Éra prvních bitevních lodí byla samozřejmě také érou slepých uliček, žádný učený z nebe nespadl. Podívejme se analyticky na některé konstrukční prvky francouzské bitevní lodi Hoche (La Hoche), která již na první pohled působí podivně, s odstupem času až legračně. Hoche byla objednána v roce 1880, avšak do služby vstoupila až v roce 1891 - francouzské loděnice byly pověstné tím, že jim stavba válečných lodí trvala velmi dlouho.

To byl pro Francouze v tomto období velký problém - velmi dlouhá doba stavby totiž znamenala, že lodě byly často zastaralé již v době, kdy byly dokončeny. I Hoche byla obrněná bitevní loď, která vstoupila do služby až v době, kdy byl tento typ válečného plavidla již zastaralý a proti lodím označovaným dnes jako predreadnoughty prakticky nemohla obstát.

Všimněte si např. na níže uvedené fotografii všech těch oken na nástavbě Hoche. Každému musí být jasné, že čím více oken, tím snáze mohou dovnitř lodi pronikat protivníkovy střely, explodovat v interiérech a působit zásadní škody. Každý otvor v pancíři také snižuje celkovou odolnost lodě, takže i střely, které přímo nezasáhnou okno, mají větší šanci prorazit.

Psali jsme:První vojenské vírníky a vrtulníky byly do služby zařazeny ještě před 2. světovou válkou

Foto: Obrněná loď Hoche | Wikimedia Commons / Public domain

Další zvláštností lodi je její nízký bok - je tak nízký, že tato loď pravděpodobně mohla vyplout na moře jen za bezvětří, kdy nebyly vysoké vlny a nemohla plout daleko od pobřeží, aniž by se vystavila reálnému riziku, že bude paluba zaplavena. Nástavba vyčnívající nad dělovými věžemi je rovněž diskutabilním prvkem. Jakékoli případné poškození nástavby by totiž mohlo věže zablokovat, což by výrazně snížilo palebnou sílu lodi.

Velké a četné střílny v bocích lodi opět zvyšují celkový počet otvorů v trupu. Střílny jsou také situovány velmi blízko čáry ponoru. V důsledku toho by tyto byly na byť jen trochu neklidném moři prakticky nepoužitelné.

Hoche měla výtlak 10 750 tun, byl dlouhý 103 m, široký 20 m, osm kotlů o výkonu 8900 kW mu dávalo teoreticky slušnou rychlost 16,5 uzlu a 2 děla ráže 340 mm, 2 ráže 274 mm a 12 děl ráže 138 mm představovalo slušnou palebnou sílu.

Psali jsme:Příběh pekla na zemi jménem Bergen-Belsen

Je tak těžké pochopit, čeho vlastně chtěli konstruktéři lodi dosáhnout a co měly výše prvky nabízet za výhody. Loď měla také vážné problémy se stabilitou kvůli nízkému boku a vysoké nástavbě, konstruktéři si museli být vědomi, že tomu tak bude. Loď působí vratce již na první pohled.

Dosti podivné a plavby na otevřeném moři nepříliš schopné lodě stavěly samozřejmě i jiné národy. Např. britská Royal Navy měla několik bitevních lodí, které trpěly podobně nízkým bokem, příliš velkou hmotností a poměrně nízkou stabilitou. Tyto lodě pak musely sloužit ve Středozemním moři, jelikož byly pro plavbu oceánem zcela nezpůsobilé. Problémy s prvními obrněnými loděmi měli také Američané.

Foto: Obrněná loď Hoche v lednu 1891 | Wikimedia Commons / Public domain

Problémem výše uvedených lodí byla kombinace přehnaných požadavků na jejich schopnosti a zároveň snahy „šetřit“ – konstruktérům byl stanoven limit výtlaku, do něhož se pokoušeli vměstnat ostatní, zejména taktické parametry.

I když se nakonec situace výrazně zlepšila, a následující lodě třídy predreadnoughtů Danton byly ve své kategorii dobré lodě, do služby vstoupily až po HMS Dreadnought, který je svou koncepcí zcela převyšoval. Tedy opět pozdě. Pomalá stavba lodí si tak vybírala svou daň v podobě plýtvání prostředků. Vznikalo tak velké množství válečných plavidel, které buď vstupovaly do služby příliš pozdě a nadto se často vyznačovaly problematickou konstrukcí. Námořní architekt Émile Bertin např. popsal loď Charles Martel jako "nebezpečně náchylnou k převrácení."

Bertin byl k ostatním francouzským konstruktérům velmi kritický, a to právem. Ačkoli sám také vytvořil velké množství diskutabilních návrhů - lodě, které např. navrhl pro Japonce, se ve službě ukázaly jako neuspokojivé a způsobily, že se Japonci s objednávkou predreadnoughtů nakonec obrátili na Brity.

Francouzskou bitevní loď Hoche Lze si možná lze představit jako úspěšný říční monitor, či loď určenou pro operace na nějakém jezeře. V námořní válce a v tehdejší konkurenci možných protivníků, s nimiž by se od 90. let 19. století mohl utkávat, měla loď velmi malé šance.

Zdroj: rebellionresearch.com