EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Bitva u Thermopyl - 7000 řeckých bojovníků proti milionové perské armádě

 12. 08. 2019      kategorie: Události      9 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Legendární bitva u Thermopyl byla bitvou mezi řeckými vojáky v čele se Sparťany proti milionové perské armádě krále Xerxa I. Bitva proběhla v srpnu nebo září 480 př. n. l. a Řekové v ní podlehli perské přesile. Tuto významnou historickou událost pak zvěčnil ve svém velkolepém filmu "300: Bitva u Thermopyl" režisér Zack Snyder.

Historické pozadí

Na jaře roku 480 př. n. l. zahájil král Xerxés I. jednu z nejrozsáhlejších vojenských operací starověku, jejímž cílem bylo potrestat Athéňany a Sparťany za jejich vzdor vůči moci perské říše, jako bylo například pobití perských vyslanců či bitva u Marathonu. U Hellespontu vykonal král přehlídku spojenou s počítáním oddílů. Hérodotos se zmiňuje, že celá perská armáda včetně posádek lodí, vozatajů a jízdy čítala 5 283 200 mužů, z čehož bylo 2 641 610 vojáků. Tento počet je zcela jistě přehnaný, takže nastupují domněnky a odhady, pohybující se zpravidla mezi 100–200 tisíci vojáky perského velkokrále.

Na straně bránících se Řeků existovaly značné názorové rozdíly na to, kde se Xerxovým ozbrojencům, postupujícím podél pobřeží ze severu, postavit se zbraní v ruce. Zatímco Sparťané a někteří jejich spojenci chtěli ustoupit až na Peloponés a zbytek země nechat napospas útočníkům, obyvatelé středního Řecka, především pak Athéňané, byli jiného mínění. Nakonec se ukázalo, že křehký spojenecký blok proti Peršanům lze udržet jen za předpokladu, že první obranná linie bude umístěna už v Thermopylské soutěsce, asi 120 kilometrů severozápadně od Athén při jižním břehu Malijského zálivu. Flotila 271 triér pod velením Sparťana Eurybiada se měla současně přesunout k mysu Artemísion a zde se pokusit zadržet nepřátelské loďstvo. Rozhodnutí spojenců o tom, že velitelem flotily bude spartský voják, vypadá vzhledem k athénské námořní dominanci překvapivě, protože Sparťané nebyli námořníky. Jmenovat velitelem Themistokla se však nepodařilo prosadit.

A král Leonidas odpověděl, Molón labe! 

Pozemní vojsko Řeků v čele se spartským králem Leónidem I. čítalo asi 7 000 bojovníků, z toho bylo asi 1 200 Sparťanů (300 hoplitů a 900 heilótů) a 700 Thespijských. Zbytek tvořili zejména Peloponésané – Tegejci, Korinťané, Mykéňané, Orchomenejci, Fliunťané, Mantinejci, Opunští Lokriďané a zbytek Arkáďanů –, ale i síly jiných městských států, například Fókové anebo malý kontingent Thébanů, a to i přesto, že Théby bojovaly v bitvě u Platají na perské straně.

Co se týká zvoleného místa bitvy, Thermopylskou soutěsku, jen těžko si lze představit vhodnější místo k obraně. Průsmyk byl tak úzký, že na obou koncích, jimž se říkalo Východní a Západní brána, byla cesta široká jen na průjezd jednoho vozu. Samo místo navíc působilo podmanivě – název Thermopyly je odvozen podle horkých pramenů, z nichž stále stoupá pára, a doslova znamená „Horké brány“ – a snad bylo vybráno i proto, že je úzce spojeno s životem a smrtí legendárního Hérakla, za jehož přímé potomky se považovali spartští králové. Leónidas se se svými třemi sty těžkooděnci a pomocným oddílem heilótů, spartských otroků, utábořil na jednom návrší v nejužším bodě soutěsky s názvem Kolónos.

Xerxova armáda přitáhla k Thermopylám bez boje, jelikož jedno řecké město po druhém vzdávalo velkokráli hold a hostilo jeho dvořany. Xerxés nejdříve tři dny vyčkával v blízké Trachíně, zatímco jeho mágové zaháněli zaklínadly bouři, která se strhla, v naději, že se Řekové znesváří a rozprchnou. Když se tak nestalo, dal čtvrtý den rozkaz vybranému oddílu Médů k pochodu. Po příchodu na místo střetnutí Médům pochopitelně neuniklo, že průsmyk představuje vynikající obranný val, přesto se však nejprve pokusili o útok. Avšak Leónidas odrazil nejen nápor médské pěchoty, ale druhý den bitvy pozdě odpoledne i perské ,,nesmrtelné", elitní jednotky achaimenovských králů.

Battle_of_ThermopylaeFoto: Štít a kopí - ve správných rukou se jednalo o nepřemožitelnou kombinaci | Wikimedia Commons

Při útoku se poprvé a snad naposledy v řeckých dějinách uplatnila taktika fingovaného ústupu: po rychlém výpadu Leónidovo vojsko ustoupilo, a když se Nesmrtelní při pronásledování rozptýlili, Sparťané se semkli v nepropustnou falangu, jejíž útok byl tak drtivý, že Xerxés nařídil stažení, aby nepřišel o nejlepší muže. I třetího dne skončila bitva vítězstvím Řeků.

Bitvu tak nakonec rozhodla zrada jistého Efialta z Málidy, který Peršanům prozradil existenci tajné stezky přes pohoří Kallidromos nad Thermopylami. Po ní přešli Nesmrtelní v čele se svým velitelem Hydarnem, zahnali na útěk oddíl Fóků určených k její obraně a poté stanuli u opačného konce průsmyku. Leónidas v poslední chvíli zachránil větší část své armády tím, že ji odeslal pryč. Sám učinil slib, že Thermopyly neopustí, a se svou tisícovkou mužů – do konce s ním setrvali Thespijští a spojenci z maloasijské Fókaie – jej také dodržel. V soutěsce padli všichni jeho bojovníci i on sám. Prodali své životy za cenu zhruba dvaceti tisíc Peršanů, včetně dvou Xerxových bratrů.

Hellénové u vědomí, že je čeká smrt od těch, kteří je obcházejí přes hory, osvědčovali proti barbarům největší možnou sílu až k zuřivosti. Většina jich tehdy měla už zlomené kopí a zabíjela Peršany mečem. Pak ustoupili do úžin průsmyku, obešli hradbu a hustě obsadili pahorek. Na tomto místě se bránili noži, pokud je ještě měli, i holýma rukama a zuby. - Hérodotos

Důsledky řecké porážky

Pro Peršany znamenalo vítězství v bitvě, že cesta směrem na Athény je volná a oni mohou pokračovat ve svém tažení na jih. Rozhodnutí bitvy pro perskou stranu též ukončilo nerozhodnou námořní bitvu u mysu Artemísion: když již nebyl důvod blokovat perské flotě přístup k Thermopylám, řecké loďstvo se přesunulo na jih k ostrovu Salamis.

Kromě těchto výše zmíněných strategických dopadů však měla bitva i další, neméně významné důsledky. Bitva představovala obrovskou vzpruhu pro morálku Řeků, v osobě Leónida a jeho mužů jim poskytla vzor, který je dodnes celosvětově chápán jako ztělesnění odvahy a splněné povinnosti. Několikadenní odpor mnohonásobně slabšího řeckého uskupení a těžké ztráty, které Peršané v bitvě utrpěli, též poskytly Řekům podklady pro určitý pocit nadřazenosti nad jejich perskými nepřáteli. Zdržení perského vojska bitvou u Thermopyl také dalo Themistoklovi dostatek času k evakuaci obyvatel Athén.

28442571446_cb9aea0464_bFoto: Památník krále Leonida | Wikimedia Commons

Řecký básník Simónidés z Keu složil na počest Sparťanů padlých v bitvě světoznámý epitaf, který byl vyryt do kamene na místě, kde byli pohřbeni:

Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským
že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám!

 Tento nápis je vyryt i na novém kameni z roku 1955. Ruskin o těchto verších prohlásil, že jde o nejvznešenější výrok, jaký kdy člověk vyslovil.

V moderní době byl na místě vztyčen nový monument, zvaný Leónidův, na počest padlého spartského krále. Je na něm vyryta jeho odpověď Xerxovi na výzvu, aby se Řekové vzdali a odevzdali zbraně. Byla stručná: Molón labe! ,,Pojď si pro ně!"

Historie zaznamenala ještě dva s bitvou spojené výroky. Když se prý spartský bojovník Diénekés dozvěděl, že perských lučištníků je tolik, že jejich šípy zakryjí i slunce, odvětil: ,,Výborně. Alespoň budeme bojovat ve stínu". Spartské ženy pak svým mužům, kráčejícím se štíty do boje, říkaly „buď s ním, nebo na něm“ – tj. vrátit se buď se štítem jako vítěz, nebo na štítu jako mrtvý. Z těch dob pochází výraz odejít se štítem, se ctí.

Video: Dokumentární film Starověká Sparta a Bitva u Thermopyl / YouTube

 Autor: Hanz

Komentáře

Crenshiniboy

01. 06. 2020, 14:39

Tolko odbornikov sa tu zislo, keby vas mal Leonidas k dispozicii urcite by neprehral :grin:

Ahoj

16. 08. 2019, 20:39

:flag_gr:

Haluziak

12. 08. 2019, 17:36

Tondovy nahoře: Leonidas není obrazem hrdiny proto, že by byl geniální bojovník nebo taktik. Ale proto, že se rozhodl bojovat vůči mnohonásobné přesile, s tím, že věděl, že tam zemře. A jen doufal, že umře na hromadě mrtvol svých nepřátel.

MOLON LABE zní z minulosti a už navždy znít bude.

Dušan

12. 08. 2019, 15:16

Dnešní spartané, se jím nemohou rovnat... tak maximálně rozbíjet stadiony...

Tonda

12. 08. 2019, 13:49

Martian: Ano ale nesmíme zapomínat, že Alexandr Veliký už používal takzvané Falangy, což byla formace kopiníků s extrémě dlouhým kopím, takzvanou Sarísou.
V pěti řadách za sebou stáli kopiníci s tímto dlouhým kopím, takže špice kopí každé řady směrem dozadu, byla o něco blíže vojákům v první linii, takže když se protivník dostal přez první lini hrotů bodala do něj ta druhá, třetí atd..takže v praxi se musel nepřítel probít skrz les 5 metrů dlouhých oštěpů, které se ho neustále snažily bodnout, než se dostal k prvnímu nepřátelskému vojákovi.
Proti tomu byly nestjnorodé jednotky Peršanů s krátkými kopími a meči prakticky bezmocné.

Tonda

12. 08. 2019, 13:25

Souhlasím s Karlem, Sparta byla jen hnízdem pološílených hrdlořezů.
Dalo by se spekulovat o tom, zda jejich slavný boj byl dílem odvahy nebo šílenství.
Dnes to vyvolává romantické představy a stimuluje k natáčení filmů jako 300: Bitva u Thermopyl, ale věřte že na Spartě nic romantického nebylo, bylo to spíš místo smrti a utrpení a bitva u Thermopyl jen řežbou dvou skupin barbarů.
Sparťané jen dobře využili svých jediných dvou výhod: tvrdého výcviku a terénu, jinak by skončili dřív než bys řekl švec.
A také Xerxova armáda byla tvořena hlavně odvedenci, kteří do té doby někde obdělávali pole nebo chovali velbloudy.
Tehdejší bitvy byly založeny na jednoduchých strategiích a taktice, a o vítězi rozhodovaly hlavně síla, počet a bojové schopnosti jednotlivých vojáků, nikoliv však nějaká zvlášť vychytralá strategie.
Osobně považuji za legendárnější bitvu u Alesie, kde Caesar rozdrtil přesilu Vercingetorixových galů.
To byla dokonalá ukázka vyspělé strategie a taktiky která neměla obdoby snad ani ve středověku.
Kdyby král Leonidas žil o 700 let později a utkal se s římskou legií, tak by v té soutěsce nevydržel ani půl hodiny.
Prostě shoda okolností a pár dobrých rozhodnutí na straně Řeků stvořili tuhle legendu, odehrát se ta bitva jinde, tak dneska ani nevíme že nějakej Leonidas kdy žil.

Surcuf

12. 08. 2019, 13:24

Jo, to byli ještě chlapi , chlapy! Kde je dnes hrdé Řecko? Vlny migrantů jej zaplavují za potlesku socanů v EU...

Matian

12. 08. 2019, 13:13

Ahoj, 300 jich samozřejmě nebylo, to je počet vojáků. Každý voják měl svého sluhu který mu nosil věci a staral se o něj. V bitvě bylo obvyklé, že pokud voják padl, jeho sluha nastoupil na jeho místo. V jednom článku jsem se dočetl, že vojáků a sluhů bylo celkem 624. Leonidás měl sluhů několik jako král, odhaduje se že asi 5. Dál musíme připočítal posly a týl, vozy se zásobami, kuchaře a různé pomocníky. Do sparty se udajně vrátili 3 z 5 nejvíce zraněných vojáků které Leonidás před posledním dnem bitvy poslal domů. 2 vojáci zemřeli cestou na následky zranění. Do Sparty se tedy vrátilo 8 lidí - 3 vojáci a 5 sluhů. O osudu poslů a lidí z týlu není nic známo. Domů se vrátila i hrstka zraněných vojáků z další řeckých měst, jejich počet není přesně znám. Všichni ostatní padli, tělo Lenidáse údajně peršané rozčtvrtili, pohlaví zvlášť. Přes tuto porážku řekové nakonec nad peršany zvítězili. První porážku peršané utržili už v následující námořní bitvě u Salamíny 28 září roku 480 př. n.l.. V následující bitvě u Plataj v roce 479 př. n.l., které se zůčastnilo 5000 spatských vojáků byl zabit perský velitel Mardonios a peršané se museli z Řecka stáhnout. To ovšem ještě nebyl konec - Alexandr Makedonský v roce 334 př.n.l. s 38 000 muži vtrhnul do Asie a perskou říši během 3 let zcela rozvrátil když došel až k břehům řeky Indus.Původně malý konflikt, který měl jasně vyznít v porážku řeků tak znamenal konec perské říše. M

Karl

12. 08. 2019, 11:45

Bitva to byla povedená.
Nicméně, co se týče SPARTY, tak v tomto uskupení by nikdo normální nechtěl žít. Sparťané byli ve skutečnosti pěkným výkvětem. Mnoho spojenců s nimi moc dlouho nevydrželo.
To, že se povedlo sjednotit v boji proti Perské armádě, vděčí dnešní Řecko dvoum mužům: Themistoklovi a Leónidasovi.
Zásadní problém pro Athéňaný byl ten, že podporovali vzpouru Řeků v oblasti dnešního západního Turecka. Perská říše tuto rebélii nejen potlačila ale rozhodla se, že se vydá Athéňany potrestat.
A jelikož Řecké státy nebyly jednotné, tak se zde vyjednávalo a moc se do nějaké války nikomu nechtělo, protože si za ní mohli Athéňané.
Co se týče pak dnešního přirovnání k demokracii, tak právě Perská říše měla liberální či demokratické principy. Na rozdíl od Athénských států nemluvě o SPART2, kde vládla diktatura tvrdší než kdekoliv na světě...
Stará SPARTA dala tehdejšímu Středomořskému světu daleko více naž pozdější militantní SPARTA, která díky své politice zdegenerovala a později byla rozdrcena.