I přesto, že nebyly před vypuknutím války plně vyzbrojené a nebyl zcela dokončen jejich výcvik, v první polovině 2. světové války se velmi osvědčily německé tankové jednotky, které byly ustaveny přes mnohý odpor a po mnoha škrtech proti Guderianovým představám.

Foto: Gen. Heinz Guderian jako náčelník rychlých útvarů

Heinz Guderian s výjimkou jednoho měsíce, kdy velel praporu, prožil 1. světovou válku jako velitel radiostanice, zpravodajský a proviantní důstojník. Po úspěšném zakončení školení se stal důstojníkem generálního štábu na středních a vyšších velitelských funkcích. V tomto čase měl dostatek příležitostí provádět mnohé praktické studie ve velení velkých svazků, poznal denní starosti důstojníka generálního štábu a získal porozumění pro stále důležitější oblast zásobování a spojení mobilních útvarů.

Psali jsme:Templáři a děsivé proroctví: Tajemství zámku Blatná

Poznatky z bitvy na Marně v roce 1914, jako chyby při pronásledování až k násled¬nému získání operační převahy, nedostatečný styk středního a vyššího velení s frontou a selhání jezdectva v průzkumu, ale také pochopení sil, které rozhodují bitvu, mu daly první myšlenkové popudy ke změnám. Později ho pohnuly zničující bitvy ve Flandrech, u Verdunu nebo na Aisne, které sám prožil, k tomu, aby hledal cesty, jak se vyhnout operativně neúčelné poziční válce.
Právě tady byly položeny základy převahy, kterou mělo na začátku 2. světové války německé tankové vojsko nad tankovými útvary protivníků.

Foto: Takovéto a podobné atrapy používal Reichswehr k imitaci tanků

Po skončení 1. světové války zůstal Heinz Guderian aktivním důstojníkem v nově vytvořeném Reichswehru. Od ledna do března 1922 velel 7. motorizovanému praporu v Mnichově, jehož úkolem byl transport vojáků, ale především zásobování. V dubnu 1922 byl Guderian přeložen na odbor motorizovaných jednotek Reichswehru, kde přepracoval předpisy, které se mu zdály být příliš suchopárné, pod názvy Dílny a pokyny pro uvedení do provozu a Au¬tomobilový transport. Ty se později měly ukázat jako velmi užitečné pro jeho další kariéru, a což tehdy nikdo netušil, i pro vývoj nového německého tankového vojska.

Při studiu zde poznal práce npor. Ernsta Volckheima, který sloužil za 1. světové války v malém německém útvaru „těžkých bojových vozů“ (tanků). Pravděpodobně v této době ho zaujaly otázky kolem nasazení obrněné techniky. Pátral po další literatu¬ře a stal se přitom bez vlastních praktických zkušeností specialistou v nasa¬zení tanků a stále naléhavějším zastáncem tohoto druhu vojsk.

Psali jsme:Londýn v plamenech: Německý „Blitz“ se pokusil zlomit morálku Britů

Ale Guderian musel také brzy zahájit boj proti odpůrcům v Reichswehru. Na počátku měl podporu jen u nižších velitelů. Nejtěžší bylo prosadit, aby tankové vojsko nebylo jen rovnoprávné se základ¬ními druhy zbraní, to jest s pěchotou, jezdectvem a dělostřelectvem, ale aby jim bylo nadřízeno a aby vznikly tankové divize. Pěchota už neměla být „králov¬nou“ na bitevním poli, ale od nynějška měl být nasazen jako „král“ tank. Ohromná, tehdy téměř nepředstavitelná novota. Proti tankům nikdo nic nenamítal, ale Guderianovy představy znamenaly revoluci na poli velení. V těchto letech padlo slovo o „armádě v armádě“. Ale byl to také čas hledání a uspořádání novodobých myšlenek.

Foto: Inspektorát motorizovaných útvarů v roce 1933. Zleva, sedící: Walther Nehring, Lutz, Guderian, stojící: Breith, von Hauenschild, Fichtner, Breusing, von Fichte, Werner, Punt a von Hünersdorff

V letech 1923 a 1924 řídil Guderian cvičení, ve kterých motorizované útvary spolu-pracovaly s letci. Přitom vyjádřil ve svém závěrečném rozboru naději, že na základě těchto cvičení motorizovaných sil je možné přejít od zásobovacích jednotek k bojovým. V té době se objevily první články v odborných časopisech, které na něho upozornily. Studium nových podkladů mu umožnilo tříleté přeložení ke štábu 2. divize ve Štětíně do funkce učitele taktiky a vojenských dějin pro uchazeče služby v generálním štábu a následující přeložení na přepravní odbor pozemní armády s dodatečným úkolem učitele taktiky boje tankových jednotek u štábu pro výcvik motorizovaných jednotek v Berlíně. Bylo to údobí tvořivé, přinášející užitek, které spolu s Guderianovým působením ve funkci velitele 3. motorizovaného praporu bylo rozhodující pro vznik pozdějšího tankového vojska podle jeho představ.
V roce 1929 se uskutečnila návštěva u švédské armády, s cílem získat poučení z osobního styku s bojovými vozidly. Tehdejší německé „nářadí“, které dílem ses¬távalo z atrap, bylo možno sotva nějak pojmenovat. Také první typy lehkých tanků nemohly skeptiky přesvědčit.

V roce 1932 vykonal Heinz Guderian jako náčelník štábu inspekce cestu do německé tankové školy v Kazani v SSSR. Příznivě, v souladu s jeho představami, na něj v roce 1933 zapůsobila nová jmenování gen. von Blomberga ministrem války a gen. von Reichenaua šéfem úřadu ministra. Oba měli pochopení pro výstavbu tankových vojsk. Stejně tak obrátil svou pozornost k otázkám motori¬zovaných jednotek a tím i tankového vojska Hitler, který se právě dostal k moci. Při příležitosti předvádění nových zbraní armádním zbrojním úřadem v Kummersdorfu došlo ke známému Hitlerovu provolání před motorizovanými bojovými jednotkami, mezi nimiž byly první tanky PzKpfw I: „To mohu použít! To chci mít!“

Foto: Přehlídka 1. tankového pluku a jednotky SS před divadlem v Karlových Varech 4. října 1938. Vpředu Hitler, šikmo za ním genpor. Guderian

To, že se stal Guderian v roce 1931 náčelníkem štábu Inspektorátu motorizovaných útvarů a v létě 1934 náčelníkem štábu nově ustanoveného Velitelství motorizovaných vojsk, prospělo později mladé tankové zbrani. Stalo se tak s přispěním mno¬hých jeho spolupracovníků jako byli Nehring, Kempf, Chales de Beaulieu, von Hünersdorff, Wenck a jiní, kteří se později stali veliteli velkých tankových svazků, a díky jejich zdárné práci na výstavbě.
V Německu 16. března 1935 došlo k opětnému zavedení všeobecné branné povinnosti a v létě následovalo první velké cvičení jedné tankové divize, která byla mezitím sestavena. K 15. říjnu 1935 byly postaveny tři tankové divize: 1. tanková divize pod velením generála von Weichse ve Výmaru; 2. tanková divize pod velením plukovníka Guderiana ve Würzburgu; 3. tanková divize pod velením generála Feßmanna v Berlíně.

Guderian se stával pro svůj neustálý tlak na gen. Becka a na jím vedený generální štáb stále neoblíbenějším. V říjnu 1935 převzal tankovou divizi. Pro Guderiana jistě zajímavý úkol, ale byl tím odtažen od pák vojenského plánování. Bylo to poprvé, ale zdaleka ne naposled, kdy ho náčelník generálního štábu pozemního vojska „dal k ledu“. V tomto období ztratilo tankové vojsko mnohé pozice. Až do roku 1938 se Guderian mohl v klidu plně věnovat výcviku své divize. Pozornost si zaslouží jeho kniha z těchto let, která vyšla pod titulem Pozor, tanky!, a velké manévry Wehrmachtu v pozdním podzimu 1937, kterých se zúčastnili Hitler a Mussolini. Guderian vedl v posledním dni cvičení útok osmi set tanků. V únoru se neoče¬kávaně stal velitelem XVI. armádního sboru, který byl sestaven z tankových jednotek.

Vedle svého jmenování velitelem, a s tím spojeným povýšením na generálporučíka, přinesl mu rok 1938 tři další důležité zážitky. Hitler se 4. února sám jmenoval vrchním velitelem branné moci, 12. března zažil Guderian anexi Rakouska a 2. října zabrání Sudet. Zúčastnil se také tažení útvarů, které s tím bylo spojeno. To mu přineslo nová setkání s Hitlerem v Linci a v Karlových Varech. V listopadu byl Guderian jmenován „náčelníkem rychlých jednotek“ a zároveň povýšen na generála tankových vojsk. Plně se věnoval přípravě tankových jednotek na jejich nadcházející skutečné ostré bojové nasazení, které začalo 1. září 1939 útokem na Polsko.

Foto: Guderianovy tanky se valí Polskem (3. září 1939)

Více se o životě a osudech Heinze Guderiana můžete dočíst v knize To byl Guderian, která vyšla v nakladatelství Naše vojsko.

Foto: Obálka knihy Horsta Scheiberta To byl Guderian

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue