V dalším dílu mého seriálu o německých výsadkářích si v krátkosti připomeneme německého důstojníka, který se významnou měrou podílel na udržení pozic v italském městečku Cassino i hory s ruinami starobylého křesťanského kláštera tyčícího se nad ním.

Foto: Němečtí výsadkáři u Monte Cassina | Wikimedia Commons / Public domain

Malý Siegfried Jamrowski se narodil 1. listopadu 1917 ve východopruském městě Gumbinnen (dnes ruský Gusev v Kaliningradské oblasti). Po dokončení školních studií je v dubnu 1936 povolán do řad Říšské pracovní služby. Do října téhož roku slouží v Goldapu, malém městečku, které dnes prakticky leží u hranic Kaliningradské oblasti a Polska.

Psali jsme:Protilodní střela Exocet – francouzská zbraň proti francouzskému spojenci

1. října 1936 na sebe Siegfried obléká uniformu Wehrmachtu a stává se příslušníkem I. praporu u 2. pěšího pluku dislokovaného v Ortelsburgu. U jednotky slouží po následující dva roky. Vojenský život ho ale zdá se zprvu příliš „netáhne“. V říjnu 1938, poté co je podepsáním Mnichovské dohody s následným odstoupením československého pohraničí prozatím zažehnáno vypuknutí nové války, odchází Feldwebel Jamrowski z armády a začíná studovat lesnictví.

Jenže uplyne zhruba půl roku, když se mračna války nad Evropou opět zatáhnou a tentokrát již ke krveprolití dojde. Siegfried Jamrowski je během mobilizace 20. srpna 1939 opět povolán. Znovu je přiřazen ke „svému“ 2. pěšímu pluku. Tažení do Polska se ale nezúčastní. Jako zkušený poddůstojník je totiž přeložen do pěchotní školy v Döberitzu u Berlína, kde cvičí důstojnické kandidáty z území bývalého Rakouska.

Již tam začíná „pošilhávat“ po změně svého dalšího zařazení. Pod dojmem skvělých úspěchů, kterých v západním tažení, zejména u belgické pevnosti Eben Emael a v Nizozemí dosáhly německé paradesantní a kluzákové jednotky, přechází nyní již poručík Jamrowski k oddílům Fallschirmjägers. Výsadkový výcvik podstupuje od července 1940 ve Wittstocku. K 1. září je jmenován velitelem čety u 8. roty 3. výsadkového pluku.

Siegfried Jamrowski se ve všech „svých“ taženích předvede jako iniciativní a samostatný důstojník. Bojové zkušenosti sbírá od léta 1941 v krvavých střetech na východní frontě. V dubnu 1942 je povýšen na nadporučíka. V té době je již držitelem Železného kříže II. třídy. Dva měsíce slouží jako pobočník velitele IV. praporu u 3. výsadkového pluku. V červnu se ale opět staví do čela své čety u 6. výsadkové roty. Na konci roku 1942 je Jamrowski jmenován velitelem 6. roty a je vyznamenán Železným křížem I. třídy.

Psali jsme:Okno do historie - Zázrak u El Puig

V létě 1943 nechybí mezi německými výsadkáři bránícími Sicílii. Později se se svými muži stahuje do pevninské Itálie. Právě zde, v ruinách městečka Cassina si on a jeho podřízení vydobudou svým houževnatým odporem proti početnějším spojeneckým jednotkám nesmrtelné uznání a slávu. Nadporučík Jamrowski bude 15. března 1944 během spojeneckého náletu zasypán troskami. Všemi oblíbeného a uznávaného velitele se podaří vyprostit až po 12 hodinách usilovné práce. Ihned poté se ale opět staví do čela své 6. roty, jakož i zdecimovaných zbytků 8. výsadkové roty, která přišla o svého velitele. Zejména jeho zásluhou a zásluhou zbytků III. výsadkového praporu Němci zpomalují postup spojenecké pěchoty, dokonce dokáží znovu zformovat obrannou linii, zabezpečit tak ohrožená křídla sousedních jednotek a Cassino na nějakou dobu udržet. Na konci března 1944 je vyznamenán Německým křížem ve zlatě. 1. května je Jamrowski povýšen na kapitána. Zhruba o měsíc později je za úspěšné velení své rotě v bitvě o Cassino dekorován i Rytířským křížem. V polovině téhož měsíce mu je svěřeno velení nad celým silně zredukovaným II. praporem.

Na podzim 1944 je Jamrowski jmenován velitelem III. praporu 3. výsadkového pluku. 28. března 1945 je povýšen do hodnosti majora. Tou dobou se se svou jednotkou snaží zastavit postup britských útvarů. Právě Britům se pak na konci války vzdává. Ze zajetí je propuštěn v dubnu 1946. Siegfried Jamrowski umírá v Netphenu 3. září 2012 ve věku 94 let.

Zdroj: druhasvetova.com