Operace Šiva byla v průběhu IFOR a SFOR největší akcí od vstupu koaličních jednotek na území Bosny a Hercegoviny. Patrně šlo o první operaci od skončení 2. světové války, kdy čeští vojáci provedli útočnou operaci s cílem obsadit, zajmout nebo zničit. V úvahu je třeba také vzít fakt, že i přes na tu dobu nejlepší výcvik, nikdo z nás neměl zkušenosti s CQB (boj v uzavřených prostorech a na krátkou vzdálenost).

Do té doby se většina operací odehrávala v prostoru odpovědnosti zahraničních jednotek. Ať už šlo o odzbrojování všech tří stran konfliktu (Bosňáků, Chorvatů a Srbů) na základě Daytonských dohod nebo o odminování, přesuny uprchlíků, kontroly deklarovaných míst (kasárna, sklady vojenské techniky a munice), incidenty se střelnými zbraněmi a minami, granáty, úmyslně zakládané požáry, zločinnost, střelbu, zabavování vojenské techniky, hledání masových hrobů, pomoc orgánům Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) při dokumentaci, hledání válečných zločinců a jiné. Například při nepokojích 19. dubna 1996 v dopoledních hodinách využilo volného pohybu osob přes hraniční linii v městě Otoka několik muslimských rodin.

Foto: Část 1. čety po akci.(zprava npor. R. Náhončík, autor tohoto článku sedí za ním) | archiv spolku CZFORCES

Operaci Šiva předcházely dlouhotrvající neshody mezi křídlem prezidentky republiky Srbské v Bosně a Hercegovině Biljany Plavšić se sídlem v Banja Luce a křídlem Radovana Karadžiče s centrem v Pale, kterého zastupoval předseda parlamentu Momčilo Krajišnik (zemřel 15. 09. 2020). Byly to spory o televizní vysílání, o odposlechy, o rozpuštění parlamentu, které anuloval Ústavní soud a které později vyvrcholily obsazením vysílačů jednotkami SFOR (účastnily se i české jednotky SFOR – 1. mechanizovaná rota obsadila vysílač Lisina, Operace KEY STONE), Operací TANGO vojáků SAS v Prijedoru (zatčení Simo Drljači a Milana Kovačeviče) a dalšími.

Do operace Šiva, dne 20. srpna 1997, nasadilo velení SFOR, pod velením velitele SFOR generála Erica K. Shinsekiho, pozemní jednotky složené z přibližně 350 českých a britských vojáků s 50 obrněnými vozidly, podporované americkými a norskými vojáky. Leteckou podporu zajišťovaly vrtulníky AH-64 Apache a další letecké síly NATO. Operace se uskutečnila v Banja Luce (220 000 obyvatel), hlavním městě republiky Srbské v Bosně a Hercegovině.

Příprava operace Šiva

Měsíce před zahájením operace dostávalo velitelství SFOR průběžně informace o připravovaném převratu proti prezidentce Biljaně Plavšić. Ten měl proběhnout v hlavním městě srbské části federace Banja Luce, kde se měly shromažďovat zbraně a výzbroj pro křídlo Radovana Karadžiče. Velení SFOR rozhodlo o nasazení zálohy velitele SFOR, kterou tvořila 1. mechanizovaná rota, 6. mechanizovaného praporu AČR. Ta byla od počátku nasazení v silách SFOR. Kromě plnění svých běžných operačních úkolů byla cvičená i na tyto možnosti nasazení:

• aeromobilní výsadky (vrtulníky UH-60 Blackhawk, CH-47 Chinook) za podpory vrtulníků AH-64 Apache z 1st Battalion, 1st Aviation Regiment „Gunfighters“)
• zákroky na vlastních BVP-2 pod jednotným velením ve spolupráci s britskými dělostřelci ze základny Donji Kamengrad, vyzbrojenými samohybnými děly AS90.

Průběh Operace Šiva

• 18. srpna 1997 – proběhla rotace části vojáků na dovolenou a z dovolené v ČR;
• 19. srpna 1997 – čtyři vojáci byli na spojovacím retranslačním stanovišti 01B (Igraliště). Sedm vojáků ve stráži na základně. Kolem 22.00 přichází na spojovací stanoviště roty zpráva, že se má velitel roty a velitelé čet připravit na odlet;
• 23.00 – velitel roty a velitelé čet odlétají vrtulníkem LYNX na MND SW v Banja Luce. Tam, jak vzpomíná velitel 1. čety npor. Roman Náhončík (dnes brigádní generál), bylo sice rozebráno, o jakou operaci se jedná, ale jen mlhavě. Například bylo sděleno, že na vyčištění budovy Policejní akademie jsou zapotřebí tři týmy, ve skutečnosti by jich bylo třeba šest a podobně. Velitel praporu pplk. Pavel Jiráček, k tomu bezprostředně po akci pro Lidové noviny uvedl: O celé akci jsme se dozvěděli až bezprostředně před jejím začátkem“. Později k tomu dodal, že o operaci jej velení SFOR uvědomilo, až když letěl ve vrtulníku spolu s generálem Jiřím Šedivým do Záhřebu; 
• 20. srpna 1997 v 02.00 – je vyhlášena záloha velitele SFOR. Jsou buzeni vojáci a výkonný praporčík organizuje poradu se zástupci velitelů čet. Probíhá střídání vojáků na strážních stanovištích na základně a na 01B (Igraliště). Přijíždí náčelník štábu 6. praporu (dnes generál) mjr. Miroslav Žižka, později i zástupce velitele praporu pplk. Vladimír Podlipný. Před základnou se do proudu řadí šest BVP-2 (1. Mechanizovaná rota), Warior a Land Rover sanita 1. mechanizované roty. Později přijíždí BPzV „Svatava“ (BVP-1 BPzV „Svatava“) s průzkumným družstvem z průzkumné čety (VČ pprap. Josef Křivánek), velitelské roty (velitel npor. Ladislav Janda), R-5 Bečva, jeden vyprošťovací automobil AV-15, jeden Land Rover Vojenské policie z velitelské roty praporu ze základny Donja Ljubija a při přesunu se připojuje jedno BVP-2 od 3. Mechanizované roty, 2. čety, 2 družstvo, volací znak  322 SIERA ( pod velením velitele roje čet. Ivana Bindíka, SOP des. Milan Brůna, pancéřovník Bohuslav Polák a další) ze základny Bosanská Krupa. Na základně a na spojovacím stanovišti O1B zůstává jako zastupující velitel výkonný praporčík rtm. David Michut spolu se stráži obou stanovišť, asi 20 vojáky, třemi BVP-2 až do příjezdu mechanizovaného družstva z 3. mechanizované roty 6. českého mechanizovaného praporu ze základny Bosanská Krupa a norské roty ,,Vikingů“ z Telemark Battalion dislokované až u Sarajeva;
• zhruba ve 03.00 – po kontrole spojení a nasednutí přichází rozkaz: Vpřed! Pro většinu vojáků byl cíl neznámý. Vpředu kolony jede Land Rover Vojenské policie. Kolona velkou rychlostí projíždí po trase Stari Majdan-Koprivna-Prijedor-Banja Luka;
• 07.00 – kolona přijíždí na kraj Banja Luky ze směru od Prijedoru k odbočce vedoucí k HQ MND SW („Metal Factory“), kde čeká Velitel roty a velitelé čet. Velitel roty vydává bojový rozkaz, sděluje, že cíl je Policejní Akademie Republiky srbské a hlavně v ní sídlící protiteroristická jednotka. Ztráty velení divize odhaduje na 30-60 procent vojáků účastnících se operace. Poté osádky nasedají do BVP-2 a do čela kolony se zařazuje britský obrněný FV107 Scimitar;
• 07.15 – kolona projíždí velkou rychlosti Banja Lukou. U policejní akademie FV107 Scimitar pokračuju rovně směrem od akademie. První BVP-2 velitele 3. čety npor. Ladislava Sokola prudce otáčí a zastavuje před branou akademie a řidič čet. Oldřich Hymlar „rozhoupává“ BVP-2. Strážní otevírají bránu, klekají na zem, pokládají své  zbraně (útočné pušky Zastava M-70) a zvedají ruce nad hlavu. Roj vyskakuje a část míří na zajaté policisty. Ti se vzdávají. Vojáci zvedají závoru a rtn. Libor Smékal dobíhá k akademii, kde zaklekává a míří na vchod. Část kolony složená ze sedmi BVP-2 , BPzV „Svatava“ a Warrioru vjíždí na prostranství před akademii. Roje sesedají, řadí se do tří zástupů, poklekávají na jedno koleno otočeni k budově, řidiči a střelci operátoři zůstávají v BVP-2 a kanony míří na budovu.

Foto: BVP-2 po akci na velení divize | archiv spolku CZFORCES

Na povel velitele roty vnikají zástupy do budovy, zajišťují schodiště, mezipodlaží, vojáci otevírají nezamčené pokoje a po zabouchání i zamčené pokoje, kde jsou ubytování policisté a příslušníci protiteroristické jednotky. Zajatci jsou odváděni na nádvoří na druhé straně budovy, kde poklekají s rukama za hlavou a přebírají si je policisté Interantional Police Task Force (IPTF). V přízemí vpravo dole zůstává jako zajištění u kulometu rtn. I. Š. V jedné z kanceláří jsou u partie šachů zajištěni dva z vyšších velitelů jednotky. Po srbských a anglických povelech rtn. Víti Mrázka a rtm. Jaroslava Dolejšky odevzdávají zbraně (pistole), povstávají, zvedají ruce nad hlavu a jsou odvedení na dvůr. Rotný Mrázek zůstává na chodbě a rtm. Dolejška pokračuje dál. V další kanceláři po levé straně je sekretářka a za dveřmi vedoucími z její kanceláře je velitel jednotky generálmajora Mendela. Oba jsou oba odvedení do vstupní haly, kde si genmjr. Mendela přebírá IPTF.

Souběžně s tím probíhá čištění pater. Některé týmy zajišťují schodiště a mezipatra, další čistí místnosti, odzbrojují a odvádějí zajatce a dobývají se do uzamčených dveří. Policisté jsou shromažďováni na nádvoří, kde IPTF provádí jejich lustraci a třídění. Poté se začínají prohledávat jednotlivé místnosti a pokoje vybavené patrovými postelemi a skříněmi. Přitom se nachází zbraně, schované na různých místech pod matracemi, postelemi, za skříněmi a podobně. Po přebrání a odvezení, nebo propuštění zajatých policistů příslušníky IPTF, vjíždí na zadní nádvoří budovy zbytek kolony. BVP-2 a Warrior se rozmisťují do obranných postavení.

Vzpomínka rtn. Ladislava Blatného, řidiče BVP-1 BPvZ Svatava průzkumné čety: "V noci jsme dostali rozkaz k výjezdu, ale neměli jsme přesné informace co nás čeká. Při dojetí a zařazení do kolony na základně Stari Majdan, jsme vyjeli. Před Banja Lukou celá kolona zastavila a dostali jsme potřebné informace a kolona se rozjela do města k policejní akademii. Byli jsme okamžitě středem pozornosti.  Při dojetí na místo, jsme hned zaujímali postavení před a okolo budovy, tak aby byla zajištěna ze všech stran. Začal výsadek a obsazování budovy. Já jako řidič BVP si pamatuji, jak jsme byli obklopeni místními lidmi a střelec po chvilkách pohyboval věží...pro demonstraci síly...tím jsme si udrželi lidi od BVP.  Po obsazení jsem se s vozidly přesunuli za budovu na dvůr. Pak začalo prohledávání celé budovy. Hledání zbraní, munice atd. Naše průzkumná skupina byla ... myslím v druhém nebo třetím patře, na levém křídle budovy a monitorovali jsme pohyb okolo budovy a příjezdovou silnici z leva, kde snad byl ještě nějaký malý most. Hlásil se každý pohyb, zastavení jakéhokoliv vozidla atd."

Foto: Budova policejní akademie | archiv spolku CZFORCES

Vojáci se ubytovávají v ložnicích, opravuje se a zavírá brána a jednotka začíná strážní činnost. Rozestavují se BVP-2, strážní jdou k bráně a odstřelovači na střechu. Při obdobném zákroku britských jednotek v dalších objektech dochází k vykopávání dveří.

Z velení divize přivážejí hotová anglická jídla. Po šoku způsobeném Srbům a hlavně překvapeným odzbrojeným policistům, kterým začíná docházet, jak rychle přišli o všechno, začínají místní monitorovat prostor před akademii a shromažďovat se v hloučcích. Propuštění policisté se dožadují vpuštění do objektu pod různými záminkami, hlavně pro věci a vyhrožují použitím granátů. Posilují se stráže;

• Srbové shromáždění před plotem s televizními štáby, které vše natáčejí, začínají připomínat, že 21. srpna 1968 bylo stejně přepadeno ČSSR. A v srbských televizích začínají dávat mediální masáž, kde prostříhávají záběry z roku 1968 na Václavském náměstí se záběry na vojáky a techniku jednotky v Banja Luce. Jako součást PSYOP prováděného Karadžičovými silami jsou jednotky SFOR přejmenovány na SS-FOR. Dokonce byl natočen i videoklip: While simultaneously keeping the peace between the two warring political factions in the Republika Srpska in accordance with an international view of relevant legalities, moving aggressively to gain control over both the RS civil and Special Police, and continuing to address the hostility brought about by the threat of sealed war crime indictments, COMSFOR and the High Representative addressed another vexing problem: controlling the television media in the Republika Srpska. These issues too became intertwined as the Srpska Radio Televizija (SRT), the dominant RS television network, began to portray international actions as reflections of the Nazi occupation. The president of the SRT was none other than Serb Tri-President Momcilo Krajisnik.
• Noc probíhá ve strážích za srbských verbálních pokusů o provokace.
• 21. srpna 1997 v 07.15 – probíhá vystřídání britskými vojáky a jednotka se i s technikou přesunuje na Policejní prezidium, kde spolu s britskými a americkými vojáky (část z nich jsou příslušníci speciálních sil) střeží budovu a pokračují v demonstraci síly;
• 22. srpna 1997 v 15.00 – probíhá střídání jednotky a její přesun na MND SW v Banja Luce, kde zůstává v záloze COMSFOR. Ubytována je v hale válcovny a vojáci spí na a v technice;
• 25. srpna 1997 v 03.15 – budíček a přesun na Policejní prezidium, kde spolu s britskými commandos probíhá střežení a při přesunech probíhá demonstrace síly. Ve 20.00 je akce ukončena a jednotka se vrací zpět na MND SW;
• 27. srpna 1997 – ošetření techniky, zbraní a odjezd na domovskou základnu na Stari Majdan. Tam mezitím vypomáhají vojáci 3. mechanizované roty a norští vojáci z 11. Telemark Batalionu se svoji technikou. Při průjezdu jednotku zdraví velitel praporu, který ji pak přezdil na „1. Neporazitelnou“;
• 28. srpna 1997 – ráno probíhá společná patrola s norskými vojáky. Češi jsou v norské technice a naopak;
• 29. srpna 1997 – přilétá velitel SFOR, čtyřhvězdičkový generál Eric Shinseki, kterému je představena česká jednotka i s britskými spolubojovníky a provedena ukázka výzbroje. Na závěr předá velitel SFOR vyznamenání vojákům roty, kteří mají za sebou pět měsíců nasazení. V pozdějších dnech probíhají další akce například obsazování vysílačů.

Operační plán se v podstatě skládal z pěti bodů:

• Překvapit (což se povedlo načasováním);
• zneškodnit (zajmout nebo zabít, pokud by kladli odpor podle Pravidel nasazení – Rules of Engagement);
• zajistit;
• obsadit a
• předat moc silám loajálním prezidentce RS.

Nasazené jednotky splnily všech pět bodů plánu. Při operaci bylo zabaveno velké množství zbraní. Podle provedených inventur bylo součásti až 12 tun různého vybavení, včetně automatických pušek, pistolí, pušek, odstřelovacích pušek, RPG, munice, granátů, min, které měly sloužit pro vybavení 2 000 příslušníků sil věrných vládě v Pale a Radovanu Karadžičovi. Zabavené zbraně odvezly dva nákladní „DAFY“ SFOR na velení divize v Banja Luce, kde byly vystaveny).

Foto: rtm. Miloš Španěl u části zabavené výzbroje | archiv spolku CZFORCES

Závěr

Velitel 6. českého mechanizovaného praporu SFOR pplk. Pavel Jiráček (plk. v. z.) k tomu po 16 letech řekl:
„1. mechanizovaná rota byla v roce nejvydrilovanější rota AČR, která byla speciálně vybíraná a cvičená mnohem víc než ostatní jednotky. To vyplývalo z jejího unikátního místa operačního nasazení. Každá jednotka operovala jen na jedné straně, buď na srbské, na muslimské, nebo na chorvatské, pouze 1. mechanizovaná rota měla operační prostor na území všech tří stran konfliktu. Základna Stari Majdan ležela v demilitarizované zóně. V Majdanu a jeho okolí se nacházelo 27 tisíc tun min v minových polích. 1. rota byla zařazena jako záloha velitele SFOR pro celé spektrum operací a byla nakonec i nasazená, přestože velitel divize genmjr. Ramsey měl k dispozici britské jednotky se zkušenostmi ze Zálivu a Severního Irska. K tomu mi po akci řekl: „Jste mladá demokracie a potřebujete hrdiny." Do akce rota šla bez jakýchkoliv podrobných informací, snímků (ty jsme viděli až mnohem později), proti nejvycvičenější protiteroristické jednotce srbské policie složené z nejlepších válečných veteránů válek na Balkáně.

Velení britské 7. obrněné divize ,,DESERT RATS“ ocenilo vojáky 1. mechanizované roty, zúčastněné jednotky a celý český prapor za výkon při operaci s právem nosit nášivku  "DESERT RATS", stejně jako jejich předchůdce ve společných bojích u Tobruku. 
 
Dne 27. února 1998 byla americkou vojenskou delegací slavnostně předána nadporučíku Pavlu Bulantovi (brig. gen. v. z.) medaile Za zásluhy (Army Commendation Medal), kterou mu udělil velitel jednotek SFOR generál Eric K. Shinseki.

Nadporučík Pavel Bulant tuto medaili dostal za výjimečné zásluhy v operaci Šiva 20. srpna 1997, kdy působil jako velitel 1. mechanizované roty 6. českého praporu SFOR v Banja Luce v Bosně a Hercegovině. Vzorně vedl své vojáky, a i když musel jednat pod tlakem, prokázal vysokou rozhodnost. Rota se pod jeho vedením chovala příkladně a v duchu nejlepších vojenských tradic. Nadporučík Bulant, který v současné době slouží v Bechyni, a jeho vojáci se zasloužili o dobrou pověst, jak sil SFOR, tak AČR. To bylo jediné ocenění, které se vojákům dostalo za operaci Šiva, od vlastní armády nic.

Foto: Udělení Army Commendation Medal veliteli 1.mr., npor. Pavlu Bulantovi | archiv spolku CZFORCES

Když proběhl v Praze sraz roty po 16 letech, nadrotmistrovi Liboru Smékalovi se ozval i velitel dělostřeleckých návodčích, kteří byli součastí roty, kapitán Phill Mooney. Ten napsal: "It is great to hear from you. Sorry I have not replied earlier but I’ve been away for the last few weeks and this is the first time I’ve had time to get back to you. Thank you for the invitation to the reunion but unfortunately I will not be able to attend. I have great memories of our time in Bosnia and often wonder how you and the others are doing. Thanks for the photos. I am still in the Army, but many of the others have now left. What are you doing now? I hope you and the others have a great time tomorrow and wish that I could be there. Please send my best regards to everybody and let me know how it all goes. I hope that we keep in touch and I can get over to visit."

Proč jsem to napsal? Ani ne tak kvůli tehdejšímu nadšení z akce, pocitu strachu, když jsme seděli v uzavřeném roji v BVP-2 po sdělení cíle operace a odhadované výši ztrát v akci, následované adrenalinem v akci a pak radostí, že jsme všichni v pořádku a zvládli to (zajatých bylo mnohem více, než nás) a nakonec všeobjímající únavě. Na to nikdy nezapomeneme. Napsal jsem to proto, že 6. český mechanizovaný prapor SFOR zařazený do British 7th Armoured Division, The Desert Rats pod velením pplk. Pavla Jiráčka (velitel 44. Průzkumného praporu , 4. Brigády rychlého nasazení v Bechyni), zástupce velitele pplk. Vladimíra Podlipného a náčelníka štábu mjr. Miroslava Žižky (genpor., v. z.) ( tvořený 600 vojáky a vlastní vrtulníkovou jednotkou podle hodnocení koaličních spojenců v operaci SFOR: ,,Plní své úkoly tvrdě, tiše, bez velké publicity a humbuku.“

Bosna vypadala jinak, než se o ní kolikrát oficiálně psalo, což se ostatně asi týká i všech operací, kde jsou nasazování čeští vojáci od roku 1990 do dnes. Napsal jsem to i proto, že někteří vojáci se mají dobře, jiní hůř, někteří jsou snad i bez domova, prostě běžný chleba veteránů. Ale hlavně jsem vylíčil tento příběh kvůli, těm co už nejsou mezi námi a přeskupují se jinde: rotnému Jirkovi Hrdličkovi z 1. mechanizované roty, který byl s námi v Banja Luce, zástupce velitele 1. mechanizované  ,,NEPORAZITELNÉ“ roty mjr. Juraje Schwartze, rtm. Martina Tioky a třeba i na počest Jirky „Regiho“ („Ranger“) Schamse, který byl později vážně zraněn v Afghánistánu, který přijel jako doplněk 6. mpr. na podzim 1997.

Jak říká klasik: ,,Válka je droga“

Nasazené jednotky a výzbroj:

1. mechanizovaná rota 6. českého mechanizovaného praporu SFOR doplněná o výše uvedené vojáky a techniku dalších rot praporu a Warriorem britských dělostřelců;
•    Royal Regiment of Fusiliers, s 15 obrněnými vozidly a jednotka z D Squadron, Household Cavalry (obsadila Police Security Center);
•    79 Commando Battery, Royal Horse Artillery (obsadila 3 policejní stanice);
•    letecká podpora: americké vrtulníky z 4th Brigade, 1st Infantry Division a
•    operační záloha: mechanizovaná rota norského Telemark Battalion vyzbrojená obrněnými vozidly Patria XA-188.
1. mechanizovaná rota 6. Českého praporu SFOR
•    byla dislokována na základně Stari Majdan (http://www.celysvet.cz/mesto.php?i=139365&n=Stari%20Majdan) v zóně separace oddělující všechny strany konfliktu v budově bývalé školy. Rotu tvořily tři mechanizované čety, každá četa se skládala ze tří družstev, spojovacího a hospodářského družstva, polní ošetřovny, velení roty, dělostřeleckého návodčího a styčného důstojníka. Šlo o 100 vojáků. Dále jednotku tvořili britští spojaři a návodčí s jedním Wariorem a jedním Land Roverem pod velením kpt. Phila Mooneyho a zhruba šesti vojáky ze základny Donji Kamengrad;
•    Automobilní technika: 7x Land Rover LRD 110 Tdi, 1x Land Rover LRD 130Tdi, 6x UAZ, 1x PV3S Poka, několik vozidel Tatra 815 (8×8, 6×6 a 4×4), jedno spojovací R-6p, jedna T-815 CITRA, jedna T-815 CAP a jedna PV3S;
•    Výzbroj roty: 10 BVP-2+ jeden AMBS;
•    Výzbroj vojáků: Sa-58V, Sa-58P, Pi-vz 52, UKL vz.59, RPG 7, 9 x RPG-75, 9x odstřelovací pušky SVD Dragunov 7,62 (ve skladu byly mimo jiné i střílecí tužky);
•    Spojovací prostředky: RF-13, RST Grundig.
•    personálně byla složena z jedné třetiny z vojáků z povolání a ze dvou třetin vojáků v záloze. Část vojáků byli veteráni z misí UNPROFOR, UNCRO, IFOR a UNGI.

Až při samotném psaní mě zarazilo, že u nás není o operaci Šiva prakticky žádná zmínka. V zahraničí je však literatury nepřeberně.