EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Druhoválečné tankové eso Ernst Barkmann

 15. 01. 2019      kategorie: Vojenská historie      38 komentářů

Ernst Barkmann se narodil 25. srpna 1919 do farmářské rodiny ve městě Kisdorf, které leží asi 30 km na sever od Hamburku. Po dokončení studií v roce 1935 se mladý Ernst zapojil do farmaření po boku svého otce. Podobně jako mnoho jiných mladých Němců stal se i Barkmann brzy příznivcem nové politiky, kterou s sebou přinesl Hitlerův nástup k moci. Není tedy divu, že si podal přihlášku do Waffen-SS.

1. dubna 1939 byl Barkmann přijat do tréninku k pluku SS-Standarte Germania (Některé zdroje uvádějí datum Barkmannova přijetí do Waffen-SS již v dubnu 1936. Tehdy mu však bylo teprve 16 let takže toto datum je pravděpodobně nesprávné). Po třech měsících tréninku byl s hodností SS-Mann přidělen ke 3. praporu tohoto pluku do města Radolfzell na jihu Německa.

barkmann_01
Foto: Ernst Barkmann zde v hodnosti SS-Oberscharführer | Tumblr.com

Psali jsme: Po stopách války

Před útokem na Polsko byla Barkmannova jednotka přesunuta do východního Pruska a začleněna do 14. armády pod velením generála Wilhelma Lista. Barkmann se zapojil do války od jejího prvního dne jako kulometčík u 9. roty, 3. praporu. Během polského tažení byl zraněn a obdržel odznak za zranění v černém provedení. Za svoje bojové zásluhy byl povýšen do hodnosti SS-Rottenführer (desátník). V říjnu 1939 se Barkmannův pluk SS-Standarte Germania stal součástí nově vytvořené SS-Division Verfügungstruppe. Základ této divize tvořily tři původně samostatné pluky SS-Standarte Deutschland, Germania a Der Führer.

V roce 1940 se Barkmann zúčastnil tažení proti Francii, které mu vyneslo útočný odznak pěchoty. Od konce roku 1940 prošla divize Verfügungstruppe reorganizací, během které se postupně přejmenovala nejprve na divizi Deutschland a nakonec v lednu 1941 na divizi Reich. Pod tímto názvem se také v první polovině roku 1941 tato divize zúčastnila bojů v Jugoslávii.

S divizí Reich a v rámci skupiny armád střed se téhož roku Barkmann zapojil do útoku na Sovětský svaz. V červenci byl během bojů v okolí Dněpropetrovska vážně zraněn. Získal stříbrný odznak za zranění a železný kříž druhé třídy. Zbytek roku 1941 strávil rekonvalescencí. Počátkem roku 1942 byl potom Barkmann převelen do Holandska kde měl působit jako instruktor pro evropské dobrovolníky Waffen-SS.

Psali jsme: Také vám běhá mráz po zádech?

barkmann_02
Foto: Vlevo SS-Sturmmann Ernst Barkmann, vpravo již jako SS-Oberscharführer | zdroj: Tumblr.com

V zimě 1942/43 však byl povolán zpět na východní frontu ke své divizi, která se mezitím opět reorganizovala na 2.SS-Panzer-Grenadier-Division Das Reich. Barkmann byl přidělen ke druhé rotě druhého tankového pluku (SS Panzer Regiment 2) této divize jako střelec v tanku Panzer III, kterému velel SS-Rottenführer Alfred Hargesheimer.

Následně byla Das Reich přidělena k tankovému sboru SS-Panzerkorps pod velením Paula Haussera aby podpořila obranu Charkova. Během bojů v jižním Rusku se Barkmann vyznamenal jako skvělý střelec. Na základě toho byl povýšen do hodnosti SS-Unterscharführer (četař) a stal se velitelem vlastního tanku typu Panzer III. Jeho stroj nesl taktické číslo 221. Během bojů o Charkov získal Barkmann také železný kříž první třídy (některé zdroje ovšem uvádějí, že železný kříž první třídy získal Barkmann až v srpnu 1944).

V červenci 1943 se Barkmann se svojí jednotkou zapojil do gigantické operace Zitadelle, útoku na kurský oblouk. Přes veškerou snahu však tato operace skončila pro Němce neúspěchem a jejich divize, včetně Das Reich, se musely stáhnout. Po ztrátách utrpěných u Kurska byla divize doplněna a reorganizována na divizi tankovou. Od listopadu 1943 tedy nesla název 2. SS-Panzer-Division Das Reich. Ještě před tím, v srpnu 1943, byl Barkmann přeřazen ke 4. rotě druhého tankového pluku, která byla vyzbrojena novými tanky Panther Ausf. D. Barkmann dostal tank s číslem 424.

Das Reich zůstala na východní frontě až do ledna 1944. Teprve začátkem února toho roku byla odvelena do Francie k odpočinku, doplnění stavů ale zejména k přidělení do tzv. Panzergruppe West. Tato skupina byla vytvářena jako obranná rezerva proti očekávané spojenecké invazi do Francie. Das Reich byla umístěna v oblasti Bordeaux, tedy mnohem jižněji, než se nakonec invaze uskutečnila. Kromě drobných střetů s partyzány, zde měli vojáci klid a mohli odpočívat po dlouhých bojích na východě.

V den D, 6. června 1944, dostala Das Reich za úkol setrvat v oblasti působení a očekávat případnou další invazní vlnu. Když se ukázalo, že hlavní invazí je ta v Normandii dostala Das Reich rozkaz k okamžitému přesunu na sever do oblasti nově otevřené fronty.

barkmann_03
Foto: Ernst Barkmann | Tumblr.com

Počátkem července konečně dorazila Das Reich do oblasti St. Lo kde měla bojově vystoupit proti americkým 9. a 30. pěší divizi a 3. obrněné divizi. Němci zaútočili 8. července západně od St. Lo, nedaleko vesnice Saint-Sebastien. Barkmannova 4. rota tvořila přitom se svými tanky čelo útoku. Toho dne se Barkmann poprvé utkal s americkými tanky Sherman a hned se mu podařilo jeden zničit. Toho dne měl také poprvé možnost zažít styl bitev na západní frontě. Toto nebyl boj v širé krajině na velké vzdálenosti a s obrovskými počty tanků. Byl to boj v nepřehledném terénu plném lesíků, křoví a vesnic. Byl to boj, ve kterém proti sobě stálo mnohem méně techniky a o to větší roli mohl v bitvě sehrát jediný tank.

12. července zničil Barkmannův Panther další dva Shemany a třetí poškodil. 13. července, ukrytý v maskovaném postavení, zničil Barkmann dva americké tanky a čtyři další donutil ustoupit. V zápětí ale dostal zprávu, že Američanům se podařilo prolomit na jiném úseku a že teď postupují za jejich zády. Barkmann obrátil svůj tank a vydal se situaci zkontrolovat. Záhy narazil na skupinu amerických tanků, polopásů a protitankových děl.

Během boje, který se rozhořel zničil Barkmann další tři tanky. Potom byl však jeho tank zasažen a vzňal se mu motor. Posádce se však podařilo oheň uhasit, motor znovu nastartovat a odjet do bezpečí. Barkmannův tank skončil v opravárenské dílně. 14. července mu byl přidělen náhradní stroj a také rozkaz k záchraně čtyř tanků Panther, které uvázly za nepřátelskou linií. Barkmann úkol splnil a bez vlastních ztrát zničil tři nepřátelské tanky.

Ještě ten samý den dostal Barkmann od velitele pluku SS-Obersturmbannführera Christiana Tychsena rozkaz k záchraně německých zajatců, které drželi spojenci cca 800 metrů za frontovou linií. Tato akce dopadla také na výbornou a zajatci byli osvobozeni. Navíc vše proběhlo beze ztrát protože nepřítel se dal na útěk hned jakmile spatřil tanky Panther řítící se na něj v plné rychlosti přes kopec.

Během bojů ve dnech 20. a 21. července doplnil Barkmann své osobné konto o další čtyři americké tanky. Mezitím dostal z dílny zpět svůj původní tank Panther číslo 424. Vzhledem k nezadržitelnému postupu spojenců bylo jasné, že Das Reich nemůže svůj sektor udržet a proto dostala rozkaz k přesunu. Barkmann se měl se svojí rotou přemístit do města Coutances.

barkmann_05a
Foto: Panther číslo 424

26. července byl však Barkmanův tank během přesunu zasažen spojeneckým letounem do motoru a zůstal nepojízdný. Mechanici pracovali na opravě celou noc a do rána následujícího dne se jim tank skutečně podařilo zprovoznit. Jenže mezitím zůstal Barkmann daleko za zbytkem své roty. Na cestě za ní jej u vesnice Le Lorey zastavil německý pěšák a informoval jej o tom, že spojenci již obsadili město Marigny a postupují dál ve směru na Coutances a odřezávají tak Barkmannovi cestu.

Barkmann poslal dva členy své posádky zkontrolovat situaci. Když se vrátili přinesli zprávu o cca 15 amerických tancích Sherman, které spolu s dalšími vozidly postupují po silnici St. Lo - Coutances. Barkmann ihned vyhledal vhodné palebné postavení asi sto metrů od křižovatky této silnice a ukryl svůj tank za terénní vlnu a stromy. Když se nepřátelská kolona přiblížila zahájil palbu. Nejprve zlikvidoval dva vedoucí tanky a následně nákladní automobil s cisternou, který jel za nimi. Tím dokonale zablokoval silnici pro zbytek vozidel. Dva Shermany se pokusily objet hořící vraky ze strany ale i ty Barkmann zlikvidoval. Panther pálil dál na vozidla v koloně, která mezitím začala kvapně ustupovat.

Dva tanky Sherman sjely ze silnice, objely Barkmanna obloukem a pokusily se na něj zaútočit zleva. Barkmann je však zpozoroval a oba neomylně zničil. Jeden ze Shermanů stačil na Panther dvakrát vypálit a i když neminul, nezpůsobil německému obrněnci žádné vážné poškození.

Překvapení a ustupující Američané ihned zavolali na pomoc letectvo. Za chvíli se nad místem objevily americké stíhací bombardéry a zahájily palbu na osamocený německý tank. Současně s tím vyrazily znovu vpřed i Shermany. Letouny zpočátku pálily mimo a tak Barkmann zvládl zlikvidovat ještě dva Shermany. Potom však jeho tank utržil několik vážných zásahů ze vzduchu, které poškodily pás a řídící mechanismus a vyřadily vnitřní ventilaci vozu. V tu chvíli Barkmann uznal, že už se dále nemůže udržet a dal rozkaz k ústupu. I přes četná poškození byl tank schopen rozjet se pryč a dokonce cestou ještě zničit další Sherman.

Barkmann dojel až do blízké vesnice Neufbourg. Zde se ukryl a po provizorních opravách některých poškození vyrazil dál směrem na Coutances. Toto střetnutí při kterém Barkmannův osamocený Panther zlikvidoval devět amerických tanků Sherman a několik dalších vozidel se stalo známé pod názvem "Barkmannův kout".

Do Coutances dorazil Barkmann 28. července. Američané jej však předběhli a tak musel pokračovat dál směrem na Avranches. Vzal s sebou ale z města do vleku ještě jeden poškozený tank Panther. Po nějaké době ale bylo zřejmé, že takto oba tanky pokračovat nemohou a proto se vojáci rozhodli poškozený stroj ponechat na místě. Chtěli jej ale nejprve zničit aby jej nemohli spojenci opravit a použít. Proto posádka tank zapálila. Nešťastnou náhodou však přitom začal hořet i Barkmannův tank a obě posádky tak musely dál po svých.

Do Avranches tedy Barkmann dorazil pěšky až 5. srpna. Zde byl bouřlivě přivítán svými spolubojovníky, kteří se již mezitím doslechli o jeho úspěších. Za své hrdinství byl Barkmann navržen na rytířský kříž, 27. srpna mu byl oficiálně udělen a 5. září také fyzicky předán.

V prosinci 1944 se Barkmann se svým novým tankem číslo 401 zúčastnil také ofenzívy v Ardenách. 23. prosince během nočního postupu na belgickou vesnici Manhay se tanky 4. roty Barkmannova pluku dostaly do nepřátelské palby a musely se rozdělit. Barkmann tak zůstal zase jednou osamocen na nepřátelském území a znovu ukázal svoji odvahu v takové situaci. Pokračoval dál ve vytyčeném směru postupu a rozhlížel se po ostatních tancích své jednotky. Ve tmě uprostřed lesa si málem spletl nepřátelský tank Sherman s vlastním tankem a přiblížil se k němu až na velmi nebezpečnou vzdálenost. Ještě než dojel do vesnice Manhay v lese zničil celkem tři americké tanky.

Do Manhay dorazil Barkmannův Panther s číslem 401 ještě za tmy a zjistil, že vesnice je plná amerických vojáků a tanků. Začít se otáčet k ústupu nebo zahájit palbu by znamenalo sebevraždu a tak Barkmann bez výstřelu pokračoval skrz vesnici jakoby nic. V potemnělé vesnici plné vlastních tanků si nikdo z Američanů nevšiml jednoho cizího stroje, který mírumilovně projížděl přímo okolo nich.

barkmann_06a
Foto: Barkmann (druhý z prava) se svojí posádkou ve Francii v létě 1944, zdroj: forum.worldoftanks.ru

Když Barkmann dorazil na křižovatku, na které měl podle plánu zahnout doleva a pokračovat přes Grandmenil do Érezée, což byl cíl postupu 4. roty, nemohl kvůli americkým tankům odbočit a musel pokračovat rovně. V danou chvíli to ovšem bylo celé posádce Pantheru pravděpodobně úplně jedno. Jejich hlavní starostí bylo dostat se co nejrychleji z vesnice, ve které se podle Barkmannova hrubého odhadu nacházelo okolo osmdesáti amerických tanků a jiných vozidel. Německý stroj se totiž nechtěně ocitl přímo uprostřed bodu soustředění americké 2. obrněné divize.

Barkmann tedy pokračoval skrz vesnici ve směru na Werbomont. Když už byl téměř venku objevil se před nimi jeep, který signalizoval aby tank zastavil. To nemohli Němci dopustit a tak pokračovali přímo proti automobilu až nakonec došlo k nehodě. Náraz do jeepu vychýlil Panther ze silnice a tak došlo ke střetnutí se stojícím Shermanem. Německý tank zůstal zaklíněný pásem v americkém stroji a ke všemu mu zhasl motor.

V tu chvíli si už vojáci okolo všimli, že je to vetřelec a spustili na něj palbu z ručních zbraní. Řidiči se naštěstí podařilo motor rychle znovu nahodit, opatrně se vyprostit a čtyřistajednička vyrazila ven z vesnice. Pouze jedna americká posádka stihla tak rychle zareagovat a za Barkmannem tak vyrazil jediný Sherman. Ten se Němcům podařilo zničit na jedinou ránu a pak už plnou rychlostí uháněli pryč od vesnice ve které začal poplach a zmatek.

Po několika stech metrech našel Barkmann vhodné obranné postavení, zastavil a očekával příjezd amerických tanků, které jej budou stíhat. Místo toho však po chvíli uslyšel zvuky boje přímo z vesnice a podle zpráv, které zachytil v rádiu poznal, že zbytek jeho jednotky právě vzal Manhay útokem. Po boji se Barkmann znovu setkal se svojí rotou v dobyté vesnici, kde zůstalo okolo dvaceti zničených nebo opuštěných amerických tanků. Ardenská operace Wacht am Rhein však nakonec dopadla nezdarem a jednotky Das Reich se musely zhruba v půli ledna 1945 stáhnout zpět na východ.

barkmann_07
Foto: Tanky Panther na západní frontě v létě 1944 |  Bundesarchiv

V březnu 1945 bojovala Das Reich opět na východní frontě a to v Maďarsku v rámci operace Jarní probuzení. Barkmann konkrétně se zapojil do bojů v blízkosti města Székesfehérvár (německy Stühlweissenburg). Za všeobecného nedostatku paliva a náhradních dílů počet bojeschopných tanků neúprosně klesal. Barkmannova rota byla nucena spojit se s tanky 1. divize SS Leibstandarte pod velením Jochena Peipera.

Situace zde však byla neudržitelná, německá armáda musela ustupovat a Barkmannova 4. rota byla mezi jednotkami, které tento ústup kryly. Díky tomu se dostala do nejtvrdších bojů s přesilou sovětských tanků T-34 a IS. Barkmann ustupoval spolu s ostatními až k Vídni, kde se ještě v dubnu zapojil do bojů. On a většina jeho posádky byl během těchto bojů zraněn, když byl jeho Panther omylem zasažen jinou německou jednotkou. O svůj tank však Barkmann definitivně přišel ne v boji ale při nehodě když najel do velkého kráteru po bombě a značně poškodil jeden z pásů a několik pojezdových kol. Tank již nebylo možné vyprostit a opravit a tak jej posádka sama vyhodila do povětří.

Barkmannovi se ještě podařilo dostat se do britské operační zóny a zde se 8. května 1945 vzdal spojencům. Bylo mu 25 let, na svém kontě měl 82 zničených nepřátelských tanků, 43 protitankových děl a velké množství jiné techniky. Ernst Barkmann tedy válku přežil, vrátil se do svého rodného města Kisdorf kde se později dokonce stal starostou. Zemřel přirozenou smrtí v roce 2009 ve věku nedožitých 90 let.

 Autor: Marek Lukáš

CENOVÉ BOMBY (872)

Komentáře

Delta

10. 02. 2019

Ruský mužik nechal přinést vědro benzínu a vědro nafty. Potom vzal zapálenou pochodeň a přiložil ji nejprve k benzínu, který samozřejmě okamžitě vzplál. Pochodeň ponořená do vědra nafty však zhasla. Tím mělo být rozhodnuto. Každopádně snížit náchylnost tanků k vzplanutí po zásahu motoru byl úkol, který si konstruktéři vytkli po zkušenostech ze španělské občanské války. Cestou ke splnění tohoto úkolu byl jednoznačně dieselový motor a neřekli topředem němcům.

Panzerkampfwagen III (zkráceně PzKpfw III) byl navržen a postaven aby se stal jedním ze dvou páteřních tanků německé Panzerwaffe, a to spolu s těžším a silnějším PzKpfw IV. Panzer III měl na bojišti plnit roli ničitele nepřátelské obrněné techniky, zatímco Panzer IV by likvidoval dělostřelecká postavení, drobná opevnění a jiné překážky postupu, na které lehčí "trojka" nestačila dostřelem nebo ničivou silou svého kanonu. Tato koncepce tankového vojska byla dílem náčelníka štábu inspektorátu transportních jednotek, podplukovníka Heinze Guderiana.
http://www.panzernet.net/panzernet/stranky/tanky/pz3.php?url=tanky/pz3.htm

Frank

02. 02. 2019

Pokrokovy SSSR vycvicil zakazane - Versailskou smlouvou - tankove jednotky Nemecka v Sovetske Kazani ....a pak se nestacil divit.
Jo kdo jinemu jamu kopa.....
Je spousta publikaci ktere dokladaji ze SSSR od sveho zalozeni planoval dalsi valku pro svetou revoluci ktere zajisti Sovetskemu svazu svetovladu - a pro ten ucel vypestoval SSSR soukmenovce Hitlera .
Nez me zacnete nadavat soudruzi tak si prectete knihy od Viktora Suvorova popripade se podivejte na jeho vyklad na youtube nebo si alespon prectete knihu od Sovetskych historiku - ,,Fasisticky mec se koval v SSSR,,.

WOTAN

20. 01. 2019

Johnny jelito jses akorat tak ty. Ve Waffen SS slouzilo kolem ctyriceti ruznych narodnosti a etnik (vcetne spousty Slovanu), kecy o komorach jsou nejsou nicim jinym nez sovetskou propagandou, ktera mela za ukol docilit, aby lide vnimali Stalina jako osvoboditele (protze kdyz jses masovy vrah, ktery povrazdil miliony svych vlastnich obcanu, jedina moznost, ktera ti zustane, je presvedcit svet, ze tvuj protivnik byl jeste horsi).
Mi vlastni prarodice a praprarodice zazili pocas valky "navstevu" od Waffen SS; esesaci prisli, prohledali dum jestli se v nem neschovavaji nepratele, vzali si nejake jidlo a odtahli pryc. O par tydnu pozdeji prisla Ruda Armada a udelala presne to same.
Jedina rodina z cele vesnice, ktera skoncila v tabore, byl mistni Zid, ktery tam mel prodejnu.

obroul

17. 01. 2019

Jan : On tu někdo někoho oslavuje , nebo jen podává informativní článek pro ty , které to zajímá ? To pak tedy dle vašeho tvrzení , bude jakákoliv kniha nebo dokument s touto tematikou oslavou válečných zločinců z SS ? Nebo jen reagujete na komentáře ? Pokud ano , jste další ,kdo nepochopil. Jestli jste se nezbláznil , Vám ale psát nebudu , to by bylo již mnoho viďte. Příjemný den.

Jan

17. 01. 2019

Je mi dost zle z toho, že píšete o esesákovi pomalu jako o hrdinovi. Ale, že na východní frontě celá německá armáda, v čele SS masakrovali všechny civilisty, čehož byl zmíněný pán součástí, to už nedodáte. S tím nemá statečnost co dělat.
Stateční byli lidé, kteří se tomuto zrůdnému režimu postavili. Ne ti, kteří za něj bojovali.


Nemyslím si, že bychom měli oslavovat válečné zločince (což organizace SS jednoznačně byla).Co dělali jednotky SS se všeobecně ví a tento článek oslavuje jednoho z nich.
Nezbláznili jste se?

Johnny

16. 01. 2019

Majestic jsi normalni? :D Vis asi uplne prdlajs o 2.s.v. !!! Nemci chteli vyhladit i Tebe ty jelito! A nadavej maximalne sam sobe, jak jsi hloupej!
Slovani meli jit dalsi do komor. Ale tak ty budes asi nejakej ten 12ti letej kluk, co vi o tom uplnej pendrek....njn.

WOTAN

16. 01. 2019

Jo, pancerova divize Das Reich ve Francii znicila vesnici Oradour-sur-Glane. A co ted? Americani a Britove zas zbombardovali Drazdany, Rusove zabijeli civilisty v Konigsbergu, Japonci delali experimenty na cinstich zajatcich, Cesi povrazdili par tisic sudetskych Nemcu... vite, ono to tak jiz byva, ze ve vace se k sobe lide nechovaji moc hezky. Tak nechapu, k cemu je dobre tohle moralizovani.

majestic

16. 01. 2019

​Hele ti co ho viní za to že byl členem SS, držte tlamu dementní. Byl to statečný voják a bojoval za svůj německý národ. Žádný z vás mu nesahá ani po kotníky tupé mrdky. To jestli Německo bylo "zlé" je pouze věc názoru. Kdoví jak dobře by na tom Evropa byla teď, kdyby Německo vyhrálo válku! Možná bychom vládli světu teď my a ne Amíci. Německo bylo jako pes zahnaný do kouta, nedivte se že ty nenažrané, vykořisťující mrdky ze západu pořádně pokousalo :) :)

obroul

16. 01. 2019

Esesák byl esesák a prostě to byl vrah,automaticky tak válečný zločinec. Tenhle ubohej objektivní názor většiny mě vždycky dokáže zvednout ze židle. Bezesporu byli jednotky ,které byli přímo odpovědné za masakry civilistů a nebo sloužili v KZ jako dozorci. Většina však patřila mezi elitní vojáky své doby. Mezi jednotkami SS byli prokazatelně hrdinové , co se bojových výkonů týče. A proč sakra ne ? Mezi jednotkami wehrmachtu byli také zločinci a hrdinové. To platí ale i o všech armádách ,které se války zůčastnily. V každé armádě se tací dali najít. Nebudu se ani zmiňovat o zlu,které za sebou zanechala rudá armáda a její NKVD. A to i po válce !! Měl-li nějaký tankista té doby takový počet zničených nepřátelských vozidel , byl jednoznačně a právem označen jako eso nebo hrdina a je úplně jedno v jaké sloužil armádě , nebo její součásti. Takže MP a egoist - více čtětě , nebo nekomentujte. Píšete totiž nepodložené hovadiny. Takové ty ze základní školy. :)

MP

15. 01. 2019

Na YT je dvoudílný dokument nedávno vysílaný v ČT o této"hrdinské"divizi. Prosím přestaňte adorovat tyto zrůdy, je mi z toho docela zle. Nechci se na českém webu dočíst, že nějaký nelidský esesák, účastník vypálení některé z českých vesnic, byl "statečný hrdina".

egoist

15. 01. 2019

Das Reich nebyli to ti šmejdi co spáchali nejen na území Francie několik válečných zločinů? SSák je prostě SSák.

Vaclav Flek

15. 01. 2019

Autor zrejme cerpal z anglickeho originalu a slovo "training" prelozil jako "trenink", ackoliv by v tomto kontextu melo byt asi "vycvik". Myslim si, ze v clanku je nekolik opomenuti ci nepresnosti ve vztahu k 2. tankove divizi SS Das Reich, ktere ale jiz nechci komentovat.

Samotna diskuse se pak opet podoba jako vejce vejci jinym diskusim, ve kteych se pise o elitnich nemeckych vojacich, v cemz mnoho diskutujicich vidi oslavu nepratelskych vrahu. Domnivam se ale, ze prinejmensim se soucasnym casovym odstupem (kdyz uz ne jinak) bychom meli umet ocenit kvalitu a bojove mistrovstvi v kazde bojujci armade

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací