Německá „invaze“ do Kanady – příběh meteorologické stanice z roku 1943

 28. 05. 2022      kategorie: Vojenská historie      1 komentář
Přidat na Seznam.cz

V roce 1943 navštívila německá ponorka Newfoundland a Labrador v Kanadě a zahájila jedinou německou vojenskou operaci na severoamerickém území během 2. světové války. Šlo tehdy sice jen o umístění malé meteorologické stanice, avšak ve spojení s dalšími monitorovacími systémy měla tato obrovský význam pro další vojenskou efektivitu Německa v Evropě. Stanici umístila posádka ponorky na místo, o kterém se domnívala, že bude dokonale stranou veškeré pozornosti. Ukázalo se, že měli pravdu, protože stanice byla nalezena až v roce 1977, tedy o 32 let později. 

Počasí může hrát ve vojenských operacích rozhodující roli. Mraky nad cílem mohou znemožnit bombardování, zatímco prudké deště mohou postupující armádu uvěznit v bahně. Přesné předpovídání počasí je proto schopností, kterou se vojenští plánovači snaží neustále zlepšovat. Německo bylo při sledování počasí v nevýhodě dané svou zeměpisnou polohou. Povětrnostní systémy se na severní polokouli Země většinou pohybují od západu k východu, což dávalo Spojencům přirozeně více času na sledování počasí a plánování podle jeho vývoje.

weather-station-kurtFoto: Stanice Wetter-Funkgerät Land WFL-26 na Labradoru, říjen 1943 | Bundesarchiv / Public domain

Německo bylo naproti tomu nuceno vysílat meteorologické lodě a letadla na západ do severního Atlantiku, kde pak tyto monitorovaly podmínky a následně podávaly zprávy o svých zjištěních meteorologům v Evropě. Tyto mise však byly Spojenci snadno odhalovány a napadány, kromě toho byly informace útržkovité, nedostatečné a často postrádaly přesnost. Aby se Německo vyhnulo problémům, s nimiž se potýkaly meteorologické lodě, letadla a ponorky, začalo zřizovat meteorologické stanice na souši, a to přímo na nepřátelských územích.

Dr. Ernst Ploetze a Edwin Stoebe vyvinuli automatickou meteorologickou stanici Wetter-Funkgerät Land, která se skládala z deseti metrových kanystrů a desetimetrové antény. Pouze jeden z kanystrů skutečně obsahoval přístroje pro sledování počasí; zbylých devět bylo naplněno bateriemi, které měly zařízení napájet po dobu šesti měsíců. Stanice vysílala jednou za tři hodiny dvouminutový přenos svých údajů. Zařízení vyrobila společnost Siemens. Řada těchto stanic byla rozmístěna po celé Arktidě a subarktidě, odkud pak všechny odesílaly důležité údaje do Německa.

Německá ponorka U-537 vyrazila z Kielu 18. září 1943. Ve svém trupu nesla meteorologickou stanici Wetter-Funkgerät Land WFL-26, které se přezdívalo "Kurt". Meteorolog Dr. Kurt Sommermeyer a jeho asistent se připojili k posádce U-Bootu. Plavidlu velel kapitánporučík Peter Schrewe, který byl pověřen vyhledáním vhodného místa pro umístění meteorologické stanice. Měsíc po vyplutí dorazila U-537 k severnímu cípu Labradoru na místo, o kterém se Němci domnívali, že ho místní obyvatelé pravděpodobně neobjeví.

Spustili kotvu a ozbrojená skupina se vydala najít pro stanici přesnou polohu. Zbytek posádky mezitím začal opravovat škody, které ponorka utrpěla při nedávné velké bouři. Stanice byla za pomocí doktora Sommermeyera sestavena a ukryta. Kvůli dodatečnému zabezpečení pro případ, že by přeci jen nějaký civilista místo objevil, byly v okolí stanice odhozeny krabičky od amerických cigaret a stanice byla označena jako majetek fiktivní "Kanadské meteorologické služby".

U-537 pak místo o den později opustila, jakmile bylo ověřeno, že stanice řádně funguje a ponorka se vrátila ke své obvyklé službě – napadání nepřátelských lodí. Sama byla u Newfoundlandu napadena kanadským Hudsonem, ale vyvázla bez poškození.

Stanice pak přestala z neznámých důvodů vysílat již měsíc po své instalaci. Po skončení války bylo několik německých meteorologických stanic nalezeno, zpravidla náhodou, ale většina z nich byla jednoduše zapomenuta. To byl i případ meteorologické stanice Kurt. Ta byla objevena až v roce 1977, když na ni náhodou narazil geomorfolog Peter Johnson. Nikdo však tehdy nevěděl, že jde o německou druhoválečnou stanici. Přibližně v té době se o stanici dozvěděl vysloužilý inženýr společnosti Siemens Franz Selinger, který se po svém odchodu ze společnosti rozhodl napsat historii německé meteorologické služby.

Selinger tehdy mezi dokumenty Dr. Sommermeyera našel fotografie jedné meteorologické stanice a ponorky, které nezapadaly mezi zařízení ve východní Arktidě, jež se mu předtím podařilo identifikovat (Grónsko a Špicberky). Při svém pátrání nakonec identifikoval labradorské pobřeží, avšak kanadské ani americké úřady mu tehdy nemohly poskytnout žádné důkazy. Prostřednictvím Jürgena Rohwera a syna Dr. Sommermeyera pak Selinger identifikoval ponorku U-537 a následně vyhledal její lodní deník v archivu ve Freiburgu.

V roce 1980 Selinger napsal historikovi kanadských ozbrojených sil W. A. B. Douglasovi. Ten spolu s kanadskou pobřežní stráží se na doporučené místo zajeli podívat, kde skutečně našli zbytky meteorologické stanice. Některé části chyběly, ale kanystry, stativ a stožár a některé suché baterie k identifikaci stanice postačovaly. Stanice byla vyzvednuta a vystavena v Kanadském válečném muzeu v Ottawě, kde je k vidění dodnes.

Zdroj: warhistoryonline

Komentáře

Czert

30. 05. 2022, 17:56

Kdyz by se podobne vylety s vysazovanim meteostanic dely dnes, by me zajimalo jak by se identifoval vlastnick kdyz od kazdeho staru by bylo made in china.