Když 15. března 1939 Německo obsadilo zbytek českého a moravského území, objevilo se několik zájemců o vstup do jednotek Waffen-SS. Přestože jiných evropských dobrovolnických jednotek bylo vytvořeno dost (jako francouzské, norské, belgické a ruské dobrovolnické jednotky), českým dobrovolnickým jednotkám se Němci snažili vyhnout a bylo jasné, že o něčem podobném primárně neuvažují. Sám Hitler měl totiž v paměti uchovanou zkušenost z 1. světové války, kdy hodně Čechů dezertovalo z rakouských jednotek k nepříteli.

Samotný Hitler se o tomto zmínil takto: "Naučit národ vládnout zbraněmi znamená dát mu patřičné vzdělání v tomto směru. Kdyby staří Římané nerekrutovali Germány do své armády, tak ti by nikdy neměli možnost stát se skutečnými vojáky a nakonec zničit své původní učitele ... Musíme proto říci kategorické NE na české aspirace na vytvoření národní armády, i kdyby mělo jít jen o zárodek armády. Češi jsou servilní pokud jsou neozbrojení, ale stávají se nebezpečně arogantními když je jim povoleno nosit uniformu. Během dvaceti let nezávislého Československa jsme měli spoustu příležitostí se o tom přesvědčit."

Foto: Po zabrání zbytku Československa v březnu 1939 se objevilo několik zájemců o vstup do jednotek Waffen-SS (ilustrační foto) | Bundesarchiv

Na přelomu let 1944/45 začalo Německu téct již velmi citelně do bot. Jejich průmysl byl v podstatě zdevastován a německé jednotky ustupovaly na všech frontách. V březnu 1945 se pak objevil návrh vytvořit českou dobrovolnickou jednotkou Waffen-SS, k čemuž dal souhlas tehdejší státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava K. H. Frank. Tím vznikla tzv. Dobrovolnická svatováclavská rota. Ta měla podléhat pravomoci SS-Brigadeführera Vosse, cvičil ji ovšem Wehrmacht (německá branná moc). Samotný výcvik měl na starosti poručík Wehrmachtu Beywl. Ten svým svěřencům předával bohaté zkušenosti z fronty. Velitelem roty byl Čech Eduard Chalupa. 

Počítalo se s vytvořením brigády o 1000 mužích, ovšem do počátku května 1945 se přihlásilo pouhých 77 mužů. K 5. květnu se jednotka nacházela ve vsi Čeperce u Unhoště v místním hotelu. Výcvik probíhal s puškami k98 a bodáky. Nejtěžší zbraní, jakou jednotka disponovala, byl propůjčený kulomet MG 42. Místo uniforem SS dostala jednotka tmavomodré tepláky a bundy na zip. Z výstroje SS měli jen maskovací haleny a vysoké boty. 

Foto: Ke vzniku české jednotky dal souhlas tehdejší státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava K. H. Frank (zcela vpravo)  | Bundesarchiv

V době vypuknutí povstání v Čechách a na Moravě 5. května neměli vojáci Svatováclavské roty dokončený ani základní výcvik. Jednotka se následně pokusila utéci, když zjistila, že se k nim blíží čeští partyzáni z Kladenska a postupující Rudá armáda. Jednotka byla nakonec zadržena povstalci.  Zadržení členové útvaru, včetně velitele Eduarda Chalupy, skončili v internačním táboře v Unhošti. Pár jednotlivcům se údajně podařilo před zajetím uprchnout do místních lesů. Údajně v krátké přestřelce jich několik zahyne. Zbytek roty, jež se vzdal, skončil v internačním táboře v Unhošti. Včetně velitele Eduarda Chalupy. 

Sen Němců a protektorátní vlády o české jednotce u Waffen-SS pojmenované St. Vencl (Svatý Václav) tak skončil.

Prohlášení ke Svatováclavské jednotce (rotě)

(prohlášení pronesl MUDr. František Teuner, bývalý vlajkař, člen Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě) 

Foto: František Teuner na fotografii z května 1943 | Wikimedia Commons

„Kamarádi, válka rozhodující o bytí či nebytí evropských národů dostupuje nejvyššího vrcholu. Německý voják a spolu s nim mnoho desetitisíců dobrovolníků různých evropských národů, stojí dnes v těžkém obranném boji. Nebojují jen za záchranu a trvání vlastních národů, ale společně za život celého evropského společenství, do kterého také náš národ náleží svou slavnou tisíciletou historií. Česká mládež již téměř 3 roky svou prací a jednáním ukazuje, jak mnoho ji záleží na vítězství Říše a Evropy, jež zajistí také budoucnost našeho národa. Mnoho kamarádů se však nechce spokojiti jen tímto postojem a vyslovují opětovné přání, aby také se zbrani v ruce pomáhali chránit vlast, trvání a budoucnost českého národa. Ve svatováclavské idei vidí tito mladí ušlechtilou tradici českého vojáctví, božího bojovnictví a ve svatém Václavu příklad vznešeného bojovníka, který osobní statečnosti ukazoval nám vždy převahu nad hmotou a svou duchovní sílu nadřadil již tenkráte přesile fysické. Ti, kteří si přejí uchopit zbraň v této válce, ví, jak tento se svými spojenci jedná a co za osud také připravuje pro náš národ, kdyby jeho východní hordy rozbořily pevnou baštu evropanství - obranu Velkoněmecké Říše. Nejmladší vývoj v těchto národech a státech, které se octly pod bolševickou hrůzou ukázal, že bolševický režim nejenom nemilosrdně odstraňuje své politické protivníky ale především ničí a rozleptává národní podstatu každého národa, vraždí systematicky nejcennější jeho vedoucí vrstvu, zabíjí přímo v duši člověka vrozenou evropskou velkomyslnost, šlape v prach lásku k Bohu i k lidem, ničí víru v božský řád světa, v jeho zákonitost a spravedlnost a rozvrací veškeré zákony národní evropské vyšší rasové pospolitosti.

Dílem bolševismu je robot, zbavený své lidské hodnoty, robot, který nezaslouží jména evropský člověk. Jestliže snad někteří naši lidé ještě nemají pravou představu o bolševismu, pak by si tuto v krátké době udělali, až by bolševismus pronikl do Čech a Moravy a obsazoval naše drahé země. Pak by všichni naši lidé byli fanatickými protivníky tohoto moru.

Jestliže tedy nechceme zůstat bezbrannými tváří v tvář bolševické příšeře, pak proti asijskému robotu, zbavenému lidské tvářnosti i oné vládě, kterou nám věčně dodává tradice národní, náboženská, umělecká a vůbec duchovní, musíme postavit vedle své práce také bojovníka s jehož zbraní září znamení spásy. Proti lavinovitě se řítící příšeře stmelené ze strojů, z kovu, krve a bídy může Evropa a každý člověk zrozený pod jejím nebem postavit jen bojovníka a jeho rytířský štít ducha, který ví, zač bojuje. Jen takový duch a takový bojovník a takové stmelení všech uvědomělých Evropanů je schopno odolat a také odolá přívalu moderního Džingischána.

Pro ty české jednotlivce, uvědomělé kamarády z řad naši mládeže, pro ty české chlapce, kteří znají velikost nebezpečí a jsou si vědomi povinnosti vůči svému národu, pro ty byla povolena německým státním ministrem Svatováclavská dobrovolnická rota, jež má sdružit české dobrovolníky k ochraně národa i vlasti k boji na území Čech a Moravy proti bolševickému nepříteli. Ti, kteří opravdu dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku i nucení budou se chtít postavit do řad svatováclavské roty, pro ty pak platí příkaz nejvyšší osobní statečnosti, vůle k nasazeni a odvahy k sebeobětování pro národ a vlast. To jsou vojácké ctnosti, které si musí každý dobrovolník přinést s sebou.
Každý opravdový Čech, který má odvahu k boji a kterému budoucí život národa leží na srdci, přijme tuto zprávu se srdcem naplněným radostí a hrdostí.
Vy všichni, kamarádi, kteří jste žhavými vlastenci a kteří chcete pro vlast vše obětovat, hlaste se do Dobrovolnické svatováclavské roty. Pamatujte, že nic není čestnějšího a nic vyššího, než oběť, kterou přinesete přítomností svého národa i jeho krásnější budoucností ve světě, který se zrodí z utrpení a hrůz této velké války.
Věříme, že Všemohoucí Bůh je s námi a nedá zahynouti nám ni budoucím."