B-24 Liberator: Nejvyráběnější bombardér v historii létal ve stínu slavnější legendy B-17

 21. 10. 2021      kategorie: Vojenská historie      0 bez komentáře
Přidat na Seznam.cz

B-24 Liberator byl jedním z hlavních amerických těžkých bombardérů druhé světové války. Bojoval po boku legendární Létající pevnosti B-17, a byl elegantnějším a populárnějším letounem také do velké míry překonáván a zastíněn. Přesto byl B-24 schopen nést těžší pumový náklad než jeho protějšek od Boeingu a měl také vyšší cestovní i maximální rychlost. Během druhé světové války bylo vyrobeno více než 18 000 letounů B-24, což z něj činí nejen nejvyráběnější americký vojenský letoun, ale také celosvětově nejvyráběnější bombardér v historii.

V roce 1938 se na společnost Consolidated obrátil Letecký sbor Armády Spojených států amerických (USAAC), jak tehdy zněl název armádního letectva, a požádal ji o stavbu letounu B-17 Flying Fortress v rámci licenční výroby. Po přezkoumání letounu se společnost Consolidated domnívala, že by mohla navrhnout a postavit výkonnější bombardér.

b24_TITFoto: Formace bombardérů B-24D 93. bombardovací skupiny | U.S. Air Force / Public domain

Consolidated se pustil do návrhu tohoto nového letounu, zprvu známého pod označením Model 32. S využitím nejnovějších aerodynamických postupů měl bombardér výrazné tzv. "Davisovo křídlo", které bylo skvělé zejména při nižších rychlostech. Křídlo bylo vysoce účinné při rychlostech, které byly v té době spojeny s bombardéry, a zároveň si zachovávalo široký profil, který umožňoval dodatečné uložení paliva.

B-24 používal dvě svislé ocasní plochy a byl vybaven dvěma pumovnicemi. Snížení aerodynamického odporu bylo jedním z hlavních cílů společnosti Consolidated při vývoji B-24. Dveře pumovnic B-24 se po otevření zatahovaly do trupu, místo aby se jako u konkurentů rozkládaly do vnějšího prostoru. Tato chytrá konstrukce výrazně snížila odpor vzduchu při otevření pumovnic a usnadnila přístup k nim i na zemi. Letoun byl prvním americkým bombardérem, který používal tříkolový podvozek, což ve srovnání s letouny s ocasním kolečkem pomáhalo zlepšit přehled na dráze při pojíždění.

Z hlediska výzbroje byl B-24 podobný B-17. V době jeho vzniku spojenci ještě nedisponovali stíhacím letounem schopným doprovázet bombardéry hluboko do Evropy a zpět, takže si bombardéry musely zajistit ochranu samy. U B-24 měla tato ochrana podobu 10 kulometů ráže 12,7 mm umístěných na pozicích v ocasní části, v trupu, pod trupem a na hřbetě.

Břicho bylo chráněno dodnes proslulou kulovou věží Sperry. Na rozdíl od B-17 byla kulová věž B-24 zatahovací, protože letoun měl minimální světlou výšku. Díky tomu měl B-24 možnost dále snížit odpor vzduchu.

Ačkoli na papíře byl B-24 skvělým letounem s velkým doletem, dobrou maximální rychlostí a těžkým pumovým nákladem, v praxi si vysloužil spíše špatnou pověst. B-17 si během války zajistil téměř mýtický status pro svou mimořádnou odolnost. B-17, které se vracely na základnu s chybějící příďovou částí a/nebo s dírami v trupu, nebyly neobvyklým jevem, což jejich posádkám dodávalo obrovskou důvěru ve schopnost letounu dopravit je zpět domů. B-24 se takové lásky nedočkal a jeho posádky mu přezdívaly "létající rakev". Ačkoli dojem, že postrádá robustnost B-17, je pravděpodobně nespravedlivý, několik dobře mířených ran z kanónu mu dokázalo ustřelit křídlo.

Kromě toho, že B-17 lépe odolávala palbě, nesla také větší obrannou výzbroj a létala výše než Liberator. Nicméně Liberator byl schopen nést více pum při misích na delší vzdálenost než B-17 a tyto jeho schopnosti jej činily oblíbenějším mezi vyššími veliteli letectva. B-24 je nejznámější ve své roli strategického bombardéru, ale létal také jako námořní hlídkový letoun a lovec ponorek, a to s velmi dobrými výsledky.

Když se válka blížila ke konci, Liberator byl koncepčně zastaralý a vůči novějším letounům, jako byla „Superpevnost“ B-29, nekonkurenceschopný. Další modernizace na tom již nemohly nic změnit. Po skončení války byl rychle od bojových jednotek stažen. Ukázalo se, že kdysi moderní „Davisovo křídlo“ je nevhodné pro létání vysokými rychlostmi. Vzhledem k tomu, že se objevily rychlé proudové bombardéry, přestal se tento typ křídla používat úplně.

B-24 se sice pověstí nevyrovnal B-17, ale rozhodně ho předčil v množství. Z 18000 vyrobených kusů jich 12000 sloužilo u USAAF. Pro srovnání: bylo postaveno celkem téměř 13000 B-17. Při maximálním objemu výroby dokončila Fordova továrna Willow Run jeden B-24 každých 60 minut!

B-24 je dodnes rekordmanem v počtu vyrobených amerických vojenských letadel a nejpočetnějším bombardérem v historii. Během své služby si sice vysloužil špatnou pověst, ale nelze popřít, že letoun sehrál v ofenzívě proti Německu významnou roli a velkou měrou se podílel na konečném výsledku války.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací