Příběh čtyř kaplanů v rozdílné víře, přesto čelili smrti tváří v tvář společně

 05. 01. 2022      kategorie: Události      0 bez komentáře
Přidat na Seznam.cz

Křesťané říkají, že není větší milosti Boží, než když jeden člověk položí svůj život za druhého. Toto je podobný příběh. Příběh mužů, kteří ve válce nikomu nevzali život a zároveň se zachovali jako velcí hrdinové a přinesli své vlasti oběť nejvyšší.

23. ledna 1943 opustila New York nákladní loď Dorchester, aby dopravila do Grónska 904 mužů americké armády a námořnictva. Bohužel, konvoj lodí SG-19, ve kterém se nacházel i Dorchester, byl 3. února u Newfoundlandu v severním Atlantiku objeven německou ponorkou U-223 a torpédován. I když kapitán lodi Danielsen věděl, že se nachází v oblasti, kde německé ponorky často loví a proto vydal nařízení, aby si všichni přepravovaní vojáci oblékli teplé oblečení a záchranné vesty, mnoho z nich tento příkaz ignorovalo, což pak mělo následně tragické následky.

1280px-Escanaba-Dorchester_rescueFoto: Cutter pobřežní stráže USCGC Escanaba zachraňuje přeživší z nákladní lodi Dorchester | Wikimedia Commons / Public domain

Německé torpédo zasáhlo loď ve 21:55 a hned bylo jasné, že poškození lodi jsou natolik fatální, že není možné, aby tato dlouho vydržela na hladině. Kapitán Dorchesteru vydal rozkaz k opuštění lodi a protože se po čase Dorchester kvůli výpadku elektřiny ponořil do tmy, na palubě vypukla mezi nezkušenými vojáky panika. V tu chvíli zasáhli čtyři kaplani americké armády - katolický kněz John P. Washington, židovský rabín Alexander D. Goode, metodistický reverend George L. Fox a reverend reformované církve Clark V. Poling. Kaplani začali okamžitě panikařící muže uklidňovat, pomáhali jim do záchranných vest a celkově řídili evakuaci zraněných vojáků do záchranných člunů. Kapacita záchranných člunů však byla nízká a celkově jich bylo nedostatek. O to tragičtější bylo, že se záhy ukázalo, že není ani dostatek záchranných vest, protože ty zůstaly ve zničeném podpalubí. Kaplani neváhali ani vteřinu a dali své vesty potřebným. A protože bez záchranné vesty byl skok do ledového oceánu sebevražda, zůstali poté všichni čtyři muži na palubě a společně čekali na smrt.

Ledové moře kolem potápějící se lodi bylo plné člunů a mužů v záchranných vestách, kteří se zoufale snažili udržet na hladině. A tomu všemu dominovala tmavá silueta Dorchesteru, který se pomalu potápěl. Přeživší muži poté vypověděli, že díky světlicím tehdy viděli, jako se stateční kaplani na lodi drží za ruce a společně se modlí za záchranu ostatních. Tmou se tak nesl zpěv modliteb, který byl zpíván v latině a hebrejštině. Jeden katolík, jeden Žid a dva protestanti tehdy zemřeli společně jako bratři.

Potopení Dorchesteru nakonec přežilo pouhých 240 mužů. Na záchranné čluny se tehdy vešla jen malá část posádky a zbytek musel čekat na záchranu ve studeném moři, které tehdy mělo teplotu 1 stupeň Celsia. Když pak na místo potopení Dorchesteru dorazily první záchranné lodě, moře bylo doslova pokryto plovoucími mrtvými těly v záchranných vestách.

Byla to obrovská tragédie, kterou ještě více umocňoval příběh čtyř statečných kaplanů. Všichni kaplani posmrtně obdrželi vyznamenání Purpurové srdce a byli nominováni Medaili cti. Tu ovšem dostat nemohli, protože se nezapojili do přímých bojů a nesplňovali tak parametry výše navrhovaného ocenění. Kongres proto kvůli nim navrhl zcela nové vyznamenání, které mělo stejnou hodnotu. Ta nesla název Medaile Čtyř kaplanů. Amerika na své hrdiny nezapomněla dodnes a každý rok, vždy 3. února, jsou americké státní vlajky spuštěny na půl žerdi a v amerických kostelech a synagogách probíhají modlitby za duše mrtvých kaplanů. 14. února 2002 pak došlo k společnému setkání dvou německých námořníků, kteří sloužili na U-223 a tří amerických vojáků, kteří přežili potopení Dorchesteru, kdy se všichni muži symbolicky usmířili.

Zdroj: britannica.com

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář