V předchozích dílech tohoto miniseriálu jste se mohli dočíst o vzniku objektu a jeho osudu za mobilizace, okupace a po 2. světové válce.

V tomto díle se budeme zabývat zpřístupněním srubu veřejnosti a expozicí testů tajných zbraní.

Foto: Srub K - Bg - S 11 po ukončení druhé etapy čištění - pohled proti střílnám

Psali jsme:Hrůzy odstraňování min německými válečnými zajatci

Velký handicap dělostřeleckého srubu K – Bg – S 11 představuje jeho značná devastace zkouškami za okupace a poválečnou činností kovošrotu. Tato skutečnost má však i svůj značný pozitivní potenciál. Srub se totiž v postupně realizovaných krocích stane součástí expozice o zkouškách tajných zbraní na Králicku v době okupace.

Foto: Fotografie ze směru, odkud přišla první vlna zkušebního dělostřeleckého postřelování v roce 1938 a 1939

Speciální expozice o protibetonových střelách Röchling a výbušném plynu Tajfun v Evropě ještě neexistuje a jen stěží vznikne. Provozovatel muzea (Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s.) má k dispozici potřebné materiály i kontakty na zahraniční experty, aby ji dokázal vybudovat právě ve tvrzi Hůrka, s těžištěm ve srubu K – Bg – S 11.

Foto: První fáze čištění diamantového příkopu, kdy se do hloubky 80-120 cm odkopávaly horní vrstvy ručně, aby se nepřehlédl žádný případný nález

Psali jsme:Stříhání metru a další vojenské tradice spojené se základní vojenskou službou

První nezbytné kroky se již podařilo realizovat. Postupně došlo za přispění desítek dobrovolníků z celé ČR k očištění nejbližšího okolí objektu od náletových dřevin (zde provozovatele muzea čeká ještě mnoho další práce), očištění zevnějšku objektu a stropní desky; vyčištění diamantového příkopu a celého interiéru srubu. Podmínku zpřístupnění srubu (i samotné tvrze Hůrka) představovalo zprovoznění nouzového východu, elektrifikace a instalace schodištního zábradlí pro bezpečný provoz – srub slouží jako hlavní nouzový východ z podzemí tvrze pro návštěvníky i personál.

Foto: Po odstranění a kontrole horních vrstev sutě a skládek odpadů nastoupila těžká technika, která pomohla odstranit stovky tun navážky z doby před rokem 1939, okupace i poválečného období

V horním patře srubu došlo ke zřízení nové zavěšené podlahy z ocelových roštů, díky čemuž nebylo nutné jakkoliv opravovat či měnit pozůstatky ničení a zkoušek z okupace, návštěvníci si mohou vše pohodlně a bezpečně prohlédnout. Postupně vzniká 2D expozice a připravují se první exponáty z kategorie 3D.

Foto: Snímek čerstvě dokončeného zpřístupnění horního patra srubu K - Bg - S 11

Podkaliberní protibetonové střely Röchling proti srubu K – Bg – S 11

Dělostřelecký srub K – Bg – S 11 představuje zřejmě první místo mimo území III. říše, kde proběhly ověřovací zkoušky prototypů podkaliberních protibetonových střel Röchling – jedné z vyvíjených, v bojích 2. světové války však nepoužitých, německých tajných zbraní. Poznatky z jejich vývoje a zkoušek však konstruktéři využili pro vývoj podkaliberního střeliva a také například pro konstrukci munice dalekonosného děla HDP (Hochdruckpumpe), později známého pod označením Projekt V3, které mělo ostřelovat Londýn.

Foto: Detail jednoho ze zásahů protibetonovým granátem ráže 21 cm. Čísla se dodnes dochovala, část granátu byla při čištění objektu nalezena

O jakou střelu se jednalo a proč došlo k jejímu vývoji? Impulsem pro vývoj střel Röchling se stala výstavba francouzské Maginotovy linie a o něco později rovněž budování moderních pevnostních systémů v dalších evropských zemích. Němečtí vojenští odborníci a konstruktéři hledali i jiné cesty, než nasazení supertěžkého dělostřelectva proti moderním pevnostním objektům.

Foto: Pohled do dolního patra srubu v prostoru pod druhým dělem. Sem se návštěvníci podívat bohužel nemohou

Ukazovalo se, že boření konstrukcí moderního opevnění by podle výpočtů vyžadovalo dělostřelecké zbraně ráží 70, 80 a 100 cm (!). Výroba děl takto velkých ráží je sice technicky možná, avšak zároveň velmi složitá a především časově náročná. Hledaly se tedy cesty, spočívající ve vývoji nového druhu munice, účinného proti nejmodernějším pevnostem a použitelného v běžných dělostřeleckých zbraních nacházejících se ve výzbroji armády.

Foto: Část podzemních prostorů uzavřených po válce se otevírala až v průběhu let 2011-2012. O překvapení nebyla nouze

Po mnoha zkouškách předložila firma Röchling dlouhou podkaliberní střelu vyrobenou z chromvanadiové oceli, opatřenou vodícími prvky. Zadní část střely měla čtyři křidélka z pružné oceli stažená dohromady hnacím diskem (nebo zvláštním pouzdrem), která se vztyčovala až po jeho odpadnutí po opuštění hlavně. Tato křidélka pak střelu během jejího letu k cíli stabilizovala.

Velmi vysoká průraznost střel Röchling nebyla dána jejich rychlostí (charakteristickou pro podkaliberní munici), ale energií, kterou střela o malém průřezu, velké délce a tím i velmi vysoké hmotnosti, na stěnu pevnostního objektu působila. Dopadovou rychlost mohla mít i menší, než protibetonové granáty běžné konstrukce.

K prvním pokusným střelbám proti stěnám dělostřeleckého srubu K – Bg – S 11 „Na svahu" došlo v říjnu 1939. Testy pokračovaly i v dalších letech.
Palbu při nich vedla většinou 15cm těžká polní houfnice a mohutnější 21cm moždíř s hladkou hlavní. Střílely se granáty různých ráží, různé délky a hmotnosti (i při stejné ráži) a to přímou palbou na minimální vzdálenost. Pro umístění zbraní byly zřízeny rampy, aby dráha střel měla potřebnou trajektorii a střely stěny zasahovaly pod požadovaným úhlem dopadu. Ve stěnách srubu jsou dodnes dobře dochované a identifikovatelné granáty, pocházejíc z testů střel s inertní i výbušnou náplní. Rozdíl je v jejich stavu, v jakém se dochovaly dodnes.

Výbušné plyny proti srubu K – Bg – S 11

Podzemní prostory pod srubem (strojovna výtahu a přístupová chodba od 1. sálu skladu munice M2) a zejména vlastní objekt dělostřeleckého srubu nesou stopy zvláštních zkoušek: Rozdrcené klenby podze   mních prostor jsou obrovskou silou vmáčknuty do skalního masivu směrem vzhůru, bez jakéhokoliv poškození okolních stěn a podlah. Střešní deska srubu (má hmotnost okolo 6.000 tun) byla obrovskou silou odtržena od nosných konstrukcí, o čemž svědčí trhlina procházející celým jejich obvodem.

Foto: Celkový pohled na klenbu sálu strojovny výtahu pod srubem K - Bg - S 11. Tlaky při odpálení výbušného plynu Tajfun byly nepředstavitelné

Také střílny houfnic vz. 38 byly vytlačeny velkou silou ze stěn objektu směrem ven. Nejvíce poničené je dolní patro srubu, nosné železobetonové příčky jsou v prostoru rozlámané a rozházené gigantickou silou. Jde o pozůstatky zkoušek výbušných plynů (projekt „Mrtvice" – výbušný plyn Tajfun).

Foto: Celkový pohled do donedávna zazděné přístupové chodby od prvního sálu muničního skladu M2

Tyto zkoušky mají souvislost s výcvikem a taktickými nácviky pro speciální jednotku nacistické Wehrmacht, která se ve druhé polovině války připravovala k nasazení nejen proti pevnostním objektům. Při svém útoku měla používat výbušných plynných směsí, kterými měla objekty opevnění napouštět.

Foto: Detail klenby přístupové chodby, rovněž potrhané sílou exploze Tajfunu

I když československé opevnění nebylo zdaleka dokončeno, lze bez nadsázky říci, že patřilo ve třicátých letech mezi nejlepší a nejmodernější fortifikační stavby na světě. Technická propracovanost, taktická hodnota a kvalita použitého materiálu, byla německými odborníky při testech na Králicku hodnocena velmi vysoko... Tyto skutečnosti budou připravované expozice připomínat.

Foto: Střela Rochling zaražené v čelní stěně srubu K - Bg - S 11. Celkem srub zasáhlo více než sto Rochlingů

Foto: Střela Rochling zaražené v čelní stěně srubu K - Bg - S 11. Celkem srub zasáhlo více než sto Rochlingů

Foto: Střela Rochling zaražené v čelní stěně srubu K - Bg - S 11. Celkem srub zasáhlo více než sto Rochlingů

Tvrz Hůrka má pro veřejnost otevřeno každý den mimo pondělků, které jsou určeny objednaným skupinám a zájezdům. Výpravy návštěvníků vstupují do podzemního systému v 11, 13 a 15 hodin, v červnu, červenci a srpnu pak častěji. Při čekání na vstup mohou lidé využít nového zázemí, vybaveného mimo jiné velkoplošnou obrazovkou, na které se promítají informační a hrané dokumenty o Králické pevnostní oblasti.

Foto: Srub K - Bg - S 11 v současnosti, po ukončení třetí etapy zpřístupňovacích a vyčišťovacích prací

Další informace: www.kpo1938.com a hurka.boudamuseum.com.