Křesťané říkají, že není větší milosti Boží, než když jeden člověk položí svůj život za druhého. Toto je podobný příběh. Příběh mužů, kteří ve válce nikomu nevzali život a zároveň se zachovali jako velcí hrdinové a přinesli své vlasti oběť nejvyšší.

23. ledna 1943 opustila New York nákladní loď Dorchester, aby dopravila do Grónska 904 mužů americké armády a námořnictva. Bohužel, konvoj lodí SG-19, ve kterém se nacházel i Dorchester, byl 3. února u Newfoundlandu v severním Atlantiku objeven německou ponorkou U-223 a torpédován. I když kapitán lodi Danielsen věděl, že se nachází v oblasti, kde německé ponorky často loví a proto vydal nařízení, aby si všichni přepravovaní vojáci oblékli teplé oblečení a záchranné vesty, mnoho z nich tento příkaz ignorovalo, což pak mělo následně tragické následky.

Foto: Cutter pobřežní stráže USCGC Escanaba zachraňuje přeživší z nákladní lodi Dorchester | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Student střední školy byl dočasně vyloučen kvůli rekreační střelbě pod dozorem své matky

Německé torpédo zasáhlo loď ve 21:55 a hned bylo jasné, že poškození lodi jsou natolik fatální, že není možné, aby tato dlouho vydržela na hladině. Kapitán Dorchesteru vydal rozkaz k opuštění lodi a protože se po čase Dorchester kvůli výpadku elektřiny ponořil do tmy, na palubě vypukla mezi nezkušenými vojáky panika. V tu chvíli zasáhli čtyři kaplani americké armády - katolický kněz John P. Washington, židovský rabín Alexander D. Goode, metodistický reverend George L. Fox a reverend reformované církve Clark V. Poling. Kaplani začali okamžitě panikařící muže uklidňovat, pomáhali jim do záchranných vest a celkově řídili evakuaci zraněných vojáků do záchranných člunů. Kapacita záchranných člunů však byla nízká a celkově jich bylo nedostatek. O to tragičtější bylo, že se záhy ukázalo, že není ani dostatek záchranných vest, protože ty zůstaly ve zničeném podpalubí. Kaplani neváhali ani vteřinu a dali své vesty potřebným. A protože bez záchranné vesty byl skok do ledového oceánu sebevražda, zůstali poté všichni čtyři muži na palubě a společně čekali na smrt.

Ledové moře kolem potápějící se lodi bylo plné člunů a mužů v záchranných vestách, kteří se zoufale snažili udržet na hladině. A tomu všemu dominovala tmavá silueta Dorchesteru, který se pomalu potápěl. Přeživší muži poté vypověděli, že díky světlicím tehdy viděli, jako se stateční kaplani na lodi drží za ruce a společně se modlí za záchranu ostatních. Tmou se tak nesl zpěv modliteb, který byl zpíván v latině a hebrejštině. Jeden katolík, jeden Žid a dva protestanti tehdy zemřeli společně jako bratři.

Potopení Dorchesteru nakonec přežilo pouhých 240 mužů. Na záchranné čluny se tehdy vešla jen malá část posádky a zbytek musel čekat na záchranu ve studeném moři, které tehdy mělo teplotu 1 stupeň Celsia. Když pak na místo potopení Dorchesteru dorazily první záchranné lodě, moře bylo doslova pokryto plovoucími mrtvými těly v záchranných vestách.

Byla to obrovská tragédie, kterou ještě více umocňoval příběh čtyř statečných kaplanů. Všichni kaplani posmrtně obdrželi vyznamenání Purpurové srdce a byli nominováni Medaili cti. Tu ovšem dostat nemohli, protože se nezapojili do přímých bojů a nesplňovali tak parametry výše navrhovaného ocenění. Kongres proto kvůli nim navrhl zcela nové vyznamenání, které mělo stejnou hodnotu. Ta nesla název Medaile Čtyř kaplanů. Amerika na své hrdiny nezapomněla dodnes a každý rok, vždy 3. února, jsou americké státní vlajky spuštěny na půl žerdi a v amerických kostelech a synagogách probíhají modlitby za duše mrtvých kaplanů. 14. února 2002 pak došlo k společnému setkání dvou německých námořníků, kteří sloužili na U-223 a tří amerických vojáků, kteří přežili potopení Dorchesteru, kdy se všichni muži symbolicky usmířili.

Psali jsme:Zbraňovému expertovi vybuchla puška ráže .50 do obličeje

Zdroj: britannica.com