Dodávky tanků M4A2 Sherman do SSSR začaly koncem roku 1942, na jaře 1943 pak bylo Shermany vyzbrojeno několik sovětských tankových jednotek, kdy jedna z nich se dostala ke Kursku. Šlo o 229. samostatný tankový pluk, který byl jednou z prvních sovětských tankových jednotek, které nové americké střední tanky obdržely. 10. dubna 1943 pluk disponoval 31 tanky a začátkem července měl pak pluk celkem 38 tanků M4A2 Sherman. Pluku velel podplukovník Merkulov s majorem Bogatyrevem, který sloužil jako náčelník štábu. Od 1. července se pluk nacházel v záloze 48. Armády ve vesnici Perehožeje. 

5. července 1943 pak pluk dorazil k vesnici Kazakovka. Před samotnou bitvou měly Shermany poměrně málo paliva, a případné dotankovávání by bylo poměrně problematické. Každý tank měl také tři sady munice a tankisté měli příděl potravin na pouhé čtyři dny. Bylo tedy štěstí, že na ně tehdy nedolehl tehdejší přímý německý útok v rámci začátku bitvy u Kurska (operace Citadela).

Foto: Sherman M4A2 v parku Vítězství v Moskvě. Stejný typ sloužil i u Kursku | Wikimedia Commons / Public domain

Přestože pluk hlavní vlna německého útoku minula, tankisté následně dostali rozkaz do bitvy zasáhnout a odrazit německý útok na vesnici Ponyri. Pluk dorazil na své nové postavení u Ivanovky (20 km severovýchodně od Maloarchandělsku) po nočním přesunu ve 4:00 ráno 7. července 1943. 9. července byl 229. pluk převelen k 13. armádě, která stála v cestě německému XLI. tankovému sboru. 10. července dorazil pluk do Leski a dostal za úkol udržet družstvo Tinjakovskij v sektoru 74. střelecké divize. 11. července v 10:00 dopoledne dostal pluk rozkaz zaútočit na kótu 255 na pravém křídle 74. střelecké divize a udržet ji do příchodu pěchoty. Útok probíhal bez podpory pěchoty a pořádného průzkumu. Díky tomu sovětské Shermany nakonec kóty nejenže nedosáhly, ale během útoku navíc pluk ztratil 3 tanky. V 19:00 se pak třetí a čtvrtá rota pod nátlakem velitele znovu vrhla do boje, tentokrát již s podporou pěchoty 15. střeleckého sboru, což nakonec vyústilo v úspěšné obsazení kóty 255. Následujícího dne vyrazila 2. rota pluku ve spolupráci s 78. střeleckým plukem do útoku na vesnici Giněvka. Shermany tehdy dosáhly severního okraje vesnice, avšak nakonec se musely kvůli silné obraně stáhnout.

13. července se pak všechny roty pluku stáhly na západní okraj Vavilonovky ke krátkému odpočinku. Bilance byla následující. Během dvou dnů bojů pluk musel odepsat 19 tanků - 8 tanků bylo odepsáno úplně a 11 jich bylo vyřazeno, daly se však opravit. V bojích pak zemřelo celkem 15 tankistů a 13 jich bylo zraněno. Na druhou stranu podle tehdejší zprávy pluk dokázal vyřadit 6 nepřátelských tanků a samohybných děl, 5 protitankových kanónů, 8 kulometných hnízd, 2 minometné postavení a zabil až 350 nepřátelských vojáků a důstojníků.

Foto: Tanky Sherman při přepravě po železnici, Rumunsko 1944 | Wikimedia Commons / Public domain

Naštěstí pro pluk byl tehdy vyčerpaný i nepřítel. Německá 8. tanková divize dostala rozkaz k ústupu, 13. a 14. července tak následoval klid zbraní, což umožnilo sovětským mechanikům opravit několik tanků a vrátit je zpět do boje. Pluk tak disponoval 22 bojeschopnými tanky.

15. července se pluk dostal opět do kontaktu s nepřítelem, kdy v 5:15 hodin ráno vyrazil do útoku na vesnice Sidorovka, Pavlovka a Soglasnij. V 7:00 ráno byly Sidorovka a Pavlovka dobyty, k vesnici Soglasnij se však sovětští tankisté nedostali, jelikož při přejezdu dálnice Maloarchandělsk-Protasovo se sovětské tanky dostaly do silné dělostřelecké palby a poté následoval útok německých tankistů. Při tomto útoku pluk ztratil 8 tanků (3 tanky úplně a 5 jich bylo vyřazených, podařilo se je však odtáhnout). Sherman mladšího seržanta I.T. Antonova však dokázal v boji vyřadit jeden německý tank. 

16. července následoval nový útok na Soglasnij a Potasov, kde Shermany 229. samostatného tankového pluku v rámci útoku podporovaly pěchotu, avšak hlavním cílem tanků bylo se zaměřit na německá obranná postavení, jako byly zákopy a kulometná hnízda. O nepřátelské tanky se pak měly postarat protitankové kanóny a pěchota vyzbrojena protitankovými granáty. K Potasovu se Shermany dostaly až ve 21:00 hodin večer, ovšem do vesnice se nedostaly, proto vybudovaly na severním okraji vesnice obranná postavení. Následujícího dne byl v bojích zničen další sovětský Sherman, avšak do vesnice se Sověti opět nedostali.

229. pluku nakonec zbylo pouze 10 funkčních tanků, těžké ztráty ovšem utrpěla i sovětská pěchota. 74. střelecké divizi zbývalo jen 275 bojeschopných mužů a 360. střeleckému pluku jen 173 mužů. O moc lépe na tom nebyli ani Němci. Jeden z německých zajatců spadající pod 7. rotu 195. pěšího pluku tehdy prozradil, že jeho rota disponuje již jen 60 bojujícími muži z původních 180 a celý pluk tak dostal rozkaz ustoupit za řeku Neruch. Na základě těchto informací pak sovětská pěchota vyrazila k pronásledování nepřítele, ovšem Shermany se tohoto útoku nezúčastnily.

18. července byl pak 229. pluk převelen k 17. střeleckému sboru. Během svého předchozího působení u 74. střelecké divize ztratil 229. samostatný tankový pluk celkem 31 tanků (14 úplně a 17 vyřazených, ale opravitelných) a měl 117 mrtvých a raněných tankistů. 18. července 1943 tak zůstalo v akci pouze 8 bojeschopných tanků. 

Navzdory těžkým ztrátám nebyl pluk přeřazen do zálohy k doplnění, ale zůstal v bojové linii a ještě 18. července podpořil nesmyslný útok 17. střeleckého sboru, který vyústil ve ztrátu 4 dalších tanků. Ztráty byly tak velké, že 229. samostatný tankový pluk v podstatě zanikl a zbylé tanky byly převeleny k 237. samostatnému tankovému pluku a staženy do týlu k doplnění a odpočinku.

Foto:  Sovětští vojáci při útoku v Kurském oblouku | Wikimedia Commons / Public domain

24. července byl 237. pluk přidělen k 70. armádě a hlásil 7 bojeschopných Shermanů, 13 středních tanků T-34 a 7 lehkých tanků T-70. Tyto tanky pak zaútočily, společně s pěchotou 188. a 43. střeleckého pluku, 25. července v rámci sovětského protiútoku na vesnici Novoryžkovskij a Krasnoje Znamja, které nakonec dobyly bez boje. Následně pak překročily potok Nezhivka a dobyly Pohvistnevo.

Pobídnuté úspěchem vyrazily jednotky k dalšímu útoku, čímž ale padly do pasti v podobě boční palby německých protitankových jednotek z kóty 260. Než se stihly sovětské jednotky z pasti stáhnout, ztratil  237. samostatný tankový pluk čtyři tanky M4A2 Sherman, tři tanky T-34 a jeden tank T-70, zároveň byly vyřazeny další dva Shermany M4A2, pět tanků T-34 a dva lehké tanky T-70. Tyto tanky se však podařilo později odtáhnout do opravy. Imobilizované tanky svou palbou tehdy dál podporovaly pěchotu, která nakonec dokázala kótu 260 obsadit. Pluk měl nakonec 25 vyřazených a zničených tanků, nárokoval si však zničení jednoho samohybného děla Ferdinand a 20 protitankových kanónů. Jednotce tedy zbyl poslední funkční tank M4A2 Sherman celé bitvy u Kurska, který patřil veliteli roty, poručíku Ševčenkovi. 

26. července dostal pluk rozkaz shromáždit všechny své tanky v okolí Pohvistněva a podpořit útok 43. střeleckého pluku na bezejmenný kopec východně od kóty 260. Při tomto útoku byl zničen Ševčenkův Sherman a jeden další tank T-34. 27. července pak zůstaly sovětské jednotky na bezejmenném kopci v obraně, kde čelily německému protiútoku, který nakonec ustály. Během útoku bylo vyřazeno devět tanků T-34, čtyři lehké tanky T-70. Sovětským tankistům se tehdy podařilo vyřadit jeden tank Tiger od 505. těžkého tankového praporu.

28. července byl pluk stažen do zálohy a soustředěn v lese jižně od vesnice Světlij Dunaj. Sem byly staženy všechny funkční i vyřazené tanky pluku, aby byly následně převedeny k 251. tankovému pluku. 3. srpna pak byl poslední Sherman u Kurska, vyřazený Ševčenkův tank, označen jako vyžadující hloubkovou opravu a do bitvy u Kurska se již nezapojil.

Během bojů se ukázalo, že tank Sherman měl větší tendenci po zásahu hořet, což se poté vyřešilo uložením munice. Jinak tento tank v boji prokázal stejné kvality, jako jeho sovětský protějšek T-34. Opravárenské čety u tanků Sherman vyzdvihovaly jeho opravitelnost, kdy s dostatečným počtem náhradních dílů šlo Sherman i několikrát vrátit opět do boje, a to i přes to, že tank utrpěl poměrně vážná poškození. Velkou výhodou se také ukázaly britská rádia Wireless Set No.19, které byly v Shermanech namontovány. Byly spolehlivější, měly čistší zvuk a delší dosah než sovětské vysílačky.

Zdroj: warspot.net