Téměř před 3 000 lety se Blízkým východem prohnal národ, který si dnes málokdo pamatuje – Asyřané. Ničili města, mučili přeživší a všude, kam přišli, šířili hrůzu. To byla Asýrie – první národ, který učinil svou vojenskou sílu svou ústřední politikou, a první národ, který děsil své nepřátele psychologickou válkou. Život za městskými hradbami, ke kterým se asyrská armáda přiblížila, byl děsivý. Asyřané byli průkopníky v používání teroru jako zbraně a taktického prvku.

Foto: Téměř před 3 000 lety se Blízkým východem prohnal národ, který si dnes málokdo pamatuje – Asyřané. Ničili města, mučili přeživší a všude, kam přišli, šířili hrůzu. | Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Asýrie byla první země, která zavedla povinnou vojenskou službu pro každého muže, bez ohledu na to, kdo to byl. Každý Asyřan, od nejchudších po nejbohatší, musel sloužit v armádě a neexistovaly žádné výjimky. Asyrští muži pracovali pro stát v tříletém cyklu. V prvním roce stavěli silnice, mosty a velké projekty, aby si vypracovali dobrou fyzičku a výdrž a zároveň posilovali sílu říše. Ve druhém roce šli do války. Když říše zrovna nebojovala, tak trávili čas neustálým vojenským výcvikem. Ve třetím roce jim pak bylo dovoleno žít se svými rodinami a věnovat se svému řemeslu a povolání. Další rok se celý tříletý cyklus znovu opakoval. Asýrie si tento systém mohla dovolit, protože žila z daní a produktů podrobených národů a asyrští muži tak dostávali za svou službu národu plat, kterým po dobu své nepřítomnosti zabezpečili své rodin. Na polích odvedených rolníků pak dřeli otroci. Výsledkem celého systému byla jedna z nejsilnějších armád na světě.

Psali jsme:Občanská válka v USA a zajatecké tábory, které byly doslova peklo na zemi

Hlavní zbraní Asyřanů byly válečné vozy se skvěle vycvičenými posádkami, představující elitu jejich armády. Stejně tak se spoléhali na velkou palebnou sílu lučištníků, kteří byli také považováni za základní a elitní složku jejich vojska. Největším přínosem Asyřanů v rámci jejich válčení pak bylo posazení ozbrojence na koně. Zdá se, že první jezdci se objevili za časů Sargona II. a jeho syna Sennacheriba. Bitvu většinou končily velké formace asyrských kopiníků, které byly velmi dobře organizované a které postupovaly sice pomalu, avšak zcela neúprosně.

Velmi důležitým aspektem jejich vojenské taktiky byl už zmiňovaný teror. Asyřané pro tento účel vytvořili kamenné tabulky, které ukazovaly, jak své zajaté nepřátele stahují zaživa z kůže, oslepují je a napichují na kůly. Jeden asyrský král, jménem Aššur-nasirpal II. po sobě zanechal celou sérii těchto desek a jejich popisy mluví sami za sebe. ,, Mnoho lidí jsem stáhl z kůže přímo před jejich městem a přehodil jejich kůži přes zdi ". ,, Spálil jsem jejich dospívající chlapce a dívky ". ,, Nařídil jsem postavit sloup z lidských hlav, který jsem vztyčil před městem “. Vždycky, když Asyřané zahájili válečné tažení, vypravili k nepřátelským městům své vozy, na kterých byly tyto kamenné desky, které měly obráncům ukázat, co je v případě odporu čeká. Každý člověk, který viděl jejich přibližující se vozy, měl vědět, že ve srovnání s osudem, který asyrská armáda přinášela, by smrt byla úlevou. A všichni také věděli, že to nejsou jen plané výhrůžky.

Když dorazila asyrská armáda k nepřátelskému městu, dostali lidé za obleženými hradbami šanci vzdát se. Vybraný posel přijel k městským hradbám a svými ústy předal obleženým lidem slib svého krále, že pokud se pokloní a vzdají hold Asýrii, bude jim dovoleno žít.

,, Poklekněte před mým králem a staňte se jeho poddanými " zvolal posel. ,, Pokud to uděláte, každý z vás bude dál jíst ovoce ze své révy a fíkovníku a bude pít vodu ze své vlastní studny." Ti, kteří to odmítnou, varoval, „budou muset jíst vlastní exkrementy a pít vlastní moč “. Mnoho zemí se vzdalo a jiní šli dále. Když král Urartu zaslechl, že se přibližuje asyrská armádu, než aby Asyřanům čelil, raději se bodl do hrudi a zemřel dřív, než nepřátelské vojsko překročilo jeho hranice. A někteří posílali Asýrii své pocty a vzdali se ještě dříve, než se asyrská armáda vydala na cestu. Věděli, že se jim to vyplatí. Asyřané všechna města, která se jim vzdala skutečně ušetřili a dovolili tamním vládcům, aby dál ve svých městech vládli jako dřív. Podrobená města musela uznávat asyrskou nadvládu, odvádět Asýrii daně a potraviny a v případě války poskytnou asyrské armádě své muže. V případě odmítnutí následoval jiný scénář.

Psali jsme:Železný kříž - německé válečné vyznamenání, které se stalo vzorovým měřítkem uznání

Asyřané byli průkopníky obléhací taktiky. Obléhací zbraně v té době prakticky neexistovaly a nejlepším případě mohli útočící vojáci doufat, že brány města prorazí tím, že se na ně v dešti nepřátelských šípů vrhnou s kmenem poraženého stromu. Asyřané byli průkopníky obléhací taktiky a měli jedny z prvních obléhacích zbraní na světě. Například vynalezli beranidlo, zařízení, které se ve své době zdálo prakticky nezastavitelné. Tohle beranidlo se železnou čepicí bylo umístěno ve spodním patře pohyblivé věže, které se houpalo na řetězech a dokázalo prorazit každou bránu. V horním patře byli pod dřevěnými deskami, které pokrývaly vlhké zvířecí kůží, vojáci, kteří hasily ohnivé šípy nepřátelských střelců a opětovali střelbu z luků. Zatímco asyrská pěchota útočila na nepřátelské hradby za pomoci žebříků, jiní Asyřané tyhle věže pomalu přisunovali k bráně, kterou vyvrátili a následoval finální útok, který končil dobytím města.

Následovalo hromadné vraždění a někdy se asyrská armáda nezastavila jen u zabíjení svých nepřátel. Když asyrský král Sinacherib napadl Babylon, který povstal proti asyrské nadvládě, z trestu jej úplně vymazal z mapy. Jediné, co po sobě zanechal, byla zpráva, která se chlubila tím, jak daleko zašel, aby město zničil. „Město a jeho domy, od jeho základů až po jeho vrchol, jsem zničil, zpustošil, spálil jsem ohněm,“ prohlásil Sinacherib. „Uprostřed toho města jsem vykopal kanály, zaplavil jsem jeho místo vodou a zničil jsem jeho základy. Učinil jsem jeho zničení úplnější než potopa. Aby se v příštích dnech nemuselo místo toho města, jeho chrámů a bohů pamatovat, úplně jsem ho zahladil záplavami vody a udělal z něj louku. “

Někdy Asyřané projevili milosrdnost, ale to se jednalo o výjimečné případy. Asyrský král Šamší-Adad I. zaznamenal, že některé lidi, které jeho armáda zajala, ušetřil, ale až poté, co se před ním nestydatě pokořili. ,, Šlechtici a starší města za mnou přišli, aby si zachránili životy ", napsal. ,, Chytili mě za nohy a řekli: Jestli se ti to líbí, zabij! Pokud se vám to líbí, vypalte město! Pokud se ti to líbí, dělej, co chceš! Jsi náš pán! “ Daleko častěji však přeživší lidé procházeli všemi druhy mučení, která Asyřany napadla. To většinou znamenalo zaživa stažení z kůže, nabodnutí na kůl, nebo rozsekání na kusy. Někdy byli Asyřané hodně kreativní. Král Erišum I. přiměl zajaté šlechtice nosit náhrdelníky s uřezanýma ušima a nosy povražděných poddaných. Napsal: „ Pověsil tyhle krásné šperky na ramena jejich šlechticů a se zpěvem a hudbou jsem je nutil defilovat kolem hromad jejich pobitých poddaných. "

Ti, co vraždění přežili, čekalo pochopitelně otroctví. Asyrské umění ukazuje přehlídku jejich otroků připoutaných řetězy k velkým kamenům, které jsou nuceni táhnout jako mezci. Kameny měly sloužit ke stavbě paláců a divů pro krále a otroci se nesměli ani na okamžik zastavit. Vedle vždycky stáli hlídači otroků, kteří byli připraveni zmlátit každého, kdo polevil. Ženy to měly ještě horší. Po dlouhé sérii znásilňování, během které si směl užít každý asyrský voják, byly i ony a jejich děti odvedeny do otroctví. Celou cestu do otroctví musely jít nahé, aby bylo jejich ponížení ještě větší a pak skončily na nějakém zapadlém místě asyrské říše, daleko od svých známých a příbuzných. I tohle byla součást asyrské politiky. Asyřané záměrně rozdělovali zajaté národy a posílali je žít na různá místa své říše po boku cizích lidí. Asyřané se touto deportační politikou podrobených národů vyvarovali tomu, aby zotročení lidé se svými krajany měli příležitost organizovat vzpouru. Jediní, kdo se tomuto osudu vyhnul, aby řemeslní mistři a různí odborníci, kterým bylo dovoleno se usadit se svými rodinami v hlavním městě, kde se měli podílet na budování chrámů, paláců a různých divů světa.

Závěrem se zmíním o často opomíjené skutečnosti. Život pod taktovkou vojenské mašinérie byl děsivý i pro samotné Asyřany. Muži z asyrské armády hlásili zkušenosti, které podle moderních psychologů vykazují široce rozšířené příznaky posttraumatického stresu. „Popsali, že slyšeli a viděli duchy, jak s nimi mluví a byli to duchové lidí, které zabili v bitvě,“ říká profesor Jamie Hacker Hughes. „To je přesně zkušenost moderních vojáků, kteří byli zapojeni do boje zblízka.“ Asyřané byli tak brutální, že je jejich vojenská tažení nakonec přivedla do pekla. Hrůzy a vina za vraždění a mučení nevinných lidí byly velký nápor na jejich psychiku, který často neunesli. Když skončil jejich povinný válečný rok a oni se mohli vrátit domů ke svým rodinám, často tak žili životy pronásledované duchy lidí, kterým způsobili všechna tato muka.

Zdroj: Historie válek