První bojový let války, 22. června 1941, skončil pro Pokryškina nešťastně. Díky neznalosti vlastních typů letadel sestřelil lehký bombardér Suchoj Su-2. Již následující den se mu podařilo svoji reputaci napravit – sestřelil Messerschmitt Bf 109. Tento souboj popsal ve svých pamětech.

Jitro druhého dne války. Od východu se již obloha jasnila, západní část však byla ještě pokryta nočním šerem. Na letišti sílil hluk spouštěných motorů a ozývaly se krátké kulometné dávky. To technici prověřovali činnost výzbroje. Zkoušelo se teď přímo na stojánkách, ne už na nástřelném valu jako v mírové době.

Foto: Aleksandr Ivanovič Pokryškin před svým MiGem-3

Psali jsme:Americké Shermany v bitvě u Kurska

Piloti se shromáždili okolo svých velitelů a pozorovali světelné trasy zkušebních kulometných dávek proti potemnělému horizontu. Mlčeli, jen tu a tam pohlédli k plukovnímu velitelskému stanovišti. Mimoděk si v mysli promítali výsledky včerejšího dne, ale snažili se zároveň odhadnout, co jim přinese dnešek. Mnozí přemýšleli i o osudu svých rodin, které zůstaly v Beľcích. Z velitelského stanoviště vycházel Ivanov s Matvějevem. Porada se poněkud protáhla a piloti netrpělivě čekali, připraveni vyslechnout rozkazy. Ivanov si všechny pozorně prohlédl.
„Linie fronty v prostoru činnosti našeho pluku zůstává beze změny na řece Prut. Naším dnešním úkolem bude úder na soustředění vojsk a kolony protivníka v Rumunsku, odrážení náletů nepřátelského letectva v pásmu činnosti našeho pluku a také vzdušný průzkum. Navíc je třeba zabránit průlomu nepřátelského letectva do hloubi Ukrajiny. K ochraně našeho letiště uvede každá letka do hotovosti jeden roj.“

„Konkrétní bojové úkoly,“ upozornil ještě, „budou zadávány podle potřeby. A teď – k letounům!“
Rozběhli jsme se k automobilům, nastoupili na korby a rozjeli se k ukrytým letounům. Technik Ivan Vachněnko mi podal hlášení o stavu mého stroje a čekal jen na příkaz ke vzletu.

Při pomyšlení na nadcházející bojový úkol jsem si znovu připomněl své zahanbující extempore a opět mě zavalil ten srdce svírající pocit hrůzy, který jsem prožíval při pohledu na rudé hvězdy letounu zasaženého mými střelami.

Foto: Roj MiGů-3 nad Ukrajinou, léto 1941

Psali jsme:Operace "L": Japonští výsadkáři v bitvě o Palembang a jednu z největších rafinérií v jižní Asii

A čekala další nepříjemnost… Ze snídaně, kterou za námi přivezli, jsem sotva stačil něco sníst, když přijel řidič s osobním automobilem. Prý se mám se Semjonovem ihned dostavit na velitelské stanoviště… Major Ivanov už na nás čekal. „Vaším úkolem, Pokryškine, bude průzkum přeprav na řece Prut od Chušči do Lipkany,“ přejel prstem úsek vyznačený na mapě. „Zvláštní pozornost věnujte prostoru Ungeny a Stefanesti. Poletíte ve dvojici, vaším číslem bude Semjonov. Do boje se nepouštějte, hlavním úkolem je průzkum!“

„Soudruhu veliteli! Mám své příslušníky roje, Djačenka a Dovbňu. Jsme dobře slétáni. Nechte mě letět s Djačenkem!“
„Poletí s tebou Semjonov. Včera už prodělal křest ohněm – vidíš, na tváři má stopu od náboje. Sestřelil jeden Messerschmitt. Nějakou bojovou zkušenost už tedy má!“

Nemělo smyslu odporovat, musel jsem ustoupit. K Prutu jsme se přiblížili ze strany ranního slunce. Řeku, táhnoucí se jako bílá stuha ze severu na jih, bylo krásně vidět. Udělali jsme zatáčku podél východního břehu, abychom zůstali na sluneční straně, a bedlivě pozorovali hladinu řeky. Po pontonových mostech ani stopy.

Západně od nás hlídkovali němečtí stíhači. Tři stejně vysoko, dva trochu výš a stranou. Zakýval jsem z křídla na křídlo a upozorňoval tak Semjonova na vzdušného protivníka. Porozuměl. Aniž jsem změnil kurs letu, přiblížil jsem se k Messerschmittům, připraven se s nimi utkat, třebaže jich bylo víc. Nepřál jsem si nic jiného než na ně zaútočit. Byl tu však tvrdý Ivanovův příkaz. „Boji se vyhnout – hlavní je průzkum!“ Velitelův rozkaz je silnější než touha po boji. Otočil jsem na sever a opět letěl podél Prutu. Piloti Messerschmittů se však pustili za námi a nebezpečně se blížili. Teď už jsme se boji vyhnout nemohli, byli by nás sestřelili jako koroptve.

Foto: Velitel 55. stíhacího leteckého pluku V. P. Ivanov a náčelník štábu pluku A. N. Matvějev

Zareagoval jsem jako při výcviku, rychle, ale bez zbytečného spěchu. Zmenšil jsem úhel náběhu vrtule a plynovou páku dal do forsážní polohy. Po energické zatáčce jsem měl protivníka před sebou. Semjonov letěl vedle mne a pak jsme ve dvojici přešli do čelní zteče. V zaměřovači se mi objevil střední letoun nepřátelské trojice. Uběhlo pár sekund a já zahájil palbu. Nepřítel však také nezahálel. Po těsném průletu vedle Messerschmittů jsem převedl svůj letoun do strmého stoupání s bojovou zatáčkou. V jejím vrchním bodě jsem převalil MiG na pravé křídlo a vyhledal trojici Messerschmittů. Pevně jsem věřil, že po čelní zteči přejdou její piloti do levé zatáčky. A nezmýlil jsem se.

Zahlédl jsem jejich siluety pod sebou a poněkud vpředu. Návyk levých zatáček se u německých pilotů potvrdil. Neváhal jsem ani vteřinu a vylovil v zaměřovači vedoucího trojice. Stačil jsem však sotva zamířit a už do mého pravého křídla zabubnovala dávka střel. Nepřátelská dvojice přišla svým na pomoc a jeden z pilotů na mě zaútočil. Situace se začala vyvíjet v náš neprospěch. Znovu jsem začal strmě stoupat, a to s takovým přetížením, že se mi zatmělo před očima. Na vrcholu stoupání se mi zrak opět vrátil. Byl jsem přesvědčen, že moji pronásledovatelé nedokážou snést stejné přetížení, a že by tedy měli být někde vpředu pode mnou. Naklonil jsem letoun a spatřil Messerschmitty tam, kde jsem předpokládal.

Rozhodl jsem se přejít do zteče. Současně jsem zahlédl pod sebou i Semjonova ve vzdálenosti asi čtyři sta metrů. Za jeho zádí se valí bílý dým. Útočí na něj trojice Messerschmittů. Už jej asi poškodili a chystají se ho dobít. Přerušil jsem pronásledování dvojice a střemhlavým letem se hnal k útočníkům.

Foto: Zamaskovaný MiG-3

Ve zteči jsem se rozhodl sestřelit vedoucího trojice. Prolétl jsem prudce kolem jeho čísel, při vybírání střemhlavého letu mi však prosedl letoun a já se ocitl pod vedoucím Messerschmittem. Začal jsem znovu stoupat a přede mnou byl nepřátelský letoun. Dal jsem první dávku do břicha a ještě jednu. Z jeho nitra se vyvalily plameny.

V těchto okamžicích jako bych zapomněl na všechno. První nepřátelský letoun, hořící po mé dávce, se řítil k zemi. Zapomněl jsem na ostražitost a díval se na padající pochodeň. Porušil jsem základní pravidla bezpečnosti. Vzápětí mým MiGem otřásly výbuchy střel. Z útočníka se najednou stala oběť.

Jen těžko jsem vybral letoun a snažil se pokračovat v boji. Jeden proti čtyřem. Navíc bylo třeba se postarat o Semjonova, jehož letoun byl s největší pravděpodobností poškozen.

Bojovat s Messerschmittem na porouchaném stroji nebylo snadné! V pravém křídle zela velká rozšklebená díra. Na levém byl roztržen horní potah. Při větší rychlosti se letoun div nepřevrátil na záda. Všemi silami jsem jej kormidly vyrovnával. Pro záchranu svého bojového druha jsem musel i nadále setrvat v nerovném boji. Odrážel jsem útoky Messerschmittů, snažil se je sám napadat a neměl jsem ani vteřinku času, abych se podíval na hodinky. Po nějaké době jsem usoudil, že by Semjonov už mohl být v bezpečí a že i pro mne bude lépe zmizet, než mě protivník sestřelí.
Udělal jsem proto s letounem zvrat a strmým klesáním opustil bojiště. K letišti jsem se vracel přízemním letem a přemýšlel, zda Semjonov dotáhl letoun domů.

Před přistáním jsem prověřil hydraulický systém, byl samozřejmě prostřelen. Nouzově jsem vysunul podvozek a dosedl bez problémů. Na stojánce jsem vypnul motor, ale z kabiny jsem vylézt nedokázal, tak strašně jsem byl unaven. Technik letounu Ivan Vachněnko prohlédl poškozený stroj, pak popošel ke kabině a v rozpacích se na mě díval. Nemohl jsem se vzpamatovat, před očima jsem stále měl obraz těžkého boje a sám sebe viděl v ohni a praskotu nepřátelských střel.

S velkým úsilím jsem zvedl hlavu, abych přehlédl stojánku a na okamžik se mi zdálo, že mám halucinace. Semjonov běžel k mému letounu. Ano, skutečně to byl on. Veškerá únava ze mne spadla. Vyskočil jsem z kabiny, odhodil padák a běžel mu naproti.

Více se o Aleksandru I. Pokryškinovi dá vyčíst z jeho pamětí Křídla v boji, které vyšly v nakladatelství Naše vojsko.

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue