EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Sovětské druhoválečné letecké eso Alexandr I. Pokryškin a jeho neuvěřitelný souboj s německým stíhačem Bf 109

 12. 04. 2019      kategorie: Vojenská historie      19 komentářů

První bojový let války, 22. června 1941, skončil pro Pokryškina nešťastně. Díky neznalosti vlastních typů letadel sestřelil lehký bombardér Suchoj Su-2. Již následující den se mu podařilo svoji reputaci napravit – sestřelil Messerschmitt Bf 109. Tento souboj popsal ve svých pamětech.

Jitro druhého dne války. Od východu se již obloha jasnila, západní část však byla ještě pokryta nočním šerem. Na letišti sílil hluk spouštěných motorů a ozývaly se krátké kulometné dávky. To technici prověřovali činnost výzbroje. Zkoušelo se teď přímo na stojánkách, ne už na nástřelném valu jako v mírové době.

01
Foto: Aleksandr Ivanovič Pokryškin před svým MiGem-3

Psali jsme: Horten Ho 229 - Hitlerův nadčasový stealth letoun

Piloti se shromáždili okolo svých velitelů a pozorovali světelné trasy zkušebních kulometných dávek proti potemnělému horizontu. Mlčeli, jen tu a tam pohlédli k plukovnímu velitelskému stanovišti. Mimoděk si v mysli promítali výsledky včerejšího dne, ale snažili se zároveň odhadnout, co jim přinese dnešek. Mnozí přemýšleli i o osudu svých rodin, které zůstaly v Beľcích. Z velitelského stanoviště vycházel Ivanov s Matvějevem. Porada se poněkud protáhla a piloti netrpělivě čekali, připraveni vyslechnout rozkazy. Ivanov si všechny pozorně prohlédl.
„Linie fronty v prostoru činnosti našeho pluku zůstává beze změny na řece Prut. Naším dnešním úkolem bude úder na soustředění vojsk a kolony protivníka v Rumunsku, odrážení náletů nepřátelského letectva v pásmu činnosti našeho pluku a také vzdušný průzkum. Navíc je třeba zabránit průlomu nepřátelského letectva do hloubi Ukrajiny. K ochraně našeho letiště uvede každá letka do hotovosti jeden roj.“

„Konkrétní bojové úkoly,“ upozornil ještě, „budou zadávány podle potřeby. A teď – k letounům!“
Rozběhli jsme se k automobilům, nastoupili na korby a rozjeli se k ukrytým letounům. Technik Ivan Vachněnko mi podal hlášení o stavu mého stroje a čekal jen na příkaz ke vzletu.

Při pomyšlení na nadcházející bojový úkol jsem si znovu připomněl své zahanbující extempore a opět mě zavalil ten srdce svírající pocit hrůzy, který jsem prožíval při pohledu na rudé hvězdy letounu zasaženého mými střelami.

Psali jsme: Jaké to je být v přední linii

02
Foto: Roj MiGů-3 nad Ukrajinou, léto 1941

A čekala další nepříjemnost… Ze snídaně, kterou za námi přivezli, jsem sotva stačil něco sníst, když přijel řidič s osobním automobilem. Prý se mám se Semjonovem ihned dostavit na velitelské stanoviště… Major Ivanov už na nás čekal. „Vaším úkolem, Pokryškine, bude průzkum přeprav na řece Prut od Chušči do Lipkany,“ přejel prstem úsek vyznačený na mapě. „Zvláštní pozornost věnujte prostoru Ungeny a Stefanesti. Poletíte ve dvojici, vaším číslem bude Semjonov. Do boje se nepouštějte, hlavním úkolem je průzkum!“

„Soudruhu veliteli! Mám své příslušníky roje, Djačenka a Dovbňu. Jsme dobře slétáni. Nechte mě letět s Djačenkem!“
„Poletí s tebou Semjonov. Včera už prodělal křest ohněm – vidíš, na tváři má stopu od náboje. Sestřelil jeden Messerschmitt. Nějakou bojovou zkušenost už tedy má!“

Nemělo smyslu odporovat, musel jsem ustoupit. K Prutu jsme se přiblížili ze strany ranního slunce. Řeku, táhnoucí se jako bílá stuha ze severu na jih, bylo krásně vidět. Udělali jsme zatáčku podél východního břehu, abychom zůstali na sluneční straně, a bedlivě pozorovali hladinu řeky. Po pontonových mostech ani stopy.

Západně od nás hlídkovali němečtí stíhači. Tři stejně vysoko, dva trochu výš a stranou. Zakýval jsem z křídla na křídlo a upozorňoval tak Semjonova na vzdušného protivníka. Porozuměl. Aniž jsem změnil kurs letu, přiblížil jsem se k Messerschmittům, připraven se s nimi utkat, třebaže jich bylo víc. Nepřál jsem si nic jiného než na ně zaútočit. Byl tu však tvrdý Ivanovův příkaz. „Boji se vyhnout – hlavní je průzkum!“ Velitelův rozkaz je silnější než touha po boji. Otočil jsem na sever a opět letěl podél Prutu. Piloti Messerschmittů se však pustili za námi a nebezpečně se blížili. Teď už jsme se boji vyhnout nemohli, byli by nás sestřelili jako koroptve.

03
Foto: Velitel 55. stíhacího leteckého pluku V. P. Ivanov a náčelník štábu pluku A. N. Matvějev

Zareagoval jsem jako při výcviku, rychle, ale bez zbytečného spěchu. Zmenšil jsem úhel náběhu vrtule a plynovou páku dal do forsážní polohy. Po energické zatáčce jsem měl protivníka před sebou. Semjonov letěl vedle mne a pak jsme ve dvojici přešli do čelní zteče. V zaměřovači se mi objevil střední letoun nepřátelské trojice. Uběhlo pár sekund a já zahájil palbu. Nepřítel však také nezahálel. Po těsném průletu vedle Messerschmittů jsem převedl svůj letoun do strmého stoupání s bojovou zatáčkou. V jejím vrchním bodě jsem převalil MiG na pravé křídlo a vyhledal trojici Messerschmittů. Pevně jsem věřil, že po čelní zteči přejdou její piloti do levé zatáčky. A nezmýlil jsem se.

Zahlédl jsem jejich siluety pod sebou a poněkud vpředu. Návyk levých zatáček se u německých pilotů potvrdil. Neváhal jsem ani vteřinu a vylovil v zaměřovači vedoucího trojice. Stačil jsem však sotva zamířit a už do mého pravého křídla zabubnovala dávka střel. Nepřátelská dvojice přišla svým na pomoc a jeden z pilotů na mě zaútočil. Situace se začala vyvíjet v náš neprospěch. Znovu jsem začal strmě stoupat, a to s takovým přetížením, že se mi zatmělo před očima. Na vrcholu stoupání se mi zrak opět vrátil. Byl jsem přesvědčen, že moji pronásledovatelé nedokážou snést stejné přetížení, a že by tedy měli být někde vpředu pode mnou. Naklonil jsem letoun a spatřil Messerschmitty tam, kde jsem předpokládal.

Rozhodl jsem se přejít do zteče. Současně jsem zahlédl pod sebou i Semjonova ve vzdálenosti asi čtyři sta metrů. Za jeho zádí se valí bílý dým. Útočí na něj trojice Messerschmittů. Už jej asi poškodili a chystají se ho dobít. Přerušil jsem pronásledování dvojice a střemhlavým letem se hnal k útočníkům.

04
Foto: Zamaskovaný MiG-3

Ve zteči jsem se rozhodl sestřelit vedoucího trojice. Prolétl jsem prudce kolem jeho čísel, při vybírání střemhlavého letu mi však prosedl letoun a já se ocitl pod vedoucím Messerschmittem. Začal jsem znovu stoupat a přede mnou byl nepřátelský letoun. Dal jsem první dávku do břicha a ještě jednu. Z jeho nitra se vyvalily plameny.

V těchto okamžicích jako bych zapomněl na všechno. První nepřátelský letoun, hořící po mé dávce, se řítil k zemi. Zapomněl jsem na ostražitost a díval se na padající pochodeň. Porušil jsem základní pravidla bezpečnosti. Vzápětí mým MiGem otřásly výbuchy střel. Z útočníka se najednou stala oběť.

Jen těžko jsem vybral letoun a snažil se pokračovat v boji. Jeden proti čtyřem. Navíc bylo třeba se postarat o Semjonova, jehož letoun byl s největší pravděpodobností poškozen.

Bojovat s Messerschmittem na porouchaném stroji nebylo snadné! V pravém křídle zela velká rozšklebená díra. Na levém byl roztržen horní potah. Při větší rychlosti se letoun div nepřevrátil na záda. Všemi silami jsem jej kormidly vyrovnával. Pro záchranu svého bojového druha jsem musel i nadále setrvat v nerovném boji. Odrážel jsem útoky Messerschmittů, snažil se je sám napadat a neměl jsem ani vteřinku času, abych se podíval na hodinky. Po nějaké době jsem usoudil, že by Semjonov už mohl být v bezpečí a že i pro mne bude lépe zmizet, než mě protivník sestřelí.
Udělal jsem proto s letounem zvrat a strmým klesáním opustil bojiště. K letišti jsem se vracel přízemním letem a přemýšlel, zda Semjonov dotáhl letoun domů.

Před přistáním jsem prověřil hydraulický systém, byl samozřejmě prostřelen. Nouzově jsem vysunul podvozek a dosedl bez problémů. Na stojánce jsem vypnul motor, ale z kabiny jsem vylézt nedokázal, tak strašně jsem byl unaven. Technik letounu Ivan Vachněnko prohlédl poškozený stroj, pak popošel ke kabině a v rozpacích se na mě díval. Nemohl jsem se vzpamatovat, před očima jsem stále měl obraz těžkého boje a sám sebe viděl v ohni a praskotu nepřátelských střel.

S velkým úsilím jsem zvedl hlavu, abych přehlédl stojánku a na okamžik se mi zdálo, že mám halucinace. Semjonov běžel k mému letounu. Ano, skutečně to byl on. Veškerá únava ze mne spadla. Vyskočil jsem z kabiny, odhodil padák a běžel mu naproti.

Více se o Aleksandru I. Pokryškinovi dá vyčíst z jeho pamětí Křídla v boji, které vyšly v nakladatelství Naše vojsko.

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue

 Autor: Petr Žák

CENOVÉ BOMBY (926)

Komentáře

Altmann

17. 04. 2019

Specielně pro "nevěřící Tomáše". V bitvě pod Moskvou 1941 bylo 50% tanku z dovozu. Toto je např. info z ruských novin. Do dnešních dnů jsou Rusové vděčni. Kdo a proč někdo tvrdí blbosti ohledně pomoci USA to přesně nevím. Do roku 1980 to byly soudruzi domnívajíce se, že si to tak SSSR přeje. Po roce 1990 mladí historici, kteří se domnívají či jsou přímo řízeni, aby takto zblbli především mladé nepoučené. Ve francouzských či ruských novinách je to pěkně popsané. Bohužel pan Hrabák a další paní svými výroky a snahou být objektivní celkově nepomou, ta nafoukanost lidi odpuzuje. Nedávo byl v České televizi solidní pořad na toto téma ( například až jsem se divil). Rusko má jedinou letadlovou loď USA poněkud více, to jen na připomenutí.

Petr Klečka

13. 04. 2019




Pane Sedláčku, máte
samozřejmě pravdu, že La-5FN a Jak-3 jsou výkonnější než Airacobra. Jenže to
jsou letadla zavedená do výzbroje až v roce 1943, kdežto Airacobry byly
dodávány již od roku 1941, kdy 75% sovětského stíhacího letectva tvořil I-16,
proti kterému byla Airacobra velmi moderní a výkonné letadlo. A na západní
frontě se neosvědčila proto, že měla motor bez kompresoru, ve výšce rychle
ztrácela výkon, a na západní frontě se bojovalo vysoko, kde létaly těžké
bombardéry. Kdežto na východní frontě se bojovalo převážně nízko, na podporu
pozemních vojsk, a tam byl jednoduší motor bez kompresoru výhodou.
A ohledně IvanaKožeduba: ten skutečně dosáhl nejvíce sestřelů ze všech spojeneckých stíhačů, a létal na Lavočkinech, ale on bojoval až od roku 1943, kdy už i Sovětský svaz
vyráběl výkonná letadla. Sovětští letci, kteří museli na začátku války bojovat
na I-16 proti Bf-109 mnoho šancí na přežití neměli, a jistě byli velmi vděční
za Airacobry.

Lenka

13. 04. 2019

berla:hugging:
Chlapče, mohl by jsi nám tu svoji poznámku rozšifrovat? Nechtěla bych být Tvým učitelem na Základní škole.:money_mouth:. I dnes když se dějiny učí jinak (nepíši, že správně) jste to celé popletl

berla

13. 04. 2019

Německo i Rusko vedlo dobyvačnou válku. Rusko ji vedlo a velký útok na Balkán jim nevyšel. Jen obsadili kus Rumunska a tam Pokkryškin v roce 1941 válčil. Obranná akce Barbarosa donutila Rusy vrátit vojska zpět proti Wermachtu. Rusko svoji válku vyhrálo a znovu obsadilo kus Rumunska a 1,5 milionu km čtverečních kolem. Do srpna 1945 měli mírovou smlouvu s Japonskem ,na východě krváceli jiní, pak bez vypovězení války zaútočili na Japonce a jejich území očištěné od domorodců okupují furt .... Svoloč!

Petr

13. 04. 2019

Aerokobra? Umíte vůbec psát.......

Altmann

12. 04. 2019

qualcom
Pane kolego, děkuji. Jiný slovy jste potvrdil co jsem napsal. Jinak je to politika a to zde rozebírat jistě nebudeme.
Anglie se bála, ře se AH spojí s Ruskem a Rusko se bálo, že se AH spojí s Anglii. Ale to je opravdu velmi, velmi povrchní.

Mirek

12. 04. 2019

Samozřejmě, že pomoc měli. Bylo lepší když němci vykrváceli bez ztrát na amerických životech.
Taky si to nechal amerika i britové zaplatit. BTW v kritickém roce 1942 bylo cca 20 procent VVS tvořeno typy z dovozu. Přežili by sověti bez pomoci. Patrně ano. Jen by válka trvala déle. Jinak cca 80 procent ztrát co luftwaffe za války utrpěla bylo právě na východní frontě. To svědčí o intenzitě bojů ale i o velikosti bojiště.

Delta

12. 04. 2019

Prosím pane qualcom, můžete mi to objasnit ?
Nechápu, proč na Anglii bojovali ? Vysvětlí mě to někdo ?

Že jsme Britům platili výzbroj i výstroj? Válka něco stojí, říká historik

Výročí spojená s atentátem na Heydricha a odhalení památníku československým letcům RAF v Praze oživily debaty o válečném dluhu Benešovy exilové vlády Británii. Kabinet v Londýně z půjčených peněz platil mimo jiné exilovou armádu, Na jakém právním základu ta půjčka (původně 7,5 milionu liber, následně dvakrát po pěti milionech, byla založena? Byl to známý zákon o půjčce a pronájmu?

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/historik-jiri-rajlich-o-povalecnem-splaceni-ceskoslovenskeho-dluhu-britanii.A140618_161939_domaci_jw

sto

12. 04. 2019

jen ruská propaganda zcela vylhaná
sověti ještě netušili, zda jde o válku, nebo provokaci
armádu měli na hranici
a panáček si lítá nad Rumunsko,
svrchovaný stát
kde udělali soudruzi chybu

qualcom

12. 04. 2019

pane Altmane, Sovětský svaz připravil Wehrmacht na válku na Západě, dne 22.6.1941 přejel hranice poslední vlak naplněný ropou. V roce 1940 W.Ch. uvažoval, že nechá bombardovat ropná pole v Baku. A co se týká Protektorátu, tak již W.Ch. řekl, že okupací ČSR dostala Říše tolik zbraní od jedné české zbrojovky, co nevyrobí celé Britské impérium.

Altmann

12. 04. 2019

Pane Hrabáku etc,etc. ANO máte pravdu USA velmi pomohli Britanii, Sovětskému Svazu a dalším zemím. To je svatá pravda. Zatím jsem však nikde nečetl, že by to někdo popíral a oficiální historici SSSR a Ruska o tom hovoří s úctou. Vy se však jevíte jako primitivní človíček, který nazývá občany jedné země termínem "rudí švábi". Není Vám alespoň trochu stydno? No a když jsme u pomoci, měl by jste napsat, že pro Německo pracovala celá Evropa a Švýcarsko velmi zbohatlo. Historici a to nikolive Ruští uvádějí, že jen "Protentokrát Čechy a Morava" dodávali zhruba 30% výzbroje, ale i uniforem a bot německé armádě. Měl by jste být slušný a seriozní člověk neb takto Vás ostatní budou mít jen za sprostého starého chlapa. Bylo by toho jistě více, ale tímto svým postojem jste svoji práci zcela znehodnotil a to je škoda.
Já jen osobně říkám, nejde o objem pomoci, ale i o kvalitu. Např. tanky Lee ? Zkuste být slušný, rádi si zde lidé něco od Vás i přečtou.

eM

12. 04. 2019

Zdroj je Pokryškinova kniha "Křídla v Boji".

Sidney Pear

12. 04. 2019

Nebudu reagovat na provokativní a tendenční příspěvek primitiva zvaného "Fero Richard Hrabal-Krondak", ani nebudu rozklikávat a číst jeho jistě velmi objektivní a skvělé články, a budu pouze konstatovat, že A. Pokryškin byl jedním z nejlepších a nejslavnějších stíhacích pilotů 2. sv. války, který velkou měrou přispěl k porážce nacistického nepřítele. Čest jeho památce!

Mirek

12. 04. 2019

Přežil vlastní smrt.
Beznohý Alexej Petrovič Maresjev se přesto stal sovětským stíhacím esem.
A pak přišel osudový 4. duben roku 1942. Toho dne startoval k eskortní akci, ale dostal se do vzdušného boje s německými stíhači od III.skupiny stíhací eskadry JG 3. Jeho Jak 1 byl v boji v oblasti Staraja Russa sestřelen,motor selhal a Maresjev klouzal k zemi a snažil se najít vhodné místo pro přistání. Nakonec nouzově přistál do zamrzlé zasněžené bažiny obklopené stromy. Jenomže toto přistání bylo opravdu ,,nouzové” a skončilo těžkou havárií, při které byl pilot vymrštěn z kabiny a při dopadu ztratil vědomí. Život mu zachránily větve stromů a sníh, který ztlumil jeho pád. I přesto byl Maresjev zraněný, jelikož si zlomil kosti v chodidlech obou nohou. Maresjev se probral z bezvědomí a chtěl se dostat ke svým. V ukrutných bolestech a bez jídla, v teplotách pod bodem mrazu se Maresjev trmácel k sovětským liniím. Putoval tak 18 dní, když se dostal, aniž to věděl, na takzvané území nikoho,kde ho vyčerpaného nalezli dva chlapci. Vesničané upozornili sovětské vojáky a na začátku května přistál u vesnice známý Polikarpov Po - 2 Kukuruznik” v jehož kabině seděl Maresjevův kamarád a velitel jedné z letek 580.stíhacího pluku kapitán Andrej Nikolajevič Dechtarenko. Marejsev byl kamarádem dopraven na přífrontové letiště a potom sanitním letadlem letěl až do Moskvy na ošetření. V moskevské nemocnici nedávali lékaři pilotovi, který měl sněť v obou končetinách a otravu krve, mnoho šancí na přežití. Počátkem roku 1943 úpěšně prošel lékařskou prohlídkou a byl poslán do pilotní školy. Svůj vlastně první let na protézách absolvoval v únoru 1943. Ve výcviku dál pokračoval u 11.záložní letecké brigády.

Víc v adrese Zdroj : http://jdem.cz/ez7cs5

Alexej Petrovič Maresjev, pilot, který přežil svou smrt, zemřel 18.května 2001 ve vysokém věku 85 let.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací