Není to tak dlouho, co výraz Tálibán plnilo hlavní vysílací časy jak našich, tak zahraničních médií. Neškodilo by tak si tento pojem trochu hlouběji rozebrat. Možná byste čekali, že samotný název by mohl v překladu z paštunštiny označovat něco úplně odlišného nežli výraz "studenti" nebo "hledači pravdy", avšak pozdější vojensky organizované náboženské hnutí se skutečně rekrutovalo z absolventů puristických škol - madras - kteří sledovali přísnou náboženskou tradici, absolutně neumožňující jakýkoli odklon od doslovného výkladu islámu.

Foto: Není to tak dlouho, co výraz Tálibán plnilo hlavní vysílací časy jak našich, tak zahraničních médií. | Shutterstock

Tyto semináře se po odchodu sovětské armády z Afghánistánu objevily nejdříve v Pákistánu a s rozpadem oficiální vládní moci se vliv nekompromisního výkladu sunnitského islámu začal po vydatné finanční podpoře ze Saúdské Arábie nebo Spojených arabských emirátů objevovat i na afghánském území. To alespoň podporuje některé neoficiální tvrzení o skutečném původu myšlenky vytvoření radikálního hnutí.

Psali jsme:Dvojité dno hrnku z Osvětimi ukrývalo šperky

O pravé podobě vzniku hnutí Tálibán existuje hned několik verzí, přičemž skutečnou pravost dvou zásadních teorií nelze zcela ověřit. Podle té první – oficiální a velmi rozšířené – se Tálibán poprvé objevil v oblastech kolem Kandaháru nejdříve v roce 1990 resp. 1991. Byl formován z mladých, radikálních studentů náboženských madras k ochraně místních obyvatel před útoky jiných formací mudžáhidů. Takto prezentovaný původ hnutí, oslovující především paštunské obyvatelstvo, rozšiřoval hlavní vůdce Tálibánu mulláh Muhammad Omar od okamžiku objevení se fundamentalistického hnutí v roce 1994.

Velmi těžko ověřitelná druhá verze vede do sousedního Pákistánu do období sovětsko-afghánské války. Pákistán tehdy delší dobu přes tajnou službu ISI podporoval nejrůznější mudžáhidské skupiny velmi bohatým přílivem financí i dodávkami zbraní. Když pak Sověti ze země odešli, existovala v Islámábádu reálná obava z nepříznivého oslabení vlivu a tím pádem uzavření cesty do střední Asie. Díky Omarově Tálibánu by se to však nemuselo nutně stát. Omar byl bezpochyby velmi charismatický velitel, přesvědčivý rétor a zanícený následovník Prorokova učení. Omar postupoval dle hesla „peníze nesmrdí“, kdy mu pákistánské peníze od tajné služby ISI jistým způsobem pomohly, zejména když cílil na největší afghánskou národnostní skupinu – paštuny.

Netrvalo dlouho a z pouhých tří desítek studentů se počty členů zvýšily a vliv celého Tálibánu rostl. Již v roce 1995 se po ovládnutí Hílmandu a posléze Hérátu rozpíná do většiny země z jihozápadních částí. Kde nepomohly zbraně, tam Omar použil slovo i náboženský mysticismus. Zkrátka říkal a hlásal to, co především Paštunové chtěli slyšet. Od začátku byl Tálibán především právě hnutím Paštunů tvrdě vystupujícím proti jiným národnostem. O islám sice pochopitelně šlo, ale v této fázi postupu k moci bylo Prorokovo učení až jaksi druhořadé. Přesto byly veškeré akce rámovány určitým náboženským nacionalismem připomínajícím ponornou řeku. Z toho lze usuzovat, že ani samotný mulla Omar nebyl leckdy ve víře tak moc pevný.

V roce 1996 vstoupily bandy Tálibánu do Kábulu a svrhly vládu nového prezidenta Burhánuddína Rabbáního. Tím to však nekončilo. Tažení radikálních, fundamentalistických muslimů pokračovalo a zanedlouho Tálibán ovládal 80 procent Afghánistánu. Na vrcholu moci pak radikálně islamistické hnutí kontrolovalo až 90 procent země. Světové velmoci zprvu vnímaly hnutí buď kladně nebo k němu neměly výhrady. I Spojené státy tehdy bez větších poznámek přešly obsazení Kábulu a v podstatě chápaly islamisty jako jednotící prvek.

Psali jsme:Kterak se koruna svatého Štěpána ocitla v držení armády USA

Reálně však bylo působení jednotek Tálibánu spíše rozkladné a výjimkou nebyly cílené útoky na menšinové etnické skupiny žijící na zabraných územích.

Video: Tálibán - odkud se vzal? / YouTube

Zdroj: VálCast