EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Rota Nazdar - Československá jednotka působící ve francouzské Cizinecké legii

 02. 09. 2019      kategorie: Vojenská historie      4 komentáře

Francouzská cizinecká legie je elitní jednotka francouzské armády založená v roce 1831 jako útvar zahraničních dobrovolníků, protože cizincům byla po červencové revoluci v roce 1830 zakázána účast v regulérních jednotkách francouzské armády.

Původně byla založena k ochraně francouzského koloniálního panství, ale účastnila se i evropských válek (prusko-francouzská válka, obě světové války). Po jeho rozpadu v šedesátých letech byla její existence ohrožena, ale v současnosti se Legie z této krize dostala a jednotky Cizinecké legie v devadesátých letech 20. století sloužily v mírových silách OSN v bývalé Jugoslávii či za první války v Perském zálivu (1990-1991).

Poté co legionář úspěšně odsloužil v Cizinecké legii minimálně tři roky, může požádat o francouzské státní občanství. Musí sloužit pod svým skutečným jménem a musí sloužit se „ctí a věrností“. Legionář, který byl zraněn v bitvě může zažádat o francouzské občanství, v souladu se slavným heslem Cizinecké legie - „Francouzem se legionář stává nikoliv krví přijatou, ale krví obětovanou“ - „Etranger devenu fils de France non par le sang reçu, mais par le sang versé“.

Psali jsme: Incident v Gliwicích

eští dobrovolníci pochodového pluku Cizinecké legie v zákopech na frontě roku 1916. Foto archiv VHÚ.
Foto: Čeští dobrovolníci pochodového pluku Cizinecké legie v zákopech na frontě roku 1916 | archiv VHÚ

Rota Nazdar (oficiálně francouzsky 1ère compagnie, bataillon C du 2e Régiment de Marche du 1er Étranger, v překladu 1. rota praporu C 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie) byla první československá vojenská jednotka působící na území Francie. Působili v ní převážně čeští dobrovolníci. Jednotka se uplatnila v první světové válce.

Přísaha Roty Nazdar v Bayone 12. října 1914. Praporec na snímku byl ztracen v krvavých bojích u Arrasu počátkem května 1915. Foto archiv VHÚ.
Foto: Přísaha Roty Nazdar v Bayone 12. října 1914. Praporec na snímku byl ztracen v krvavých bojích u Arrasu počátkem května 1915 | archiv VHÚ

Psali jsme: Peter van Uhm: Proč jsem si vybral pušku

Rota Nazdar vznikla v rámci francouzské Cizinecké legie 31. srpna 1914, tedy na začátku první světové války. O její vznik se zasloužil Prozatímní výbor tvořený zástupci francouzské pobočky Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnost, podporovaný některými známými francouzskými osobnostmi, zejména Ernestem Denisem. Vstup do Cizinecké legie byla jediná možnost, jak vytvořit na území Francie zahraniční jednotku. Hromadný odvod dobrovolníků proběhl 22. července 1914 v pařížské Invalidovně, za způsobilé k službě bylo uznáno 341 Čechů a 2 Slováci. Dvouměsíční výcvik prodělali v Bayonne. Slavnostní přísahu složili 12. října a rota byla začleněna do praporu C tzv. Marocké divize. Kvůli nedostatku českých důstojníků – k dispozici byli jen dva – rotě veleli Francouzi. Prvním velitelem byl jmenován kapitán M. L. J. Sallé.

eští příslušníci Cizinecké legie vyčkávají na bojové nasazení. Uprostřed dobrovolníků vpředu je mladý Ladislav Preininger. Foto archiv VHÚ.
Foto: Čeští příslušníci Cizinecké legie vyčkávají na bojové nasazení. Uprostřed dobrovolníků vpředu je mladý Ladislav Preininger | archiv VHÚ

Bojové zkušenosti ve Velké válce

Na začátku 1. světové války (1914–1915) se rota v rámci Cizinecké legie účastnila střetnutí na francouzsko-německé frontě a počet vojáků, kteří se do ní dobrovolně hlásili, narůstal. Měl však své limity, protože jednotka nemohla být doplňována o nové síly. Hranice byly uzavřeny, další Češi a Slováci do Francie nepřicházeli a nemohli se tam dostat ani jako dezertéři či zajatci, neboť rakousko-uherská armáda na západní frontě nebojovala. (K rotě se připojilo asi třicet dobrovolníků z Velké Británie, která na svém území vznik české jednotky nepovolila, a v jednotce sloužilo i několik Poláků a jeden Švýcar.) Rota Nazdar byla poprvé nasazena do boje 11. listopadu 1914 v kraji Champagne (nedaleko Remeše). V květnu 1915 se rota účastnila vítězně bojů u Arrasu, kde po útoku na kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy mezi vesnicemi La Targette a Souchez zbylo pouze 75 bojeschopných mužů, 42 mužů včetně všech důstojníků padlo, ostatní byli raněni a prapor C byl rozpuštěn.

Hřbitov roty v Trutnově
Foto: Hřbitov roty v Trutnově | Wikimedia Common

Později byli její příslušníci dále zařazeni do jiných jednotek. Jsou zmiňováni i při pokusu Milana Rastislava Štefánika vytvořit ve Francii letecký oddíl. Ještě na konci 1. světové války (1918) je o rotě zmínka, když se několik desítek vojáků této roty dostalo do československé brigády ve Francii.

KVH ROTA NAZDAR Z.S.

V rámci české, reenactingové scény jsem narazil i na Klub Vojenské Historie, který se tomuto tématu přímo věnuje a rozhodně doporučuji navštívit jejich webové stránky rotanazdar.cz.

Klub byl založen v zimě roku 1993 stejně smýšlejícími zájemci o vojenskou historii našeho státu. Veškerá činnost klubu je věnována historii Československé armády od roku 1914 do roku 1945. Formou výstav a vzpomínkových akcí, připomínáme historicky doložené události a jejich věrnou rekonstrukcí se snažíme, aby se na naše dědy a otce nezapomnělo. Publikační činností a vlastním nákladem vydávanými tiskovinami, připomínáme široké veřejnosti naši vojenskou historii. Dalším naším cílem je oprava a údržba pomníků z obou světových válek a renovace dobové techniky. Disponujeme, kromě četných archivních dokumentů, množstvím historických předmětů, výstroje, výzbroje a rovněž tak historickými vozidly. (viz. veterán klub) Veřejnou prezentací v dobových stejnokrojích, při oslavách státních svátků a pietních vzpomínkách u nás i v zahraničí, chceme alespoň z části splatit svůj dluh vůči těm, kteří za svobodu našeho státu položili svůj mnohdy mladý život. Sídlo KVH „Rota Nazdar“ o.s se nachází nedaleko Mladé Boleslavi v Bakově nad Jizerou a sdružuje přes dvě desítky členů z celé republiky, převážně z regionu Mladá Boleslav a Praha.

Prvé období, které se snažíme veřejnosti poodhalit, je přímo spojeno se vznikem československé státnosti. Především touha po dlouho utlačované svobodě českého národa, vedla mnohé vlastence, již od počátků tehdy Světové války, ke vstupu do nově se rodících československých legií. Z úcty k odkazu těchto vlastenců, se i my snažíme připomenout hrdinné činy, které provázely boj za nový Československý stát. Právě těm, dnes již takřka bezejmenným lidem, vděčíme za svou svobodu. V historických stejnokrojích představujeme jednu z prvních krajanských jednotek „Rotu Nazdar“, z období bitvy u Arrassu 1915.

Dalším obdobím, které bychom chtěli připomenout, je období tzv. první republiky. Doby, která byla založena právě na legionářském odkazu a kdy se za více než dvacet let, stala demokracie mladé republiky vzorem ostatním. Bylo to období, v jehož vlasteneckém duchu byl veden celý národ a každému občanu byly vlastní pojmy jako je stát, národ, čest, hrdost. Rovněž tehdejší Československá armáda vždy prokázala odhodlání bránit svou rodnou vlast do posledního muže, a ačkoli jí to vlivem pohnutých událostí v roce 1938 nebylo nikdy umožněno, přesto byla a zůstává pro nás vzorem jednoty národa. Zde představujeme Hraničářský prapor 2 Roty Nazdar z Trutnova z období roku 1927 a 1938.

Posledním úsekem, co do významu však stejně hodnotným, jest období bezesporu nejkrutější války v dějinách lidstva a sice 2. světové války. Přestože republice nebylo dáno chránit svou demokracii, v roce 1939 se stejně jako na počátku roku čtrnáctého, mnozí vlastenci odhodlali k odchodu ze své vlasti, aby se bojem snažili znovu obnovit její celistvost. Na všech frontách tak po šest let hrdinně bojovalo množství Čechoslováků, tehdy již dvou generací. Setkali se zde jak ti, kteří už jednou samostatnost vybojovali za války prvé, tak ti, kteří byli jimi vychováváni. Shodné strasti sdílel i tehdejší domácí odboj v okupované vlasti. Všechny však přesto spojovala jediná touha – stanout opět jednou ve své rodné a svobodné zemi, ačkoli mnohým nebylo dáno se těchto okamžiků dožít. Zde se prezentujeme ve  stejnokrojích Československé armády ve Velké Británii z období let 1942 a 1944 a naší armády na Středním Východě.

Video: Ukázka KVH Rota Nazdar a ukázka Československých legií / YouTube

Zdroj: VHU

 Autor: Hanz

CENOVÉ BOMBY (926)

Komentáře

Ivan sekal

06. 09. 2019

Zajímalo by mě - proč je odstraněn pomník padlých u Przemyšlu(Morava) v Polsku. Poláci tvrdí že ho dala zbourat česká vláda. II. Rád bych se dozvěděl kam se obráti abych se dozvěděl kde je pochován náš R.U voják a jak padl. Děkuji

Emil

04. 09. 2019

nechápu tehdejší českou naivitu
Spojenecká smlouva mezi Československem a Francií z 25. ledna 1924
Francouzsko-československé spojenectví z meziválečného období bylo mezinárodně-právně poprvé vyjádřeno a potvrzeno Smlouvou o spojenectví a přátelství mezi Československem a Francií (Le traité d’aliance et d’amitié entre la Tchécoslovaquie et la France). Smluvní zakotvení existujícího vztahu mezi oběma státy vyplynulo ze specifické situace, jež se vyvinula v průběhu roku 1923. Podnět k tomu vyšel z Francie, která se tou dobou nacházela ve velice složité mezinárodně-politické situaci. Na počátku zmíněného roku francouzská armáda obsadila průmyslovou oblast v Porúří jako zástavu za reparace, které Německo odpíralo platit. Následkem toho se Francie ocitla v mezinárodní izolaci, neboť další rozhodující mocnosti, Spojené státy Americké a Velká Británie, s tímto postupem nesouhlasily. Československo nereflektovalo ani na francouzskou nabídku zvláštní vojenské konvence, a to ze stejných důvodů, podepřených navíc již zmíněnými obecnými ohledy na Německo. Přípravy pro společný postup při ohrožení se měly uskutečňovat na základě tajných nót ministrů zahraničních věcí z 26. a 30. ledna 1924, jež předpokládaly další spolupráci generálních štábů při tvorbě plánů na obranu proti agresi. Podmínky, za nichž by bylo možné uskutečnit vzájemnou vojenskou pomoc, byly zanedlouho vymezeny Garanční smlouvou Francie s Československem z 16. října 1925. Tento dokument vznikl ve spojitosti s Rýnským bezpečnostním paktem.

Monarchista

02. 09. 2019

https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3290-sezemice-nad-loucnou/

Zde malá připomínka, byl jsem u památníku několikráte. Francouzi zneužili natěšené Čechy, kteří se pro vlast obětovali a bylo po odboji, který pokračoval až v roce 1918. Ta organizace útoku proti kulometům to bylo jediné vojenské umění Frantíku.
Měli možnost nám to hrdinství v roce 1938, ale to ne, strachy se posrali.

Oleg

02. 09. 2019

Tatínek spolužáka Davida Subjaka sloužil v cizinecké legii
David Subjak byl můj kamarád už od základní školy. Měl náš obdiv, že jeho tatínek se prostě nevrátil ze společné dovolené v Jugoslávii, kde zůstal se zájmem dostat se do francouzské cizinecké legie,aby pomáhal rodině finančně. Před rokem 1989 se jeho tatínek vrátil do Československa do obchodu ze zahraničními potravinami TUZEX si chodil snad i pro mléko a dělal v pohodě skladníka a měl komunisty „v paži“, tady jej snad jedině mohou pověsit jak říkal. Nám měnil levně peníze za bony na rifle.
Nám klukům vyprávěl že „v cizinecké legii je člověk jako robot “. Mnoho zajímavých příběhů, kterých naši rodičové nezažili, například o hnutí UNITÁ .Hnutí UNITA se po letech bojů rozhodlo přitvrdit nátlak na získání mezinárodního uznání a 12. března 1983 zajalo 66 československých občanů, kteří v Angole pracovali v rámci hospodářské pomoci rozvojovým zemím.Skupina 66 Čechoslováků byla zadržena ve městě Alto Catumbela (asi 130 kilometrů západně od druhého největšího angolského města Huamba). Šlo o 28 expertů, lékařku, dvě zdravotnice, 14 manželek odborníků a 21 dětí (z toho tři ve věku do pěti let a osm mezi šestým a desátým rokem), kteří pracovali na výstavbě tamní celulózky. Zajatce odvedli asi 27 kilometrů za město do hor, kde měli jednu základnu. Čtyři dny později vyrazili zajatci na tříměsíční strastiplnou pouť na východ země, při které ušli pěšky 1500 kilometrů a přes 1000 kilometrů ujeli na korbách nákladních aut. Při pochodu zemřel 19. dubna sedmatřicetiletý Slovák z Bratislavy Jaroslav Navrátil, což byla podle Sazečka nejtěžší chvíle, kterou zajatci za celou dobu zažili. Unesení dorazili koncem dubna a v květnu na základnu UNITA Jamba u města Rivungo u zambijských hranic. První skupina 45 zadržovaných (zejména žen a dětí) byla propuštěna již 30. června, ale zbývajících 20 mužů čekalo na svobodu více než rok - do 21. června 1984.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací