Německý těžký tank Panzerkampfwagen VI Tiger v tankovém designu jistě zanechal významnou stopu, i když za jeho slávu může z velké části propaganda. Během 2. světové války neměl Tiger na bojišti sobě rovného konkurenta, proto také prošel podrobným zkoumáním ve Spojených státech, Velké Británii i Sovětském svazu.  V dnešním článku se podíváme na postřehy sovětských inženýrů, kteří se zkoumáním Tigera zabývali. 

První nasazení tanků Tiger na východní frontě proběhlo 29. srpna 1942 poblíž Leningradu, jejich debut ovšem nebyl nijak oslnivý. Pro Tigery ze stavu 502. praporu těžkých tanků (schwere Panzerabteilung 502) nebyl bahnitý terén podél řeky Mga vůbec ideální a všechny tanky tehdy zapadly v bahně - podařilo se zachránit pouze jeden kus. Zbylé dva stroje byly vyhozeny do povětří. Shodou okolností se v prostoru nacházel i jiný 502. prapor těžkých tanků a to na sovětské straně. Jednalo se o sovětský 502. těžký prapor plamenometných tanků vyzbrojený tanky KV-8. Oba prapory byly od sebe pouze několik kilometrů. 

Foto: Těžký tank Tiger 2. tankové divize Waffen-SS "Das Reich". Kirovograd, prosinec 1943 | Bundesarchiv / Public domain

Psali jsme:Mezi 3520 nositeli Medaile cti je jediný kameraman. Ve Vietnamu se obětoval pro své spolubojovníky

Debut tanků Tiger však prošel bez povšimnutí sovětských orgánů. Sovětští vojáci setkání s novým tankem nenahlásili. GABTU (Hlavní ředitelství obrněných sil - лавное автобронетанковое управление) se o tanku Tiger dozvědělo až na podzim roku 1942. Informace o tanku přišla od Britů 9. listopadu 1942, kdy britská vojenská mise v SSSR předala sovětům seznam nových německých tanků, se kterými se setkali v Severní Africe. Dokument ze 7. října 1942 zmiňoval tanky jako VK 9.01 (Pz.II Ausf. G), Pz.I Ausf. C a VK 16.01 (Pz.II Ausf. J).

V seznamu byl zmíněn i Pz.VI, Britové však nevěděli, o jaký tank se přesně jedná a pouze hádali, že se bude jednat o tank těžší než Pz.III a Pz.IV a žádali po sovětech informace o tomto tanku. Sověti však žádné informace neměli, o tomto tanku totiž doposud nevěděli. Britové však brzy poznali, o jaký tank se jedná. Tigry vyzbrojený 501. těžký tankový prapor dorazil do Tuniska koncem listopadu 1942 a jako první se s ním setkali Američané. 

Foto:  Řidič tanku Tiger si prohlíží zásah kalibru větší ráže na čelním pancíři svého tanku. Zepředu byl v době svého nasazení Tiger téměř nezranitelný. | Bundesarchiv / Public domain

Zpět ale do Sovětského svazu. Tam se tanky Tiger dostaly do další bojové akce 13. ledna 1943 v rámci sovětské operace Jiskra (prolomení blokády Leningradu). Prapor utrpěl první ztráty 17. ledna, když ztratil tanky #250003 a #250006. První z nich uvízl v bahně a nepodařilo se ho osvobodit, druhý dostal zásah do věže, když se mu porouchala převodovka a stal se nepohyblivým. Oba tanky byly nakonec svými posádkami vyhozeny do povětří. 

Psali jsme:Den, kdy bizjet Dassault Falcon 50 málem potopil fregatu námořnictva USA

Je důležité si uvědomit, že 502. těžký tankový prapor se neskládal pouze z tanků Tiger, ale především z tanků Pz. III Ausf. L a Pz. III Ausf. N. 4 tanky Pz. III se dostaly do boje o dělnickou kolonii č. 5, proti nim pak stály tanky T-60 z 61. tankové brigády. Němci tehdy na pomoc obráncům kolonie poslali jeden tank Pz. III a dva tanky Tiger, ty však dorazily později. Brzy ráno 18. ledna vyrazily tři tanky Pz. III v doprovodu pěchoty na průzkum okolí. Čistě náhodou se Sověti rozhodli v tu samou dobu provést také průzkum. Průzkumnou rotu lyžařů podporoval jeden tank T-60, kterému velel poručík L.I. Osatjuk. Obě průzkumné skupiny se setkaly kolem 7:30 hodin ráno a jelikož sovětský lehký tank T-60 nemohl měřit síly s německým Pz. III, rozhodli se Sověti pro fingovaný ústup ke svým pozicím, kam je Němci pronásledovali. Německé tanky následně padly do léčky a byly zničeny sovětskými protitankovými děly. Sověti se poté rozhodli k útoku na dělnickou kolonii, kterou se jim podařilo dobýt za cenu 6 vyřazených tanků T-60. Dělnickou kolonii č. 5 se sovětům podařilo obsadit ještě dopoledne.

Foto: Němečtí tankisté si prohlížejí zásah na boku svého tanku. Kvůli velice špatné kvalitě sovětské munice často zásah neprošel, i když měl. Bitva v Kurském oblouku, léto 1943 | Bundesarchiv / Public domain

V kolonii padl sovětům do rukou také tank Tiger, který v tu dobu prodělával opravu motoru a chladiče. Jednalo se o tank sériového čísla 250004  a věžového čísla 121. Jednalo se o jeden ze dvou tanků Tiger vyslaných jako posila. Brzy se ke kolonii přiblížil i druhý Tiger, velitelský tank věžového čísla 100 a sériového čísla 250009. Několik desítek metrů před vesnicí se však pod tankem utrhla krajnice a tank tak uvízl. Osádka, aniž by tušila že kolonie je již v sovětských rukou, se tak vydala ke kolonii pěšky s cílem získat pomoc při vyproštění tanku. Když na ně však Sověti zahájili palbu, Němci se rozhodli utéct a nechat tank svému osudu. Během jednoho dne tak Sovětům padly do rukou dva tanky Tiger, z toho jeden v perfektním stavu. Kromě toho získali z velitelského tanku dokumenty, včetně podrobného návodu k použití. 

Foto: Maršál Georgij Žukov si prohlíží kořistní tank Tiger. Sním jsou na fotorafii ještě generál Nikolaj Voronov a maršál Kliment Vorošilov. Rok 1943 | Wikimedia Commons / Public domain

Kořistní tanky se okamžitě podrobily detailní prohlídce sovětských inženýrů. Vzhledem ke spěchu a nedostatku přesných údajů nebyl popis tanku zdaleka ideální. Například hmotnost byla odhadnuta na 75-80 tun, což je výrazně více, než ve skutečnosti Tiger vážil. Síla pancíře byla tehdy také nesprávná. Tank byl nejdříve pojmenován jako „kořistní tank HENSCHEL“, později byl však označen typovým sovětským označením T-VI.

Nové tanky byly pro spojenecké velení velice znepokojivé. K prvnímu hromadnému použití těchto tanků došlo během třetí bitvy o Charkov v roce 1943, kdy právě tanky Tiger významně přispěly k následné sovětské porážce. Přibližně ve stejnou dobu tanky Tiger bojovaly také v Tunisu, kde působily těžké ztráty Britům a Američanům. Na rozdíl od Sovětů, byli Britové ve sdílení informací o novém německém tanku velice štědří. 5. dubna 1943 Sověti obdrželi britskou zprávu o zkouškách 6liberního protitankového kanónu proti „německému tanku Mk.VI“, jak znělo označení Tigeru v britské armádě. Tyto zkoušky proběhly koncem března v Severní Africe a ve výsledku z deseti vypálených ran na vzdálenost 300 yardů (270 metrů) pět z nich proniklo čelním pancířem. 

Foto: Tank Tiger číslo 100 v muzeu v Kubince. Právě tento tank prodělal střelecké testy na sovětskou techniku. | Wikimedia Commons / Public domain

Tanky Tiger věžových čísel 100 a 121 byly již na zkušebních stanovištích v Kubince v dubnu 1943. Tank věžového čísla 100 byl určen k testování pancéřování sovětských tanků a tank věžového čísla 121 byl použit jako cíl na střelnici k testování děl.

Zkoušky probíhaly od 25. dubna do 30. dubna 1943. Celkem bylo do testování zapojeno 13 různých kanónů a děl, 5 protitankových pušek, 2 typy protitankových min a 37 mm letecký kanón ze stíhače LAGG-3. Z toho se třem kanónům vůbec nepodařilo zasáhnout cíl ani za skvělého počasí. Jednalo se o divizní kanón ráže 107 mm M-60, 122 mm houfnici M-30 a 152 mm houfnici ML-20. 

Jako první zahájil palbu tank T-70. Běžný granát ovšem nedokázal nijak pancíř tanku Tiger poškodit, ovšem podkaliberní municí se podařilo tanku z 350 metrů prorazit spodní desku čelního pancéřování o tloušťce 60 mm. 45 mm protitankový kanón M1942 pak vykazoval podobnou úspěšnost. Následovala  57 mm protitanková děla. Sovětský ZIS-2 i britský 6liberní kanón vykazovaly podobné výsledky - Z boku bylo možné Tigera vyřadit na vzdálenost 800 – 1000 metrů, zepředu bylo možné 100mm silné pancéřování prorazit ze 300 metrů. Byť měl britský kanón výrazně kratší hlaveň, kvalitnější střelivo způsobilo podobné statistiky jako u sovětského ZIS-2.

Dobře si vedl i americký 75mm kanón M3 instalovaný v tanku M4A2 Sherman. Byly testovány dva průbojné granáty: M61 a M72. M61 byl schopný proniknout do boku Tigera ze 400 metrů, M72 pak z 650 metrů. Kanón nebyl testován na čelním pancíři, Sověti se nejspíše uvědomovali, že je to zbytečné.

Zkoušky sovětského děla F-34 tanku T-34 skončily skutečným fiaskem. Dělo nebylo schopné probít postranní pancéřování ani z 200 metrů. Zkoušely se klasické protipancéřové granáty, experimentální podkaliberní granáty i granáty HEAT -  všechny bez úspěchu. Přitom se jednalo o páteřní kanón sovětských tankových sil!

Foto: Němečtí mechanici provádějí údržbu motoru. Tiger trpěl mnohými "dětskými" nemocemi, které se do konce války nepodařilo vyřešit. Bitva v Kurském oblouku, léto 1943 | Bundesarchiv / Public domain

Následovaly zkoušky 76mm protiletadlového děla M1938, které si vedlo sice lépe než tankový F-34, ovšem ne nijak výrazně. Bok tanku Tiger i jeho věže bylo dělo M1938 schopné probít maximálně z 500 metrů. Kanón si tak vedl podobně, jako americký M3, který měl ovšem mnohem kratší hlaveň. Sověti si uvědomili, že je potřeba brát důraz nejen na ráži a délku hlavně, ale také na kvalitu samotné munice - ta sovětská se s britskou a americkou nemohla vůbec srovnávat.

Protiletadlové dělo M1938 však nebylo ani zdaleka tím nejsilnějším, co měli Sověti v té době k disposici, navíc se od roku 1940 tento kanón nevyráběl. Nahrazen byl 85mm protiletadlovým dělem M1939, o kterém se již dříve spekulovalo, že by se mohl proměnit také v tankové dělo. Při testech si kanón vedl skvěle, z maximální vzdálenosti 1 500 metrů dokázal prorazit jak boční, tak i čelní pancíř. Ještě lépe si vedl 122mm kanón A-19, o kterém se ovšem dříve neuvažovalo jako o tankovém kanónu. Hned první ranou střela prošla čelním pancířem a proletěla skrz celý tank! V zádi tanku pak vyrval díru o velikosti 58×23 cm. Následovaly zkoušky 107mm děla M-60, ovšem ten se, jak bylo zmíněno výše, ukázal jako velice nepřesný (a to se o něm uvažovalo jako o kanónu pro těžké tanky).

Po zkouškách se Tiger proměnil v hromadu šrotu, zkoušky však nebyly u konce, i když pro tank věžového čísla 121 ano.

Druhý ukořistěný tank Tiger, jak již bylo poznamenáno výše, sloužil k otestování sovětského tankového pancíře. Střelby na tank KV-1 dopadly dle očekávání. Ze vzdálenosti 1 500 metrů nepředstavoval čelní pancíř pro německý granát žádnou překážku. Po prvním zásahu odlétlo přídavné pancéřování a druhý zásah penetroval čelní pancíř bez nejmenších potíží. Střelby na tank T-34 dopadly ještě hůře. První zásah dostal tank T-34 do věže, kdy zásah celou věž odtrhl od zbytku tanku, čelní pancíř na 1 500 metrů také nepředstavoval žádný problém. 

Foto: Velitel tanku Tiger pozoruje okolí. Sovětský svaz, březen 1943 | Bundesarchiv / Public domain

Německý tankový kanón měl podobné balistické vlastnosti jako sovětský 85mm kanón M1939, oba totiž byly založeny na FlaKu 18. Střelby na lehké tanky ani neproběhly, každý totiž výsledek věděl již předem.

Po skončení zkoušek byly oba tanky odvezeny na výstavu do Gorkého parku v Moskvě. Tam zůstaly vystaveny až do roku 1948, poté byly sešrotovány. 

Pokud jde o závěry ze zkoušek, ty byly učiněny okamžitě. Bylo jasné, že 76mm tankový kanón v žádném případě nestačí a tak Dekret č. 3289 „O zlepšení výzbroje tanků a samohybných děl“, podepsán 5. května 1943, byl výchozím bodem pro vývoj nového 85mm tankového děla. Práce však začaly ještě o něco dříve. Již 28. dubna 1943 měla továrna č. 9 objednávku na vývoj kanónu z protiletadlového kanónu M1939. Práce byly zahájeny také v Ústředním úřadu pro návrh dělostřelectva (CAKB). V květnu 1943 obdržela konstrukční kancelář továrny č. 9 také objednávky na vývoj tankové verze 122mm kanónu A-19. 

Dalším závěrem testování bylo urychlení prací na taženém protitankovém kanónu ZiS-2 ráže 57mm. Ten již v armádě sloužil roku 1941, jeho výroba se však brzy zastavila, neboť výkon byl až příliš vysoký – granát totiž dokázal v době svého prvního nasazení proletět všemi německými tanky skrz na skrz, ovšem při průletu nevybuchnul a zasažené tanky byly často dál schopny operačního nasazení. Výsledkem výše uvedených sovětských prací pak byl tankový kanón ZiS-4, který začal být montován do tanků T-34/57. Výroba však skončila v říjnu téhož rohu, neboť se hromadně přešlo na 85mm tankové kanóny. Výroba vylepšeného taženého kanónu ZIS-2 mod. 1943 pak byla zahájena v červenci roku 1943 a nový stíhač tanků SU-85 a těžké  tanky KV-85 vstoupily do výroby v srpnu 1943. 

S rudou hvězdou na pancíři 

Kořistní Tigery ovšem nesloužily jen jako objekty testování, ale zapojily se i v rámci Rudé armády do bojů, i když z pochopitelných důvodů jen několik málo kusů. Němci za sebou nenechávali mnoho provozuschopných Tigerů. Před jejich opuštěním je téměř vždy vyřadili z provozu tak, aby byly neopravitelné. Na druhé straně se i sovětští tankoborníci snažili Tigery zcela zničit a ne je pouze vyřadit. Za zničeného Tigera totiž byly tučné příplatky a vyznamenání. Není tedy překvapením, že první provozuschopný Tiger se sovětům podařilo nasadit až na samém konci roku 1943. 

První posádkou, u které je potvrzeno, že použila Tiger v bitvě, byla posádka gardového poručíka N.I. Revjakina z 28. gardové tankové brigády. Jednalo se o Tiger ze stavu 501. těžkého tankového pluku (schwere Panzer-Abteilung 501), který uvízl v bahně a byl následně posádkou opuštěn. Velitelem se stal právě Revjakin, jakožto zkušený frontový voják s několika vyznamenáními (dva řády vlastenecké války 1. třídy a řád rudé hvězdy). 5. ledna 1944 se kořistní Tiger vydal poprvé do boje. Posádka tank pokřtila a na boku bylo napsáno“тигр“ – tigr. Jeho kariéra ovšem byla stejná jako v německé armádě - tank potřeboval neustálé opravy, což logicky komplikoval nedostatek náhradních dílů. 

Další provozuschopný Tiger se podařil ukořistit poručíku A. S. Mňacakanovovi a to doslova heroickým způsobem. 17. ledna 1944 během bojů o vesnice Petlino a Černovo jeho tank T-34 narazil do německého tanku Tiger taranem, načež ze svého tanku T-34 vylezl a otřesenou německou posádku vzal do zajetí. Když jeho vojáci odváděli zajatce, skočil pak do německého tanku a podařilo se mu zničit velké množství německé techniky. Celkem s Tigrem zničil 10 protitankových kanónů, 10 tanků, 8 obrněných vozidel, 3 automobily, 15 nákladních automobilů, 3 kulometná hnízda a několik desítek německých vojáků. Za tento čin obdržel Mňacakanov nejvyšší sovětské vyznamenání, a to Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu.

Situace se změnila na jaře roku 1944, kdy se podařilo získat více kusů provozuschopných tanků Tiger. Například  6. března 1944 se 61. gardové tankové brigádě podařilo získat dva tanky Tiger u Voločisku a 23. března dokonce 13 kusů tanků Tiger a Panther u Gusjatiny. 25. března se pak brigádě podařilo ukořistit další tank Tiger. Tanky byly odeslány za frontu na opravu. Sověti dokonce vytvořili speciální jednotku, která operovala jen německými Tigery a Panthery. Jednalo se o 51. samostatný motocyklový pluk. Motocyklový pluk měl standardně ve výzbroji 10 tanků T-34, tento však měl ve svém stavu četu, která měla ve výzbroji 5 tanků Tiger a dva tanky Panter. 

Úspěchy tanků Tiger v sovětských rukou nejsou detailně známy, nicméně ví se, že pluk byl záměrně nasazován do bojů tam, kde se očekávala přítomnost německých Tigerů. Pluk celkem údajně zničil 13 německých Tigerů, tři samohybná děla StuG III a 2 polopásy Sd.Kfz. 251, přitom ztratil 13 tanků T-34/85 a ani jednoho Tigera. Bohužel nevíme, kolik zničených německých Tigerů mají na svědomí právě Tigery sovětské.

Za celou válku Sovětský svaz bojově nasadil v rámci vybraných jednotek cca 10 kořistních tanků Tiger.

Zdroj: warspot.net