EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Generál Heliodor Píka - Československý voják a legionář, který se stal obětí komunistického režimu

 24. 06. 2019      kategorie: Vojenská historie      7 komentářů

Před pár dny jsme si mohli připomenout smutné 70. výročí justiční vraždy, na které se přímo podíleli i ti, kterým Heliodor Prokop Píka zachránil život. Generál Heliodor Prokop Píka byl československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje, který se po únorovém převratu stal obětí komunistického režimu.

Do konce první světové války

Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky. Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě a chtěl studovat farmacii, ale byl odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě. O rok později (1916) byl odeslán na haličskou frontu, kde v řadách 15. zeměbraneckého pluku byl pak 28. července 1916 ve Volyňské oblasti v Berestečku zajat ruskými jednotkami. Již za tři měsíce poté se přihlásil v Bobrujsku do Československých legií . Do legií, tehdy Československé střelecké brigády a jejího záložního praporu byl zařazen 21. července 1917 v hodnosti vojína.

PÍKA_01
Foto: Slavnostní předání bojového praporu 1. čs. polního praporu v SSSR v Buzuluku 27. ledna 1943. Zleva: náčelník čs. vojenské mise v SSSR plk. Heliodor Píka, uprostřed praporečník praporu četař Osvald Šafařík, vpravo velitel praporu pplk. Ludvík Svoboda |  archiv VHÚ

Psali jsme: StuG III - a pak, že nerostou!

V Rusku byl až do roku 1917, kdy se na příkaz T. G. Masaryka s částí legií přesunul lodí z Vladivostoku na západní frontu – přes Anglii do Francie, kde v Le Havre prošel intenzivním vojenským výcvikem. Byl zařazen jako vojín k 33. střeleckému pluku. Vzhledem ke své lékárenské praxi byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií, později vykonával funkci nejprve četaře a později poručíka obrany proti plynům. S plukem prodělal těžké boje na alsaské frontě (jaro 1918), v Champagni, na Aisně, u Terronu i jinde. Byl několikrát vyznamenán a obdivován byl za obětavou lékařskou službu v prvních liniích.

První republika

9. ledna 1919 se vrátil do vznikajícího Československa jako poručík, vzápětí byl v květnu nasazen v boji proti polské armádě ve sporu o Těšínsko. V létě 1919 byl převelen na slovenskou frontu, z níž byl brzy vyslán na studia na vojenskou akademii École spéciale militaire v Saint-Cyr ve Francii. Studia ukončil v roce 1920 a stal se učitelem na Vojenské akademii v Hranicích.

V roce 1921 se oženil s Marií Sehnalovou a o rok později se jim narodil syn Milan.

Psali jsme: Wacht am Rhein - poslední německá ofenzíva

Roku 1923 byl v hodnosti kapitána povolán na hlavní štáb Československé branné moci v Praze. V letech 1926–28 absolvoval jako jeden ze tří československých důstojníků Vysokou školu vojenskou v Paříži. V roce 1932 se stal vojenským atašé v Bukurešti, tento post byl strategicky velmi významný, protože Rumunsko bylo členem Malé dohody a bylo považováno za oporu proti rostoucímu německému a maďarskému tlaku. V této pozici působil až do roku 1937, kdy byl převelen na ministerstvo obrany. 1. ledna 1938 byl povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu, se služebním pořadím k 30. září 1937.

Druhá světová válka

Karel_Hlásný,_1944,_SSSR
Foto: Heliodor Píka předává bojovou zástavu 2. čsl. paradesantní brigádě v SSSR, 22. dubna 1944

V roce 1938 se pokusil o dohody pro případnou válku s Německem a získal příslib materiální pomoci Jugoslávie a Rumunska. Po okupaci Československa byl nucen utéci přes Francii do Londýna, kde nabídl své služby Janu Masarykovi. Edvard Beneš ho vyslal do Bukurešti jako vojenského vyslance pro Balkán, zde pomáhal československým a maďarským uprchlíkům z protektorátu, přičemž se zaměřoval především na demobilizované vojáky. Po fašistickém puči v Rumunsku a krátkém zatčení se přesunul do Istanbulu.

V Istanbulu se Píka setkal s podplukovníkem Ludvíkem Svobodou, který ho požádal o předání žádosti E. Benešovi o podporu spolupráce se Sovětským svazem a založení vojenského vyslanectví v Moskvě, což Beneš přijal. V roce 1941 se setkal se Svobodou podruhé. Při této schůzce L. Svoboda spolu se sovětským generálem Fokinem navrhl vytvoření československých jednotek na území SSSR a další zpravodajskou spolupráci s Moskvou. Tento návrh Československá exilová vláda přijala a po podpisu sovětsko-československé vojenské dohody (18. července 1941) se H. Píka stal atašé a velitelem mise Československé armády v Moskvě. Již v srpnu E. Beneše varoval, že SSSR neusiluje o svobodné Československo, ale o diktaturu proletariátu. Toto varování však nemělo na politiku E. Beneše žádný vliv. Již v roce 1941 proti Píkovu působení v Moskvě protestovali zástupci KSČ Klement Gottwald a Václav Kopecký.

V roce 1942 začal Píka v Buzuluku formovat jednotku československé armády z československých dobrovolníků, obzvláště těch, kteří dleli v sovětských zajateckých táborech. Společně s L. Svobodou dokázal čelit tlaku K. Gottwalda na zpolitizování jednotky. V září 1943 se 1. čs. samostatná brigáda přesunula na frontu do oblasti Kyjeva (na jehož osvobození měla důležitý podíl) a v listopadu se Píka účastnil slavnostního podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy. V prosinci 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.

V srpnu 1944 obsadil Wehrmacht Slovensko a Píka požádal sovětské velení o podporu slovenských povstalců Rudou armádou, J. V. Stalin pak vydal příkaz k dodávce zbraní na Slovensko a zahájení karpatské operace maršálem Koněvem. S postupem sovětských vojsk na československé území Píka žádal, aby byl velitelem osvobozovacích jednotek jmenován L. Svoboda, tuto žádost SSSR odmítlo. Poté neúspěšně protestoval proti postupu Rudé armády na Zakarpatské Ukrajině; v tomto období již sovětské velení plně spolupracovalo s K. Gottwaldem a jelikož ani E. Beneš mu neposkytl dostatečnou podporu, mohlo sovětské vedení H. Píku ignorovat.

Poválečné působení a poprava

Heliodor.Pika.Dablicky.Hrbitov
Foto: Symbolický hrob Heliodora Píky na Ďáblickém hřbitově v Praze

V květnu 1945 se H. Píka vrátil do Prahy, kde byl povýšen na divizního generála (4. srpna 1945, s pořadím k 1. květnu 1944) a jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V tomto období byl oceněn i dvěma sovětskými vyznamenáními. Jako člen československé delegace se zúčastnil dojednávání mírových smluv s evropskými státy Osy během konference v Paříži.

Po únorovém převratu byl 1. března 1948 odeslán na zdravotní dovolenou a 5. května byl zatčen ve vojenské nemocnici, kde se zotavoval po operaci žlučníku. 1. června pak byl přeložen do výslužby. Byl nepravdivě obviněn ze špionáže ve prospěch Velké Británie a další vlastizrádné a velezrádné činnosti. Vyslýchán byl mimo jiné i v tzv. „Domečku“. 

IMG_0565
Foto: Domeček je často označován za nejkrutější mučírnu, jakou kdy komunisté v Československu provozovali

Domeček je často označován za nejkrutější mučírnu, jakou kdy komunisté v Československu provozovali, a platí za jeden ze symbolů bestiality a teroru státní bezpečnosti a komunistického režimu. Vyšetřovací metody pracovníků věznice zahrnovaly mj. odpírání spánku a stravy, ale i psychické týrání a mučení zimou, bití, škrcení, topení a další. Pod vedením kpt. Františka Pergla (známého též pod přezdívkou Suchá lípa) zde vyšetřovatelé StB vyslýchali a zpracovávali mimo jiné vysoké československé armádní důstojníky a hrdiny protinacistického odboje. Mnoho z nich tak mohlo srovnat metody gestapa a StB na vlastní kůži, někteří v tomto srovnání označují StB jako horší, zbytek je považuje za srovnatelné.

Dne 29. ledna 1949 pak byl ve vykonstruovaném soudním procesu Státním soudem odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Vyhovění žádosti o milost nebylo ministrem národní obrany Ludvíkem Svobodou doporučeno. Mimo rodiny a obhájce proti rozsudku protestovali pouze představitelé MNV ve Štítině a bývalý náčelník francouzské vojenské mise v ČSR Louis Faucher. Tělo generála se po pitvě „ztratilo“ nepohřbeno a dosud nebylo nalezeno!!!

Ve stejné věznici, kde H. Píka čekal smrt, byl ve vazbě i jeho syn Milan, který byl za války u Britského královského letectva. Jeho pronásledování bylo však údajně na nátlak L. Svobody pro nedostatek důkazů zastaveno.

- Rehabilitace

V roce 1968 byl s pomocí prezidenta L. Svobody proces s Píkou obnoven a vojenský soud v Příbrami konstatoval jeho nevinu a zrušil odsuzující rozsudek, k plné rehabilitaci však došlo až po roce 1989. Socialistický režim odmítl uznat jeho zásluhy a veřejnost se s jeho životem mohla seznámit až po roce 1989. V 90. letech 20. století pak vznikl dokument České televize Proč vás zabili, generále? a bylo o něm napsáno několik knih.

Roku 1991 udělil H. Píkovi prezident Václav Havel in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války, byl mu odhalen památník v Plzni i v rodné Štítině před jeho domem. Po Píkovi je pojmenován i 53. pluk průzkumu a elektronického boje Armády České republiky v Opavě, náměstí v Plzni-Slovanech, ulice v Praze 6 – Dejvicích a také v Brně, Kroměříži, Liberci, Olomouci, Ostravě a na Kladně.

V roce 2001 byl Karel Vaš, poslední ještě žijící aktér justiční vraždy generála Píky, obžalován z trestného činu vraždy, a nejprve odsouzen k sedmi letům odnětí svobody, ale roku 2002 byl rozsudek nad ním zrušen a trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení trestní odpovědnosti.

Pam.deska.GSACR.Dejvice.Vlevo
Foto: Pamětní deska v Dejvicích na budově GŠ v Praze-Dejvicích

Na budově Generálního štábu armády České republiky na Vítězném náměstí 5/1500 v Praze 6-Dejvicích (na levé straně hlavního vstupu do budovy) jsou dvě bronzové pamětní desky. Horní je věnována Heliodoru Píkovi. Obsahuje následující text: „PAMÁTCE VYNIKAJÍCÍHO VOJÁKA, DIPLOMATA A VLASTENCE, DIVIZNÍHO GENERÁLA HELIODORA PÍKY NEZÁKONNĚ POPRAVENÉHO 21. 6. 1949“. Pod textem je reliéf ostnatého drátu s lipovými listy. Tato deska byla slavnostně odhalena 28. října 1991. Pod touto deskou se nachází druhá. Ta byla připojena 28. října 1998 a je věnována vojákům z povolání, kteří se stali oběťmi komunistické zvůle. V horní části začíná druhá pamětní deska textem: „V TOMTO KRUTÉM OSUDU BYL NÁSLEDOVÁN DALŠÍMI ČESKÝMI VOJÁKY Z POVOLÁNÍ“, pak následuje výčet jmen včetně vojenských hodností a dne úmrtí. Text druhé desky je zakončen větou: „ČEST JEJICH PAMÁTCE I PAMÁTCE VŠECH DALŠÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY, KTEŘÍ SE STALI OBĚTÍ KOMUNISTICKÉ ZVŮLE.“ 

 Autor: Hanz

CENOVÉ BOMBY (872)

Komentáře

yyarin

08. 07. 2019

Válka s Polskem neproběhla v květnu 1919!!!! Tzv. sedmidenní válka vypukla 23. 1. 1919 a ukončena byla 30. 1. 1919.

Delta

02. 07. 2019

Monarchista,
trochu poopravím den velkého krachu černý čtvrtek" 24. října 1929 o tom se dnes ve školách neučí - Velký krach na newyorské burze CZ
https://www.youtube.com/watch?v=slJ_Zb7qloc

Monarchista
Bohužel musím pracovat podle našeho zákona 186/2006 Sb. podobně jak 1.republika Historie českého stavebního práva http://jdem.cz/bapcn3
Monarchista historie je už taková
Podobné pochybení neměli jen komunisté,ale i v Americe se něco podobného dělo. Americká poprava manželů Rosenbergových. Ostudná poprava amerických manželů Rosenbergových. Nejabsurdnější justiční vražda v USA: 19.června 1953 byli v americké věznici Sing-Sing na elektrickém křesle popraveni z politických důvodů dva význační američtí vědci, aktivní členové světového mírového hnutí a rodiče dvou malých chlapců, Julius a Ethel Rosenbergovi. Tento zločin americké justice tehdy vyvolal v celém světě vlnu pobouření a odporu. Manželé Rosenbergovi byli obviněni z tzv. „spiknutí za účelem špionáže ve prospěch Sovětského svazu“

Monarchista

28. 06. 2019

Delta:
Ten rozbor je celkem přesný, ale hovoříte o letech 1918-38. Není dobré se na věc dívat dnešníma očima, svět se prostě mění, někdy dokonce i k lepšímu. Mimochodem těch 13 vysokých škol zcela stačilo, alespoň to byli vzdělaní lidé a ten počet hodin?-Vy snad pracujete dle "Zákoníku"? Zdědili jsme republiku, vedli válku s Polskem a na Slovensku, to vše stálo peníze. V roce 1929 kdy se republice začalo dařit přišel "černý pátek"
Ale to nic nemění na našem vlastenectví a lásce k vlasti. Generál toho byl příkladem. Vy vždy hovoříte sice pěkně, ale o něščem jiném. Je mi to celkem jedno, ale zde to vypadá, že za vše může pan generál

Delta

28. 06. 2019

Návrat do doby 1. repuliky Po 1.světové válce byla nouze o potraviny, pole zůstala neoseta a stoupaly ceny potravin. Některá čísla ale jsou, v porovnání s dneškem a s přihlédnutím ke všem faktům, naprosto mimo realitu. Učňové, kteří už dál z drtivé většiny nestudovali, pracovali i 84 hodin týdně, v zemědělství byly mzdy okolo 1 Kč/hod, v zemi bylo jen 200 dětských lékařů, z tisíce novorozenců jich v průměru 48 zemřelo. Vysokých škol bylo na území dnešní ČR jen 13 a nejhorší situace byla v bydlení. Z celkového počtu sociálně potřebných rodin mělo 58,5 % jen jednu místnost, 22,9 % nemělo tekoucí vodu, 40 % bytů bylo vlhkých a na kdy na 100 osob bylo 62 postelí

Únor 1948 začal demisí 12 ministrů: Této „fatální chyby“ Gottwald využil.
Nekomunistické strany rozehrály právě 20. února 1948 vysokou hru - ministři z národně socialistické strany, demokratické strany a strany lidové se rozhodli podat demisi kvůli tomu, že ministr vnitra Václav Nosek (KSČ) odvolal z funkce nekomunistické policejní ředitele a nahradil je komunisty. Tímto krokem chtěli ministři buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Spoléhali přitom na podporu prezidenta Edvarda Beneše.

Demise byla „fatální chybou“

Lenka

27. 06. 2019

Článek byl potřebný a nějak vidím, že to moje mladé kolegy moc nezajímá. Gen. Píka by měl zůstat vzorem čistého a přímého člověka. Tak to vidím já osobně.

Jendar

25. 06. 2019

Tohle byl opravdový hrdina. A zabili ho ti nejzbabělejší a nejubožejší. Komunisti. Pamatujme si to.

Monarchista

24. 06. 2019

Měl jsem tu velkou čest hovořit se synem generála, plukovníkem Píkou. Bylo to v době, kdy dělostřelecká brigáda nesla jeho jméno, aby následně byla zrušena. Byl to pro mně naučný rozhovor.Bydlí, či bydlel v Bratislavě. Dostal jsem úkol věnovat se starému pánu, pro mně čest, na můj vkus tam však bylo velké množství úředníků a rádobypolitiku. Rozloučili jsme se, ale stále si vše pamatuji.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací