John Rabe se stal nejznámější zahraniční osobností, která chránila čínské civilisty během nankingského masakru. Číňané Rabeho nazývali "žijící Buddha" a pro Japonce byl cizinec nepochopitelným a pochybným spasitelem Číňanů. Rabe byl horlivým členem NSDAP a předseda její organizace v Nankingu. Na nacismu obdivoval jeho údajné sociální cítění, avšak nikdy nesouhlasil s pronásledováním Židů a jiných etnik. V Číně pracoval v pobočce Siemensovy čínské společnosti a v Nankingu prodával telefony a elektrická zařízení. Když se japonská armáda v prosinci 1937 ocitla u městských bran Nankingu, rozhodl se, že na rozdíl od většiny zahraničních pracovníků zůstane na místě. Rabe měl čínský lid rád, prožil v zemi spousty let, vychoval tu děti a měl starost o své čínské zaměstnance. Rabe a několik další cizinců vytvořili bezpečností zónu, kde později nalezlo útočiště přes 300 000 čínských civilistů. Rabe se po všeobecné dohodě stal předsedou výboru, který se o zónu staral a snažil se zajistit její bezpečí.  

Když Japonci začali bombardovat město a vraždit první civilisty, Rabe poslal do Německa několik telegramů, ve kterých žádal Hitlera, aby přesvědčil Japonce o respektování zóny. Odpověď Rabe nikdy nedostal, ale i tak po čase Japonci přestali bombardovat cíle nacházející se v zóně, což udělalo na ostatní cizince velký dojem, protože do té doby se na něj jako na Němce a nacistu dívali s krajní nedůvěrou, a i když ho zvolili předsedou bezpečnostního výboru, pořád mu stoprocentně nevěřili. 

Foto: John Rabe | Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Okno do historie - Fettermanův masakr

Nejdůležitějším úkolem výboru bylo zajistil jídlo pro obrovskou masu civilistů, protože v rámci bezpečné zóny se na malém prostoru tísnilo 300 tisíc lidí, kteří spali, kdekoliv se dalo. Čínští civilisté zaplnili každé místo ve všech budovách, spali na ulicích, v příkopech, dokonce i v dírách po granátech. A všichni ti zoufalci museli samozřejmě také jíst. Nankingský starosta na začátku bojů věnoval výboru 2000 tun rýže a 10 000 pytlů mouky, jenže tyto zásoby se nacházely ve skladech za městem, a protože všechny nákladní automobily zabavila armáda, museli Evropané jídlo převážet vlastními automobily. To se dělo uprostřed bojů, a tak všichni nasazovali svůj vlastní život, kdy například Rabův řidič přišel o oko. Tato oběť ale nebyla marná, protože převezené jídlo později zachránilo mnoho uprchlíků před smrtí hladem.  

V den, kdy město opustila čínská armáda, a Japonci jako mravenci obsadili celé město, utekly do bezpečnostní zóny stovky čínských vojáků, kteří už nestihli utéct se zbytkem vojska. Japonci žádali jejich vydání, a v případě odmítnutí hrozili, že přestanou zónu respektovat a také ji obsadí. Rabe neochotně souhlasil, neměl na výběr. I když mu Japonci slíbili, že se o čínské vojáky postarají, tyto začali prakticky okamžitě popravovat a začalo tak dlouhých a krvavých šest týdnů, které vešlo do dějin jako Nankingský masakr. 

Během výše uvedeného masakru Japonci ve městě vraždili a znásilňovali čínské obyvatele jako smyslu zbavení, kdy jeden z odhadů hovoří až o 400 000 zabitých civilistech. Rabe jako člen NSDAP měl u Japonců pořád jistý vliv, a proto se je snažil bombardovat prosbami o pomoc, jenže byl Japonci většinou ignorován, a tak se rozhodl, že opustí relativní bezpečí svého domova a vydal se osobně do města bránit těm nejhorším zvěrstvům. Byl vyzbrojen nacistickou páskou na své ruce a k dispozici měl dva německé společníky. Pokaždé, když vyjel do města, zastavil ho nějaký muž, který ho žádal, aby zastavil znásilňování někoho z rodiny. Rabe se vždy na dané místo rozjel, aby tam zabránil japonským zvěrstvům.

Foto: Během Nankingského masakru Japonci ve městě vraždili a znásilňovali čínské obyvatele jako smyslu zbavení | Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Debut tanků Sherman v severní Africe

Rabemu se osobně nikdy nic nestalo, ale jeho dva pomocníci byli několikrát zmlácení opilými japonskými vojáky, kteří na několik týdnů ztratili jakoukoliv vojenskou disciplínu. Když se pak Rabe vrátil do zóny, v noci hlídal na jejím perimetru, do kterého se občas snažili pronikat Japonci, aby unášeli další ženy. Zóna byla proto označena německými vlajkami a Japonci ji díky tomu většinou respektovali, protože Němců se báli. Někdy se však stalo, že se Japonci v noci na území zóny opravdu dostali, avšak pak stačilo většinou ostatním cizincům zavolat: „Němci, Němci !“ a Japonci rychle zbaběle utekli. Číňané si proto Rabeho neskutečně vážili a vždy když se mezi nimi ukázal, jeho přítomnost vyvolala velké pozdvižení.  

Když skončilo největší vraždění, vrátil se Rabe na příkaz Berlína do Německa. Tajně si sebou odvezl film, na kterém byly zdokumentovány některé japonské zločiny. Doma se mu dostalo velkého uvítání a dostal několik vyznamenání. Avšak když Rabe krátce na to uspořádal několik přednášek o nankingském masakru, kde nepříjemně upozornil na chování japonských spojenců, zatklo ho po několika vystoupeních gestapo. Tajná policie ho vyšetřovala několik hodin a pak ho propustila s varováním, že už o událostech v Číně nesmí nikdy mluvit, jinak skončí ve vězení. Aby ho firma ochránila před další perzekucí, opět ho vyslala pracovat do zahraničí.  

Poválečné období bylo pro Rabeho velmi těžké. V Německu měl kompletně vybombardovaný byt, byl vyšetřován Sověty a Brity a jako bývalý nacista přišel o práci. Tísnil se s rodinou v malé místnosti, a aby svou rodinu vůbec uživil, musel postupně rozprodávat americkým vojákům svou sbírku čínského umění. V roce 1948 pronikla do Číny zpráva o jeho těžkém osudu a v Nankingu tato informace vyvolala obrovský ohlas. Ve velmi krátkém čase bylo vybráno 100 milionů čínských dolarů, které byly ve formě amerických dolarů poslány Rabemu do Německa. Rabe byl následně Číňany finančně podporován až do doby, kdy země padla do spárů komunistů, čímž tato podpora skončila. Rabe zemřel roku 1950, v roce 2006 mu pak byl v Nankingu slavnostně odhalen pomník. 

Zdroj: britannica.com