jednotlivých ministerstev, chtěli spíše omezovat vojenské výdaje a tedy i výdaje na akvizice vojenské techniky. Tito lidé si také víc než ideologicky založení představitelé ortodoxního křídla uvědomovali, jaké jsou celkové náklady na tuto akvizici, a jak prostředky vynaložené na letouny MiG-29 budou chybět v národním hospodářství. Je tedy přirozené, že se tito pragmatici začali akvizici letounu bránit.

I proto se o otázku pořízení letounů MiG-29 začal vést mezi jednotlivými křídly KSČ, mezi ideologicky založenými lidmi z ortodoxního křídla, a mezi moderně uvažujícími reformisty tvrdý boj. Docházelo i k osobním útokům; někteří nepohodlní jednotlivci, kteří se této akvizici bránili, byli zbavováni svých postů. I to ukazuje na charakter tehdejšího režimu, ale také na to, jaké procesy dokázala vyvolat zdánlivě dílčí vojenská akvizice. A pro některé reformisty, ale stejně tak i pro ono ortodoxní křídlo pak byla i akvizice letounů MiG-29 důvodem, proč své postoje ještě více zradikalizovali. Je navíc třeba si uvědomit, že ve stejné době probíhaly akvizice i dalších sovětských letounů – bitevních Su-25 a stíhacích bombardérů Su-22. Také tyto akvizice měly nemalou hodnotu. Vysoké náklady na nákupy výzbroje v zahraničí proto byly trnem v oku čím dál většímu počtu lidí, a to i lidem ve významných pozicích.

Díky historickému odstupu víme, jak toto střetnutí dopadlo - oni reformně uvažující členové KSČ byli poraženi. Do tohoto boje se totiž vložila menší, ale zato vlivná skupinka centristů (včetně samotného prezidenta G. Husáka), kteří jen chtěli, aby se celý systém nějak udržel – jakkoliv, a pokud možno v klidu. Právě díky nim bylo rozhodnuto sovětskému nátlaku vyhovět, a letouny MiG-29 si pořídit i přes vysoké náklady, které to vyžadovalo.

Na obranu rozhodnutí tehdejších politických představitelů ČSSR je ale třeba uvést jeden důležitý, klíčový fakt. Tehdejší Československo bylo de facto okupovaným státem – v zemi již od r. 1968 byla umístěna sovětská vojska. Ta přitom byla velice početná, pro Sovětský svaz navíc nebyl problém kdykoliv počet těchto vojáků navýšit. Nikdo nevěděl, jak se sovětské vedení, a tedy i ona okupační vojska zachovají při nějakém náznaku nesouhlasu se sovětskou politikou. Představitelé komunistického Československa navíc v té době již věděli, s jakými ekonomickými problémy se Sovětský svaz potýká, a že to vede k radikalizaci některých sovětských představitelů. Proto se i pragmaticky uvažující reformisté nakonec rozhodli rezignovat ze svých postojů.

Přesto se představitelům československé vlády (ve které byli hojně zastoupeni právě reformisté) podařilo dosáhnout aspoň jednoho – celá akvizice letounů MiG-29 byla pozdržena. Náklady na tuto akvizici se tak podařilo rozložit do více let, čímž se podařilo celkové náklady aspoň částečně snížit. I proto akvizice letounů MiG-29 postupovala pomaleji než při předchozích akvizicích. A i jednání s československou stranou vedla Sověty k tomu, že raději začali upřednostňovat dodávky letounů MiG-29 do jiných zemí, především do zemí mimo Varšavskou smlouvu. Vzhledem k nižšímu tempu dodávek se tak dostala do výzbroje československého letectva jen poměrně omezené množství letounů MiG-29 – i s dodávkami, které se uskutečnily až po listopadu 89 (!), se celkový počet těchto letounů vyšplhal jen na 20 ks. Ty následně sloužily v letectvu již demokratického Československa, a později byly rozděleny mezi oba následnické státy, Českou republiku a Slovenskou republiku. Ale to je už jiná kapitola.

Pokud se na onu tehdejší akvizici letounů MiG-29 komunistickým Československem podíváme s určitou historickou retrospektivou, a přihlédneme-li k tomu, jaké diskuse dnes vyvolává akvizice letounů F-35 (a stejně tak i předtím letounů Gripen), pak je nápadné, jak moc negativní reakce ona akvizice letounů MiG-29 vyvolala. Vedla k fatálnímu rozporu mezi samotnými vládními resp. stranickými činiteli – v totalitním, zdánlivě monolitním státě!

Je navíc třeba si uvědomit, že v té době do této diskuse nijak nebyla vtažena veřejnost – vzhledem k totalitnímu charakteru Československa to fungovalo tak, že vláda, resp. vládnoucí KSČ něco nařídila, a ostatním nezbývalo než se tomu přizpůsobit. Komunistický režim měl navíc kontrolu nad tiskem – do něj se tak fakticky nemohla dostat žádná výraznější kritika systému, natož kritika takového procesu, jakým je nákup vojenských letounů. Vojenský tisk jen informoval o takticko-technických parametrech nových letounů, a pro běžné novináře pak byla vojenská témata tabu. V té době navíc ještě neexistovala moderní média, internet, facebook atd. Kdyby tomu tak bylo, byly by ony debaty jistě mnohem ostřejší. A kdo ví, kam až by tyto debaty mohly režim dovést.

Proto bychom měli i vzhledem k této historické zkušenosti onu v současnosti plánovanou akvizici nových nadzvukových letounů pro AČR i přes vysoké náklady vnímat s určitým nadhledem. Jistě, lze uvažovat nad tím, které řešení je ekonomicky výhodnější, které je efektivnější. Berme to ale tak, že žádný technický systém nemůže sloužit donekonečna. Týká se to i nadzvukových letounů, které mohou sloužit max. 35-40 let. Každý člověk, každá generace si proto zažije i generační obměnu i u letounů vojenského letectva, a to i několikrát za život.

Důležité ale je, že nadzvukové letouny nemají žádnou technickou alternativu, nelze je ničím nahradit, žádným technickým systémem. V potaz berme i to, že obdobné problémy se řeší prakticky ve všech zemích. I proto bychom měli otázku pořízení nadzvukových letounů vnímat jako historickou nutnost, které se nelze vyhnout, byť to má samozřejmě negativní vliv na kapsu každého z nás, každého daňového poplatníka.

Především bychom si ale měli uvědomit, že ony nadzvukové letouny jsou dnes, vzhledem k válce na Ukrajině a celkovému zhoršení bezpečnostní situace v Evropě, potřebné více než kdykoliv jindy.

Zdroj: britannica, globalsecurity.org

 Autor: David Khol

Komentáře

Pavel.k

30. 10. 2022, 19:00

dekuji za velice zajimavy clanek. ukazuje nakup zbrojniho systemu ve svetle celkove ekonomiky statu. rozhodne si proto myslim, ze ACR by mela dat prednost Jas-39. ACR potrebuje investovat uplne do vseho a mohla by dopadnout jako CSLA. V pripade Grippenu se rozhodne nejedna o starej kram. Naopak je v kontextu ckanku videt, co dovede nadhodnoceny pozadavek, ktery je nad moznost danne zeme. Vzdyt i USA sve "chudsi" spojence zasobovalo kupr F-5 Tiger II. nedoshoval kvalit Phantomu, ale svou sluzbu udelal se cti. Navic je treba zduraznit, ze zapadni staty vzdy davali duraz na vycvik a koordibaci mezi jednotlivymi castmi armad a na aktivni simulaci nepratelske cinnosti. to VS nikdy nemela. Tam se vzdy jelo na mnozstvi.

Veritas vincit

31. 10. 2022, 08:13

Pavel.k
"rozhodne si proto myslim, ze ACR by mela dat prednost Jas-39."
*
Jas-39 Gripen je na konci svého technologického a životního cyklu.
Poměr uživatelů F-35 a Jas-39 je myslím více než zřetelný.
„Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci.", Tomáš Baťa

Šebesta

28. 10. 2022, 09:50

Pane Flek souhlasím a váš exkurz do doby před listopadem 89 dokazuje starou pravdu. Komunistům nikdy nezáleželo na obyčejných soldátech. Pro ně to byl jen takzvaný KANONENFUTR !

Vaclav Flek

28. 10. 2022, 21:36

pro Sebesta :

Pane Sebesto, dekuji za reakci, ale ja to myslel trochu jinak - totiz, ze i ten komunisticky stat se svymi zdanlive neomezenymi vydaji na zbrojeni narazil na limity. Proto se stalo, ze pokud chtelo mit letectvo Migy 29, chybelo u motostreleckych a tankovych pluku zakladni vybaveni prapornich obvazist, zarucujici jeich cinnost v prubehu boje. To by v pripade valky znamenalo zbytecnou smrt tisicu vojaku, kterym by nemohla byt poskytnuta adekvatni predlekarska pomoc, spocivajici v zastaveni krvaceni a protisokovych opatrenich. Jiste by se dalo najit vice prikladu, mozna jeste nazornejsich, ale tento je z me bezprostredni zkusenosti.

Nemusi to nutne znamenat, ze komunistum na zivotech nezalezelo, spise jiz stat nemel na dalsi vydaje prostredky, nebot se proste "uzbrojil". Proto jsem toto zdanlive odtazite tema otevrel v clanku, venovanem akvizici Migu 29.

Vaclav Flek

27. 10. 2022, 23:11

Letecke problematice prilis nerozumim a clanek jsem privital jako velmi zajimavy s radou pro mne novych informaci. Vadila mi jen jeho rozvleklost (nektere veci se opakovaly), a pak take stylisticka chudost (slovo "akvizice" je v clanku alespon padesatkrat, aniz by se autor pokusil o vyjadreni jinym slovem). Bud jak bud, dekuji.

Ja mam zvlastni, ale mozna trochu souvisejici, zkusenost z uplne jine oblasti. V dobach komunismu nam na Vojenske lekarske akademii predvadeli praporni obvaziste motostreleckeho ci tankoveho pluku. Melo poskytovat tzv. predlekarskou prvni pomoc primo na bojisti a skladalo se ze zdravotnicke verze BVP a tymu zdravotniku. Pri vyuce byla demonstrovana zdravotnicka verze BVP v piskovych barvach, udajne urcena k exportu do tehdy "spratelene" Libye. Vse se nam posluchacum zdalo logicke a do sebe zapadajici.

K soku doslo az pote, co jsem u nasi tankove divize, kde jsem nastoupil jako nacelnik zdravotnicke sluzby pluku, zjistil, ze se obvaziste tankovych praporu sklada nikoliv z BVP, ale z terenniho vozidla UAZ, upraveneho pro odvoz nositek s ranenymi. Nebylo potreba velke fantazie k predstave, jaka by asi byla zivotnost tohoto vozidla a jeho posadky na tankovem bojisti mezi tanky a obrnenymi trasportery, pod trvalou palbou delostrelectva a leteckych bomb. Vetsina prapornich obvazist by zrejme skoncila v prvnich deseti minutach boje, pokud by tedy chtela plnit svoji roli. Na mou otazku, kde jsou ta zdravotnicka BVP (tedy vozidla, svymi parametry odpovidajici ostatnim vozidlum na bojisti) jsem dostal odpoved, ze na ne armada nema zdroje, nebot existuji jine, "dulezitejsi a drazsi" projekty. Zrejme tim byla myslena prave akvizice letounu MiG 29. Z koncepce praporniho obvaziste tankovych a motostreleckych pluku se tak stala Potemkinova vesnice.

Jinymi slovy, v pripade tehdejsi mozne valky na evropskem bojisti by byly clanky zdravotnicke sluzby v prvni linii odsouzeny ke zkaze a nenaplneni sveho poslani To by jiste vedlo ke zbytecnym ztratam na zivotech ranenych vojaku, jakkoliv ti meli pravo verit, ze o ne v pripade zraneni bude postarano. Omlouvam se za exkurz, ale myslim, ze s planovanym ziskam novych migu trochu souvisi.

Dr. Beir

27. 10. 2022, 12:24

Pěkný článek.
Bohužel, dnes armáda je jen stínem té původní a není schopná ubránit kraj natož stát.
Mig 29 je elegantní stroj, který byl srovnatelny s Mirage 2000C. Ostatne si to "rozdaly" proti sobe myslim v roce 1994. Mig stál 160 mil Kč a to nebylo zrovna málo. Novější motor mel výdrž asi 2 000 hodin.

Zdeněk

27. 10. 2022, 13:29

Fantastické, čtyři výroky a tři z nich lživé nebo zavádějící :thumbsup:

- AČR je 8. armáda Evropy a je silnější než například běloruská
- MiG 29 je bezesporu krásné letadlo, ale západním strojům 4. generace se vyrovná (nebo je i překoná) pouze v obratnosti, ve všech ostatních parametrech zaostává ... ovšem schválně, kolik reálných soubojů za posledních 40 let proběhlo v režimu dogfight?
- motor RD 33 v nejnovějším provedení vydrží asi 1400 hodin, ale to vyžaduje péči jak v bavlnce a piloti se na přídavné spalování nesmí ani podívat ( ty máš s tím zaokrouhlováním na celé tisíce problém tak nějak všeobecně, co?)
- 160 mil Kčs, tak to je skoro pravda, ovšem bylo to korun devizových, takže na dnešní peníze asi tak 2,4 až 2,8 mld. Kč za jeden trup bez náhradních dílů a výzbroje a samozřejmě také bez nákladů na pozemního vybavení a zabezpečení, které bylo právě u MiG 29 extrémní. Takže jakpak je to s těmi "drahými" F-35 a "levnými" MiG 29, co?

Cidlink

27. 10. 2022, 15:23

No nevím, ale spíš vaše výroky jsou jsou poněkud zavádějící :-)
- Bělorusko má armádu poloprofefionální s početním stavem cca 48k, proti tomu ČR plně profesionální s cca 27k
- RD33K má uváděný resurs 1000h a poloviční cenu proti f100
http://www.leteckemotory.cz/teorie/srovnani.php

Zdeněk

27. 10. 2022, 15:41

a) Třicet pět armád světa (2019)
https://vlast.cz/ceska-armada-se-umistila-v-zebricku-35-nejmocnejsich-armad/


b) tak za prvé, Mig 29 potřebuje dva motory, tím se nám ta cenová výhodnost trochu zamíchá a navíc, pro RD 33 - doba do generální opravy 200 až 1000 hodin, životnost 350 - 1400 hodin podle verze.

Zdeněk

27. 10. 2022, 16:10

Jo a ještě drobnost, pokud vyberete RD 33K, tak ho samozřejmě budeme porovnávat alespoň s F110-GE-400 a pochopitelně ne s první generací motorů F100, to pro příště ...

Dr. Beir

27. 10. 2022, 20:18

Srot z vychodu srovnatelny se srotem ze zapadu. Jeden Srbsky Mig 29 v r 1999 sundal F 16.
Motory jsou sice stále typu RD-33, ale třetí série montovaná na letouny SMT má resurs 1 000 hodin a celkovou životnost 2 000 hodin.
Podle generála Miroslava Vacka nás přišel MiG-29 při nákupu na 160 milionů korun za kus (včetně výzbroje v objemu šesti palebných průměrů), zatímco MiG-23 o deset let dříve na 80 milionů korun za kus (pozor, nelze porovnávat absolutní hodnoty tehdejších finančních částek s dnešní dobou - navzdory pohledu dnešní optikou se nejednalo o žádný pakatel ).

Dr. Beir

27. 10. 2022, 20:21

Jo přesně tak. Česká armáda nedokáže pokrýt Česko - Slovenskou hranici. Muze se tak max zucastnit nejakych okupaci po boku silnější armady.

Zdeněk

27. 10. 2022, 20:50

Pivní hlavo, když opisuješ doslova podstatné části z článku, tak vždy cituješ. Je to základní slušnost k autorovi, v tomto případě Radku Folprechtovi, udělám to tedy za tebe:

https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/mig-29-ceskoslovenske-letectvo.A210303_181538_vojenstvi_erp

Jo a mimochodem, zjisti si, co je palebný průměr, mimochodem pro MiG 29 je uváděn jako 150ks munice 30mm ...

p.s. že svůj nepodložený blábol opíšeš, nebude to menší blábol ...

Dr. Beir

28. 10. 2022, 08:45

Zdeněk
Je zvláštní, že ty máš problem. Ano, citovat jsem z clanku a co ma byt. Clanek je pěkný a poučný. Ty jsi zřejmě nehezky a odpudivy člověk ....
Proto jsou knihy, casopisy a internet, ze kzerych lze získávat infornace. Tak nazdar!

Jiří

28. 10. 2022, 12:06

Letadla, finance, ani řeči kolem mě nezajímají, ale tvrdit, že naše armáda je 35 nejlepší na světě a 8 v Evropě je neuvěřitelný nesmysl. Je jedno kdo co počítá a s jakých informací vychází. Naše armáda je štábně přebujelý aparát, kdy jsme schopni v poli postavit max. 2000 vojáků a s tím opravdu neubráníme ani okres. Pár desítek elitních vojáků to nespasí. Takže o letadlech a motorech si pište co chcete, tomu nerozumím, ale vychvalovat naši armádu může jen totální neználek.

Zdeněk

28. 10. 2022, 13:12

Pivní hlavo, necitoval jsi ze článku, ale kopíroval jsi ze článku, to je dost podstatný rozdíl, ovšem chápu, že pro tvou intelektuální kapacitu je tento rozdíl naprosto nepochopitelný...

Zdeněk

28. 10. 2022, 13:29

Jiří, velmi rád bych znal vaši erudici, která vás osobně opravňuje k hodnocení AČR, do té doby dám s dovolením přednost mezinárodnímu hodnocení podle odborných kritérií, byť připouštím možnost omylů, například hned na druhém místě ...

Ovšem už samotné tvrzení o 2000 vojácích a pár desítkách elitních vojáků prozradí mnohé ...

Dr. Beir

28. 10. 2022, 14:13

Zdeněk
Co chceš vemeno.
Jsi takový prudič, který nikoho nezajima. Na střední me obcanku ucila zast. reditele komouška, která tomu verila. Jednou me už fakt nasr..a, tak jsem ji rekl, že je rudá kur.a. Chtela me vyrazit ze skoly. No naštěstí byl podzim 89. Skolu jse zdárně dokoncil a doufam, že se skvarila v pekle.
Venuj se vnoucatum a objimej stromy, pry to uklidňuje.

Zdeněk

28. 10. 2022, 14:31

Děkuji za exkurzi do tvého nitra, je velmi poučná, vzdělaný intelektuál se pozná okamžitě ...

Jiří

28. 10. 2022, 15:37

Moje erudice? 30 ti leté působení u toho spolku. Mezinárodní hodnocení je jen hra čísel, uvádí se např. 125 tanků, výsměch, bojeschopných asi 20. Pokud se mělo vyčlenit na nějakou akci 500 vojáků, nastal problém kde je vzít a nekrást. Ono stačí spočítat všechny stupně velení, kolik tam z těch 20000 sedí vojáků, pak struktura jednotlivých brigád a praporů, opět s velením a zabezpečením a moc Vám toho na boj nezůstává (na boj počítejte mužstvo max. do velitele roty), vyšší stupně nebojují, boj řídí. Nemáme raketové vojsko, protiledlovou obranu, těžké dělostřelectvo. Naše armáda je budovaná jako expediční sbor na akce NATO. Takže ano, se stavem naší armády jsem dostatečně obeznámen.

Zdeněk

28. 10. 2022, 16:48

30 let v armádě - možná ano, možná ne, papír potažmo tato diskuze snese mnohé ... což pochopitelně platí oboustranně.
Každopádně rád si poslechnu, která z evropských armád neřeší obdobné problémy.
Chcete mít silnou a akceschopnu armádu, ale za to jaksi nikdo nechce platit, máme přeci mír a kdo by nás napadnul, mělo by se šetřit, navíc se krade (což je jistě pravda) a nikdy to nebude potřeba, mělo by se víc šetřit nebo alespoň víc myslet na lidi ... nevím jak vy, ale já to vidím jako dost začarovaný kruh. Co navrhnete jako řešení?
Nedomnívám se, že kdybychom měli jako kdysi 2000 tanků, kolem 6000 BVP, přes 400 letadel a 200 000 vojáků, že bychom byli obranyschopnější.

p.s. Já jsem díky 24.2. docela optimista, že to jako budíček postačí.

Jiří

28. 10. 2022, 18:30

Možná ano, možná ne, ale všechny mnou uvedené údaje jsou ověřitelné a dohledatelné. Nepotřebujeme větší armádu, jen je třeba změnit její strukturu, stupně velení nějak zapomněli zeštíhlet. Je otázka, zda vůbec potřebujeme armádu, ale to je na jinou debatu.

Zdeněk

28. 10. 2022, 18:54

Otázka jestli potřebujeme armádu byla minimálně na takových 30 let vyřešena v únoru tohoto roku, otázka snad zní, zda potřebujeme vševojskovou armádu ...
Ovšem s tvrzením "hodně generálů, málo vojínů" mohu souhlasit, nicméně, která mírová armáda civilizovaného státu neřeší obdobné problémy?

Dr. Beir

28. 10. 2022, 20:19

Zdeňku
Ty vemeno.
Exkurze to je možná do mého mladí, ale stále jednám přímo a nikomu se neklanim. Na mnoho názorů i (lidi v český spolecnosti totálně seru cikan, ukroš atd.) a nezajímáji mě. Nic mi nedají a zbytečně bych s nimi ztracel svůj drahoceny cas.
Před každým šmejdem stojim hrdě a vím, že je zmrd.

Zdeněk

28. 10. 2022, 20:40

Bože, jak krásná a bohatá je ta naše řeč, a co teprve, když ji vezme do rukou skutečný veršotepec a nechá vytrysknout své srdce, to je teprve potěcha oka i duše ...

Vaclav Flek

30. 10. 2022, 00:22

pro Dr. Beir

Vase nazory spolu s vyrazy typu : .../"totálně seru cikan, ukroš /, ... nebo /vim, že je zmrd."/... ukazuji na vasi skvelou retoriku jako diskutera na urovni. Snad v tom bylo jiz prilis mnoho piv, ve kterych jste marne hledal pravdu,a treba sve vulgarismy po probuzeni napravite.

Vaclav Flek

27. 10. 2022, 22:39

pro Dr. Beir :

Vasi pripomince o tom, ze si to Mig 29 a Mirage 2000C "rozdaly proti sobe v roce 1994" nerozumim. Pokud mate na mysli valky v Zalivu, tak prvni probehla od 16. ledna do 28. unora 1991, druha pak od 19. brezna do 1. kvetna 2003. Ale mozna jste mel na mysli jeste neco jineho, co mi unika...

Zdeněk

27. 10. 2022, 22:57

Dobrý den, pane Fleku

podle všeho má na mysli cvičný souboj v roce 1994 v Českých Budějovicích o kterém je krátká zmínka právě v článku od Radka Folprechta ...

Vaclav Flek

27. 10. 2022, 23:25

pro Zdenek

Aha, tak to jsem nevedel (clanek neznam) a moc dekuji za upozorneni.

Pokud mi to diskutujici Dr. Beir potvrdi, omluvim se mu za ironicky ton, jakkoliv sam dale jiz bez ironie pisu, ze mel mozna na mysli neco jineho nez valku v Zalivu. Skutecne mne ale nenapadlo, ze si to stihaci letouny mohly "rozdat" jen tak cvicne (jakkoliv vim, ze podobne simulace probihaji v mnoha armadach sveta), a ze by z toho sly vyvodit relevantni zavery.

Dr. Beir

28. 10. 2022, 09:08

Pan Flek
Cvičné souboje i strategie jsou velmi staré. Uvedu několik případů. Rozdat si znamená např. šermířsky souboj, v karate kumite a simulovaněmy letecky souboj. Proto jsem psal "rozdaly". V lékařské praxi napsat, že lékař si to rozdal s pacientem zní poněkud jinak.
Ironii mám rád.

Vaclav Flek

28. 10. 2022, 21:44

pro Dr. Bier :

Jiz vcera mne diskutujici Zdenek upozornil, jak jste to asi myslel. Dekuji za vase dnesni upresneni, svou puvodni poznamku timto stahuji z diskuse, ovsem s tim, ze mne pouha simulace nemuze presvedcit o kvalitach jednotlivych typu letounu. Mel jsem za to, ze se podobne zavery delaly vzdy na zaklade valecnych zkusenosti, proto mne zpocatku vubec nenapadlo, ze byste se mohl odvolavat na pouhou simulaci leteckeho souboje.

Ta je asi dost zavadejici, a za chvii by nas to priivedlo ke srovnavani takticko-technickych dat s tim, ze rychlejsi letadlo vzdy zvitezi. Jak je podobny nazor osidny ukazuje praxe vsech minulych valek...

Zdeněk

27. 10. 2022, 09:03

Zajímavý článek, ale chtělo by to zmínit základní nevýhodu motorů RD 33 a to jejich katastrofální životnost (první verze okolo 400 hodin, pozdější zhruba 800-1000 hodin), která dosahovala zhruba 1/4 životnosti západních motorů (rekordní nálet je pro motor F110 asi 4000 hodin).

http://www.leteckemotory.cz/motory/rd-33/
http://www.leteckemotory.cz/motory/f110/

Například pro životní cyklus draku letounu F-16 (30 let) se počítá s maximálně dvěma motory F110 (resp. jeden motor u kterého v polovině životnosti proběhne kompletní generální oprava), tak pro MIG 29 to je osm motorů RD 33, které budou kompletně odepsány.