Jedním z nejvýraznějších kroků současného vedení ministerstva obrany je rozhodnutí jednat o pořízení 24 amerických letounů F-35, a to na bázi vláda-vláda. Jde o přirozenou reakci na současné zhoršení bezpečnostní situace v důsledku konfliktu na Ukrajině, přesto je toto rozhodnutí poměrně překvapivé. Vždyť dosud byly páteřním typem českého letectva letouny JAS-39 Gripen, a resort  obrany v minulosti opakovaně deklaroval, že je s výkony tohoto letounu spokojen, že se letouny Gripen českému letectvu osvědčily. Jde navíc o krok, který tvář českého vojenského letectva a tím i celé AČR ovlivní na celá dlouhá desetiletí.

Foto: Česká republika v současnosti disponuje dohromady 14 letouny JAS-39 Gripen | Ministerstvo obrany ČR

V reakci na tento plán se ve veřejném prostoru objevila celá řada diskusí, objevují se i různá srovnávání a ohodnocení letounů F-35 a JAS-39 Gripen. Jak to ale bývá, tato diskuse je často poznamenána různými omyly, ale i mediálními zkratkami. I proto možná stojí za to se na oba letouny, ale především na otázku jejich vhodnosti pro české letectvo podrobněji podívat.

Psali jsme:Čína získala zákazníka pro letoun FTC-2000G

Potřeba posílit české letectvo

Je zcela správné, že se MO ČR, respektive vláda ČR rozhodly o posílení, resp. navýšení početních stavů českého nadzvukového letectva. A to nejen kvůli současnému zhoršení bezpečnostní situace, ale především kvůli tomu, že české vojenské letectvo dosud bylo velmi slabé. Nemá přitom smysl poukazovat na to, že někdejší ČSSR, resp. ČSLA měla 445 nadzvukových letounů – tehdejší letectvo bylo až nesmyslně početné, a obdobným extenzivním způsobem své vojenské letectvo dnes neformuje žádný stát. Mnohem důležitější je to, že již před započetím války na Ukrajině v r. 2014 se ukazovalo, že stávajících 14 (resp. 12+2 cvičně-bojové) letounů JAS-39 Gripen je nepostačujících. Takto nízký počet bojových letoun totiž postačoval jen pro úkoly monitoringu území, tzv. air-policingu – tedy de facto pouze pro mírový stav. A ani pro tyto úkoly tento počet nebyl plně postačující, protože již při výpadku jednoho či dvou letounů (což je přitom zcela běžná věc, provozuschopnost letounů se i u těch nejlepších letectev pohybuje mezi 80-85%) se letectvo ocitalo před takřka neřešitelným problémem. I proto již dávno před vypuknutím konfliktu na Ukrajině AČR volala po navýšení početních stavů o alespoň čtyři letouny (1 roj) na 18 letounů, a jako optimální se jevilo navýšení jejich početních stavů na 24 letounů. Je škoda, že žádný z těchto plánů nebyl realizován, protože i dnešní situace ukazuje, že řešit akvizici bojových systémů až po vypuknutí válečného konfliktu je to nejméně vhodné řešení.

Dalším, důležitým faktorem je to, že stávající letouny JAS-39 C/D Gripen má AČR pouze v pronájmu, a tento pronájem končí již v r. 2027. Otázku dalšího osudu českého nadzvukového letectva by tedy vláda musela tak jako tak řešit, a je proto dobře, že tak činí už nyní, s dostatečným časovým předstihem.

Neméně důležité je i to, že možných řešení otázky českého nadzvukového letectva, resp. vhodných typů nadzvukového letounu pro AČR je jen málo. Hypoteticky se nabízí hned několik řešení. Ve výrobě jsou totiž dosud americké letouny F-16, které ostatně v hledáčku českého letectva byly již v minulosti, stejně tak jsou ve výrobě i legendární letouny F-15, jejichž nejnovější verze patří stále mezi nejlepší letouny světa. Možným řešením jsou i francouzské letouny Rafale. Tato řešení jsou ale skutečně spíše jen hypotetická, protože nevýhodou letounů F-15 jsou jejich vysoké provozní náklady, letouny F-16 oproti letounům JAS-39 Gripen nepřinášejí žádnou zásadní výhodu, a proti francouzským letounům Rafale hovoří jejich vyšší provozní náročnost. Reálně tak jde skutečně jen o rozhodování mezi letouny F-35 a  JAS-39 Gripen.

Letouny F-35

Letouny F-35 jsou někdy vnímány jako poněkud kontroverzní konstrukce. Takovéto vnímání je ale mylné, a vychází hlavně ze starších hodnocení tohoto letounu, která se objevila po jeho vstupu do služby. Letouny F-35 vznikly do jisté míry jako doplněk těžších, výkonnějších letounů F-22, které navíc byly předurčeny primárně k vybojování vzdušné nadvlády. De facto se tak opakovala historie s letouny F-15 a F-16, kdy letouny F-16 také vznikly jako doplněk k těžkým, ale také drahým F-15. Letouny F-35 tak lze vnímat coby náhradu za letouny F-16. Letouny F-35 jsou ale oproti typu F-16 ještě univerzálnější, jsou schopny plnit i úderné mise, takže v americkém letectvu mohou nahrazovat i bitevní letouny A-10. 

Psali jsme:Rusku se pravděpodobně podařilo získat tajné informace o americkém raketoplánu X-37B

To, že letoun F-35 je v americkém prostředí označován jako bitevní, a nahrazuje klasické bitevní letouny A-10, někdy vede k tomu, že letoun F-35 je vnímán jako klasický bitevní letoun, jako moderní obdoba letounů A-10, ale třeba i Su-25, sloužících svého času i v českém letectvu. Takovéto vnímání letounu F-35 je ale mylné, a do jisté míry vychází  z chybného, mechanického překladu z angličtiny. Vše je poněkud jinak.  Letoun F-35 je víceúčelový letoun, schopný vykonávat jak ony úderné úkoly, tak i úkoly stíhacího letounu včetně klasických vzdušných soubojů. Praxe navíc ukázala, že právě ve své roli stíhacího letounu je F-35 výborný, dokonce ještě lepší, než se předpokládalo.

Foto: Americké letouny F-35 | Wikimedia Commons / Public domain

I v důsledku nepochopení letounu F-35 se někdy objevují úvahy, že takovýto bitevní letoun nepotřebujeme, a že potřebujeme klasický stíhací letoun, určený k onomu vybojování vzdušné převahy, k obraně vzdušného prostoru. A vzhledem  k tomu, že letouny F-22 jsou nedostupné (americká administrativa neumožňuje jejich export a jejich výrobní linka byla již dávno uzavřena), objevují se návrhy na pořízení letounů F-15, které jsou určeny právě pro tyto úkoly. Tyto úvahy vycházejí i z faktu, že letouny F-15 jsou ve svých nejnovějších verzích stále vyráběny, pořizuje si je i samotná americká armáda, a dala jim dokonce přednost před dodávkami dalších F-35. Letouny F-15 jsou navíc vysoce hodnoceny, a patrně si je pořídí i další státy. Takovéto úvahy jsou ale mylné; neberou v potaz to, že situace amerického letectva coby nejsilnějšího letectva je zcela  jiná, a USAF si tak může pořídit hned několik typů letounů, a to specializovaných typů určených pro jednotlivé úkoly. Oproti tomu letectva malých států – jako je i Česká republika - si dnes obvykle pořizují jeden typ víceúčelového letounu. Přesně tak postupovalo např. Nizozemí, Belgie či Dánsko, tedy státy přibližně srovnatelné s Českou republikou, když si pořídily právě letoun F-35.

Stejně tak je mylné vnímání stroje F-35 coby stroje nespolehlivého, který je pronásledován technickými problémy a u nějž dochází k haváriím. Je faktem, že v  rané fázi služby letouny F-35 tyto problémy skutečně provázely. Obdobné problémy při vývoji a zavádění do služby ale provází prakticky každý letoun, a de facto jakýkoliv složitější technický systém. Tyto problémy navíc byly příznačné jen pro první roky služby letounů F-35. Tuto úvodní fázi ale letoun F-35 již dávno překonal, všechny problémy byly odstraněny, a letoun F-35 tak lze označit za vyzrálou konstrukci.

Za vše hovoří i značné rozšíření letounů F-35 ve světě, a jejich bezproblémová služba. Ve světě již dnes slouží stovky letounů F-35, a to u celé řady států. Slouží jak u států malých (Dánsko, Belgie), tak i u států velkých, s velkou rozlohou (Kanada). Letouny F-35 navíc slouží i v letectvech států, kde je skutečně velká pravděpodobnost válečného konfliktu, a kde již letouny F-35 byly nasazeny k reálným bojovým misím (Izrael, Jižní Korea). Lze proto konstatovat, že přestože jsou letouny F-35 relativně nové, již se osvědčily. A vzhledem k tomu je zřejmé, že uživatelů letounů F-35 bude dál přibývat. Již dnes si letoun F-35 pořizují i Finsko či Švýcarsko, o akvizici letounů F-35 uvažuje i Rumunsko, a jistě přibudou i další zájemci o tyto letouny.

Je také  třeba zmínit, že letoun F-35 je jediným letounem 5 generace, který je pro Českou republiku reálně dostupný. Ostatní letouny, u kterých dodávky pro ČR aspoň teoreticky připadají v úvahu, patří do 4, resp., 4,5 generace. Další letouny 5 generace jsou pro ČR nedostupné. Pokud AČR bude bezpodmínečně trvat na tom, že vyžaduje letoun 5 generace ( a je otázkou, nakolik je to skutečně racionální), v úvahu připadá jedině letoun F-35. Vedle těchto pozitiv má letoun F-35 ale i určitá negativa, která nevyplývají ani tak z jeho takticko-technických parametrů, ale především z jeho pojetí, z jeho koncepce.

Případné zavedení letounu F-35 by pro české vojenské letectvo (a de facto pro celou AČR) znamenalo obrovský zlom. A nejde ani tak o to, že AČR bude provozovat téměř dvojnásobný počet nadzvukových letounů (24 místo 14), ale spíš o rozdíly vyplývající z odlišných technických charakteristik letounu F-35 oproti letounům JAS-39 Gripen. Letouny F-35 jsou totiž někde zcela jinde než relativně malé, lehké Gripeny. Mají vyšší únosnost výzbroje, v důsledku toho ale mají i mnohem větší rozměry a především vyšší hmotnost. To znamená, že současná infrastruktura, vybudovaná pro letouny JAS-39 Gripen, bude pro ně nevyhovující. Neznamená to ovšem, že pro letouny F-35 bude třeba vybudovat zcela novou infrastrukturu, jak je někdy uváděno. Přesto je zřejmé, že stávající infrastruktura bude muset být výrazně upravena. Náklady na takovouto úpravu infrastruktury přitom mohou dosahovat miliardových částek. Zmiňme však zároveň, že současná infrastruktura čáslavského letiště modernizaci určitě potřebuje, a to nezávisle na pořízení letounů F-35. Například musí být vybudována zcela nová vzletová a přistávací dráha, jelikož ta stávající je postavena v padesátých letech minulého století. V té době nebyla ambice, aby dráha vydržela padesát let. Měla vydržet tak dvacet let a pak se počítalo s její rekonstrukcí, ke které však v 70. letech došlo jen částečně. Rekonstrukce dráhy je tak v letech 2026–2027 nezbytná. Pro letouny F-35 však bude třeba vybudovat odpovídající logistické zázemí, které je také výrazně složitější než u Gripenů, což také bude stát nemalé prostředky. I to je třeba brát v potaz. Často zmiňovanou otázkou je také cena letounu. Podle některých komentářů letouny F-35 nejsou o nic dražší, případně dokonce levnější než letouny JAS-39 Gripen. O tom lze ale vážně pochybovat.

Je faktem, že ve prospěch letounu F-35 hraje to, že je tento letoun čím dál rozšířenější. Výroba těchto letounů dnes probíhá ve velkých sériích, a právě to má pozitivní vliv na jejich cenu. Zatímco cena letounů z prvních dodávek pro USAF byla neúměrně vysoká, postupně se ji podařilo  snížit. Přesto je otázkou, zda může být stejná či nižší než u letounů JAS-39 Gripen. Velkosériová výroba totiž sice může snížit jednotkovou cenu, nemůže činit zázraky.

Je pozoruhodné, že mnohé komentáře zmiňují, že letoun F-35 má výrazně lepší radar (což je pravda) a lepší software, a vzápětí píší o tom, že letoun F-35 bude levnější. Přitom otázka radaru a software je pro moderní letouny klíčová, a má zásadní vliv i na jejich cenu. Je prakticky nesmysl, aby letoun F-35 byl softwarově výrazně lepší, a přitom měl nižší cenu.

Stejně významnou roli hraje i ono někdy opomíjené hardware, samotná konstrukce letounu. Lze si položit otázku, zda může být mnohem těžší F-35 levnější než malý lehký Gripen, když moderní letouny nejsou z pouhého „železa“, a v jejich konstrukci se uplatňují moderní kompozitové materiály. Ty se přitom vyznačují nejen vysokými parametry, ale také vysokou cenou.

Otázka ceny je navíc složitější, než se zdá. V různých komentářích se často zdůrazňuje, že letoun F-35 má díky velkosériové výrobě příznivou výrobní cenu. Výrobní cena se přitom obvykle ani neuvádí, protože k ní si samozřejmě výrobce vždy přisadí svůj zisk. Výrobní cena je pak také něco zcela jiného než tzv. jednotková cena, je ale také něco jiného než systémová cena, cena letounu coby systému. Ani prostým součtem jednotkových, případně systémových cen přitom nelze dojít k celkové výši kontraktu, kdy je třeba započíst i akvizici náhradních dílů, ale i výzbroje, případně i infrastruktury spojené přímo s letouny atd. I proto jsou akvizice moderních letounů tak složité.

To, jak je otázka správného použití termínu cen důležitá, ukázala nedávná akvizice kulometů Minimi, kdy si AČR pořídila 1000 ks kulometů za 1 miliardu Kč. Zdánlivě prostým vydělením lze dojít k astronomické ceně 1 mil. Kč za kulomet, což se také objevilo i v různých médiích. Jenže takto se to samozřejmě počítat vůbec nedá, to je nesmysl. Akvizice kulometů Minimi přitom byla svým rozsahem relativně malá, u bojových letounů s nesrovnatelně vyšší cenou je vše mnohem složitější. Zde je ale třeba říci, že samotná jednání o letounech F-35 teprve začínají, a stejně tak začínají i jednání o ceně. I proto jsou různá hodnocení ceny letounu F-35, která se v českém mediálním prostoru objevila, v podstatě nesmyslná.

U letounů F-35 je také třeba vzít v potaz, že tyto letouny jsou vzhledem ke svým charakteristikám náročnější na pilotáž, a tedy i na výcvik pilotů. Tento faktor dál umocňuje i fakt, že letouny F-35 nemají dvoumístnou, cvičně bojovou verzi (což je příznačné právě pro letouny 5 generace), jak je tomu u dnešních letounů JAS-39 Gripen. Pro tento pokročilý výcvik přitom nebudou postačovat letouny kategorie L-39, resp. L-39 NG (které jsou vhodné pouze pro úvodní fázi proudového výcviku).

Často se uvádí, že výcvik pilotů pro letouny F-35 bude realizován převážně na simulátorech (např. vyjádření brigádního generála P. Lančiho, zástupce velitele Vzdušných sil AČR pro ATM 11/2022). Což o to, to lze, pro letouny 5 generace je typické, že velká část výcviku jejich pilotů je takto realizována. Nicméně nelze na nich provádět celý pokračovací výcvik. Minimálně část (v různých letectvech různě vysoká) pokračovacího výcviku je realizována na klasických cvičných letounech vyšší kategorie, jako jsou cvičné letouny T-7 Red Hawk, italský M-346, či jihokorejský T-50 Golden Eagle, které byly zkonstruovány právě pro tyto účely. Na těchto letounech jsou ostatně cvičeni i piloti F-35 (USA – typ T-7 Red Hawk, Izrael – typ M-346 atd.). Nějaký takový letoun by tedy potřebovala i AČR. Alternativou pořízení těchto letounů je, že si AČR bude tuto část pokračovacího výcviku kupovat – a to buď u výrobce, nebo někde jinde. Takto někteří uživatelé F-35 postupují. Takovéto „kupování výcviku“ pilotů je ale hodně drahá záležitost, což ve svých důsledcích cenu letounů F-35 dál zvyšuje. I s tím je třeba počítat.

A podobných negativit letounu F-35 by se našlo víc. Je ale třeba podotknout, že tato negativa nevyplývají ze samotné konstrukce letounů, a neznamenají tedy, že by letouny F-35 byly špatné! Je tomu naopak, tato negativa vyplývají spíše z vysokých technických kvalit tohoto letounu, a z toho, že takto výkonné letouny si na vojenská letectva jednotlivých zemí kladou vyšší nároky.

Letouny JAS-39 Gripen

Druhým aktérem, který stále připadá v úvahu pro české nadzvukové letectvo, je letoun JAS-39 Gripen. Letouny JAS-39 Gripen lze považovat za jakousi stálici českého nebe. Ve vzdušných silách slouží už celou řadu let, a to spolehlivě. I proto by bylo chybné tyto letouny jen tak snadno zavrhovat. Snad i to, že letouny Gripen nám slouží tak dlouho, a to bez ostrého bojového nasazení, některé analytiky a komentátory vede k tomu, že letoun JAS-39 Gripen vnímají jen coby letoun pro mírové podmínky. To je ale nesmysl, letouny JAS-39 Gripen jsou plnohodnotným bojovým letounem.

Letouny JAS-39 Gripen vycházejí ze zcela jiné konstrukční filozofie než letouny F-35, což je dáno i zásadním rozdílem mezi letectvy jejich primárních uživatelů, tj. švédského letectva v případě letounu JAS-39 Gripen a amerického letectva v případě letounů F-35. Výrobce letounu JAS-39 Gripen vsadil na pojetí letounu Gripen coby letounu relativně malého, ale zato disponujícího špičkovým software a moderními zbraňovými systémy. Byl to postup do jisté míry obdobný, jaký si svého času české Aero Vodochody zvolilo pro vývoj letounu L-159, který je také fyzickými rozměry malý, ale disponuje špičkovým radarem, kvalitní výzbrojí atd. Zde lze podotknout, že sama kategorie lehkých stíhacích letounů je dnes velmi populární, jak naznačuje nejen letoun JAS-39 Gripen, ale i např. obchodně úspěšný čínský letoun JF-17, případně i indický letoun Tejas atd. Důležité je také to, že zdaleka ne vždy tyto lehké stíhací letouny fungují jen coby jakýsi doplněk standardních stíhacích letounů, ale že mohou být i páteřním typem, jak naznačuje příklad samotného Švédska, ale i celé řady dalších států.

To, že stíhací letoun je lehký, ještě neznamená, že je špatný. Pro moderní letoun je klíčovými vlastnostmi především jeho faktické schopnosti, dané především software daného letounu, jeho radar atd. Pro stíhací letoun to pak platí dvojnásob.

Lehké stíhací letouny přitom mají celou řadu výhod. Lehké stíhací letouny kladou nižší nároky na infrastrukturu, ale i na logistiku. Lehké stíhací letouny mají pochopitelně také výrazně nižší spotřebu paliva. Nemalou výhodou lehkých stíhacích letounů je i to, že se vyznačují i nižší cenou. Zde je ale nutno říci, že to platí jen obecně, a mezi jednotlivými lehkými stíhacími letouny může být obrovský rozdíl.

Na druhou stranu lehké stíhací letouny mají i řadu nevýhod. Předně je třeba zmínit, že lehké stíhací letouny mohou nést jen nižší množství výzbroje. Týká i letounu JAS-39 Gripen. Letoun JAS-39 Gripen má výrazně nižší nosnost než F-35, a v tomto směru za ním zaostává. To je ovšem dáno i tím, že oba letouny do jisté míry představují jinou kategorii bojových letounů.. Je ale otázkou, zda právě tento faktor nižší nosnosti je pro českou armádu tak zásadní. Vždyť v moderním boji není až tak důležitá sama schopnost nést velké množství výzbroje, jako spíš schopnost tuto výzbroj přesně navádět na cíl. Ale právě tuto schopnost letoun JAS-39 Gripen díky svému radaru AESA a díky vyspělému software má (nutno ovšem říci, že stejnou schopnost má i letoun F-35).

V této souvislosti často zaznívá i argument, že letoun F-35 má oproti letounu Gripen lepší radar. To je pravda, radar letounu F-35 je jeden z nejlepších na světě. Je ale otázkou, zda tak výkonný radar a tedy i jeho nosič, letoun F-35, je optimálním řešením i pro AČR. Je také třeba podotknout, že i radar letounu JAS-39 Gripen je kvalitní, navíc se neustále vyvíjí, modernizuje. Radar letounu Gripen E/F, který teprve přichází do služby, je pak výrazně lepší než stávající radar verzí Gripen C/D, sloužících v českém letectvu. I proto by otázka kvalit radaru měla být posuzována velmi obezřetně.

Foto: Gripen E | Saab

Letoun JAS-39 Gripen má také výrazně nižší dolet než letoun F-35 – to je daň za to, že malý trup Gripenu dokáže pojmout jen menší množství paliva. Otázkou je, zda právě tento faktor je pro Českou republiku tak zásadní, když Česká republika je stát poměrně malý, s malou rozlohou území. A pokud jako kritérium vezmeme i schopnost působit za hranicemi ČR, pak lze připomenout, že letouny JAS-39 Gripen byly opakovaně úspěšně použity pro vzdušnou obranu pobaltských zemí – tedy ve vzdálenostech poměrně značných.

Jako zásadní nevýhoda letounu JAS-39 Gripen je uváděno i to, že je to letoun 4 generace, zatímco letoun F-35 představuje letoun 5 generace. Z toho zdánlivě vyplývá, že letoun F-35 je  modernější. Ale to je jen klišé.

Předně je otázkou, zda je správné letoun JAS-39 Gripen vnímat jako letoun 4 generace, když letouny JAS-39 Gripen, případně i letouny F-15 či Rafale posledních verzí představují generaci, která je obvykle označována jako 4,5 generace, či generace 4+++. V případě takovýchto pokročilých letounů se jejich výkony blíží výkonům letounů 5 generace, či jsou s ní srovnatelné. Proto jsou také tyto letouny tolik populární. Nejenže jsou dosud ve výzbroji celé řady armád a početně převažují nad letouny 5 generace, ale jsou také stále vyráběny. Např. u již zmíněných amerických letounů F-15 a F-16 i v současnosti probíhá jejich sériová výroba. Jsou vyráběny jak pro samotnou USAF, tak i pro zahraniční zákazníky. Nejde přitom o nějaké méně vyspělé země, ale pro bohaté státy, jako je Katar či Bahrajn. Stejně tak jsou dosud ve velkém vyráběny francouzské letouny Rafale – ty dokonce představují komerční hit a zájemci o ně neustále přibývají. Výroba těchto letounů 4 generace tak potrvá nejméně po celou tuto dekádu – s tím, že tyto letouny následně budou sloužit po celá desetiletí (životnost letounů běžně dosahuje 30-40 let).

Obdobně tak je tomu i u letounu JAS-39 Gripen. Letouny JAS-39 Gripen rozhodně nejsou nějakým končícím typem. Naopak, do výzbroje přichází nová generace letounu JAS-39 Gripen, verze E/F. Tu si zatím pořídilo samo Švédsko, ale i Brazílie. Vše přitom naznačuje tomu, že brazilská akvizice bude rozšířena. Důležité ale je to, že letouny JAS-39 E/F Gripen si jistě pořídí i další státy. Týká se to i států evropských, kdy letouny JAS-39 E/F Gripen se dostaly do hledáčků pobaltských států (uvažuje se i o jejich společné akvizici). Stejně tak jsou možné dodávky i do Portugalska, ale i na Ukrajinu, která bude muset posílit, resp. obnovit své vojenské letectvo. Stejně tak si letouny JAS-39 E/F Gripen zřejmě pořídí i mimoevropské státy. Důvodem zájmu těchto států je přitom - opakovaně zmiňovaná nižší cena a především výrazně nižší provozní náklady.

I proto by bylo chybou vnímat letoun JAS-39 Gripen coby zastaralou konstrukci. Výroba letounu JAS-39 Gripen E/F bude pokračovat jistě nejméně do roku 2030, a spíš ještě déle. Letoun JAS-39 Gripen tak rozhodně nejsou na konci výrobního cyklu! Následně tyto letouny budou v různých letectvech provozovány až kamsi k letům 2070-2080. Po celou dobu bude výrobce těmto letounům poskytovat servis a technickou podporu. Je proto nesmyslné letoun JAS-39 Gripen vnímat jako neperspektivní.

Mylné jsou však také názory, že letoun JAS-39 Gripen bychom museli za nějakých 15-20 let tak jako tak nahrazovat nějakým novým letounem, a že se proto vyplatí je nahradit právě nyní. Tento názor vychází z faktu, že stávajícím letounům JAS-39 C/D Gripen sloužícím v AČR skončí pronájem v r. 2027, a protože jde de facto již o letouny starší a olétané, dřív nebo později bude třeba je nahradit letouny novými. Jenže toto je pouze jeden z možných scénářů, jak prodloužit službu letounů JAS-39 Gripen. Hypotetickou možností je ukončit provoz stávajících letounů JAS-39 C/D k roku 2027, vrátit je výrobci – a v návaznosti na to objednat letouny JAS-39 E/F. Ty přitom představují typ s dostatečnou technickou perspektivou, schopný sloužit celá desetiletí.

Pokud by se AČR rozhodla jít touto cestou, pak by jí odpadly náklady spojené s úpravou letiště, s úpravou infrastruktury a logistiky. Nutno říci, že jen částečně, kdy vzhledem k válce na Ukrajině se ukazuje, že tato infrastruktura tak jako tak bude vyžadovat modernizaci. Odpadly by náklady na přeškolení pilotů. A odpadly by i náklady spojené s celkovým zvýšením nároků na výcvik.

I vzhledem k zmíněnému nelze jen tak jednoduše říci, který letoun je lepší. Jak letoun F-35, tak i letoun JAS-39 jsou velmi kvalitní moderní letouny. Každý ale představuje něco trochu jiného, každý nabízí jiný mix vlastností a schopností. Jde proto možná o to, který mix je pro AČR, ale i pro samotnou Českou republiku nejvhodnější.

Otázka pořízení nových nadzvukových letounů je samozřejmě mnohem komplexnější. Svou roli hrají samozřejmě i faktory politické, kdy je poukazováno na to, že USA coby výrobce letounů F-35 jsou naším významným partnerem v rámci NATO. Zde je ale třeba podotknout, že i Švédsko díky svému brzkému vstupu do NATO se brzy stane naším partnerem v rámci NATO. Zatímco akvizice letounů F-35 má euroatlantický rozměr, akvizice letounů JAS-39 Gripen by měla neméně důležitý evropský rozměr. Vše je tak poněkud složitější. Každopádně rozhodování o vhodném typu nadzvukového letounu je nejen rozhodováním o budoucnosti českého letectva na celá desetiletí, ale je i rozhodováním o bezpečnosti ČR, stejně tak je ovšem i rozhodováním o desítkách miliard ze státního rozpočtu. I proto je na místě určitá obezřetnost.

Zdroj: popularmechanics.com, breakingdefense.com