EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Význam provozních nákladů bojových letounů na příkladu z exotické Venezuely

 26. 03. 2023      kategorie: Úvaha      20 komentářů
Přidat na Seznam.cz

V souvislosti s plánovanou akvizicí amerických letounů F-35 pro AČR se v českém mediálním prostoru opakovaně objevila otázka provozních nákladů nadzvukových letounů. Leckdy jsou proti sobě stavěny „těžké, provozně náročné“ letouny F-35, a coby jejich protiklad „malé, nenáročné“ letouny JAS-39 Gripen. Takovýto přístup je ovšem velmi zjednodušený a zavádějící. Ne vždy je pojem provozní náklady správně pochopen, někdy je tento pojem dokonce ztotožňován pouze se spotřebou pohonných hmot, která přitom tvoří jen menší část provozních nákladů. Je zřejmé, že i otázka provozních nákladů při posuzování bojových letounů hraje svou roli. Abychom si uvědomili, jaký význam má právě otázka provozních nákladů, můžeme se podívat na jeden poněkud exotický, avšak velice zajímavý příklad – akvizici letounů Su-30 jihoamerickou Venezuelou.

Venezuelan_Air_Force_Sukhoi_SU-30MK2_AADPRFoto: Su-30MK2 ve službách venezuelských vzdušných sil | André Austin Du-Pont Rocha / Wikimedia Commons / Public domain

Jihoamerická Venezuela vždy kladla na budování ozbrojených sil značný důraz. V minulosti Venezuela zaostávala za třemi tradičními vojenskými velmocemi Jižní Ameriky – Brazílií, Argentinou a Chile. Díky systematickému úsilí ale nakonec leckteré z těchto států předstihla, byť to bylo i tím, že tyto státy (především Argentina) začaly stagnovat. Venezuela přitom nešla cestou kvantitativního růstu ozbrojených sil, a mnohem víc sázela na akvizice moderních zbraňových systémů. Týkalo se to i vojenského letectva, které bylo tradičně výkladní skříní vojenských sil. Již v sedmdesátých letech si proto venezuelské letectvo pořídilo francouzské letouny Mirage III, které patřily k nejlepším letounům na jihoamerickém kontinentu.

Ještě větší význam měly dodávky americké techniky, které navíc měly i silný politický podtext. Prakticky již od druhé světové války byla totiž Venezuela jedním z nejvýraznějších spojenců USA v Jižní Americe. Toto spojenectví se přirozeně projevovalo i ve vojenské oblasti, a to i dodávkami vojenských letounů.  USA tak do Venezuely dodaly stíhací letouny F-5, které doplnily lehké útočné letouny OV-10 Bronco. Vrcholem amerických dodávek se staly letouny F-16A/B (24 ks), které v regionu Jižní Ameriky představovaly nejsilnější nadzvukové letouny.

Tato situace se ale změnila v roce 1998, kdy se k moci dostal důstojník výsadkového vojska Hugo Chávez. Ten měl přitom za sebou již jeden pokus o puč, v roce 1992, který však dopadl neúspěšně. Právě tento pokus Cháveze přesvědčil, aby se pokusil získat moc (zdánlivě) ústavní cestou. Chávez se proto roce 1998 zúčastnil prezidentských voleb – a ty poměrně překvapivě vyhrál. Bylo tomu především díky kritice předchozích vlád, tvořených Křesťanskou demokratickou stranou a stranou Demokratická akce, které si rozdělily moc de facto bez jakékoliv kontroly, v důsledku čehož v zemi nebývale bujela korupce a klientelismus. Možná ještě víc ale svého úspěchu Chávez dosáhl díky poukazování na sociální nerovnost v zemi. Venezuela totiž i přesto, že patřila k předním producentům ropy a disponovala díky tomu významnými zisky, patřila k zemím sociálně rozporuplným. V zemi panovala obrovská příjmová nerovnost, značně byla rozšířena chudoba. H. Chávez proto sliboval investovat zisky z ropy do zlepšení situace chudých. Mnozí Venezuelané do Cháveze vkládali velké naděje, a pro leckteré z nich i dnes H. Chávez představuje jakousi ikonu.

Obdobně jako i u dalších populistů se ale ukázalo, že politická realita je zcela jiná než předvolební sliby. Je faktem, že po nástupu Cháveze došlo k znárodnění ropného průmyslu, a zisky z ropy byly částečně investovány do zlepšení sociální situace obyvatelstva. Již brzy se ale začaly objevovat v politice Cháveze autokratické, až diktátorské prvky. Projevilo se to i v mezinárodní politice. I proto, že se předchozí vlády tak výrazně orientovaly na USA, začal se H. Chávez projevovat silně antiamericky. H. Chávez rozsáhle kritizoval USA a jejich politiku, a jeho rétorika nápadně připomínala někdejší projevy F. Castra či někdejších představitelů Sovětského svazu. H. Chávez začal – i díky příjmům z ropy – podporovat některé protiamerické, často i vysloveně teroristické skupiny. Nedůležitější ovšem je, že H. Chávez inspiroval celou řadu dalších, obdobných politiků Jižní Ameriky. Začaly se dokonce objevovat úvahy, že by se jihoamerické státy sjednotily, a vytvořily tak jakousi protiváhu USA. Tato politika měla závažné důsledky v oblasti vojenské - USA odmítly do Venezuely dodávat zbraně, ale i náhradní díly k nim. Dotklo se to i letounů F-16, které tak brzy ztratily svou bojeschopnost. Na tento stav Venezuela reagovala změnou zbrojního dodavatele. A tím se – i vzhledem k celkové politice Venezuely – stal ideový a geopolitický protivník USA, putinovské Rusko.

Tato změna dodavatele zbrojní techniky jen zapadla do nové vojenské politiky Venezuely. Venezuela Cháveze totiž začala mohutně zbrojit, mnohem více než vlády předchozí, se zjevnou ambicí komplexně přezbrojit celé ozbrojené síly. I v případě Venezuely se tak ukázalo, že levicové režimy sice slibují primárně investice do sociální oblasti a obvykle i kritizují vlády předchozí za jejich vojenské akvizice, po svém příchodu k moci ale sociální výdaje nijak zvlášť nenavýší, a mnohem raději investují do své obrany – v jakési předtuše možného vojenského zákroku proti nim. Venezuela proto začala v Rusku nakupovat obrovské množství zbraní, a to jak pro pozemní vojsko, tak i pro vojenské letectvo. Jedním z nejvýraznějších projevů této nové vojenské a akviziční politiky se stal nákup letounů Su-30.

Výběr nového letounu ovšem nebyl zcela jednoduchý. Původně totiž Venezuela zvažovala hned několik typů ruských letounů – letouny MiG-29 SMT (ty by zřejmě byly v kontextu dalších událostí rozumnějším řešením, tyto letouny ale měly pošramocenou pověst, protože je odmítlo Alžírsko z důvodu jejich nižší technické kvality), ale stejně tak i letouny Su-35. Nakonec ale byla dána přednost letounům Su-30, kterých bylo objednáno 24 kusů (tedy počet shodný s počtem letounů F-16, které nové Su-30 měly zjevně nahradit).

Nákup letounů Su-30 byl na první pohled vynikajícím řešením. Letouny Su-30 totiž patřily v dané době k jedněm z nejlepších bojových letounů vůbec. Letouny  Su-30, další rozvinutí letounu Su-27, totiž nabízely vynikající mix vlastností a schopností. Na jedné straně letouny Su-30 byly schopny působit jako plnohodnotný stíhací letoun. Letouny Su-30 sice mají jen klasický radar PESA a nikoliv AESA, jak je tomu v případě nejmodernějších letounů, přesto měly vynikající schopnost detekovat i vzdálené cíle. Díky moderní raketové výzbroji měly i schopnost tyto cíle efektivně zasahovat. U letounů Su-30 jako prakticky u všech derivátů letounu Su-27 byla oceňována i jejich vysoká obratnost, která v leteckých soubojích také hraje svou roli. A na druhou stranu měl letoun Su-30 (na rozdíl od původních Su-27) schopnost působit i proti pozemním cílům. Letoun Su-30 tak de facto představuje jakýsi kompromis mezi primárně stíhacími letouny Su-35 a mezi bombardéry Su-34. Proto také byly a jsou letouny Su-30 tolik populární, především mezi menšími zeměmi, které si nechtěly pořizovat jednak stíhací letouny a vedle nich specializované úderné letouny, a raději sáhly po jednom univerzálním letounu. O kvalitách letounů Su-30 vypovídá i široký seznam jejich uživatelů, ale i to, že tyto letouny jsou stále vyráběny. A vše naznačuje tomu, že budou vyráběny i nadále.

Pro Venezuelu pak byly letouny Su-30 vhodným řešením i proto, že letouny Su-30 mají velký dolet (mnohem větší než zvažované letouny MiG-29 SMT). Dlouhý dolet byl pro venezuelské letectvo důležitý jak kvůli velké rozloze této země, tak i vzhledem k tomu, že si Venezuela začala vytvářet celou síť spřátelených států, a to jak v Jižní, tak ve Střední Americe. Svého času se dokonce objevila úvaha, že by venezuelské letouny Su-30 mohly působit i na Kubě, která se v dané době potýkala s fatálním poklesem schopností svého vojenského letectva (kubánské letectvo má k dispozici jen 4-6 Mig-29 starších verzí) – zjevně i jako provokace blízkých USA. V letounech Su-30 se tak obrážely rozsáhlé mocenské ambice chávezovské Venezuely.

Dodávky tak výkonných letounů ovšem vyvolaly celou řadu reakcí. Zejména USA na tyto dodávky reagovaly kritikou Ruska, a argumentovaly, že by Rusko nemělo dodávat Venezuele tak výkonné zbraně. Na to ovšem Rusko odpovědělo tím, že bude své letouny dodávat komu chce, a že USA do toho nic není. V odborných médiích, a to jak v amerických, tak i evropských (včetně českých) se pak objevily úvahy, že dodávky letounů Su-30 by mohly v Jižní Americe vyvolat zbrojní závody, které jsou pro tento region tradiční. Je ale možná příznačné, že v jihoamerických odborných médiích se takovéto obavy téměř neobjevily, a naopak byla venezuelská akvizice letounů Su-30 vnímána spíše s despektem. Žádné zbrojní závody se navíc nekonaly, a obdobné akvizice v okolních zemích venezuelská akvizice letounů Su-30 nevyvolala (sousední Kolumbie i nadále provozuje staré, byť modernizované letouny Kfir, Brazílie si až v současnosti pořizuje letouny JAS-39 Gripen nejmodernějších verzí). Venezuela totiž nikdy nedokázala potenciál letounů Su-30 plně využít.

Do značné míry to souviselo s celkovým úpadkem venezuelského režimu. Ekonomika Venezuely, která se svého času mohla zdát jako zázrak, se totiž postupně začala propadat. V návaznosti na pokles světových cen ropy klesat i příjmy z ní plynoucí. Tento pokles příjmů přitom venezuelská ekonomika nedokázala kompenzovat jinými příjmy. Venezuele se tak vymstilo to, že se až příliš soustředila jen na ropné zisky, a ostatní sektory ekonomiky zanedbávala (je možná příznačné, že úplně stejně jako putinovské Rusko). Ekonomiku navíc zatěžovaly rozsáhlé sociální programy, ale stejně tak i výdaje na státní aparát, který za Cháveze nesmírně nabobtnal. Své samozřejmě způsobily i neúměrné zbrojní akvizice. Ekonomika tak čím dál víc upadala, a nakonec nebyla schopna zajistit ani základní chod státu. Ukázalo se, že „chávezismus“ nefunguje, a že nemůže být tou správnou cestou, ve kterou někteří představitelé světové levice doufali. Nutno říci, že tento pokles Venezuely začal již za Cháveze. Po jeho smrti v r. 2013, za vlády jeho nástupce, N. Madura, pak byl sestup ještě silnější.

Neutěšený stav Venezuely a její ekonomiky se přirozeně obrazil i v ozbrojených silách, ale i v akvizici letounů Su-30. Zpočátku akvizice letounů Su-30 vypadala naprosto bezproblémově. Firma Suchoj byla sice v době venezuelské akvizice vytížena dodávkami i pro další zákazníky, přesto dokázala dodat všech 24 letounů Su-30 v dohodnutých termínech. V té době ostatně Venezuela zvažovala dodávky ještě dalších letounů, přičemž byly zvažovány jak další letouny Su-30, tak i letouny Su-35.

Jako první ale začaly váznout dodávky výzbroje, především raket vzduch-vzduch. Těžko říci, proč tomu tak bylo, zda z důvodu problémů jejich výrobce, či z technických důvodů. Přesto dodávky protiletadlových raket  byly nedostatečné. I proto byly mnohé mise letounů Su-30 realizovány bez protiletadlových raket, čímž letouny Su-30 naprosto ztrácely svou hodnotu. V důsledku nedostatečných zásob raket vzduch-vzduch začal váznout i výcvik s nimi. Obdobné problémy ale byly i s dodávkami dalších náhradních dílů, které přicházely naprosto nepravidelně. Také Venezuela a její letectvo se stejně jako další uživatelé ruské techniky (včetně České republiky, která si v rámci deblokace starých sovětských dluhů pořídila ruskou leteckou techniku) potýkala se zásadním problémem – s nízkou kulturností, nepravidelností dodávek. To ovšem bránilo v udržování letounů Su-30 v provozuschopném stavu. Dodávky náhradních dílů, které tvoří nedílnou součást provozních nákladů, se tak pro venezuelské Su-30 staly pastí, ze které se tyto letouny nedokázaly vymotat.

Nutno podotknout, že tato nepravidelnost dodávek náhradních dílů ale nebyla jen chybou Ruska. Čím dál častěji byla chyba i na straně Venezuely – Venezuela  v důsledku úpadku své ekonomiky jednoduše neměla peníze na nákup drahých náhradních dílů. Rusko pak odmítlo tyto dodávky dotovat. Venezuela měla sice s Ruskem uzavřenou smlouvu o obraně, Rusko dokonce poskytlo Venezuele dlouhodobý úvěr. Jenže tento úvěr byl spotřebován na nákup dalších zbraní, místo aby byl využit na nákup náhradních dílů pro již stávající zbraně.

Problém byl dokonce i s dodávkami paliva. Letouny Su-30 jsou totiž sice velké a mají vysokou rychlost a značný dolet, daní za to je ale vysoká spotřeba paliva. Motory letounů. Su-30 trápil i jejich nižší resurs, v důsledku čehož musely být častěji měněny. I v případě motorů navíc jejich dodávky vázly – ať již z důvodu nedostatků ruských výrobců, nebo naopak v důsledku venezuelských finančních obtíží. V důsledku těchto (ale i dalších) obtíží ovšem začala dramaticky klesat bojeschopnost venezuelských Su-30. Docházelo i k nechvalně známému jevu, k přesunu náhradních dílů z jednoho letounu do druhého, aby aspoň část letounů byla bojeschopná. Postupně to došlo až k tomu, že v současnosti by venezuelské letectvo mělo mít pouze 4(!) bojeschopné letouny, které primárně slouží pro ochranu hlavního města, Caracasu. Lze jen připomenout, že ve vyspělých letectvech se bojeschopnost stíhacích letounů běžně pohybuje mezi 80-85%.  Venezuelské Su-30 za takovýmto stavem tedy silně zaostávají. I proto ve venezuelském letectvu i nadále slouží americké letouny F-16 (v neupřesněném počtu). A v největším počtu pak slouží letité americké letouny F-5, tedy lehké, ale výkonné letouny, které se vyznačují -  nízkými provozními náklady. Venezuelské letectvo se tedy stále musí spoléhat primárně na letouny pocházející od hlavního venezuelského nepřítele! I proto se svého času zvažovalo, že venezuelské letectvo své letouny F-5 zmodernizuje ve spolupráci s Íránem, íránské letouny Saeqeh jsou totiž jen kopií letounů F-5. Také Írán se tak i dnes spoléhá na leteckou techniku pocházející od jeho hlavního protivníka, USA. I to ale ukazuje na stav oné linie států, které svou zahraniční politiku staví na antiamerikanismu, na kritice USA.

Zpětně se ukazuje, že venezuelský nákup letounů Su-30 byl chybou (a je otázkou, zda by nebyly lepším řešením menší MiGy-29). Letouny Su-30 nabízí zdánlivě vynikající schopnosti – velkou únosnost výzbroje, kvalitní avioniku, značný dolet. Jenže tyto schopnosti jsou vyváženy vysokými provozními náklady. Náklady na palivo, umocněné vysokou spotřebou motorů, jsou přitom jen menší částí těchto nákladů. Vše navíc umocňuje i složitost moderních letounů, které jsou složeny z tisíců různých dílů. Stačí, aby chybělo třebas jen několik dílů – ať již z důvodu problému výrobce, nebo z důvodu nedostatku finančních prostředků uživatele. A velký, kvalitní nadzvukový letoun v hodnotě desítek milionů dolarů je de facto k ničemu, protože třeba není schopen ani vzlétnout.

Tato zkušenost je zajímavá i pro Českou republiku, resp. pro AČR. Při posuzování nadzvukových letounů se nám někdy může zdát, že provozní náklady jsou druhotné. A většinou tomu tak při posuzování nadzvukových letounů je. Mnohem víc pozornosti se soustředí na bojové schopnosti daného letounu, na to, jaký má letoun radar, jakou nese výzbroj, jakou má únosnost výzbroje. Stejně tak je hodnocena rychlost a manévrovatelnost letounu atd. Což o to, všechny tyto faktory jsou důležité, a je správné tyto parametry sledovat. Jenže zkušenosti celé řady světových letectev – a to nejen venezuelského a jeho Su-30 – nám ukazují, že ono je tomu spíše naopak. Provozní náklady jsou ve skutečnosti tím nejdůležitějším. Pokud určitý letoun má až příliš vysoké provozní náklady, či pokud vojenské letectvo daného státu nemá kvalitně dopředu podchycenou výši těchto provozních nákladů, nakonec se ukáže, že není schopno je finančně pokrýt, což pak vede ke smutným koncům. Postupně začne klesat počet provozuschopných letounů (ať již z důvodu nedostatku náhradních dílů, či ve snaze šetřit resursy atd.) a z původně nakoupeného třeba i velkého množství letounů jich pak může létat jenom malá část. Zdánlivě špičkové parametry letounů jsou pak zcela druhořadé. K čemu je i ten sebelepší letoun, když nemůže létat? Ve svých důsledcích to může znamenat, že akvizice vojenských letounů v hodnotě miliard dolarů může být zcela promarněna.

Zdroj: navytimes.com, militarywatchmagazine.com

 Autor: David Khol

Komentáře

Mark

27. 03. 2023, 13:44

Vždy jsem byl zastáncem toho, aby naše armáda měla to nejlepší vybavení a techniku, samozřejmě s ohledem k rozpočtu. Krom F-35 pro naše letectvo, by mohlo jestě připadat v úvahu Rafale, ale cena/provoz bude vyšší a navíc F-35 je přece jenom o level výš. Takže, aby naše letectvo bylo opravdu účinné a zároveň i jako odstrašující element pro případné agresory, tak volba je jasná a to F-35. Navíc vyrobeno už byly vyšší stovky těchto letounů a vyrobí se minimálně ještě další vyšší stovky F-35tek a to znamená, že provozní náklady budou v budoucnu ještě nižší.
Další důležitý aspekt je ten ,že na USA je větší spoleh jako na spojence, dodavatelé nah. dílů atd. než na kohokoliv jiného.

Roman

27. 03. 2023, 16:32

Vyrobeno zatím 900ks letos bude 1.000ks . Celkové objednávky 3.500ks . Zatím .
To letadlo je už nyní legenda .

Pavel.k

27. 03. 2023, 02:28

I za dob studené války bylo v NATO naprosto normální, že státy si pořizovaly zbraně podle své kapsy. F-15 také zdaleka neměl každý, právě kvůli jeho vysoké ceně. Pro ty měně movité tu byla varianta F-5 Tyger. Nebylo to rozhodně nic méněcenného. Měli ho i Švícaři. Byl to i navíc letoun z USA, kteří ho právě pro takové zpřátelené méně movité zákazníky vyráběli. Nevím proč současná vláda se vzhlédla v F-35 s naší infrastruktůrou finančními možnostmi a v podstatě jediným použitelným letištěm. I ty státy co tento stroj provozují nemají jen jeho. Mají více druhů letounů. Tahle válka jednou skončí a to opravdu k těm linkovím letadlům co nemají zapnutý odpovídač, nebo se nehlásí budou létat F--35? To nelétají ani v Americe. Nemám nic proti tomu typu, jen podle mého nejsme ten pravý zákazník, co by si je měl pořizovat. AČR má takových restů a kostlivců ve skříni, v podobě zastaralé výzbroje, že nějaké F-35 ji určitě nevytrhne.

Roman

27. 03. 2023, 03:10

A o kolik je tedy dražší F-35 než Gripen E/F ???
Řekni , nebo netrol a neblouzni .
Žádný stíhačky si nikdo nepořizuje kvůli linkovým letadlům !!! Na to stačí i cvičný letouny . To bys moh vědět .
Samozřejmě nejlépe by bylo si pořídit víc druhů letadel . Ale pro naší situaci je ideální mnohoůčelový stroj jako je právě F-35 . Víc druhů pro nás to je dementní blouznění :crazy_face:
Mimochodem i ty tvoji Švícaři si dneska pořizujou F-35 . Slintá po něm celej svět , ale většinou mají smůlu . Buďme rádi že patříme mezi tu úzkou skupinu vyvolenejch , který se o něj můžou ucházet .
Infrastruktůru musíme stejně přispůsobit , když je používá skoro celý NATO , aby sme je byli v případě potřeby připravený dislokovat .
A až tahle válka skončí , tak už svět nebude rozhodně jako dřív . 0,5% na obranu se už nikdy nevrátí . Nikdy . A s 2-3% nebudou F-35 problém . Žádnej , na to vem jed . Svět se nenávratně změnil . Díky Putlere .

Martin F.

27. 03. 2023, 12:58

F 35 je ekvivalentem k F 16, ekvivalentem F 15 je F 22 a do 10 let pak NGAD. Cena F 35 z úvodních 221 milionu USD spadla v roce 2021 pod 80 milionu USD, Gripen E (míň výkonný ekvivalent F 16 block 70/72) stojí stejně a jeho provozní náklady ve srovnání s F 35 nejsou známy. Cenu za letovou hodinu F 35 jsem komentoval níže. F 35 byl vyvinut právě s ohledem na chudou (chudou vojenskými výdaji) evropskou část NATO. Proč si všichni proboha myslí, že F 35 je ten nejdražší možný stroj na provoz? Není k tomu důvod. Mig 29, SU 27, Typhoon, Rafale, F 18 a F15 EX jsou mnohem, mnohem dražší.

Zdeněk

27. 03. 2023, 13:19

Martin F.
obávám se, že tohle opravdu nevysvětlíte. Odpůrci F-35 si přečetli, že jsou poruchové (ovšem už ignorují fakt, že se to týká prvních výrobních sérií a především verze F-35B s kolmým startem, F-35A o kterém uvažujeme je naopak hodnocen jako jeden z nejspolehlivějších strojů ve službě) a má náročný motor na údržbu - ovšem ignorují fakt, že právě díky důkladné kontrole každých 50 letových hodin a striktním předpisům o údržbě, zatím nedošlo během provozu k žádnému selhání motoru.

Co se týká nákladů na provoz, to je záhada i pro mě, že není možné vysvětlit, že "levný" letoun v žádném případě neznamená "levné" náklady, přitom při nákupu výrobků denního použití s tím dopředu počítají ...

skypy

27. 03. 2023, 00:42

K debatě: Polsko provádí běžně nástřik F16 a stejně tak bude propvádět nástřik i u F35 stejně jako my. Jen se kontroluje každý spotřebovaný gram barvy. Podle předběžné dohody si Česko bude servisovat F35 včetně motorů na našem území. Pouze o GO se dosud jedná jestli to bude u nás nebo v jiné zemi EU. Morální zastaralost Gripenu je 15 let, F35 s možností upgrade až 70 let. Rozhodně není o čem pochybovat, jestli nechceme jen letadlo, které vhodné jen doprovod neodpovádajícímu dopravnímu letadlu, ale i případně pro boj a odstrašení nepřítele.

Martin F.

26. 03. 2023, 22:09

ATM 12/2022. Ačr si v roce 2021 vyčíslila náklady na letovou hodinu L159 na 221000,- KČ bez platu personálu, Gripen C pak na 622000 bez platu personálu včetně leasingu, jehož výše není známa. Ve stejný rok si USAF F35A vyčíslina na 425,000,- Kč včetně amerických!!! platů personálu, přičemž sám výrobce uváděl cenu 25000 USD. Tož asi tak k té F35. Když si vezmu náklady na L159, tak F35 je proti tomu provozně zadara.

Zdeněk

27. 03. 2023, 00:10

Hodně mě překvapila ta cena za letovou hodinu L159 Alca, čekal jsem ji zhruba poloviční ... a rozhodně i s platem personálu.

Slavoslav

26. 03. 2023, 19:32

ani nie tak fun, ako fact. Ak by chcel vediet niekto cenu letovej hodiny MiG-29 v ASR tak to bolo cez 55tis USD ak pouzijeme Americku metoddiku. A to minimalne, prakticky to bolo este viac

Petr Hejna

26. 03. 2023, 19:03

A už je to tady zase, opět jsem to schytal. Nejsem prioritně proti letadlu F 35, ale jen za podmínky, že tato a další následující vlády budou udržovat tento zbrojní systém na plné výši, budou ho modernizovat a rozšiřovat. Prostě mám obavu, že po velké slávě při nákupu stíhaček, se začnou ministři drbat za uchem a hledat úspory ve státním rozpočtu. A první na ráně bude tenhle otesánek.
O motorech byl podrobný článek v časopisu ATM 5/2022. Technologii výroby tohoto motoru nemá nikdo na světě. Ani se mi nedonesla zpráva, že by někde Američané povolii licenční výrobu. Takže nějaké servisní prohlídky v Evropě ano, ale pokud dojde na výměnu dílů, tak ty díly jedině z USA.
O protiradarovém nátěru opět časopis ATM, číslo 6/2022. Vzhledem k tomu, že nanášená barva je "... tím nejstřeženějším tajemstvím ..." hodně pochybuji, že se to bude expedovat někde po světě na paletách a stříkat v jiných leteckých fabrikách. Navíc se výslovně konstatuje že nástřik "... zvládne jen několik míst na světě ...". Např. Číňané to stříkají ručně a Rusové na nějaké protiradiolokační nátěry rezignovali úplně.
Po tom , jak funguje dnešní a i všechny předešlé vlády, je jasné, že naše republika prostě nemá na dlouhodobé udržení tohoto bojového systému.

Roman

26. 03. 2023, 20:02

Jsem přesvědčen že až začneme plnit min. 2% na obranu , tak si o finance nemusíme dělat vůbec starosti . 14× F-35 není velký problém a to při vědomí všech potřeb AČR .
Když vidím jak poláci nakupují nových 500 himarsů , 500 Abramsů , 32× F-35 , 48× F-16 , 150× Leopard-2 , gigantická domácí výroba těžké i lehké voj. techniky ................................................................................. A to mají HDP větší pouze 2,3× !!!!!
Přesto Poláci nefňukají jako zdejší "starostové" s názory nápadně blízké pouze Kremlu .
I pětimilionové Finsko nakupuje 64× F-35 plus .................................

Roman

26. 03. 2023, 20:13

nanášená barva je "... tím nejstřeženějším tajemstvím ..." hodně pochybuji, že se to bude expedovat někde po světě
------------------------------------------------------------------------
A proboha proč ne ??? Nevymejšlej problémy kde nejsou . Proč by nemohli mít např. normálně servis v Evropě , když tu má továrny na jejich výrobu - kompletaci ????? Opravdu nás chceš přesvědčovat že např. Australani neustále stroje složitě přesouvají do států aby jim opravovali lak ??? Néé to ti nežerem .
To by jich moc neprodali a nestála by se na ně nekonečná fronta .

Roman

26. 03. 2023, 20:18

Technologii výroby tohoto motoru nemá nikdo na světě
--------------------------------------------------------------------
No jasně , ale to platí samozřejmě i motorech Gripenu - GM - co se vyrábí , světe div se , v USA . A co jako ?????
To považuješ za lepší volbu koupit např. Švédskej stroj a bejt navíc závislí na dalším - Americkým - dodavateli ???

Petr Hejna

26. 03. 2023, 10:11

O provozních nákladech letadel F 35 jsem již jednou upozornil a dostal jsem dost "za uši". Jeden z mnoha problémů této špičkové techniky je to, že pro ni musíte kupovat tu nejlepší a nemodernější výzbroj. Prostě nemůžeme nakoupit třeba 20 let staré a repasované střely, ale jen ty nejnověší. Jinak to letadlo prostě postrádá smysl. Drobné oděrky nátěru se opraví pomocí ručních setů, ale nový nástřik nejspíš zase jen v Americe. To samé platí i o motorech. Pokud se někde v Evropě vůbec bude provádět generálka motoru, tak jen a pouze z náhradních dílů z USA. Ta oběžná kola turbín prostě nikdo v Evropě nevyrobí.
Při provozu F 35 sice ušetříme na platech pozemního personálu, výcviku a pilotech, ale ostatní provozní náklady budou naprosto astronomické. Pokud nebudeme připraveni nést toto břemeno, tak bychom měli koupit nějakou levnější variantu stíhaček. Jinak dopadneme jako ta Venezuela.

SHawk

26. 03. 2023, 12:05

Souhlasím. Jen bych podotknul, že výcvik, personál a piloti budou stát ze začátku strašný "ranec", protože se vše odehraje v USA a pochybuju, že i potom bude tahle složka nákladů nízká, protože Američané se zdráhají u utajovaných technologií dodávat cokoli nad rámec běžných dodávek. Možná, že nedodají ani simulátor k dalšímu výcviku. A k článku samotnému: ano je zajímavý a věcně popisuje situaci. Jen není o nákladech na letovou hodinu, ale o celkové ekonomické situaci jihoamerického státu, který se dostal tam kde je díky embargu USA...

Roman

26. 03. 2023, 13:55

Všechny výtky který tady Hejna se SHawk uvádí se samozřejmě týkají i jakéhokoliv jiného dodavatele .
Opravdu si myslíte že na nový Gripeny řady E/F , které jsou nejčastěji uváděny oproti F-35 , budete moci ověšet muncí starou 30 let ????
Opravdu si myslíte že generálku motoru si budeme dělat doma na koleni a ne ve Švédsku ??? Navíc USA servis F-35 je i v Evopě , stejně jako jejich výroba - Itálie , Turecko......
Opravdu si myslíte že si budeme vyrábět náhradní díly doma na a ne ve švédsku ???
Opravdu si myslíte že náklady na nový Gripeny budou nějak "lidové" ??? Důkaz !!!
Opravdu si myslíte že Švádové nebudou tajit své technologi co to pude ???
Proč by USA nedodali simulátor a Švédi jo ??????

Faktem je pouze to , že v F-35 získáváme letoun , který narozdíl od jakékoliv konkurence udrží svoji absolutní nadřazenost na dlouhé desítky let dopředu . Staré Gripeny bych uvítal maximálně jako doplněk než úplně dožijou , nový Gripen je zcela neověřený zajíc v pytli - pořizovací cena je vyšší než u F-35 a provozní náklady - velká neznámá . Ale při Švédské malosériovosti žédnej zázrak nečekejte .

Zdeněk

26. 03. 2023, 14:32

Já bych celkem souhlasil, ať se rozhodně provede opravdu nezávislá studie výhod a nevýhod jednotlivých řešení, a třeba nejenom F35 vs. Gripen E/F.

Nepochybuji o tom, že obě strany čaruji s náklady na pořízení a provoz, jak potřebuji, nicméně už z více stran jsem zaznamenal, že například toliko zmiňované náklady na letovou hodinu Gripenu v žádném případě nejsou 5000 USD, ale spíš 20000 USD, stejně tak právě Gripen E má americký motor GE, takže ho rozhodně nespravíme v hangáru na letišti, a rozhodně letoun není levný.

Venezuela nedojela ani tak na to, že by kupovala superdrahý a supervýkonný systém, spíš naopak, on ten Su 30 je naopak na pořízení relativně levný. Pokud porovnáme (ceny jsou pouze orientační, předpokládám, že se mohou dost lišit)
MiG 29 okolo 27mil. USD
Su 30 asi 35 mil. USD
Su 35 asi 50 mil. USD
Takže si logicky vybrali to, co přinášelo nejlepší poměr cena/výkon ... ovšem zapomněli, že papír snese hodně a ruský papír ještě mnohem víc.

F 16 za dobu své životnosti (30 let) potřebuje maximálně dva motory General Electric F110, ovšem Su 30 za stejnou dobu spotřebuje motorů Saturn AL-31 až 8ks.

Proto je potřeba pamatovat: "nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci" a u takto špičkových strojů to platí dvojnásob.

Zdeněk

28. 03. 2023, 00:14

KorbenDalas,

neříkám to rád, ale pravdu (alespoň tedy tak trochu) mám já - tedy ne, že bych na tom tak strašně trval, ale počítej se mnou (budu schválně u všeho počítat horní hranici a zjednoduším si to):

životnost draku letounu je maximálně 16000 hodin, a měla by být stejná jak u F16, tak u Su 30.
Životnost motoru General Electric F110 vezmu horní hranici 8000 hodin, a nebudu uvažovat, že opravou se dá prodloužit. Takže to máš 2 motory.
Životnost motoru Saturn AL-31 jsi určil na 4000 hodin (podle mě je to spíš míň, ale souhlas, klidně použijeme tvůj údaj), takže to máme 4ks motorů; no jo, ale Su30 je dvoumotorový, takže celkem 8ks motorů ... :stuck_out_tongue_winking_eye:

Jasně, je to zjednodušené, ale nepočítal jsem to já, ale taky v ATM, když se zabývali problematikou nákupu nových běloruských strojů, ale číslo vydání si už nepamatuju.

Ale hlavně, proč jsem porovnával F 16 a Su 30, no jednoduše, tyhle dva typy létají ve Venezuele, a hlavně jsou uvedeny v článku.

Zdeněk

28. 03. 2023, 00:31

p.s. například tady:
http://www.leteckemotory.cz/motory/al-31/

je stanovena životnost motoru AL-31F série 30S na 2000 hodin, s tím, že bude výhledově prodloužena na 4000 hodin ... ale obávám se, že naprosto přesná data asi nezískáme.