Současná válka na Ukrajině mimo jiné přinesla i rozsáhlé nasazení tankové techniky. Tanky jsou v ukrajinském konfliktu nasazovány v obrovském množství, které od druhé světové války jen těžko nachází srovnání, a to nejen v Evropě, ale i v celosvětovém kontextu. Vzhledem k vysokému množství nasazené techniky tento konflikt přináší i rozsáhlé ztráty tanků, které na obou stranách dosahují tisícových hodnot. Např. u ruské armády zdokumentované ztráty činí již téměř 3000 tanků, přičemž faktické ztráty budou jistě ještě vyšší. O moc lépe na tom však není ani ukrajinská armáda.

Foto: Vzhledem k vysokému množství nasazené techniky konflikt na Ukrajině přináší i rozsáhlé ztráty tanků, které na obou stranách dosahují tisícových hodnot.  | Shutterstock

I proto jsou obě strany nuceny nasazovat i starší typy tanků, které již před válkou byly považovány za zastaralé. Ruská armáda kromě svých nejrozšířenějších tanků T-72 a jeho různých modernizovaných modifikací nasadila i tanky T-62 (opět různých modifikací), a ještě starší, téměř muzeální T-55. Obdobně ukrajinská armáda vedle svých tanků T-64/72, případně i moderních západních tanků Leopard 2, nasadila i starší tanky Leopard 1, dodávané v rámci vojenské pomoci od západních států.

Nasazení těchto zastaralých tanků ale vyvolává i značné kontroverze. Na jedné straně se objevují hlasy, že nasazení těchto tanků je zbytečné, a že vede jen ke ztrátám na technice, ale i na životech. Na druhé straně se objevují názory, že tyto tanky jsou sice starší, ale již osvědčené, a že tedy mají svou hodnotu. Velmi často je zmiňován bonmot, že i špatný tank je lepší než žádný tank. Je ale toto rčení správné, má i dnes svou platnost?

Tanková technika dnes 

Předně lze konstatovat, že na Ukrajině, ale i v dalších konfliktech současnosti se tanky osvědčily. A to i přes výše zmíněné ztráty. Tanky se především prokázaly jako velice univerzální systém. Tanky jsou díky své kombinaci mohutné palebné síly a pancéřování schopny činit průlomy ve frontě. Důležitá je i jejich schopnost ničit tankové jednotky protivníka. Stejně tak jsou ale tanky schopny vykonávat úkoly palebné podpory vojsk, kdy díky své mohutné palebné síle mohou ničit i zodolněné postavení pěchoty.

Právě tato univerzálnost, kombinace hned několik schopností je zřejmě největší výhodou tanků. A žádný jiný zbraňový systém takovouto univerzálnost nenabízí. Např. drony, ale i některé nejpokročilejší PTŘS jsou dnes lepší protitankovou zbraní než samotné tanky. Jenže chybí jim úderná schopnost tanků a jejich odolnost. Ani tolik populární drony i přes svou vysokou účinnost nejsou schopny tanky plně nahradit.

Často je poukazováno na vysokou zranitelnost tanků, a to nejen moderními PTŘS, ale i ze strany výše zmíněných dronů. A je faktem, že na Ukrajině, ale i např. ve válce o Náhorní Karabach drony dokázaly zničit stovky tanků. Jenže čím dál víc se ukazuje, že i drony mají své limity. Drony jsou totiž relativně snadno detekovatelné, ale především je lze snadno sestřelit. Jak se ukázalo, mnohé drony lze sestřelit i takovými systémy, jako jsou starší protiletadlové kanony Zu-23 či rušičky. Pokud mají obrněné jednotky patřičnou obranu proti dronům (což je úkol, který v současnosti řeší všechny relevantní armády), jsou relativně v bezpečí.

I proto mají tanky své nezastupitelné místo ve výzbroji světových armád. Hlavní vojenské velmoci, jako jsou USA, Čína nebo Rusko, tanky i nadále vyrábějí, a vyvíjejí nové typy. Také turecká armáda, která je díky dronům Bayraktar TB2 a dalším považována za „dronovou velmoc“, si i nadále udržuje mohutné tankové vojsko čítající cca 2 500 tanků, navíc si pořizuje moderní tanky Altay své vlastní výroby, do jejichž vývoje Turecko vložilo miliardy dolarů. 

Starší a zastaralé tanky 

Otázkou ale je, jestli to platí i u starších, případně zastaralých typů tanků. Prakticky všechny armády přitom disponují jak moderními, tak i staršími typy tanků, či jejich staršími verzemi. Např. americká armáda má sice formálně ve výzbroji jen jeden typ tanku – M1 Abrams – zato však v několika verzích, které se od sebe diametrálně liší svými výkony. Ruská armáda pak v současné době provozuje 5 typů tanků a každý typ v několika verzích. 

A podobná situace je i v dalších státech. To, že si armády nechávají ve výzbroji armády i starší tanky, je dáno především ekonomickými důvody, kdy jim nedostatek peněz nedovoluje přezbrojit na nové tanky. Stejně tak je tomu ale i z technických důvodů, kdy i starší tanky často mají výkony, které jsou pro armády dostatečné. Obvykle je tak používán model, kdy nejmodernější tanky jsou ve výzbroji elitních obrněných jednotek a v boji jsou nasazovány na nejexponovanější místa fronty, zatímco starší tanky jsou ve výzbroji druhosledových jednotek. Častý je také model, kdy starší tanky jsou součástí mechanizovaných jednotek, a de facto tak plní úkoly palebné podpory mechanizované pěchoty.

Právě tento úkol je přitom zásadní. Moderní konflikty totiž jasně ukázaly na potřebu přímé palebné podpory pěchoty. Pro tyto úkoly se přitom výborně hodí právě starší tanky. Např. staré tanky T-55 se díky svému drážkovanému kanonu 100 mm pro tyto úkoly hodí lépe než modernější tanky T-72 vyzbrojené kanonem 125 mm s hladkou hlavní. Stejně tak se v této roli prostředků palebné podpory osvědčily i starší západní tanky, jako je německý Leopard 1, a to díky svému 105 mm kanonu, pro který je k dispozici široké spektrum moderní munice. Díky tomu mají i zdánlivě zastaralé tanky své místo na moderním bojišti.

Jenže na Ukrajině, potažmo i v dalších konfliktech (Sýrie, Irák) jsme svědky toho, že tyto starší tanky jsou nasazovány zcela nevhodným způsobem. Starší tanky jsou zde sice správně používány pro úkoly palebné podpory pěchoty, jako jakési mobilní 100/105 mm kanony. Jenže často je tomu tak, že tanky jsou umístěny do statických postavení. Tank je částečně ukryt v okopu, obvykle je navíc ukryt pod různými provizorními konstrukcemi, které tank mají jednak maskovat, a především krýt před útoky protivníkových dronů.

Takovéto používání tanků je ovšem zcela neefektivní, a je výrazem nižší vojenské úrovně daných armád. V takovém případě totiž nejsou plně využity základní přednosti tanků, především vysoká mobilita a průchodnost i těžkým terénem. Pokud jde takto tank ochuzen o své schopnosti, ztrácí na hodnotě. Takováto statická postavení tanků jsou navíc snadno detekovatelná, lze je následně zničit palbou dalekonosného dělostřelectva, které dnes běžně pálí na vzdálenost 40-50 km. Ani krytí tanků různými provizorními konstrukcemi není efektivní, protože moderní drony si s takovýmito konstrukcemi dokážou poradit. Především ale mají tanky pro takovéto nasazení zcela nevhodnou výzbroj, kdy jejich kanony mají sice vysokou účinnost, ale mají jen malý náměr, takže nemohou zasahovat vzdálenější cíle. Za takové situace se ovšem naskýtá otázka, zda takto nasazované tanky není lepší nahradit jinými (a to třeba i obdobně staršími) zbraňovými systémy.

Ekonomické faktory     

Do otázky efektivity starších tanků navíc promlouvají i ekonomické faktory, které přitom na první pohled hovoří ve prospěch udržování starších tanků ve výzbroji. Tanky jsou totiž jedním z nejdražších zbraňových systémů pozemních vojsk. Nejde přitom jen o samotnou pořizovací cenu, kdy nejmodernější tanky stojí 8-10 milionů dolarů, byť u starších tanků je výrazně nižší (je naprosto různá, záleží u ní na technickém stavu tanku, na jeho vybavení, stupni modernizace atd.). Neméně významné jsou i provozní náklady, které jsou také značné, a jsou dány třeba jen vysokou spotřebou paliva. Tanky jsou také díky své vysoké hmotnosti velice náročné na logistické zabezpečení, a vyžadují celou řadu podpůrných systémů. I to je důvodem, proč většina armád početní stavy svých tankových jednotek redukovala (je ale příznačné, že jen málokteré státy své tankové jednotky zcela zrušily).

Dokonce i samo udržování starších tanků ve výzbroji proto klade na armády značné nároky. 
U těchto tanků je navíc ztíženo i tím, že jsou již opotřebované, je tedy třeba více dbát na jejich údržbu. Pro starší tanky se navíc často nedostávají náhradní díly, které se obvykle již nevyrábějí, a nelze je sehnat (válka na Ukrajině, ale i války v rozvojových zemích přitom téměř spotřebovaly někdejší rozsáhlé zásoby náhradních dílů z dob studené války). Za takové situace, kdy v neprospěch starších tanků hovoří i ekonomické faktory, ovšem přestává platit zmíněný bonmot, že i špatný tank je lepší než žádný tank. Potom přestává mít smysl udržovat starší tanky ve výzbroji, a často je lepší je nahradit jinými zbraňovými systémy.

Alternativou starších tanků mohou být např. samohybná děla 2S1 Gvozdika, jejichž 122 mm děla mají vynikající výsledky při přímé palbě, ale díky vysokému náměru mohou působit i na vyšší vzdálenosti, případně na kryté cíle. Tato zastaralá SHD se díky tomu ukázala jako vynikající prostředek palebné podpory, což je umocněno i jejich nízkou hmotností a vysokou průchodností terénem. I proto tato samohybná děla na dnešní Ukrajině zažívají svoji renesanci, a ukázala se zde jako lepší než těžší a zdánlivě účinnější samohybná děla 2S3 Akacija. Proto také v současnosti hned několik armád své Gvozdiky modernizuje (např. Srbsko, které by si přitom mohlo snadno pořídit samohybná děla Nora B-52 ráže 155 mm vlastní výroby). Samohybná děla 2S1 jsou přitom oproti starším tankům dostupnější, jsou i levnější na provoz.

Úkoly, které obvykle plní starší tanky, tedy úkoly palebné podpory pěchoty, ale i boje proti tankům, mohou ale plnit i zastaralé protitankové kanony, jako jsou např. známé sovětské kanony T-12 či dokonce ještě starší BS-3. Leckdy jsou tyto kanony osazovány na různé podvozky, např. na podvozky obrněných transportérů MT-LB, což je řešení, které se na Ukrajině objevuje na obou stranách konfliktu. Také tyto provizorní, ale až překvapivě účinné systémy jsou k dispozici mnohem levněji než tanky, a to i tanky starší konstrukce.

Mají tedy i starší tanky, jako jsou tanky T-55 a T-62, potažmo tanky Leopard 1 na moderním bojišti své místo? Má smysl udržovat je ve výzbroji, a to i přes jejich vysoké provozní náklady? Ano, ale jedině tehdy, umí-li je daná armáda vhodně používat, dokáže-li plně využít jejich potenciál. Má-li pro jejich nasazení dobře promyšlenou taktiku, způsob jejich nasazení. Musí ale k tomu mít také patřičně vycvičené tankové osádky. Pokud tomu tak není, pak známé úsloví, že špatný tank je lepší než žádný tank, rychle přestává platit.

Zdroj: Tank Encyclopedia, Army.mil