EXCALIBUR
CZUB
CZUB

10. horská divize US Army - Největší vojenská složka na světě, zaměřená na boj v horách

 29. 08. 2019      kategorie: Zahraniční armády v akci      1 komentář

Český provinční rekonstrukční tým v Afghánském Lógaru byl součástí amerického úkolového uskupení. Právě to byla ideální příležitost k poznávání elitních jednotek USA. V posledních letech se mohli naši vojáci takto detailně seznámit například s příslušníky 82. výsadkové divize, 101. aeromobilní divize a 10. horské divize. A právě svazku zaměřenému na boj v horách jsme se tentokrát rozhodli věnovat pozornost.

01
Foto: Patrola příslušníků 10. horské divize v misi

První myšlenky na vytvoření horské jednotky se v USA objevily v roce 1940. Inspirací v tomto případě, byl hrdinný boj na lyžích finských obránců proti útočící Rudé armádě. Právě účinnost odporu dobře vycvičených a fyzicky zdatných Finů během zimní rusko-finské války přiměla prezidenta americké Národní lyžařské patroly (něco jako naše Horská služba) Charlese Minota Dolea, aby zaťukal na dveře ministerstva obrany s myšlenkou na zřízení horských jednotek. Díky neústupnosti a asertivitě tohoto člověka vznikl pouhý den po přepadení Pearl Harboru 8. 12. 1941 na základně Fort Lewis 87. prapor horské pěchoty. Ten byl po nějaké době transformován na pluk. Jeho personální složení, přípravu a výcvik dostala na starost Národní lyžařská patrola. Část výcviku probíhala na Aleutských ostrovech, které jsou součástí Aljašky. Právě tato strategická území totiž bylo potřeba střežit a případně i bránit proti vylodění Japonců. 

Psali jsme: Znáte tvrdší armádní výcvik?

02
Foto: Odstřelovači 10. horské divize v akci

Prorazit v italských horách

V roce 1943 je již zřejmé, že vybudování horské jednotky bylo tou správnou volbou. A tak padne rozhodnutí zřídit celou horskou divizi. Ta vzniká v červnu 1943 v Camp Hale, původně jako 10. lehká divize. Vojáci jsou vyvedeni do téměř třítisícové nadmořské výšky, kde usilovně cvičí. V listopadu 1944 je výstavba a výcvik nové divize dokončen. Dochází k jejímu přejmenování na 10. horskou divizi. V té době také vznikl dnes již legendární rukávový znak, který tvoří dva bajonety zkřížené do podoby římské desítky. Nad nimi je nápis Mountain. Znak je proveden v amerických národních barvách, tedy červené, modré a bílé. 

03
Foto: Příslušníci divize za 2. světové války, při postupu severní Itálií

Psali jsme: Bombardování vlastních pozic

Jednotky divize se dostávají na frontu v lednu následujícího roku na severu Itálie. Jsou nasazeny v náročném horském terénu severních Apenin a italských Alp. Americké divize před tím podnikly třikrát neúspěšný útok na horu Belvedere. Horské divizi se ze všeho nejdříve podařilo obsadit přístupové pozice na tento strategický úsek obrany Rivy. Během nočního útoku zdolali převýšení 450 m. Belvedere chráněný minovými poli, obsadily prapory divize bez podpory dělostřelectva 19. února. Němci se ale nemínili smířit s porážkou, během následujících dvou dnů podnikli sedm neúspěšných protiútoků. Desáté divizi se podařilo překročit Apeninské pohoří a proniknout do údolí Pádu. V druhé polovině dubna překročili její příslušníci na 50 lehkých člunech pod palbou nepřítele řeku Pád a dostali se až ke Gardskému jezeru na úpatí Alp. Na jihu pak odřízli německé armádě hlavní ústupovou cestu do Brenerského průsmyku.  

04
Foto: Bojové operace během druhé světové války

Po válce byla 10. horská divize, jako mnoho jiných svazků, rozpuštěna. Nemálo jejích příslušníků se pustilo s obrovskou vervou do propagace horského a lyžařského sportu. Stáli u kolébky celé řady významných horských letovisek. Ještě ale dříve, než došlo ke korejské krizi, objevila se potřeba cvičit velký počet nových vojáků. Právě za tímto účelem byla 10. divize znovu zformována. Do roku 1953 prošlo základním výcvikem pod dohledem instruktorů z tohoto elitního svazku, více než 120 000 mužů. Ještě počátkem roku 1954 se zdálo, že 10. divize bude z výcvikové přeměněna na bojovou. Postupné uklidnění mezinárodní situace mělo ale za následek, že byla místo toho zredukována na nulu. Nová 10. divize vznikla na základech 37. pěší divize a zamířila do okupovaného Německa. Po jejím stažení v roce 1958 do Fort Beningu v USA, je definitivně zrušena. 

Křest ohněm v Somálsku

Její novodobá historie začíná rokem 1985, kdy je obnovena ve Fort Drum, jako svazek určený především pro nasazení v zahraničních misích. Z tohoto důvodu byla budována jako lehká a velice mobilní. V operacích Pouštní štít a Pouštní bouře v letech 1990 až 1991 nebyla sice nasazena jako kompletní svazek, přesto se akcí z jejích řad účastnilo asi 1200 vojáků. Převážně šlo o příslušníky 548. logistického praporu. 

05
Foto: Průzkum poblíž východoafghánského města Šarana

O to významnější roli však divize sehrála v letech 1992 až 1994, během nasazení v africkém Somálsku. V stabilizačních operacích Restore Hope a Continue Hope (Návrat naděje a Naděje pokračuje) dohlížela na udržování míru, dopravu a rozdělování humanitární pomoci. Velitel divize generálmajor Steven L. Arnold, byl jmenován velitelem sil nasazených v této zemi. Podařilo se mu skutečně zastavit humanitární a potravinovou krizi a utlumit krvavé boje. V únoru 1993 začala divize postupně stahovat své jednotky ze Somálska. Přesto se ještě v říjnu 1993 právě díky úsilí jejího 2. praporu, podařilo vyprostit z velice svízelné situace v hlavním městě Mogadišu příslušníky Rangers a speciálních jednotek Delta. Ti se zde po špatně naplánované operaci zaměřené na zajetí významných poradců a pomocníků klanového vůdce Mohammeda Faraha Aidida, dostali do obklíčení místních milicí. Nadcházející noc byla pro americké jednotky skutečně kritická, měly během ní značné ztráty. Prapor horské divize se s velkými problémy probil do města a stovku obklíčených amerických vojáků pomohl osvobodit a dopravit na Olympijský stadion, kde byla základna pákistánských mírových sil. Úkolové uskupení „Ranger“ zaplatilo za tuto akci 19 mrtvými a 57 zraněnými vojáky. Právě to byl impuls, na základě kterého americký prezident Bill Clinton americké vojáky z této země stáhl. Těžké boje uprostřed městské aglomerace, byly poměrně věrně ztvárněny ve filmu Ridleye Scotta „Black Hawk Down“ (Černý jestřáb sestřelen). Jako poslední se ze Somálska vrátil právě 2. prapor 10. horské divize, a to 12. března 1994.

06
Foto: Příslušníci divize využívají často k přepravě vrtulníky CH-47 Chinook

Z Mogadiša na Haiti 

Příliš mnoho času na zotavení ale příslušníci 10. horské divize neměli. Již 19. září 1994 byla její 1. brigáda letadly z letadlové lodi vysazena na mezinárodní letiště haitské metropole v Port-au-Prince. V operaci Uphold Democracy (Podpora demokracie), jejímž úkolem bylo vytvořit bezpečné a stabilní prostředí pro návrat legálně zvoleného prezidenta Jeana Bertranda Aristida do vlasti, představovali příslušníci divize téměř polovinu všech začleněných sil. 
Nasazení v Bosně a Hercegovině v roce 1997 se zpočátku omezilo pouze na vyslání 642. ženijní roty, která se měla podílet na výstavbě komunikací a základen. V roce 1999 se divizní velitelství stalo základem úkolového uskupení Eagle, které řídilo nasazení především brigádních jednotek v Bosně a Hercegovině v letech 1998 až 2000. 

07
Foto: Přeprava zbraní vzduchem

Také po událostech z 11. září 2001 potvrdila 10. horská divize, že je americkým svazkem, nejčastěji vysílaným do zahraničních misí. Okamžitě po zahájení kampaně v Afghánistánu byla zapojena do aktivit v této zemi. Na jaře roku 2002 sehrála významnou roli v operaci Annaconda. Průzkum provedený americkými speciálními silami na konci ledna 2002 ukázal, že v údolí Shahi Kot se soustřeďují povstalci. Strategická oblast o rozloze asi 50 km2 poskytovala nejen možnost zásobování z nedalekého Pákistánu, ale zároveň také představovala případnou ústupovou cestu. Podle některých zpravodajských informací se zde měli ukrývat i představitelé al-Káidy a Talibanu. Po zahájení operace se ukázalo, že protivník má v údolí mnohem početnější síly, než se původně předpokládalo. Téměř tisíc mužů rozmístěných v horském terénu, který nejen dobře znal, ale který byl také ideální pro obranné boje, představovalo náročný oříšek. 

08
Foto: Doplnění nabíjecího pásu do kulometu

Část divize se v roce 2003 zapojila do operace Iraque Freedom v Iráku. O rok později se její příslušníci vyznamenali během voleb při ochraně západního Bagdádu. Po skočení tohoto úkolu se vojáci divize vrátili zpět do Afghánistánu.

Výzbroj, výcvik a organizace

Divize má čtyři bojové brigády, které jsou základem úkolových uskupení „Warrior“, „Commandos“, „Spartans“ (právě pod jeho velení byl začleněn třetí kontingent českého provinčního rekonstrukčního týmu, jehož základ tvořili vojáci 4. brigády rychlého nasazení) a „Patriots“. Kromě toho má ještě leteckou brigádu, která je základem úkolového uskupení „Falcons“, logistickou brigádu a jednotku speciálních sil. Další prvky divize tvoří velitelská rota, lehký ženijní prapor, veterinární rota, zdravotnický prapor, protitankový horský prapor, spojovací rota a dělostřelectvo.

09
Foto: Jištění v ulicích iráckých měst

Základní pěchotní zbraní příslušníků divize byly útočné pušky M16, nyní to jsou převážně karabiny M4 doplněná noktovizorem a podvěsným granátometem ráže 40 mm. Součástí výzbroje jsou kulomety M249 a M240. Hlavní dopravní prostředek tvoří vozidlo Humvee, dále pak divize disponuje vozidly Joint Light Tactical Vehicles (JLTV), vozidly Mine Resistant Ambush Protected (MRAP) apod.

10
Foto: Z nasazení příslušníků divize v Iráku

Jako jedna z prvních byla divize v roce 2000 zařazena do programu společných pohotovostních sil Joint Contingency Force – Advanced Warfighting Experiment (JCF-AWE), ve středisku bojové přípravy Fort Polk. V tomto případě se důraz soustředil na rozšíření přehledu velitele s pomocí elektronického velení a řízení díky lepším komunikačním prostředkům a zdokonalené součinnosti mezi bojovými systémy a postupy.

Zvýšila se rovněž efektivita vojenských operací v zastavěných oblastech a zdokonalila se schopnost vojenských sil plánovat a provádět preventivní a bojové operace. K těmto změnám přispěla kromě jiného řada technických novinek, jako jsou digitální komunikační systémy, bezpilotní letouny a také tepelné navádění zbraňových systémů.

1280px-thumbnail
Foto: Příslušníci 10. horské divize během svého nasazení v afghánské provincii Lógar

Příslušníci divize jsou kromě standardního pěchotního výcviku připravováni na přesuny na lyžích a sněžnicích. Musí zvládnout i horolezecký výcvik. Fyzickou kondici si zdokonalují především během náročných horských přesunů na vzdálenost mnoha desítek kilometrů. Při výcviku se nezaměřují pouze na boj v horách, ale i v polárních a pouštních oblastech a ve městě.

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue

 Autor: Karel Krátký

CENOVÉ BOMBY (3143)

Komentáře

Monarchista

06. 09. 2019

V době meziválečné i čs. armáda měla své horské jednotky vyzbrojené kulomety i horskými kanony.. Byla to vzpomínka na těžké boje v horském terenu Alp, kde naši vojáci, kteří neměli spec. horský výcvik museli obstát proti dobře vysvičeným italským Alpinům. Až pojedete do Slovinska, běžte se podívat, kde naši vojáci bojovali. Slovinci vzpomínají jak jim "Rakušáci" pomáhali bránit Slovinsko. Byl jsem tam, je to dojemné a hodně památek na "českého vojáka",

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací